Milé děti (míněno vy hajzlíci, co jste mladší než já a já vám to sakra závidím:-), počkejte až budete vydělávat :-) Do té doby mé záchvaty knihománie tlumila finanční nouze, ale teď, co si o svých penězích rozhoduji sama, nakupuju jako šílená, podle klíče je potřeba zaplatit hypotéku a něco jíst a zbytek je na knížky :-)
Ráda bych přestala, ale ten blažený pocit, když vstoupím do knihkupectví, nové knížky příjemně voní a praskají... Nakupování čehokoliv jiného je strašná otrava, vím to, zařizovala jsem celý byt :-( Ale knížky, to je jiná.
K filmům, teď jsem viděla horor Orphan a vcelku se mi líbil. I když pointu jsem uhodla zhruba v půlce a pak už jsem jen sledovala, jak se moje podezření naplňuje. Takže mnohem větším překvapením než záverečné odhalení pro mne bylo, že ho v americkém bijáku odhaloval Karel Roden.
To opravdu neviděl Pandorum? Nikdo nemá rád sci-fi horory? Vetřelec by byl moc smutný...
Kubulinek: Academia na Masarykáči. A nemají tam košíky. :-)
Earette™: A kterou zimu jsi měla ty Zrcadlovky půjčené, nevyšly až teď letos před Vánocema? Stmívání že není o upírech? To si ze mě utahuješ, ne? Jsou tam. Slyšel jsem to. ;-)
Alek: Pošity? Ty mluvíš jak Glum. :-) Měl by ses zbavit předsudků ohledně realistických příběhů. Máš rád příběhy o vejcích? Věřím, že ano. Znáš Egga, ne? Město zlodějů je o vejcích. Je to vlastně příběh Benioffova dědečka, odehrávající se za války v obleženém Leningradě. Má za úkol najít vejce, což není vůbec snadný úkol. A místo toho najde babičku.
Flanker: Ty máš vůbec divný filmový vkus, když se ti nelíbí ani Ronin. ;-) Měl bys psát jen o tom, co se ti líbí a na to, co se ti nelíbilo, raději zapomínat.
Jinak, co se mi ještě hodně líbilo, je povídka Stephena Baxtera Chumel (in Fantasy & Science Fiction, podzim 2008). Krásný příběh, na jehož konci se mi úplně zamlžila oční čidla. A tak se mi líbil Michal Viewegh a jeho Povídky o lásce. Měl bych dotaz: pokud jste četli, pochopili jste někdo povídku s názvem Sedmdesát jedna čajových růží? Za případného vykladače bych byl moc vděčný.
heavy_head píše: Ty máš vůbec divný filmový vkus, když se ti nelíbí ani Ronin.
Já vim. To je tim, že jsem tak moc inteligentní. :)) Navíc na akční filmy jsem vedle historickejch asi nejpřísnější. A právě ty negativní komentáře mi jdou nejlíp. Už se těším, jak si smlsnu na Avatarovi. BTW Ronin má sice nablejskanej vzhled, ale pod ním dřevo shnilé - něco jako zlatá královna Cersei.
noir: V tom případě je od Laseru geniální (až podlý) tah, že je vydávají podruhé. Musím se podívat do knihovničky, jestli je už tam náhodou jednou nemám. :-)
Tak za nejlepší bych tuhle Vieweghovu knížku asi neoznačil. Napsal mnoho jiných skvělejších knih. Předpokládám, žes to musel číst s velkým sebezapřením, když se ti to tak nelíbilo.
Kdyby se našel ještě někdo, kdo by mi prozradil, o čem jsou čajové růže, byl bych rád, neboť jsem se o tom stále nic moc nedozvěděl.
Isilen: Upír je upír, i kdyby se stavěl na hlavu. I Drákula byl ostatně tak trochu EMO, všimli jste si? ;-)
Earette™: Jo, druhé revidované vydání, píšou. Já si to stejně nekoupil ani tak kvůli těm povídkám, jako spíš kvůli předmluvě Bruce Sterlinga. ;-) Kyberpunk už je trochu pasé - stejně si myslím, že ten, kdo jednou přečetl Neuromancera, už nikdy nemůže být s ničím z tohoto žánru zcela spokojen.
Netopýří EMO? :-) Připustíš ale, že okrajově to o upírech je? (Miluji tě, ale když se k tobě přiblížím, mám chuť tě vyssát, jenže tě miluji, takže to nesmím udělat a tímpádem trpím jako zvíře).
Označení dívčí román není něco hanlivého. Stejně jako v každé jiné literární kategorii (pokud už škatulkujeme) existují kvalitní dívčí romány, stejně tak jako odpad. A ne podle všech dívčích románů vznikají filmy. Takže, vzhledem k tomu, že jsi přečetla všechny (tři?) díly, se ti to asi líbilo? (jinak se mi líbí variabilita tvých avatarů:-)
Flanker: Nejdřív mi řekni, co bylo ve stříbrném kufříku, a až potom se můžeš o Ronina nehezky otírat. ;-) Na něm je prostě dobré všechno - příběh, postavy, i ta myšlenka. I ten jistý nepolopatismus (narozdíl od většiny ostatní produkce), což je asi to, co ti nejvíc vadí. Zajímalo by mě, jaký je podle tebe nejlepší akční film všech dob? (Chacha).
heavy_head: Co je geniálního na druhém vydání nějaké knihy? Jo, poprvé vyšly roku 2000. A tehdejší obálka nevypadal tak strašně, že bych se musel při nákupu stydět - jako u téhle nové edice.
Ta povídka není o ničem. Je to stylistická a námětová hra s vyprávěním jiného autora. Přečti si starou VIrginii Woolfovou a pochopíš, jak a s čím se Viewegh vypořádává.
heavy_head píše: Takže, vzhledem k tomu, že jsi přečetla všechny (tři?) díly, se ti to asi líbilo?
Čtyři knihy. Já jsem zastánce teorie, že když někdo kritizuje nějaký výtvor, měl by mít alespoň tolik slušnosti, že si danou záležitost jaksi shlédne celou, než začne vykřikovat hanlivá označení. Sama za sebe připustím, že jsem tu záležitost výslovně nečetla, poslouchala jsem audiobook a kdybych tu šanci neměla, tak na fyzické čtení asi svým časem neplýtvám.
Na druhou stranu poslouchat to při práci nebo při cestování bylo poměrně příjemné, i když paní, která předčítala části vyprávěné Bellou (většina knih) měla místy tak oslizlý hlas, že mi z toho měhal mráz po zádech (pokaždé, když Edward řekl "Bella," například - vždycky to bylo Bel-la s takovým přídechem, který mě přinutil se odporem otřást); části vyprávěné Jacobem předčítal pán s dost zvláštním frázováním, přišlo mi, že jede s dechem vždycky na doraz, a skoro jsem se z toho dusila.
Z celé té věci jsem se cítila poněkud... bipolárně (asi jako Edward - Miluji tě... ALE JSEM NEBEZPEČNÝ! ...ale miluji tě... ALE JSEM NEBEZPEČNÝ!). Na jednu stranu musím říct, že mě to bavilo. Bylo to... poslouchatelné. Znovu, kdybych to měla číst tak to zase asi vidím jinak, protože člověku tak nějak míň vadí, když během půl hodiny slyší desetkrát his crooked smile nebo his husky voice (nebo oboje, pokud jsou na scéně oba milostné zájmy). Dokonce mě zajímalo, co se stane dál (i když často z takového morbidního zájmu ve stylu "může to být ještě horší, než doteď?") a s napětím jsem očekávala potenciálně epickou scénu na konci čtvrté knihy (a byla jsem zklamaná, když ji autorka dojebala a naprosto zatloukla).
Na stranu druhou jsem nemohla ignorovat, že je to prostě napsané... špatně. Postavy, děj, dokolečka se opakující slovní zásoba (už na prvním stupni gymnázia jsem se dozvěděla, že zvláštní slova jako "gargantuovský" by se neměla v knize objevit víc jak jednou - a Meyer prostě copypastovala celé pasáže takovýhlech... výrazných spojení).
Obecně bych řekla, že to bylo výborně provedené marketingově - čtenářky si prostě povodila za nos, naprosto přesně věděla, na jakou cílovku míří - ale naprostý (dámy prominou) dojeb v provedení a použitých prostředcích. Vlastně je pravda, že mě ani tak neštvou samotné ty knihy - špatných, byť čtivých knih je hromada, no bóže - ale hlavně retardovaná fanouškovská základna (a fakt, že sama autorka se chová jako její nejskalnější fanoušci) a neméně příšerná základna haterská.
Nicméně na tohle téma bych asi raději diskutovala někde naživo =)
heavy_head: Mám pocit, že tajemství kufříku odhaleno nebylo (už si to moc nepamatuju), ale předevšim nebylo vůbec důležitý, hlavně že bylo pro co se prohánět v autech a pálit do sebe. Nejlepší akční film? Těžká otázka. Každopádně si potrpim na reálně dělaný (ale nejen co se týče techniky natočení, ale i samotnýho průběhu akční scény). Pokud nemluvíme přímo o válečnejch filmech, určitě bych si vzpomněl na filmy Michaela Manna, Baader Meinfof Komplex, některý filmy Riddleyho Scotta, v Children of Men jsou taky akční scény výborný (i když film jako takovej mě až tak neoslovil). Co naopak nesnášim jsou asijský akční filmy, ty jsou pro mě naprosto směšný (ať se tam střílí nebo Jackie Chan kope).
Flanker: Pořád čekám, co z tebe vypadne. :-) (Kvíz jsi vyřešil správně).
Earette™: Děkuji za kulturní osvětu. :-) A není tohle autorský ideál? Dosáhnout toho, aby vás četli i lidé, kteří vědí, že to píšete blbě, jen proto, aby se s klidným svědomím mohli ujistit, že to opravdu píše blbě? (A které to občas i baví a jsou zvědaví na to, jak to celé dopadne).
I stylisticky dokonalé dílo může být nudné. Pokud nemá to NĚCO, co vás nutí obracet stránky (nasazovat sluchátka:-) až do konce.
Kdy a kde? :-P
noir: Virginii Woolfovou jsem nečetl. Ale třeba někdo viděl ten film. Hm, Flankere? ;-)
heavy_head píše: A není tohle autorský ideál? Dosáhnout toho, aby vás četli i lidé, kteří vědí, že to píšete blbě, jen proto, aby se s klidným svědomím mohli ujistit, že to opravdu píše blbě?
Ano, svým způsobem je to dokonalé. Pokud je měřítkem úspěchu čtenost (a to v nějakém směru jistě je, troufnu si tvrdit), potom to Meyer vyhrála na celé čáře - protože i ti, kteří čtou, jen aby zjistili, jestli je to opravdu tak zlé, jaksi... čtou.
heavy_head píše: Kdy a kde? :-P
Pokud by to mělo být v matičce Praze, tak kdykoli s uvědoměním v předstihu týdne. V případě jiné lokace bych musela prověst složitější plánování =)
Earette+heavy_head: Připoměli jste mi debatu obrakové literatuře z Boříka a spol. od Steklače: "To je zajímavý, že nám dospělý zakazujou číst brakovou literaturu a přitom jí všichni znají. - To je jasný. Jinak by přece nemohli vědět, že je to braková literatura." (Cituju jen po paměti)
Earette píše: Já jsem zastánce teorie, že když někdo kritizuje nějaký výtvor, měl by mít alespoň tolik slušnosti, že si danou záležitost jaksi shlédne celou, než začne vykřikovat hanlivá označení.
Měl by zkusit kousek, ale celý? Dokud neuvidim všech 2756 dílů Ordinace v růžový zahradě, nemůžu říct, co si o tom myslim? Platí i pro více vyhypované věci jako Ztraceni (v půlce druhý série jsem vzdal).
heavy_head: No vypadnout toho ze mě může spousta, na co konkrétně čekáš? :)) Jo, (Biologický) Hodiny (tikají) jsem neviděl, ani po tom netoužím.
Flanker.27: To mi zní, jako bys sochu od Rodina posuzoval jen podle části od kolem dolů. Co když je ten film-kniha-seriál tak chytrý, že si v první části z formy braku jen vypůjčuje, aby to pak celé postavil na hlavu?
Noir: No já ti nevím. Lidé jsou specifičtí tím, že se dokáží učit i z cizí nebo zprostředkované zkušenosti (a dokáží extrapolovat i z toho, co sami nezažili nebo provádět zobecnění na základě dílčí informace s jistou mírou přesnosti). Ostatně kdyby ne, asi bys neměl zaměstnání...
Alnag: Ale jo, tomu se nebráním. Pořád si ale myslím, že ty VELKÉ věci musí člověk zažít a vyzkoušet sám, jinak je ta zkušenost hodně špatně přenositelná. A teď rozhodně netvrdím, že je to případ zmiňované brakové literatury. Třeba zkušenost popálení si ale musí fakt každý ozkoušet sám, aby "uvěřil".
noir: Např. nemusim souložit s mrtvolou, abych zaujal postoj k nekrofilii, nemusim si šlehnout, abych mohl odsuzovat drogy atd. Přesně jak řekl Alnag, lidi si dokážou zkušenosti předávat (a získávat) i jinak.
Tady jsem se nechala asi trochu unést, ano, kousek by měl stačit. A je v autorově zájmu tvořit tak, aby i malý kousek dokázal zaujmout a tak nějak vypovědět o celku. (Vždycky mě traumatizovaly seriály, o nichž fanoušci tvrdili "jo, uznávám, těch přvních osm hodinových dílů není nic moc, ale když vydržíš až do patnáctého, tak se to fakt rozjede...")
Klidně přejmu něčí názor na dílo v tom stylu, že pokud bude člověk s podobným vkusem tvrdit, že je to konina, tak se té věci nejspíš vyhnu - ale rozhodně nebudu sama za sebe tvrdit, že to konina je, pokud si ten názor nevytvořím sama.
Nejsem si úplně jistá, že je srovnání se sexem s mrtvými na místě. Přijde mi, že je to trochu jiná zážitková kategorie (a teď nemyslím konkrétně ty mrtvoly, ale obecně zážitek, který člověk tak nějak... "vytváří" sám, oproti zážitku, který je jen přijímán... přeneseně? prostě jako kdyby někdo o sexu s mrtvolou psal, nebo tak nějak. chápete, co se snažím říct? ne? já taky ne. chjo.)
No, oba přístupy mají své pozitiva i negativa. Jeden přináší osobní zkušenost a skutečně kvalifikovaný názor vyvážený různámi riziky a ztraceným časem, druhý zase čas a zdraví (i duševní) šetří, ale člověk zase nemůže vědět, jestli náhodou v hloubce něco není.
Osobně se raději vyhnu porovnávání, který přístup je horší, ostatně myslím, že stačí, když si každý uvědomí zápory svého přístupu a výhody toho druhého.
Earette píše: přijde mi, že je to trochu jiná zážitková kategorie
Je pravda, že je to zážitek, kterej si užívá více méně jen jedna strana, druhá je docela chladná...
Mno, nechtěl jsem to zavádět do těchto končin, ale nemohl jsem odolat. :))
Jsou "zkušenosti", kterejm se člověk vyhejbá celkem instinktivně. noir tvrdí, že zkušenost popálení si každý musí ozkoušet sám, ale to není pravda. Člověk je od přírody postaven celkem inteligentně, aby se měl na pozoru před potenciálně nebezpečnejma věcma. Nemusel spadnout bez padáku z letadla, aby věděl, že mu volný pád neudělá dobře. Odhadovací systém má člověk postavenej celkem dobře, jenom ho bohužel dneska moc neposlouchá. Z části si lidi informace vyměňujou mezi sebou, z části maj odhad zakódovanej, a z části ho dokážou i budovat a vytvářet si na základě už známýho vztah k novejm věcem.
Flanker.27 píše: Nemusel spadnout bez padáku z letadla, aby věděl, že mu volný pád neudělá dobře.
Ale musel někdy spadnout, nebo viděl velmi ošklivě dopadnout člověka. Nemusel si nechat uhořet ruku, stačí si popálit prsty. Nemusíš číst celou ságu, ale jedna knížka opravdu může být výjimka, zejména pokud je psána s větším častovým rozestupem a autor během té doby změnil svůj pohled na svět.
Jerson: Však ano, jde o přenos bez osobní skutečnosti. "O tom zde již dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho." :)
U ságy/seriálu je to komplikovanější, protože se nehodlám nechat ovlivnit hláškama typu Lost: "Jo, hele, to musíš vydržet do třetího dílu pátý série, pak to je super." Na to kašlu. Samozřejmě chápu, že budou lepší/slabší části, abych tomu ale věnoval čas a pozornost, i ty slabší části nesměj celek kazit příliš. samozřejmě pokud existuje sága, jejíž jedna část je extra dobrá a obstojí sama o sobě, klidně si tu část přečtu (pokud už nejsem znechucen znalostí zbytku, který mě neodradil). Příklad: Nedávno jsem viděl Serenity a tak moc se mi to nelíbilo, že absolutně nemám zájem vidět seriál Firefly, i když mě kamarád zarytě tvrdí, jak je seriál lepší než film.
No, a to je právě ten kousek, kdy děláš chybu. Protože já kdybych napřed viděl třeba nějakou Futuramu ve filmové verzi, tak se mi nebude líbit, a přitom seriál je mnohem lepší. Kromě toho speciálně Firefly obsahuje hodně postav a když o nich nic nevíš, tak mnoho věcí z filmu nepochopíš a budou ti připadat divné. Ostatně i seriál jsem koukal nadvakrát, poprvé jsem usnul v půlce prvního dílu a vůbec se mi nelíbil.
Prostě některé věci jsou jako olivy - člověk jim musí dát druhou šanci.
Flanker: napsals "noir tvrdí, že zkušenost popálení si každý musí ozkoušet sám, ale to není pravda. Člověk je od přírody postaven celkem inteligentně, aby se měl na pozoru před potenciálně nebezpečnejma věcma."
Mám doma dvě děti. Ať je varuju, jak je varuju, stejně si všechny chyby musejí zažít samy a na vlastní kůži.
Myslim, že v orientaci v postavách problém nebyl. Prostě jen klasickej příběh, kdy záchrana přichází na poslední chvíli, hrdinům vždycky pomůže absurdní náhoda, padouši dělaj školácký chyby atd. atd. Nehledě na holčinu se dvěma sekerama (muhehe). Jak by řekl můj oblíbený klasik Arnold Jidáš Rimmer: Tomu by neuvěřilo ani děcko. :)
errata: V minulym příspěvku poslední slovo první věty má bejt "zkušenosti".
Komentáře
Ráda bych přestala, ale ten blažený pocit, když vstoupím do knihkupectví, nové knížky příjemně voní a praskají... Nakupování čehokoliv jiného je strašná otrava, vím to, zařizovala jsem celý byt :-( Ale knížky, to je jiná.
K filmům, teď jsem viděla horor Orphan a vcelku se mi líbil. I když pointu jsem uhodla zhruba v půlce a pak už jsem jen sledovala, jak se moje podezření naplňuje. Takže mnohem větším překvapením než záverečné odhalení pro mne bylo, že ho v americkém bijáku odhaloval Karel Roden.
To opravdu neviděl Pandorum? Nikdo nemá rád sci-fi horory? Vetřelec by byl moc smutný...
Earette™: A kterou zimu jsi měla ty Zrcadlovky půjčené, nevyšly až teď letos před Vánocema? Stmívání že není o upírech? To si ze mě utahuješ, ne? Jsou tam. Slyšel jsem to. ;-)
Alek: Pošity? Ty mluvíš jak Glum. :-) Měl by ses zbavit předsudků ohledně realistických příběhů. Máš rád příběhy o vejcích? Věřím, že ano. Znáš Egga, ne? Město zlodějů je o vejcích. Je to vlastně příběh Benioffova dědečka, odehrávající se za války v obleženém Leningradě. Má za úkol najít vejce, což není vůbec snadný úkol. A místo toho najde babičku.
Flanker: Ty máš vůbec divný filmový vkus, když se ti nelíbí ani Ronin. ;-) Měl bys psát jen o tom, co se ti líbí a na to, co se ti nelíbilo, raději zapomínat.
Jinak, co se mi ještě hodně líbilo, je povídka Stephena Baxtera Chumel (in Fantasy & Science Fiction, podzim 2008). Krásný příběh, na jehož konci se mi úplně zamlžila oční čidla. A tak se mi líbil Michal Viewegh a jeho Povídky o lásce. Měl bych dotaz: pokud jste četli, pochopili jste někdo povídku s názvem Sedmdesát jedna čajových růží? Za případného vykladače bych byl moc vděčný.
Zrcadlovky vyšly už dost dávno, tipuju tak 5 let. V paperbacku, od Laseru.
Povídka o růžích z té nejhorší Vieweghovi knížky je variace na variaci. Vlastně jen rozvíjí téma z Hodin, ale i tam už se pokládá za vykradené...
Stmívání že není o upírech? To si ze mě utahuješ, ne? Jsou tam. Slyšel jsem to. ;-)
viz
http://www.dailymotion.com/video/xb0mti_twilight-sucks_shortfilms
Záleží na tom jestli emo upíry povážuješ stále za upíry. :)
A kterou zimu jsi měla ty Zrcadlovky půjčené, nevyšly až teď letos před Vánocema?
To už je fakt dlouho, řekla bych snad ještě dýl, než říká noir. Já už cyberpunk nečetla věky. Teď vyšlo druhé (?) vydání, co jsem tak koukala.
heavy_head píše:
Stmívání že není o upírech?
Stmívání je dívčí román, jehož někteří představitelé mají čirou náhodou jeden nebo dva upíří rysy.
Zrovna se snažím vymyslet, které ty rysy to jsou... Ale napadá mě jen to, že o sobě hovoří jako o upírech. Ale to dělají i gotíci.
Ne, Stmívání není o upírech. (A troufám si to tvrdit z pozice člověka, který četl celou "ságu," ne jen slyšel pár ošklivých pomluv.)
Mohli by projít jako netopýři, kdyby byl člověk trochu shovívavý.
Ty máš vůbec divný filmový vkus, když se ti nelíbí ani Ronin.
Já vim. To je tim, že jsem tak moc inteligentní. :)) Navíc na akční filmy jsem vedle historickejch asi nejpřísnější. A právě ty negativní komentáře mi jdou nejlíp. Už se těším, jak si smlsnu na Avatarovi. BTW Ronin má sice nablejskanej vzhled, ale pod ním dřevo shnilé - něco jako zlatá královna Cersei.
Tak za nejlepší bych tuhle Vieweghovu knížku asi neoznačil. Napsal mnoho jiných skvělejších knih. Předpokládám, žes to musel číst s velkým sebezapřením, když se ti to tak nelíbilo.
Kdyby se našel ještě někdo, kdo by mi prozradil, o čem jsou čajové růže, byl bych rád, neboť jsem se o tom stále nic moc nedozvěděl.
Isilen: Upír je upír, i kdyby se stavěl na hlavu. I Drákula byl ostatně tak trochu EMO, všimli jste si? ;-)
Earette™: Jo, druhé revidované vydání, píšou. Já si to stejně nekoupil ani tak kvůli těm povídkám, jako spíš kvůli předmluvě Bruce Sterlinga. ;-) Kyberpunk už je trochu pasé - stejně si myslím, že ten, kdo jednou přečetl Neuromancera, už nikdy nemůže být s ničím z tohoto žánru zcela spokojen.
Netopýří EMO? :-) Připustíš ale, že okrajově to o upírech je? (Miluji tě, ale když se k tobě přiblížím, mám chuť tě vyssát, jenže tě miluji, takže to nesmím udělat a tímpádem trpím jako zvíře).
Označení dívčí román není něco hanlivého. Stejně jako v každé jiné literární kategorii (pokud už škatulkujeme) existují kvalitní dívčí romány, stejně tak jako odpad. A ne podle všech dívčích románů vznikají filmy. Takže, vzhledem k tomu, že jsi přečetla všechny (tři?) díly, se ti to asi líbilo? (jinak se mi líbí variabilita tvých avatarů:-)
Flanker: Nejdřív mi řekni, co bylo ve stříbrném kufříku, a až potom se můžeš o Ronina nehezky otírat. ;-) Na něm je prostě dobré všechno - příběh, postavy, i ta myšlenka. I ten jistý nepolopatismus (narozdíl od většiny ostatní produkce), což je asi to, co ti nejvíc vadí. Zajímalo by mě, jaký je podle tebe nejlepší akční film všech dob? (Chacha).
Ta povídka není o ničem. Je to stylistická a námětová hra s vyprávěním jiného autora. Přečti si starou VIrginii Woolfovou a pochopíš, jak a s čím se Viewegh vypořádává.
Takže, vzhledem k tomu, že jsi přečetla všechny (tři?) díly, se ti to asi líbilo?
Čtyři knihy. Já jsem zastánce teorie, že když někdo kritizuje nějaký výtvor, měl by mít alespoň tolik slušnosti, že si danou záležitost jaksi shlédne celou, než začne vykřikovat hanlivá označení. Sama za sebe připustím, že jsem tu záležitost výslovně nečetla, poslouchala jsem audiobook a kdybych tu šanci neměla, tak na fyzické čtení asi svým časem neplýtvám.
Na druhou stranu poslouchat to při práci nebo při cestování bylo poměrně příjemné, i když paní, která předčítala části vyprávěné Bellou (většina knih) měla místy tak oslizlý hlas, že mi z toho měhal mráz po zádech (pokaždé, když Edward řekl "Bella," například - vždycky to bylo Bel-la s takovým přídechem, který mě přinutil se odporem otřást); části vyprávěné Jacobem předčítal pán s dost zvláštním frázováním, přišlo mi, že jede s dechem vždycky na doraz, a skoro jsem se z toho dusila.
Z celé té věci jsem se cítila poněkud... bipolárně (asi jako Edward - Miluji tě... ALE JSEM NEBEZPEČNÝ! ...ale miluji tě... ALE JSEM NEBEZPEČNÝ!). Na jednu stranu musím říct, že mě to bavilo. Bylo to... poslouchatelné. Znovu, kdybych to měla číst tak to zase asi vidím jinak, protože člověku tak nějak míň vadí, když během půl hodiny slyší desetkrát his crooked smile nebo his husky voice (nebo oboje, pokud jsou na scéně oba milostné zájmy). Dokonce mě zajímalo, co se stane dál (i když často z takového morbidního zájmu ve stylu "může to být ještě horší, než doteď?") a s napětím jsem očekávala potenciálně epickou scénu na konci čtvrté knihy (a byla jsem zklamaná, když ji autorka dojebala a naprosto zatloukla).
Na stranu druhou jsem nemohla ignorovat, že je to prostě napsané... špatně. Postavy, děj, dokolečka se opakující slovní zásoba (už na prvním stupni gymnázia jsem se dozvěděla, že zvláštní slova jako "gargantuovský" by se neměla v knize objevit víc jak jednou - a Meyer prostě copypastovala celé pasáže takovýhlech... výrazných spojení).
Obecně bych řekla, že to bylo výborně provedené marketingově - čtenářky si prostě povodila za nos, naprosto přesně věděla, na jakou cílovku míří - ale naprostý (dámy prominou) dojeb v provedení a použitých prostředcích. Vlastně je pravda, že mě ani tak neštvou samotné ty knihy - špatných, byť čtivých knih je hromada, no bóže - ale hlavně retardovaná fanouškovská základna (a fakt, že sama autorka se chová jako její nejskalnější fanoušci) a neméně příšerná základna haterská.
Nicméně na tohle téma bych asi raději diskutovala někde naživo =)
Earette™: Děkuji za kulturní osvětu. :-) A není tohle autorský ideál? Dosáhnout toho, aby vás četli i lidé, kteří vědí, že to píšete blbě, jen proto, aby se s klidným svědomím mohli ujistit, že to opravdu píše blbě? (A které to občas i baví a jsou zvědaví na to, jak to celé dopadne).
I stylisticky dokonalé dílo může být nudné. Pokud nemá to NĚCO, co vás nutí obracet stránky (nasazovat sluchátka:-) až do konce.
Kdy a kde? :-P
noir: Virginii Woolfovou jsem nečetl. Ale třeba někdo viděl ten film. Hm, Flankere? ;-)
A není tohle autorský ideál? Dosáhnout toho, aby vás četli i lidé, kteří vědí, že to píšete blbě, jen proto, aby se s klidným svědomím mohli ujistit, že to opravdu píše blbě?
Ano, svým způsobem je to dokonalé. Pokud je měřítkem úspěchu čtenost (a to v nějakém směru jistě je, troufnu si tvrdit), potom to Meyer vyhrála na celé čáře - protože i ti, kteří čtou, jen aby zjistili, jestli je to opravdu tak zlé, jaksi... čtou.
heavy_head píše:
Kdy a kde? :-P
Pokud by to mělo být v matičce Praze, tak kdykoli s uvědoměním v předstihu týdne. V případě jiné lokace bych musela prověst složitější plánování =)
Earette píše:
Já jsem zastánce teorie, že když někdo kritizuje nějaký výtvor, měl by mít alespoň tolik slušnosti, že si danou záležitost jaksi shlédne celou, než začne vykřikovat hanlivá označení.
Měl by zkusit kousek, ale celý? Dokud neuvidim všech 2756 dílů Ordinace v růžový zahradě, nemůžu říct, co si o tom myslim? Platí i pro více vyhypované věci jako Ztraceni (v půlce druhý série jsem vzdal).
heavy_head: No vypadnout toho ze mě může spousta, na co konkrétně čekáš? :)) Jo, (Biologický) Hodiny (tikají) jsem neviděl, ani po tom netoužím.
Měl by zkusit kousek, ale celý?
Tady jsem se nechala asi trochu unést, ano, kousek by měl stačit. A je v autorově zájmu tvořit tak, aby i malý kousek dokázal zaujmout a tak nějak vypovědět o celku. (Vždycky mě traumatizovaly seriály, o nichž fanoušci tvrdili "jo, uznávám, těch přvních osm hodinových dílů není nic moc, ale když vydržíš až do patnáctého, tak se to fakt rozjede...")
Klidně přejmu něčí názor na dílo v tom stylu, že pokud bude člověk s podobným vkusem tvrdit, že je to konina, tak se té věci nejspíš vyhnu - ale rozhodně nebudu sama za sebe tvrdit, že to konina je, pokud si ten názor nevytvořím sama.
Nejsem si úplně jistá, že je srovnání se sexem s mrtvými na místě. Přijde mi, že je to trochu jiná zážitková kategorie (a teď nemyslím konkrétně ty mrtvoly, ale obecně zážitek, který člověk tak nějak... "vytváří" sám, oproti zážitku, který je jen přijímán... přeneseně? prostě jako kdyby někdo o sexu s mrtvolou psal, nebo tak nějak. chápete, co se snažím říct? ne? já taky ne. chjo.)
chápete, co se snažím říct? ne? já taky ne. chjo.
To je tím, že jsi ten sex s mrtvolou ještě nezkusila... ale stačí kousek :D
Osobně se raději vyhnu porovnávání, který přístup je horší, ostatně myslím, že stačí, když si každý uvědomí zápory svého přístupu a výhody toho druhého.
přijde mi, že je to trochu jiná zážitková kategorie
Je pravda, že je to zážitek, kterej si užívá více méně jen jedna strana, druhá je docela chladná...
Mno, nechtěl jsem to zavádět do těchto končin, ale nemohl jsem odolat. :))
Jsou "zkušenosti", kterejm se člověk vyhejbá celkem instinktivně. noir tvrdí, že zkušenost popálení si každý musí ozkoušet sám, ale to není pravda. Člověk je od přírody postaven celkem inteligentně, aby se měl na pozoru před potenciálně nebezpečnejma věcma. Nemusel spadnout bez padáku z letadla, aby věděl, že mu volný pád neudělá dobře. Odhadovací systém má člověk postavenej celkem dobře, jenom ho bohužel dneska moc neposlouchá. Z části si lidi informace vyměňujou mezi sebou, z části maj odhad zakódovanej, a z části ho dokážou i budovat a vytvářet si na základě už známýho vztah k novejm věcem.
Nemusel spadnout bez padáku z letadla, aby věděl, že mu volný pád neudělá dobře.
Ale musel někdy spadnout, nebo viděl velmi ošklivě dopadnout člověka. Nemusel si nechat uhořet ruku, stačí si popálit prsty. Nemusíš číst celou ságu, ale jedna knížka opravdu může být výjimka, zejména pokud je psána s větším častovým rozestupem a autor během té doby změnil svůj pohled na svět.
U ságy/seriálu je to komplikovanější, protože se nehodlám nechat ovlivnit hláškama typu Lost: "Jo, hele, to musíš vydržet do třetího dílu pátý série, pak to je super." Na to kašlu. Samozřejmě chápu, že budou lepší/slabší části, abych tomu ale věnoval čas a pozornost, i ty slabší části nesměj celek kazit příliš. samozřejmě pokud existuje sága, jejíž jedna část je extra dobrá a obstojí sama o sobě, klidně si tu část přečtu (pokud už nejsem znechucen znalostí zbytku, který mě neodradil). Příklad: Nedávno jsem viděl Serenity a tak moc se mi to nelíbilo, že absolutně nemám zájem vidět seriál Firefly, i když mě kamarád zarytě tvrdí, jak je seriál lepší než film.
Prostě některé věci jsou jako olivy - člověk jim musí dát druhou šanci.
Mám doma dvě děti. Ať je varuju, jak je varuju, stejně si všechny chyby musejí zažít samy a na vlastní kůži.
errata: V minulym příspěvku poslední slovo první věty má bejt "zkušenosti".