Teď, při sumáření naší malé Sansy :twisted: , jsem si znovu uvědomil, čím mi je sympatická. Asi jsem taky trochu idealista a taky věřím tomu, že život bude takový, jaký ho chceme mít, a i když je realita často drsná, své sny si můžeme - a dokonce musíme! - ponechat. Sny jsou to, co nás drží nad hladinou! Zachováním svých snů zachráníme duši!!
Sansa nám dává důležité poselství: Nenechte se semlít životem. Chraňte si své sny! Jedině na nich doopravdy záleží. Přijměte realitu, ale nenechte se jí převálcovat.
A to je naděje, která nám vydrží na více než jeden podvečer.
(Omlouvám se, jsem patetický, to bude z těch léků, co teď beru :lol: )
Kde v tom probůh vidí chválu? Já mu poprvý za ten rok řeknu, že něco od něj mělo myšlenku...asi je fakt nemocnej...a asi má i smajlíkový halucinace. ;)
Já v tom tedy cejtim uznání a respekt takřka rytířskej. Takový to jak se rytíři pozdravěj, provolaj si navzájem slávu do pátý generace zpátky a pátýho kolena nalevo a napravo a pak do sebe začnou bušit mečema, sekerama a válečnejma kladivama. :lol:
Kdepak, bratře flankere! (stále váhám, jak tě oslovovat, zda-li s malým nebo velkým "f", nebo snad dokonce Stíhač :D ) Alek již prošel velkou duchovní obrodou. Jen vzpomeň na jeho nedávné pozoruhodné - a nebál bych se říci přelomové :wink: - výroky o naší paní Královně:
Alek wrote:
... je to prostě obyčejná zasněná holka vržená do nebezpečných míst, která sebou nechá manipulovat ...
Jaký to zralý posun od výrazů, jimiž Sansulínu hojně častoval dříve (a které zde raději citovat nebudu, z důvodů mravního ohrožení mládeže). :twisted:
V jeho slovech cítím prozření, které čeká na všechny nevěřící. :!: :lol:
Bedynkově definici by snad vyhovovala lady Tanda (či jak se jmenovala bába Stokoříčská ;)) ne? To byla taková blbka.
Dany má přece stříbrný vlasy ne? A Sansa? POpravdě řečeno, spousta obr se liší, ale bloncka to asi fakt neni, bude to zrzavá tulyjka. Takový jako maj děti, co se dřív topili ) pokud se nenarodili šlechticum ;)).
Tss. Zahráváte si, panové! A to tu ani není garant tématu Sansy. Zahráváte si s ohněm. Ještě jedno křivé slovo na stranu Daenerys Nesmrtelné, Nespálené, Matky draků, a spálim tento topic (odborně uzamknu ho). :twisted: :lol:
Ehm, tedy, musím říci, a chci aby to bylo naprosto jasné, všichni se jistě shodneme, co to chci vlastně říct - Dany není ani trochu démonická. Což je škoda, ne? Jen si to představ. Tmavé oči, zarputilý výraz, rozevláté vlasy, sedíc na hřbetě draka - myslel jsem že to se ti líbí.
Sansa a Daenerys? To je jako srovnávat zlovlka s drakem. Zlovlk je úžasný, ale drak...drak je neúžasnější, drak ...to je magická krása vzbuzující posvátnou úctu.....Západozemí je plné hezkých, medově hnědovlasých dívek, s nebesky modrýma očima, ale jen jedna dívka má vlasy v barvě platiny (pozn. to neznamená, že je blondýna nebo albín) a indigové oči, k tomu přidejte dokonalou postavu, inteligenci, charisma a je snad jasné, kdo je pravou královnou krásy a lásky. :wink:
Že vy jste tak trochu na Lolitky, co kluci? (To nemyslím zle, jsou fajn) :wink:
No kdo se bojí, nesmí k drakovi, to je jisté. Ale Dany mi nepřipadá krutá a drakům zatím předhazovala pouze lidské zrůdy typu otrokáři z Astaporu. Naopak k obyčejným lidém se chová lépe než jiní mocní. Navíc....nic proti tobě, ale pokud nejsi přerostlý Mongol nebo zmalovaný metrosexuaál se sadistickými sklony, tak by si tě zřejmě ani nevšimla :D
Pohledy nevinných očí coby sladké polibky deště, smích čistý a jasný jako letní zvonkohra, jako stříbropád odrážející se od naleštěného blankytu nebes! Její půvab láme pilíře světů, zpívá písně vznešenosti stvoření, rozechvívá srdce a přináší třpyt slunečním odrazům v bystřinách. Kam vkročí, rozkvétají bledé květiny severských snů s vůní dálek, naplňuje číši cti a touhy! Ona je malým rájem v slzavém údolí země, metaforou nádhery, jež bere dech a dává život, ona je důvodem, proč chtít zemřít pro lásku!
Hmm, poezie zrovna došla. Jsem po práci a při slovech dát ze sebe to nejlepší mě napadá - ehm, radši tudy ne. No uvidíme.
Stojí tam. Její vlasy se třpytí v zapadajícím slunci, které jim dodává temně rudý odstín. Lehký vítr jemně cuchá vlnité pramíky, které se neposedně zdvíhají do všech stran a opět klesají uhlazovány jemnýma rukama. Směje se tomu, jak jí vlasy pronikají mezi prsty. Pobíhají po jejím obličeji. Odhrnuje je. Její oči se usmívají, ve tvářích červená.
"Budeš si mě pamatovat?"
Jen tak pronesená slova. Připojuje se ke mě. Zlehka našlapuje bosýma nohama po trávě. Po očku se na mě dívá.
"Jsi stále tak daleko."
Držím ji kolem pasu. Opře se o mě. Podívá se mi do očí.
Zastavuji se. "Neptej se mě tak. Mohu ti naslibovat cokoli, slova jsou vítr."
"Tvoje ne."
Přivinu ji k sobě. Cítím její rty na svých. Chuť malin, které trhala. její blízkost, její dech. Cítím její pohled. Ona nezavírá oči, ona se svýma očima vpíjí do mých.
"Jsem s tebou." To říkám, i když už nemám její tělo ve svém náručí. Jsem tisíce líg daleko a v dlani jen pramínek vlasů. Jsem vždy s tebou.
Děkujeme za upřímné a pozitivní reakce, jsou mocným stimulem do další práce.
Zásadní a převratná díla této naší postmoderní doby jsou vždy (a musí být) nutně kontroverzní. Málokoho nechávají chladným a lhostejným. Vyvolávají hluboké emoce, které kolísají v rozpětí extrémních hodnot - od naprostého odmítání a zděšení (a někdy i vyvolání náhlé nevolnosti), až k nadšenému přitakání a bezmeznému obdivu.
Není nic mezi. Nemůže být.
Neboť ambice těchto děl jsou předzvěstí velkých literárních seismických otřesů. Neusilují o nic menšího, než změnit povědomí své doby. Někdy se obracejí do minulosti a chtějí připomenout dřívější doby, Věk Nevinnosti, kdy polibek byl polibkem a ničím více, znakem cudnosti bez příslibu chtíče, slibem dávaným ze srdce a ne falešným oblouzením, jak je tomu mnohdy dnes.
Zdá se to neuvěřitelné, ale byly doby, kdy vznešená idea rytířství nebyla lidem k smíchu, kdy slovo mělo svou váhu, kdy ztratit čest znamenalo přijít o všechno. Doby, kdy krása byla opěvována a mysl lidí byla čistá a nezkažená.
Zvěstovatelé dávných zapomenutých pravd mohou být posmíváni.
Komentáře
Teď, při sumáření naší malé Sansy :twisted: , jsem si znovu uvědomil, čím mi je sympatická. Asi jsem taky trochu idealista a taky věřím tomu, že život bude takový, jaký ho chceme mít, a i když je realita často drsná, své sny si můžeme - a dokonce musíme! - ponechat. Sny jsou to, co nás drží nad hladinou! Zachováním svých snů zachráníme duši!!
Sansa nám dává důležité poselství: Nenechte se semlít životem. Chraňte si své sny! Jedině na nich doopravdy záleží. Přijměte realitu, ale nenechte se jí převálcovat.
A to je naděje, která nám vydrží na více než jeden podvečer.
(Omlouvám se, jsem patetický, to bude z těch léků, co teď beru :lol: )
Tak hezky se mi to tu dařilo OTčkovat a on to zas stočí zpět. Ale tentokrát to mělo styl a hlubokou myšlenku.
ad léky...House na tebe, ten by tě vykurýroval. Koukáte na něj někdo? Nepřipomíná vám Qyburna? ;)
House, to je ten neoholený doktor, co mlátí své pacienty? Znám. :)
Ano, dnes se cítím skutečně hluboký jako studna. :D Jsem rád, že jsem ti konečně otevřel oči. :shock: Tolik chvály!
Kde v tom probůh vidí chválu? Já mu poprvý za ten rok řeknu, že něco od něj mělo myšlenku...asi je fakt nemocnej...a asi má i smajlíkový halucinace. ;)
Já v tom tedy cejtim uznání a respekt takřka rytířskej. Takový to jak se rytíři pozdravěj, provolaj si navzájem slávu do pátý generace zpátky a pátýho kolena nalevo a napravo a pak do sebe začnou bušit mečema, sekerama a válečnejma kladivama. :lol:
Kdepak, bratře flankere! (stále váhám, jak tě oslovovat, zda-li s malým nebo velkým "f", nebo snad dokonce Stíhač :D ) Alek již prošel velkou duchovní obrodou. Jen vzpomeň na jeho nedávné pozoruhodné - a nebál bych se říci přelomové :wink: - výroky o naší paní Královně:
Jaký to zralý posun od výrazů, jimiž Sansulínu hojně častoval dříve (a které zde raději citovat nebudu, z důvodů mravního ohrožení mládeže). :twisted:
V jeho slovech cítím prozření, které čeká na všechny nevěřící. :!: :lol:
I klidně mne tak oslovuj, bratře heavy_heade (toto je mnohem těžší oříšek :) ). Jinak pravdu díš, vidno z vět jeho takřka zmoudření dona Quichota.
Tehdy jsem se snažil být objektivní. Bohužel v jádru si o ní stále myslím, že je to .... blondýna s .... .... .... Věřím, že jste mi všici rozuměli ;)
Blond je tu snad Dany, ne?
Dany? kdepak! Nebylo to myšleno jako barva vlasů ;)
S blondýnama se to musí umět. I když já jednu nezvládám už 6 let. :roll:
Ovšem příznadky blondovatosti poznám na sto honů, to vypadá docela jinak.
v mládí se to dá dobře maskovat, ale ona do toho dospěje, pokud přežije ;)
Kdyby to nebylo poskivrnou mého erbu, skoro bych se vsadil 8)
Tak mimochodem, je v Písni nějaká "neblondýnovitá" blondýna? On má GRRM ty povahy celkově dost rozlišené i podle fyzických typů.
Mno Dany je spíš albín. Ale Sansa má snad vlasy rudohnědý, ne?
a jé, to sem zas něco plácnul
Bedynkově definici by snad vyhovovala lady Tanda (či jak se jmenovala bába Stokoříčská ;)) ne? To byla taková blbka.
Dany má přece stříbrný vlasy ne? A Sansa? POpravdě řečeno, spousta obr se liší, ale bloncka to asi fakt neni, bude to zrzavá tulyjka. Takový jako maj děti, co se dřív topili ) pokud se nenarodili šlechticum ;)).
Albíni mají červený oči, pokud nejsou bez pigmentu úplně, tak bledě modrý. Použil bych termín "démonická blondýna" :lol: - k tomu jdou i ti draci.
Přesně.
Tss. Zahráváte si, panové! A to tu ani není garant tématu Sansy. Zahráváte si s ohněm. Ještě jedno křivé slovo na stranu Daenerys Nesmrtelné, Nespálené, Matky draků, a spálim tento topic (odborně uzamknu ho). :twisted: :lol:
Ehm, tedy, musím říci, a chci aby to bylo naprosto jasné, všichni se jistě shodneme, co to chci vlastně říct - Dany není ani trochu démonická. Což je škoda, ne? Jen si to představ. Tmavé oči, zarputilý výraz, rozevláté vlasy, sedíc na hřbetě draka - myslel jsem že to se ti líbí.
Jak bych mohl vypustit byť i křivé slabiky na adresu Dany? Vždyť se docela snaží - na blondýnu :D
Sansa a Daenerys? To je jako srovnávat zlovlka s drakem. Zlovlk je úžasný, ale drak...drak je neúžasnější, drak ...to je magická krása vzbuzující posvátnou úctu.....Západozemí je plné hezkých, medově hnědovlasých dívek, s nebesky modrýma očima, ale jen jedna dívka má vlasy v barvě platiny (pozn. to neznamená, že je blondýna nebo albín) a indigové oči, k tomu přidejte dokonalou postavu, inteligenci, charisma a je snad jasné, kdo je pravou královnou krásy a lásky. :wink:
Že vy jste tak trochu na Lolitky, co kluci? (To nemyslím zle, jsou fajn) :wink:
Jenže Lolitky, která by mě v případě, že by měla pocit, že jsem ji snad zradil, byla ochotna předhodit drakovi, bych se trochu bál.
No kdo se bojí, nesmí k drakovi, to je jisté. Ale Dany mi nepřipadá krutá a drakům zatím předhazovala pouze lidské zrůdy typu otrokáři z Astaporu. Naopak k obyčejným lidém se chová lépe než jiní mocní. Navíc....nic proti tobě, ale pokud nejsi přerostlý Mongol nebo zmalovaný metrosexuaál se sadistickými sklony, tak by si tě zřejmě ani nevšimla :D
Jistě by si všimla mé dobroty, cti a statečnosti. :!:
Sansa, ach ta naše malá Sansa!
Pohledy nevinných očí coby sladké polibky deště, smích čistý a jasný jako letní zvonkohra, jako stříbropád odrážející se od naleštěného blankytu nebes! Její půvab láme pilíře světů, zpívá písně vznešenosti stvoření, rozechvívá srdce a přináší třpyt slunečním odrazům v bystřinách. Kam vkročí, rozkvétají bledé květiny severských snů s vůní dálek, naplňuje číši cti a touhy! Ona je malým rájem v slzavém údolí země, metaforou nádhery, jež bere dech a dává život, ona je důvodem, proč chtít zemřít pro lásku!
Sansa, ach ta naše malá Sansa!
Děkuji za pozornost. :)
:lol:
Někdy, místo sáhodlouhých komentářů, argumentů a patetických slov, stačí říct jediné.
Sansa.
Jen to jedno slovo.
Jemné jako nesmělý úsměv, když se střetnou pohledy očí, které si budou osudem.
Zoufalé jako výkřik Williama Wallaceho na mučidlech.
Pravdivé jako kapka rosy, která ještě nedopadla.
A zbytek je zbytečný.
(Teď ty, sere Flankere. Pro krásu je třeba dát ze sebe to nejlepší. Nic si nenechávat pro sebe!)
8)
Hmm, poezie zrovna došla. Jsem po práci a při slovech dát ze sebe to nejlepší mě napadá - ehm, radši tudy ne. No uvidíme.
Stojí tam. Její vlasy se třpytí v zapadajícím slunci, které jim dodává temně rudý odstín. Lehký vítr jemně cuchá vlnité pramíky, které se neposedně zdvíhají do všech stran a opět klesají uhlazovány jemnýma rukama. Směje se tomu, jak jí vlasy pronikají mezi prsty. Pobíhají po jejím obličeji. Odhrnuje je. Její oči se usmívají, ve tvářích červená.
"Budeš si mě pamatovat?"
Jen tak pronesená slova. Připojuje se ke mě. Zlehka našlapuje bosýma nohama po trávě. Po očku se na mě dívá.
"Jsi stále tak daleko."
Držím ji kolem pasu. Opře se o mě. Podívá se mi do očí.
Zastavuji se. "Neptej se mě tak. Mohu ti naslibovat cokoli, slova jsou vítr."
"Tvoje ne."
Přivinu ji k sobě. Cítím její rty na svých. Chuť malin, které trhala. její blízkost, její dech. Cítím její pohled. Ona nezavírá oči, ona se svýma očima vpíjí do mých.
"Jsem s tebou." To říkám, i když už nemám její tělo ve svém náručí. Jsem tisíce líg daleko a v dlani jen pramínek vlasů. Jsem vždy s tebou.
Chce se mi zvracet. :roll:
:lol:
Děkujeme za upřímné a pozitivní reakce, jsou mocným stimulem do další práce.
Zásadní a převratná díla této naší postmoderní doby jsou vždy (a musí být) nutně kontroverzní. Málokoho nechávají chladným a lhostejným. Vyvolávají hluboké emoce, které kolísají v rozpětí extrémních hodnot - od naprostého odmítání a zděšení (a někdy i vyvolání náhlé nevolnosti), až k nadšenému přitakání a bezmeznému obdivu.
Není nic mezi. Nemůže být.
Neboť ambice těchto děl jsou předzvěstí velkých literárních seismických otřesů. Neusilují o nic menšího, než změnit povědomí své doby. Někdy se obracejí do minulosti a chtějí připomenout dřívější doby, Věk Nevinnosti, kdy polibek byl polibkem a ničím více, znakem cudnosti bez příslibu chtíče, slibem dávaným ze srdce a ne falešným oblouzením, jak je tomu mnohdy dnes.
Zdá se to neuvěřitelné, ale byly doby, kdy vznešená idea rytířství nebyla lidem k smíchu, kdy slovo mělo svou váhu, kdy ztratit čest znamenalo přijít o všechno. Doby, kdy krása byla opěvována a mysl lidí byla čistá a nezkažená.
Zvěstovatelé dávných zapomenutých pravd mohou být posmíváni.
Nikdy však zapomenuti.
Tolle et lege!
:wink: