Zéland má tu výhodu, že je tam skoro všechno. Kopce našeho (hercínského) typu, Alpinské pohoří, ledovce, fjordy, deštné pralesy, sopky, krásný moře a pláže... Na nízké zelené kopečky v King Country jsem koukal jak na zjevení, opravdu celej Hobbiton. Plus je tam taky nízká osídlenost, takže člověk běžně může udělat fotku pláně s horama na horizontu, aniž by mu v tom překážela civilizace.
Norsko je taky kouzelný, zvlášť ty jejich rozlehlý náhorní plošiny, kde je jedna chajda na dvou hodinách jízdy autem. Ale i ty naše Čechy se všema těma hradama a pseudokeltskou historií maj spoustu co do sebe.
Asi netušíš, že člověk vjímá vjemy více smysly a ještě něčím navíc. Fotka Sahary je pěkná věc. Ale kde je v ní ten pocit prachu ve všech štěrbinách těla (ne, tohle není narážka sex), totální únava z pohyblivého psíku pod nohama, propocené triku, žízeň, vyprahlost, zvláštní zvuky, které dělá písek, když se hýbe? Kde je na ní ten pohyb, když se ti krajina před očima pomaličku mění na něco úplně jiného? Kde je ten pocit smrti a entropie, který na poušti máš? Jak z fotky vycítíš vůni smrti, když tam potkáváš zcela vybělené kostry? Ano, dobré cestopisy to přiblížit dokáží, fotka nikdy.
O geniu loci už raději nepiš, zjevně nevíš, co to znamená. Klasickým místem, které takto bylo nazývané, byla katedrála v Chartres - návštěvníci omldévali, když do ní vstoupili, i když nevěděli, že tak působí.
Jen ještě drobný podotek: Ne, útočil jsem na nesmysly, které jsi napsal-na argumenty ne, už jen proto, že tam žádné nebyly. Jen hloupý výkřik "Nic jsem neviděl, ale to, co jsem viděl je stejně nejlepší." To není na polemiku, ale na soucitný úsměv. Za velmi drzé, když vstupuješ ostatním do hlavy a soudíš, kdy podlehnou jakému triku. Stejně drze bych mohl napsat: "Jinak si myslím, že jen obyčejně závidíš těm, co něco viděli a žvýkáš kyselé hrozny," ale neudělím to, bylo by to nefér a nemám k tomu dostatečné znalosti. A poslední douška: Výmluva na peníze se u cestování nepočítá. Dá se jezdit téměř zadarmo, a to v jakékoliv sociální situaci. Věř mi, mluvím ze zkušenosti - po Turecku jsme cestovali měsíc za celkem 3000 korun.
sirien: Alpy mě naprosto srazily na kolena. Ten pocit nicotnosti a nedostatečnosti, který v nich vždycky mám, miluju. Kolega teď jede místo mě do Nepálu, já kvůli zdraví nemůžu. Ale tak moc mu to závidím... Jo, hory a moře nám opravdu hodně chybí...
Kolemjdoucí: Zéland je můj sen, ale obávám se, že v dohledné době nesplnitelný... Slyšel jsem o něm už takové příběhy, že i kdyby na nich bylo jen 5 procent pravdy, musí stát za to.
Jerson: Jo jo, na to člověk musí mít hodně zvláštní povahu. Můj strejda, co vloni umřel, takhle úplně sám sjezdil půlku světa - Kavkaz, Mongolsko (mj. tahle země mě láká čím dál víc), Afghistán, Irán, Kilimandžáro... Byl to nádhernej šílenec, ale já bych to nedokázal. Už jen ze strachu, kdyby se něco pokazilo...
Já hlavně před pěti lety poslouchal kamaráda, jak povídal o okradení v Turecku - jel dva týdny domů bez peněz a bez dokladů, a na pohled jsem ho málem nepoznal, zhubnul asi o pětadvacet kilo.
okradení se může stát, není důvod kvůli tomu tu zemi zatracovat. Naposledy, když jsem byl v Turecku 99 byli turci velmi pohostiní. V Kyrgistánu se mi taky líbilo i když tam na mně vytáhli 2x pistoli. V Guatamale jsem zažil přepadení autobusu a taky jinak fajn země.
Vlasti české jsou výborné. Třeba Šumava - nad Plešným jezerem jsem nafotil pěkné snímky lesa po nukleární zimě, městské postapokalyptické krajinky se pak dají pořídit leckde. O víkendu pár fotek uploadnu.
Panství postav v mé hře leží v pískovcové vrchovině, takže se mi docela hodí znalost Kokořínska a Čeaského Ráje. Na našem posledním sezení se bojovalo v jen mírně upravené verzi jednoho mě známého místa.
Ale to neznamená, že cizina není v mnoha ohledech lepší.
Když nepočítám Slovensko, tak trochu víc znám akorát severní Španělsko. Rozlehlé mesety v Kastilii, galicijské hory a zvlášť Pobřeží smrti jsou něco jiného než Norsko, ale taky výborné. Moje oblíbené místo je mys Finisterre; nedávno jsem o něm a o jeho okolí básnil na RPGFóru.
Alpy jsem viděl jenom z vlaku a zanechaly obrovský dojem (ten pocit malosti tam trošku byl taky). Pro mě s mým strachem z výšek jsou však lepší na pohled než na prolézání, nejlíp se cítím v kopcích, ne v pořádných horách.
O geniu loci už raději nepiš, zjevně nevíš, co to znamená.
WTF? Ty jsi opravdu hnusný egoista. Jen ty to víš a nikdo jiný, co?
Píše: Nic jsem neviděl, ale to, co jsem viděl je stejně nejlepší."
WTF? A to jsem napsal kde? Ty asi opravdu mluvíš s někým úplně jiným.
Píše: Za velmi drzé, když vstupuješ ostatním do hlavy a soudíš, kdy podlehnou jakému triku.
WTF? Já o tobě nic nevím, (krom toho že jsi namyšlený egoista). Já jen říkal obecné, že se to často stává, lidi jsou stavění k tomu, podlehnout takovým iluzím. Jestli ty jsi podlehl, to nevím a nezajímá mě to.
"Ty jsi opravdu hnusný egoista. Jen ty to víš a nikdo jiný, co?"
Pokud se pokládáš za všechny ostatní bytosti na této planetě, nebudu ti to vyvracet. Ale ne, opravdu si myslím, že spousta lidí ví, co to znamená. Ty mezi ně holt nepatříš.
"WTF? A to jsem napsal kde?"
Tvrdíš, že krajiny u nás se vyrovnají těm v zahraničí. Přitom jsi žádnou z nich nezažil.
"Za velmi drzé, když vstupuješ ostatním do hlavy a soudíš, kdy podlehnou jakému triku.WTF? Já o tobě nic nevím...,"
Lháři. Důkazy:
"Často to bývá proto, že považujete věci co jsou doma za obyčejné, jako jísté."
Jaks na to došel? Obracíš se na lidi tady, to se pozná podle té koncovky druhé osoby plurálu, že.
"zase jsem byl na dosti místech v ČR a kdyby jsi je vyfotil a položil vedle obrázků slavných turistických atrakcí, tak by jsi častokrát jen marně hledal rozdíl."
Opravdu bych to udělal? Fakt tady nepredikuješ nějaký můj závěr ze zdela nedostatečných dat?
"Stejnak i s Geniem loci. Vsugeruješ si to."
Aha, takže já Noir, ne nějaký obecný lid...
"Snažím se dívat kolem sebe. Zkus to taky"
Tak trošku tím tvrdíš, že se nedívám kolem sebe, že?
A pak ty žvásty typu:
"často platí racionalizace ztraceného času a peněz tím, že to bylo prostě úžasné"
Jak často? Nějak relevantně často? Týká se to našich zážitků? Pokud ne, proč jsi to psal?
Vůbec nejkrásnější je ale od tebe výzva: "Ty nejsi o nic lepší jak sirien. Ono by šlo debatovat i méně agresivním tónem" Děkuji za ni, ale možná zkus nejprve zpytovat svědomí. (Ty jsi opravdu hnusný egoista, si namyšlený egoista, To by nebylo, aby jsis nenašel důvod a nerýpnul, Jistě a ty jsi všecko viděl a zažil...)
Zajímavé, ty mi vidíš do hlavy? Já nikde nepopisoval co si myslím že je Genius Loci.
Píše: Tvrdíš, že krajiny u nás se vyrovnají těm v zahraničí. Přitom jsi žádnou z nich nezažil.
Přehnané tvrzení. Citace by nebyla?
Píše: Obracíš se na lidi tady, to se pozná podle té koncovky druhé osoby plurálu, že.
Obracím se na lidi obecně. Čeština toho umí víc;) Doslovným rozborem získáš tak akorát kulové.
Píše:
"Snažím se dívat kolem sebe. Zkus to taky"
Tak trošku tím tvrdíš, že se nedívám kolem sebe, že?
Mohl jsi pro lepší pochopení přečíst celý post. A posty, které tomu předcházeli. Ty posty totiž už pomalu reflektují vzrůstající nechuť k tvému způsobu jednání, agresivní egoistický styl zaměřený na urážení osoby, naprosto ignorující jakékoliv argumenty.
Ty jsi taky člověk, proto všecko, o čem jsem mluvil, na tebe platí. Vsugerování, racionalizace. Jen si to chudinko nemůžeš připustit, asi ti dělá problém se na sebe podívat z třetí osoby a rozebrat svoje pocity. Takových lidí, přesvědčených, že jsou něčím vyjimeční a veškeré vědecké výzkumy v této oblasti jsou jen kecy, znám spoustu. Bohužel jsou na úrovni lidí, kteří ti jsou schopni argumentovat jen biblí a vůbec se nepozastaví nad tím, co by, kdyby bible nebyla ta pravá kniha. Naprostá zaslepenost.
Píše:
"často platí racionalizace ztraceného času a peněz tím, že to bylo prostě úžasné"
Jak často? Nějak relevantně často? Týká se to našich zážitků? Pokud ne, proč jsi to psal?
Často? Jak často ti neřeknu. Protože jsem se ti nechtěl rýpat v hlavě, protože by jsi mne začal osočovat, že ti do té hlavy přeci nemůžu vidět. Ale ty jsi mne osočovat začal stejnak, že? A kdybych vytáhl statistický rozbor? "Pche, je to jen statistika, u mne nic takového neplatí", co Noire?
Píše: Vůbec nejkrásnější je ale od tebe výzva: "Ty nejsi o nic lepší jak sirien. Ono by šlo debatovat i méně agresivním tónem"
Toto bylo řečeno na začátku diskuze. A protože si na mne byl pořád hnusný...
Píše: Děkuji za ni, ale možná zkus nejprve zpytovat svědomí. (Ty jsi opravdu hnusný egoista, si namyšlený egoista, To by nebylo, aby jsis nenašel důvod a nerýpnul, Jistě a ty jsi všecko viděl a zažil...)
Ne, já svědomí zpytovat nemusím. V tomto ohledu je se mnou zajedno.
Zkuste každý popsat tři místa u nás a ve světě, která jsou pro vás pořádně fantasy. Začnu:
1/Prokopské údolí: dokonale pravěká atmosféra vysokých skal ve mně vyvolává představy Lovců mamutů, do toho to keltské sídliště a Dívčí hrady - dokonalost. A taky jezírko s labutěma mezi skalama - to je zase úplně pohádkové.
2/Zřícenina Ostromeče u Sedlčan. Téměř neprostupný les nad korytem potoka Masníka ukrývá jen pár šutrů, které připomínají hrad jen vzdáleně. Skály tam trčí nad potokem, nikde ani živáčka a toho ten labyrint šutrů a kamenů Ostromeče.
3/Moravské vinohrady: Rajská krajina, pro ně idylické jako Hobitín. Slunce, vůně hroznů, úrodná opečovávaná půda, v dálce Pálava jako pevná (byť iluzorní) hranice.
1/Sahara: Už jsem to popsal výše-nekonečnost, smrt, vedro, kombinace pohybu a nepohybu. Absence času.
2/Camargue, Francie: zázračný kraj-kilometry a kilometry slaných bažin, ve kterých žijí obrovští býci a koně, nad nimi létají hejna plameňáků a ve vzduchu se vznáší vůně levadule. Nedivím se, že sem Moorcock zasadil jeden svůj fantasy román...
3/Korálové útesy v Rudém moři, Marsa Alam: Jiný svět s jiným životem, jinými pravidly a jinými fyzikálními zákony. Když tak člověk šnorchluje sedm metrů pod hladinou, pozoruje ty podivné systémy korálů a na ně navázáných zvířat i rostlin, vznikají v jeho fantazii představy úplně jiných realit.
Colombo: kdyz odkrocime od jakychkoliv osobnich vypadu, tak si myslim, ze se pletes, Colombo, v tom, ze tvrdis, ze krajiny, ktere jsou v Cechach se vyrovnaji krajinam, ktere jsou jinde. Ne, nemyslim tim, ze proste tady nic neni, je tady spousta mist, ktera jsou kouzelna, ale bohuzel musis objektivne priznat, ze ceska krajina nema ani jednu skutecnou poust. Ani jednu skutecnou tundru. Ani jeden fjord. Ani jeden koralovy utes. A takhle bych mohl pokracovat jeste dele. Nemuzes suplovat pisecne duny a poust lesem a kopci.
1) Jedlobukové lesy v pozdním létě, když padne mlha. K vidění v Krkonoších, Orlických horách a určitě na spoustě dalších míst.
2) Hejda - kopec se skalním městem na Broumovsku. Nevede sem žádná cesta, vstup jen na vlastní nebezpečí.
3) Praha. (Nikdo nepsal, že to nemůže být urbanfantasy)
1) Podhůří italských Alp. Zelené kopce s kamennými městy na vrcholcích.
2) Slovensko ukrajinské pomezí, divoké lesy velkých rozloh, malá hustota cest.
3) Pohoří Bobia na cestě do Santiaga, když už jsme u toho. Jinak nějaký extra fantasy či mystický zážitek od poutě nečekejte, už to není takové dobrodružství, jako když tam šel Coelho... :-P
Ani jednu činnou sopku, ani jeden pořádný kráter po meteoritu, ani jedno moře, ani jeden 1000 letý strom, ani jednu vesmírnou stanici. Tohle jsem nikdy netvrdil, že nejsou místa na světě, jejichž ekvivalent u nás nemáme. Tvrdil jsem, že spousta míst u nás je v malém měřítku srovnatelná s různými místy ve světě, za kterými často jezdíváme. Ne všemi, ne ve velkém měřítku (stejně rozlehlou sibiř nemáme a velehory by se nám tu taky nevlezly).
Jsem velký milovník cestování právě za tím pocitem úžasu z neskutečného ducha místní krajiny. Je u nás mnoho krásných míst, ale všechny v sobě skrývají tu středoevropskou krásu a dech vrchoviny. Nic víc, nic míň.
* naše hrady nepřestavěné na zámky a zříceniny (např. Týřov, Dívčí kámen, Trosky)
* Zemská brána na Divoké Orlici
* Peklo u Nového města nad Metují
* Šumavské hvozdy
* Norsko fjordy na polárním kruhu + NP Jotunheim
* Alpy cestou přes Brenner a začátek Pádské nížiny
* Ko Phi Phi, Thajsko - ostrov s živoucími korály a skalisky porostlými džunglí, kde nejsou silnice a chodí se buď s batohem po pěšinách, nebo loďkou s motorem z auta s pětimetrovou hřídelí po moři.
Natáčela se tam Pláž a nějaký Bond (jsou to ty ostrovy va tvaru vápencových věží s džunglí na vrcholu.
1) Vysočina. Lesejky, kopce, řidší osídlení ... a spousty brambor :)
2) Dolní tok Sázavy. Řeka se tam zakusuje do čedičových skal, lesy okolo a jediný dostupný prostředek je posázavský pacifik.
Jinak problém českých míst pro mě je, že pokud něco stojí za to, je to obvykle obklopeno stánky s hořčicí a cedulkami "nevstupujte mimo označenou cestičku".
a když jsem se probíral fotkama, natrefil jsem na Syrské video co jsem z cesty sestříhával ... tak pokud by někdo chtěl zakusit kousek amatérsky zachycené atmosféry arabského světa :)
Max píše: 2) Wadi rum (Jordánsko) - poušť s červeným a rudým pískem a spoustou skal - Arrakis na dlani.
Ja chtit! CHTIT! Vsadil bych si, ze v noci na tehle pousti jenom cekas az se z pisku zvedne muz v potrhanem obleceni s modromodryma ocima. Tak do tohohle mista bych se nekdy moc chtel podivat.
Ebon Hand: Zapomenuté údolí je jedno z mála míst, kde se dochovaly sruby z první republiky. Jsou na sklách nad potokem, který ústí v Poříčku a proti proudu půjdeš roklí k Drahňovickým mokřdlům, nejhezší sroubky jsou na skalách nalevo, musí se tam vylézt. Je to asi čtyři kilometry, pak údolí přetne dálnice na Prahu :(
Komentáře
Norsko je taky kouzelný, zvlášť ty jejich rozlehlý náhorní plošiny, kde je jedna chajda na dvou hodinách jízdy autem. Ale i ty naše Čechy se všema těma hradama a pseudokeltskou historií maj spoustu co do sebe.
Asi netušíš, že člověk vjímá vjemy více smysly a ještě něčím navíc. Fotka Sahary je pěkná věc. Ale kde je v ní ten pocit prachu ve všech štěrbinách těla (ne, tohle není narážka sex), totální únava z pohyblivého psíku pod nohama, propocené triku, žízeň, vyprahlost, zvláštní zvuky, které dělá písek, když se hýbe? Kde je na ní ten pohyb, když se ti krajina před očima pomaličku mění na něco úplně jiného? Kde je ten pocit smrti a entropie, který na poušti máš? Jak z fotky vycítíš vůni smrti, když tam potkáváš zcela vybělené kostry? Ano, dobré cestopisy to přiblížit dokáží, fotka nikdy.
O geniu loci už raději nepiš, zjevně nevíš, co to znamená. Klasickým místem, které takto bylo nazývané, byla katedrála v Chartres - návštěvníci omldévali, když do ní vstoupili, i když nevěděli, že tak působí.
Jen ještě drobný podotek: Ne, útočil jsem na nesmysly, které jsi napsal-na argumenty ne, už jen proto, že tam žádné nebyly. Jen hloupý výkřik "Nic jsem neviděl, ale to, co jsem viděl je stejně nejlepší." To není na polemiku, ale na soucitný úsměv. Za velmi drzé, když vstupuješ ostatním do hlavy a soudíš, kdy podlehnou jakému triku. Stejně drze bych mohl napsat: "Jinak si myslím, že jen obyčejně závidíš těm, co něco viděli a žvýkáš kyselé hrozny," ale neudělím to, bylo by to nefér a nemám k tomu dostatečné znalosti. A poslední douška: Výmluva na peníze se u cestování nepočítá. Dá se jezdit téměř zadarmo, a to v jakékoliv sociální situaci. Věř mi, mluvím ze zkušenosti - po Turecku jsme cestovali měsíc za celkem 3000 korun.
sirien: Alpy mě naprosto srazily na kolena. Ten pocit nicotnosti a nedostatečnosti, který v nich vždycky mám, miluju. Kolega teď jede místo mě do Nepálu, já kvůli zdraví nemůžu. Ale tak moc mu to závidím... Jo, hory a moře nám opravdu hodně chybí...
Kolemjdoucí: Zéland je můj sen, ale obávám se, že v dohledné době nesplnitelný... Slyšel jsem o něm už takové příběhy, že i kdyby na nich bylo jen 5 procent pravdy, musí stát za to.
No nic, zpět k tématu.
Panství postav v mé hře leží v pískovcové vrchovině, takže se mi docela hodí znalost Kokořínska a Čeaského Ráje. Na našem posledním sezení se bojovalo v jen mírně upravené verzi jednoho mě známého místa.
Ale to neznamená, že cizina není v mnoha ohledech lepší.
Když nepočítám Slovensko, tak trochu víc znám akorát severní Španělsko. Rozlehlé mesety v Kastilii, galicijské hory a zvlášť Pobřeží smrti jsou něco jiného než Norsko, ale taky výborné. Moje oblíbené místo je mys Finisterre; nedávno jsem o něm a o jeho okolí básnil na RPGFóru.
Alpy jsem viděl jenom z vlaku a zanechaly obrovský dojem (ten pocit malosti tam trošku byl taky). Pro mě s mým strachem z výšek jsou však lepší na pohled než na prolézání, nejlíp se cítím v kopcích, ne v pořádných horách.
Colombo, nedělej tady nám lokálpatriotům ostudu.
O geniu loci už raději nepiš, zjevně nevíš, co to znamená.
WTF? Ty jsi opravdu hnusný egoista. Jen ty to víš a nikdo jiný, co?
Píše:
Nic jsem neviděl, ale to, co jsem viděl je stejně nejlepší."
WTF? A to jsem napsal kde? Ty asi opravdu mluvíš s někým úplně jiným.
Píše:
Za velmi drzé, když vstupuješ ostatním do hlavy a soudíš, kdy podlehnou jakému triku.
WTF? Já o tobě nic nevím, (krom toho že jsi namyšlený egoista). Já jen říkal obecné, že se to často stává, lidi jsou stavění k tomu, podlehnout takovým iluzím. Jestli ty jsi podlehl, to nevím a nezajímá mě to.
"Ty jsi opravdu hnusný egoista. Jen ty to víš a nikdo jiný, co?"
Pokud se pokládáš za všechny ostatní bytosti na této planetě, nebudu ti to vyvracet. Ale ne, opravdu si myslím, že spousta lidí ví, co to znamená. Ty mezi ně holt nepatříš.
"WTF? A to jsem napsal kde?"
Tvrdíš, že krajiny u nás se vyrovnají těm v zahraničí. Přitom jsi žádnou z nich nezažil.
"Za velmi drzé, když vstupuješ ostatním do hlavy a soudíš, kdy podlehnou jakému triku.WTF? Já o tobě nic nevím...,"
Lháři. Důkazy:
"Často to bývá proto, že považujete věci co jsou doma za obyčejné, jako jísté."
Jaks na to došel? Obracíš se na lidi tady, to se pozná podle té koncovky druhé osoby plurálu, že.
"zase jsem byl na dosti místech v ČR a kdyby jsi je vyfotil a položil vedle obrázků slavných turistických atrakcí, tak by jsi častokrát jen marně hledal rozdíl."
Opravdu bych to udělal? Fakt tady nepredikuješ nějaký můj závěr ze zdela nedostatečných dat?
"Stejnak i s Geniem loci. Vsugeruješ si to."
Aha, takže já Noir, ne nějaký obecný lid...
"Snažím se dívat kolem sebe. Zkus to taky"
Tak trošku tím tvrdíš, že se nedívám kolem sebe, že?
A pak ty žvásty typu:
"často platí racionalizace ztraceného času a peněz tím, že to bylo prostě úžasné"
Jak často? Nějak relevantně často? Týká se to našich zážitků? Pokud ne, proč jsi to psal?
Vůbec nejkrásnější je ale od tebe výzva: "Ty nejsi o nic lepší jak sirien. Ono by šlo debatovat i méně agresivním tónem" Děkuji za ni, ale možná zkus nejprve zpytovat svědomí. (Ty jsi opravdu hnusný egoista, si namyšlený egoista, To by nebylo, aby jsis nenašel důvod a nerýpnul, Jistě a ty jsi všecko viděl a zažil...)
Píše:
Tvrdíš, že krajiny u nás se vyrovnají těm v zahraničí. Přitom jsi žádnou z nich nezažil.
Přehnané tvrzení. Citace by nebyla?
Píše:
Obracíš se na lidi tady, to se pozná podle té koncovky druhé osoby plurálu, že.
Obracím se na lidi obecně. Čeština toho umí víc;) Doslovným rozborem získáš tak akorát kulové.
Píše:
"Snažím se dívat kolem sebe. Zkus to taky"
Tak trošku tím tvrdíš, že se nedívám kolem sebe, že?
Mohl jsi pro lepší pochopení přečíst celý post. A posty, které tomu předcházeli. Ty posty totiž už pomalu reflektují vzrůstající nechuť k tvému způsobu jednání, agresivní egoistický styl zaměřený na urážení osoby, naprosto ignorující jakékoliv argumenty.
Ty jsi taky člověk, proto všecko, o čem jsem mluvil, na tebe platí. Vsugerování, racionalizace. Jen si to chudinko nemůžeš připustit, asi ti dělá problém se na sebe podívat z třetí osoby a rozebrat svoje pocity. Takových lidí, přesvědčených, že jsou něčím vyjimeční a veškeré vědecké výzkumy v této oblasti jsou jen kecy, znám spoustu. Bohužel jsou na úrovni lidí, kteří ti jsou schopni argumentovat jen biblí a vůbec se nepozastaví nad tím, co by, kdyby bible nebyla ta pravá kniha. Naprostá zaslepenost.
Píše:
"často platí racionalizace ztraceného času a peněz tím, že to bylo prostě úžasné"
Jak často? Nějak relevantně často? Týká se to našich zážitků? Pokud ne, proč jsi to psal?
Často? Jak často ti neřeknu. Protože jsem se ti nechtěl rýpat v hlavě, protože by jsi mne začal osočovat, že ti do té hlavy přeci nemůžu vidět. Ale ty jsi mne osočovat začal stejnak, že? A kdybych vytáhl statistický rozbor? "Pche, je to jen statistika, u mne nic takového neplatí", co Noire?
Píše:
Vůbec nejkrásnější je ale od tebe výzva: "Ty nejsi o nic lepší jak sirien. Ono by šlo debatovat i méně agresivním tónem"
Toto bylo řečeno na začátku diskuze. A protože si na mne byl pořád hnusný...
Píše:
Děkuji za ni, ale možná zkus nejprve zpytovat svědomí. (Ty jsi opravdu hnusný egoista, si namyšlený egoista, To by nebylo, aby jsis nenašel důvod a nerýpnul, Jistě a ty jsi všecko viděl a zažil...)
Ne, já svědomí zpytovat nemusím. V tomto ohledu je se mnou zajedno.
Zkuste každý popsat tři místa u nás a ve světě, která jsou pro vás pořádně fantasy. Začnu:
1/Prokopské údolí: dokonale pravěká atmosféra vysokých skal ve mně vyvolává představy Lovců mamutů, do toho to keltské sídliště a Dívčí hrady - dokonalost. A taky jezírko s labutěma mezi skalama - to je zase úplně pohádkové.
2/Zřícenina Ostromeče u Sedlčan. Téměř neprostupný les nad korytem potoka Masníka ukrývá jen pár šutrů, které připomínají hrad jen vzdáleně. Skály tam trčí nad potokem, nikde ani živáčka a toho ten labyrint šutrů a kamenů Ostromeče.
3/Moravské vinohrady: Rajská krajina, pro ně idylické jako Hobitín. Slunce, vůně hroznů, úrodná opečovávaná půda, v dálce Pálava jako pevná (byť iluzorní) hranice.
1/Sahara: Už jsem to popsal výše-nekonečnost, smrt, vedro, kombinace pohybu a nepohybu. Absence času.
2/Camargue, Francie: zázračný kraj-kilometry a kilometry slaných bažin, ve kterých žijí obrovští býci a koně, nad nimi létají hejna plameňáků a ve vzduchu se vznáší vůně levadule. Nedivím se, že sem Moorcock zasadil jeden svůj fantasy román...
3/Korálové útesy v Rudém moři, Marsa Alam: Jiný svět s jiným životem, jinými pravidly a jinými fyzikálními zákony. Když tak člověk šnorchluje sedm metrů pod hladinou, pozoruje ty podivné systémy korálů a na ně navázáných zvířat i rostlin, vznikají v jeho fantazii představy úplně jiných realit.
2) Hejda - kopec se skalním městem na Broumovsku. Nevede sem žádná cesta, vstup jen na vlastní nebezpečí.
3) Praha. (Nikdo nepsal, že to nemůže být urbanfantasy)
1) Podhůří italských Alp. Zelené kopce s kamennými městy na vrcholcích.
2) Slovensko ukrajinské pomezí, divoké lesy velkých rozloh, malá hustota cest.
3) Pohoří Bobia na cestě do Santiaga, když už jsme u toho. Jinak nějaký extra fantasy či mystický zážitek od poutě nečekejte, už to není takové dobrodružství, jako když tam šel Coelho... :-P
* naše hrady nepřestavěné na zámky a zříceniny (např. Týřov, Dívčí kámen, Trosky)
* Zemská brána na Divoké Orlici
* Peklo u Nového města nad Metují
* Šumavské hvozdy
* Norsko fjordy na polárním kruhu + NP Jotunheim
* Alpy cestou přes Brenner a začátek Pádské nížiny
* Ko Phi Phi, Thajsko - ostrov s živoucími korály a skalisky porostlými džunglí, kde nejsou silnice a chodí se buď s batohem po pěšinách, nebo loďkou s motorem z auta s pětimetrovou hřídelí po moři.
Natáčela se tam Pláž a nějaký Bond (jsou to ty ostrovy va tvaru vápencových věží s džunglí na vrcholu.
Uvádím pouze místa, kde jsem byl a oslovili mě.
Peter Falk a jím ztvárněná legendární postava se po každém příspěvku obrátili v hrobě.To už maj aspoň čtvernej vrut,počítám..
2) Zapomenuté údolí na střední Sázavě
3) Novohradské hory
1) souostrví Lofoty na severozápadě Norska
2) zapomenuté severní laponské národní parky (převážně Švédsko)
3) jezerní krajina asi 200 km od Tokia, název si teď z hlavy nepamatuju, všude mraky ptactva, opic, zvěře, žádní lidé a zelené bambusové a tůjové lesy
2) Prachovské skály
3) Macocha + okolní lesy a jeskyně
1) Eisriesenwelt - jeskyně v Rakousku
2) Andy - Nejfantastyčtější hory na světě ;-)
3) Salto del Angel - Nejvyšší vodopád na světě jistě všichni dobře znáte
A pak mě ještě napadá spousta dalších ale řeklo se tři, tak tři.
2) Dolní tok Sázavy. Řeka se tam zakusuje do čedičových skal, lesy okolo a jediný dostupný prostředek je posázavský pacifik.
Jinak problém českých míst pro mě je, že pokud něco stojí za to, je to obvykle obklopeno stánky s hořčicí a cedulkami "nevstupujte mimo označenou cestičku".
Zahraniční místa ...
1) Hecla (Island) - podřimující sopka obklopená spoustou lávových řek a vln. Okolní vrcholky a srázy pokryty pastelově hnědým a rudým popílkem. Taková podřimující hora osudu.
2) Wadi rum (Jordánsko) - poušť s červeným a rudým pískem a spoustou skal - Arrakis na dlani.
3) Pobřeží severu Norska - čistě zelenomodré řeky a jezírka, okolní vysoké štíty hor a fjordy.
a když jsem se probíral fotkama, natrefil jsem na Syrské video co jsem z cesty sestříhával ... tak pokud by někdo chtěl zakusit kousek amatérsky zachycené atmosféry arabského světa :)
Max a Montezuma s linkama je to moc hezký.
Jaime nechceš být konkrétní aspoň v ČR? Zapomenuté údolí je dost neurčitý pojem..
2) Wadi rum (Jordánsko) - poušť s červeným a rudým pískem a spoustou skal - Arrakis na dlani.
Ja chtit! CHTIT! Vsadil bych si, ze v noci na tehle pousti jenom cekas az se z pisku zvedne muz v potrhanem obleceni s modromodryma ocima. Tak do tohohle mista bych se nekdy moc chtel podivat.