Turnaj hrdinů fantastiky
Server Suvudu rozehrál ve spolupráci s některými autory fantastických románů turnaj hrdinů. Ve hře tak jsou třeba Aragorn a Gandalf, Brumbál a Hermiona, Jaime Lannister (z Hostiny pro vrány), Kvothe, Raistlin, Elric, Vlad Taltos, Conan, Kahlan Amnell, Drizzt a další. Úspěch vašich oblíbenců záleží čistě na hlasujících, tak neváhejte. No dobře, ten úspěch dost závisí i na úvodním rozmístění do skupin, ale čert to vem. :-)
O turnaji
Pavouk hrdinů
O turnaji
Pavouk hrdinů
Komentáře
Asi jdu někde vyhrabat roztleskávací morčata.
Na zemi nespočívala ani vločka sněhu, ale vzduch v raném jitru studil. Osoba v plášti s kapucí se prodírala lesem, razila si cestu jedlovými větvemi. Konečně stromový porost zřídl a ta osoba vystoupila z bledé modři časného rána do světla, teplejšího a sytějšího.
Osoba v plášti se zasněně pousmála a jednou rukou přejela po železné pouliční lampě. Pak si povzdechla, prošla kolem a pokračovala hlouběji do lesa. Po necelé hodině našla mýtinu, kde hustou trávu protínala drobná bystřina. S něžným hláskem se valila přes kameny.
Ta osoba, stále ještě v kapuci, se dlouze rozhlížela. Pak promluvila. "Aslane," řekla, a přestože nepromluvila příliš hlasitě, byl její hlas podivně znělý. Prořezával vzduch jako údery zvonu. "Aslane." Rozhlédla se, nabrala dech a narovnala ramena. "Asl-."
"Nemůžeš mi poručit, abych přišel," přilétl z konce mýtiny silný, sladký hlas. Zněl jako vzdálený hrom oslazený medem. "Ani mi nemůžeš poručit, abych odešel."
"Samozřejmě, že ne," řekl muž v kápi, "nejsi ochočený lev."
Ozval se hluboký, pravidelný zvuk, který zněl téměř jako zamředení, a lev hebce vykráčel z místa mezi stromy. Jeho obrovské tlapy nedělaly v trávě zádný hluk. Slunce vyšlo zpoza mraku, rozehřálo vzduch a zablyštělo se na velkém zvířeti, jako by bylo z roztaveného zlata.
"To nebyl špatný nástup," řekl Kvothe a shodil si kápi z hlavy. Také i jeho vlasy polapily slunce a zaleskly se jako oheň a měď. Oproti svému hlasu vypadal mladší, jako chlapec zrovinka na prahu mužství.
"Musím přiznat," řekl Aslan, "že jsem nečekal, že sem přijdeš."
Kvothe odepnul sponu svého pláště, sundal ho a opatrně pověsil na blízký strom. Pak se obrátil nazpět ke lvovi. Jeho šaty byly ošuntělé a jen krůček jim zbýval k tomu, aby se staly doopravdy otrhanými. "Napadlo mě, že bychom si měli promluvit."
"Musíme bojovat," řekl Aslan. "Zaráží mě, že jsi sem přišel, a dal jsi mi tak výhodu domácího prostředí. Zdálo by se, že by pro tebe bylo nejlepší donutit mě, abych se vydal za tebou. Tam bys mě mohl polapit nějakým úskokem či pastí."
Kvothe se usmál. "To mi připomíná vtip," řekl. "Jak chytneš unikátního lva?"
Lev napřímil hlavu.
"Nesmí ti unikat," prohlásil s vážnou tváří Kvothe."
Aslanův ocas se zarazil ve svém neúnavném pohybu. Lev trochu přikrčil tlapy, jako by se připravoval k útěku.
Kvothe pokračoval. "Jak chytneš lva, který stál?" Aslan povolil svůj napjatý postoj a Kvothe mu věnoval rozpačitý úsměv. "Stále stejný způsob."
Nastal okamžik ticha. A pak byla mýtina naplněna tichými, hlubokými spodními tóny, jež by případně mohly být i zvukem chichotajícího se lva.
"Už to je dlouho, co mi někdo naposledy vyprávěl vtip," řekl Aslan, načež zatřepal svou velkou zlatou hřívou. "Ale stejně musíme bojovat."
"To musíme," souhlasil Kvothe. "Ačkoliv by snad bylo přesnější říci, že jsme nuceni se střetnout."
"A ty víš, že nemůžeš zvítězit. Obzvlášť ne tady," pokračoval Aslan. "Zbývá jen otázka, jak moc mi můžeš ublížit, než to skončím."
Kvothe vážně zavrtěl hlavou. "Kdepak, tou skutečnou otázkou je, co tě to vítězství bude stát." Mladík se usmál, zlehka a smutně. "Věř mi, to je něco, s čím mám osobní zkušenosti."
"Já... nevím, jestli tě chápu," řekl lev.
"Budeme-li bojovat, zabiješ mě," řekl Kvothe, přidržuje se faktů. "Zvítězíš, ale bude tě to něco stát."
"Před smrtí mě prokleješ?" zeptal se Aslan.
"To patří k Harrymu Dresdenovi," řekl mírně popuzeně Kvothe.
"Och," odkašlal si Aslan. "Máš pravdu. Promiň."
"Pokud prohraju, není už nic, čím bych ti mohl uškodit," prohlásil Kvothe. "A upřímně řečeno, nejsem si ani jistý, jestli bych chtěl. Vážně nepatřím k takovým těm lidem typu ´ze záhrobí proklaje tě dýka má´."
"Totiž," řekl Aslan. "Podle toho, co se ke mně doneslo, jsi..."
"Nevěř všemu, co zaslechneš," přerušil ho Kvothe, oči zúžené. "Chci říct toto: pokud mě zabiješ, nikdy nevyjde druhá kniha."
Aslan byl chvíli zticha. "Takže mi vyhrožuješ odvetou ze strany svých fanoušků?"
Kvothe znovu zavrtěl hlavou. "Vůbec nechápeš, co chci říct. Ani v nejmenším nevyhrožuji. Jen říkám, že pokud mě teď zabiješ, lidé už nikdy nebudou mít možnost přečíst si zbytek mého příběhu."
Aslan vypadal zamyšleně. "A z toho plyne, že..."
"...si budou zoufat," řekl Kvothe. "Strašlivé zoufalství ovládne srdce a mysli zástupů." Věnoval lvu upřímný pohled. "Vždycky jsi na mě působil jako člověk, který..."
"Lev."
"Promiň... vždycky jsi na mě působil jako lev, který se snaží udržovat lidi v konečném důsledku šťastné. Ne jako někdo, kdo by sám od sebe rozséval beznaděj."
Aslan zvedl ze země jednu těžkou tlapu a pak ji znovu nechal klesnout. Odkašlal si. "Jak ošidné."
Kvothe přisvědčil. "Tvé knihy už jsou všechny dokončené. Dosáhl jsi nesmrtelnosti, nejen té zřejmé, ale i takové, která je důležitější. Mně k tomu ještě pěkný kus chybí," povzdechl si. "To je důvod, proč jsem usoudil, že bychom si měli promluvit."
Uběhla dlouhá chvíle, než lev vzhlédl. "Takže jakou mám jinou možnost?" Jeho hlas byl nízký a nejistý.
"Vzdát to," řekl Kvothe. "Prostě odejít."
"Vzdát bys mohl i ty," namítl Aslan.
Kvothe zavrtěl hlavou. "Nemám v povaze něco vzdávat nebo odcházet. Je pro mě psychologicky nemožné ustoupit v situaci, jako je tahle. Do háje, vždyť já nemám daleko k divošství." Napůl rozpačitě přejel rukama po svém otrhaném šatstvu.
Pak máchl k obrovitému lvu. "Ty jsi naopak vznešené stvoření. Našel by se u tebe mučednický precedent. Hodí se to k tvé povaze. Lépe než kdokoliv jiný víš, že někdy je ústupek tou jedinou cestou k vítězství."
Další odmlka. Pak promluvil Aslan: "Hodně jsi o tom přemýšlel, že?"
Kvothe se znovu usmál a na okamžik byla jeho tvář téměř chlapecká. "Je to všechno v příbězích," řekl. "A s těmi já jsem jedna ruka."
Aslan vzhlédl a švihl ocasem. Hluboce a neskutečně dlouze se nadechl. "Dobrá. To je přijatelné. Ustoupím."
Kvothe vydechl úlevou. "Díky Bohu."
"Rádo se stalo," řekl lev, otočil impozantní hlavu a kráčel pryč z mýtiny.
"Um..." řekl Kvothe. A poprvé od chvíle, kdy vstoupil na mýtinu, vypadal nesebevědomě. "Než odejdeš... napadlo mě, že... mohl bych?"
Aslan si mocně, bouřlivě povzdechl, více pobavením než podrážděním. "Nuže dobrá."
Kvothe se ke lvovi váhavě přiblížil. Pak pomalu zvedl ruce a ponořil je hluboko do husté zlaté hřívy. Naklonil se a obřího lva obejmul; svou tvář pohřbil v jeho kožešině.
Po době dost dlouhé k hlubokému nadechnutí odtrhl Kvothe tvář, ale jeho ruce zůstaly tam, kde byly. "Odjakživa jsem toužil to udělat," řekl měkkým, trochu přiškrceným hlasem. "Moje máma mi vyprávěla příběhy o tobě."
"Olízl bych ti tvář," řekl Aslan laskavě. "Ale už to bude nějaký pátek, co sis ji naposledy umyl."
Kvothe se zasmál a od lva odstoupil.
"A mimochodem, kdy vyjde druhá kniha?" zeptal se Aslan. "Už čekám zakakaně dlouho."
"Brzy," řekl Kvothe.
"Co to znamená?" zeptal se Aslan. "Za pár měsíců? Někdy letos?"
"Když řeknu ´brzy´, může to být kdykoliv," řekl Kvothe.
Další hluboké, hromové zachichotání. "Asi si nic jiného nezasloužím," řekl Aslan a otočil se, aby tiše odklusal z palouku a rychle se ztratil smrtelnickému zraku.
druhe kolo bolo celkovo tesné, prehra aragorna a gandalfa prekvapuje, aj keď ja som dal hlas práve Rolandovi. asi preto, že som práve dočítaval jeho sedemknižnú púť.
ROLAND! Jsem prekvapen! A potesen, ze muj hlas pomohl ubohemu pistolnikovi:)
Roland má môj hlas naĎalej. Tak ako Jaime a Kvothe.
Já si asi počkám na to, kdo to celé vyhraje, a pak budu tvrdit, že jsem mu celou dobu skrytě fandil.
som presvedčený, že skomprimované do pár kníh to mohlo byť fakt dobre.