COlombo: Prosím, vyjadřuj se k tomu, o čem se píše, nikoliv k tomu,c o tě zrovna napadne. V diskuzi to pak vyvolává chaos. Opravdu nikde netvrdím, že Malaz je špatná (mám ji docela rád, byť ji neobdivuju), neříkám, že VŠECHNY postavy jsou postavy z her, ani nic jiného, co se snažíš sugerovat. Jen píšu, že postavy jsou poměrně ploché (což nemusí být na škodu), a to proto, že jsou podle her. Ne všechny, to rozhodně ne. Ale na ascendentech je to třeba vidět přímo úžasně - jsou to prostě high level hráči s dobrými powers.
opakujem, čítal som prvý diel. Takže ak sa postupne zlepšuje, budem len rád. To, že nejaká postava sa zmení nie je to isté, ako to, že je plnohodnotná, skutočná, netézovitá. Byť fajn a potom byť zloduch ešte nič neznamená.
V mesačných záhradach bola väčšina postáv načrtnutých ako dané charaktery, pomerne tézovité. Špeciálne Paran. Najväčší presah mala Líto, ale ani tam to nebolo dotiahnuté do konca.
čítalo sa mi to fajn, plánujem pokračovať. z knihy aj z diskusie cítim, že Erikson má výborné nápady na dej a kombináciu zápletiek. to, že postavy píše plochšie ako Martin alebo Ruffus je fakt. Na druhú stranu, týka sa to drvivej časti fantasy literatúry.
Colombo: Jsi schopen nechat těch osobních výpadů a bavit se aspoň jednou věcně? Ano, rozhodně to tak nemusí být. Také píšu o tom, jak to působí na mě. Ale troufám si říct, že literárních zkušeností mám poměrně hodně a především nejsem jediný, kdo pociťuje Ericsonovy postavy jako poněkud černobílé skicy. Tedy věc, která je v žánru fantasy zcela normální - že Martin tuhle hranici překračuje, je jedna z věcí, která ho vyčleňuje z masy.
Ericson zase vytváří (pro mě) úžasné společnosti - což je taky jeden z hlavních prvků fantasy. Když jsem četl Malaz, tak jsem cítitl ten pověstný Sense of Wonder; jako bych se ocitl v úžasné cizí zemi, poprvé uviděl na vlastní oči něco úplně nového. V tom má IMHO před Martinem náskok. Ale v psychologii postavy? Ani náhodou... Ty jeho figury jsou velmi často poměrně klasičtí "dobrodruzi" - lidi bez lidské motivace, zato s gigantickými světotřesnými cíly...
2noir: Nesouhlas, prostě se neshodnem. Motivace hrdinů je v drtivé většině případů ve vleku událostí prostě přežít, to mi přijde dostatečně lidské. Taky pohled na ascendenty mi přijde zjednodušený, to samé by se dalo říct o tvrďácké postavě odkudkoli, včetně Tolkiena. O svém názoru na charakterizaci už jsem psal vejš, vracet se k tomu nebudu, jenom říkám, že i tak jsou Eriksonovi hrdinové zábavnější než většina toho, co se dá dneska ve fantasy najít.
2sarven: Měsíční zahrady nejsou právě ideální úvod do Eriksona, podstatně lepší jsou druhý a třetí díl, Dům mrtvých a Vzpomínky ledu, dají se číst i nezávisle na první knížce a o moc nepřijdeš. Mezi napsáním zahrad a druhého dílu ságy uplynulo tuším deset let a je tam spousta drobnejch inkonzistejcí s pozdějším dějem.
noir: s osobními útoky jsi začal ty, tak si teď nestěžuj. To, že svět vznikl hraním neimplikuje, že z hraní vyšel i příběh. A i kdyby, tak jedna věc je psát šablonovitě "zápisky z hraní" a druhá věc je "inspirovat se", tedy stejně, jako se Tolkien inspiroval severskou mythologií a první světovou válkou. Takže tě žádám o trochu soudnosti, zejména zdržení se osobních útoků, které máš tak v oblibě.
Kibic: U Tokiena to nejde, už jen proto, že žádné takové hry tehdy nebyly :o) Mě u E. vadí přemíra postav s "osudovým" posláním. Taková je pomalu každá druhá. A vystihls to myslím docela přesně - všichni se snaží přežít. Ale "jen" přežít - bez dalšího zdůvodnění. A já neříkám, že je to úplně chyba, jen že to není prokreslený charakter, ale jen skica, črta, obrys.
Colombo: Kde jsem v této diskuzi začal s osobními útoky (jen si vymýšlíš"? Tím, že jsem překroutil tvou odpověď? Nebo začal s argumenty ad persona? Aha, tos vlastně byl ty...
Jasně. On jen vytvořil svět, vymyslel magie, zalidnil ho postavami (PC i NPC), uvedl ho do konfliktu a pak nic z toho nevyužil pro knižní sérii. Svět dělají jeho obyvatelé - u Malazu to platí dvojnásob, jeho geografie zase tak zajímavá není). CO jiného je Malaz, než jeho obyvatelé, bohové a ascendenti? Neutíkej se prosím k Tolkienovi, začínat druhou diskuzi v první není dvakrát rozumné.
Mně se Měsíční zahrady líbily velmi. Více než druhý díl.
Já ač Eriksonovy knihy čtu a mám je rád, tak si myslím, že noir i Sarven mají v mnohém pravdu. Přemíra postav s osudovým posláním skutečně u Eriksona je.
Charaktery moc prokreslené nejsou, ale to neznamená, že nemají své charisma a pro čtenáře přitažlivost.
Erikson má zase na rozdíl od Martina originální fantasy svět. Obrovské množství národů, ras, úžasná různorodost, prostě skvělé originální myšlenky.
Oba zanechali ve fantasy výraznou stoupu a to jeden z nich, stále píše:-)
Není třeba nic hrotit, oba jsou dobří a záleží jen na vkusu čtenáře, co se mu líbí víc.
Taky bych to nijak nehrotil. Šílená diskuze, tohleto. :-)
Pro mě je Erikson - a nemyslím to nijak hanlivě - čtení pro puberťáky, kteří mají rádi hry na hrdiny a dračí doupě. To je sociální skupina, na níž jeho díla primárně míří. Ostatně jako většina fantasy. Možná, že před dvaceti lety by se mi to taky děsně líbilo.
Tahle diskuze mě nejvíc ze všeho utvrdila v tom, že stoupenci Eriksona jsou dost fanaticky založení jedinci a osvětu svého idolu jsou odhodláni šířit jakkoli.
Někoho, kdo prohlašuje, že Erik je to nejlepší, co kdy v životě četl, srovnává ho s Martinem a dává nad něj a jedním dechem přitom bezelstně přiznává, že Martina vůbec nečetl, toho se jaksi zdráhám brát vážně.
Píše: čtení pro puberťáky, kteří mají rádi hry na hrdiny a dračí doupě
Nic proti puberťákům, ale Erikson je stejně jako Martin podle mě zaměřen na dospělé čtenáře. Erikson o to víc, že číst jeho knihy je dost náročné na soustředění, vyskytuje se tam mnoho postav, děj není lineární atd. Puberťák bude číst něco svižného a akčního. U Eriksona je akce dost, ale tempo je pomalé a zdlouhavé. Rozhodně čtení pro dospělé.
Píše: Tahle diskuze mě nejvíc ze všeho utvrdila v tom, že stoupenci Eriksona jsou dost fanaticky založení jedinci a osvětu svého idolu jsou odhodláni šířit jakkoli.
Někoho, kdo prohlašuje, že Erik je to nejlepší, co kdy v životě četl, srovnává ho s Martinem a dává nad něj a jedním dechem přitom bezelstně přiznává, že Martina vůbec nečetl, toho se jaksi zdráhám brát vážně.
Když tady koukám na tu diskusi, tak se pomalu bojím reagovat. :-) Proč se to tady vždycky rozdělí na dva tábory? Obě ságy mají mnoho společného: Rozsáhlý svět, nemají vlastně hlavní hrdiny (nebo ano, ale v tom případě jich sou desítky), jejich děj není rozdělen na dobro a zlo, nevyskytují se v nich tradiční fantasy rasy. Tak proč se do sebe musíme pořád pouštět. Mě se buď kniha líbí nebo ne. A tyhle dvě ságy se mi líbí, takže nehodnotím, jestli je tahle nebo tamta lepší.
heavy_head: Přiznám se, že kromě Martina, Eriksona, Howarda a Tolkiena jsem moc dalších fantasy autorů nečetl, víc toho bude ze sci-fi žánru (Asimov, Reynolds, Heinlein, Clarke). Erikson je s těmi všemi docela srovnatelný, musí se ho ale načíst víc než jen první díl (je to asi jako, kdybych začal Pána prstenů číst od Dvou věží). Pro puberťáky (alespoň většinu) to moc nebude, protože jsou líní číst něco nad 100 stránek :-), navíc některý popisovaný scény nejsou pro slabé žaludky, takže bych to viděl tak na cílovku 18 - 35 let, s tím, že to ale může číst i člověk starší. To je ale asi přesně i ta skupina lidí, na které je cílená i Píseň.
Bobeš byl malý, že sotva dosáhl na kliku u dveří. Proto mu také říkali Bobeš. Bobeš nosil krátké kalhoty a všem se doma líbil, nejvíc však mamince.
Byl krásný jarní den. Obloha čistá a slunečko již od rána hřálo. Bobeš vyšel z chaloupky, aby si hrál venku na slunku. Bobeš se rozmýšlel. Má si jít hrát do zahrádky, anebo raději pod zahrádku k potůčku? U potůčku je to také pěkné. Tam je možno dívat se na rybičky. A voda je přec krásná věc. Ano, půjde k potůčku."
Josef Věromír Pleva, Malý Bobeš
Olorin: Opravdu bych Eriksona nesrovnával ani s Tolkienem ani s Martinem. Je to jiná liga. Ale jak se říká - proti gustu žádný dišputát. ;-)
Colombo píše: Martina jsem nečet, spolubydlící mne odrazuje ... Malaz je momentálně moje jednička, je toho dost, má to pěkně složitý děj, je to krásně hláškovité...
Není to sice tak vyhrocené, ale těžko účastnit se debaty, co ze dvou lepší je, když jednoho neznám?
heavy_head píše: Olorin: Opravdu bych Eriksona nesrovnával ani s Tolkienem ani s Martinem. Je to jiná liga. Ale jak se říká - proti gustu žádný dišputát. ;-)
Dobře, tak to opravím. Pro MĚ je to srovnatelný. Samozřejmě chápu, že každý na to má svůj názor a já ho nikomu nechci brát. Takže asi takhle. :-)
Flanker.27 píše: Není to sice tak vyhrocené, ale těžko účastnit se debaty, co ze dvou lepší je, když jednoho neznám?
Správně, proto se nehodlám pouštět třeba do hodnocení Zaklínače nebo Noční hlídky. :-)
Dobře, když to nezvládneš ty, budu to muset udělat já.
Píše: Kallor je člověk. Byl proklet bohy, ale on taky proklel bohy. Je to celkem parchant.
Wiskyjack je správňák. Musí to být osobnost, "mirek dušín", je tam vysvětleno proč. Všichni očekávali, že se stane císařem, ale on místo toho dal svou věrnot císařovně, která se ho později celkem zjevně pokoušela dostat, ale on se ze spousty věcí dostal.
Ony ascendenty fungují trochu zvláštně. Mají moc, ale jsou i celkem zranitelní. Spousta moci tak padne na snahu zajistit si přežití. Dobře to jde vidět v poslední knize s Bloudem.
Píše: A o tom právě on je. Proto ostatně je taková legenda a všichni ho zbožňují. I Tiste Andi atp.
Jak jsem říkal, s Asendentací je složité. Erikson na to semtam naráží. Vtip je v tom, že to nejsou žádní mocní nesmrtelní bohové, které může ohrozit jen dýka zakalená v krvi Jednorožce a panny královské krve. Ale může je ohrozit prakticky cokoliv. Karsa vlastně už před nějakou dobou ascendentoval. Osatně i dosažení stádia "diverss" nebo přeměněnce bylo jistou formou ascendentace.
Píše: ascendent není přímo bůh.
Mějme Anomanderase, Parana a podobné. Jsou tu volné ascendenty atp. které nemají dům. On Toc jednu dobu taky vlastně ascendentoval, když dostal měsíčním kamenem do hlavy a stal se tak monolitem.
Píše: minimálně tři lidi
Píše: Chmur: nejtalentovanější spisovatel? Imho Gaiman! Pro klasické fantasy jednoznačně Gemmel (budiž mu země lehká)
Píše: thr: to zdejší Ice and fire fandom, ale když zjistili, že si ho Martin osobně pozval, tak změnili názor:D
Píše: Alek: čtení knihy na jeden zátah není nutně nějaká extra kvalita. Některé knihy se čtou dlouze, protože jsou prostě moc složité.
Píše: Hlídky jakožto knihy jsou super, zpětně co si vzpomínám se mi nezdá, že by zaklínač byl nějak extra kvalitní. Možná byl první, možná byl ve své době převratný. Ale zpětně na to nijak moc nevzpomínám.
Martina jsem nečet, spolubydlící mne odrazuje, že prý každou kapitolu a každou knihu končí obrovský cliffhangerem a že to rozhodně není znak dobrého autora.
Malaz je momentálně moje jednička, je toho dost, má to pěkně složitý děj, je to krásně hláškovité...
Gemmel je mistr klasické fantasy, všechny knihy jsou vlastně o tom samém, ale jsou krásně napsané.
Gaiman je mistr psychotické fantasy. Je vždycky nad čím se divit:)
Píše: sarven: lol, četl jsi to vůbec?
Píše: noir: a z čeho tak usuzuješ? Že jsou romány podle her? Imho to je naprosto mylný předpoklad.
Píše: Noir: a teď mi řekni, kde je psáno, že příběh jakékoliv knihy vznikl ve hrách? Jak jsem říkal, špatný předpoklad. Svět? Ok, bylo řečeno, ale předpokládat, že šecky postavy či příběh je přímo přepsán z her? To je spíš snaha za každou cenu najít nějaký důkaz pro "špatnost" Malazu, než hledání nějaký skutečných argumentů.
Píše: Olorin: jn, když tě někdo vytáhne z domů za prst a pak tě roztrhá na kousky a vysaje kus tvé energie, nebudeš potom opečovávat zaběhlá šťeňátka:D
Píše: Noir: potom si jen vymýšlíś a vůbec to tak nemusí být.
Píše: noir: s osobními útoky jsi začal ty, tak si teď nestěžuj. To, že svět vznikl hraním neimplikuje, že z hraní vyšel i příběh. A i kdyby, tak jedna věc je psát šablonovitě "zápisky z hraní" a druhá věc je "inspirovat se", tedy stejně, jako se Tolkien inspiroval severskou mythologií a první světovou válkou. Takže tě žádám o trochu soudnosti, zejména zdržení se osobních útoků, které máš tak v oblibě.
Toto je většina mým příspěvků (končím svým WTF na tebe), mohl by jsi laskavě ukázat na příspěvek, kde nějak srovnávám Eriksna s tvým zajisté zbožňovaným Martinem? Můžeš v mým příspěvcích ukázat jedinnou známku fanatizmu? Jedinnou známku toho, že píšu, jak je Erikson nejlepší, co jsem kdy četl? Takže můj milý idote, jsi skutečný hrdina. Dostal jsi mě.
noir píše: Jinak nevěřím, že je Ericson na teeny moc dlouhý. Naopak teen čtenáři ságy milují, což dokazuje nejčtenější teen román - Harry Potter.
Taky je to výjimka, ale hlavně všechny teen oblíbený ságy mají společné to, že nejsou příliš dějově komplikované, že v nich vystupují teenagerští hrdinové a že celkový počet hrdinů, na které se musí čtenář soustředit je většinou maximálně 3, nejčastěji 1. Erikson možná není pro teeny moc dlouhý, ale určitě to není něco co by aktivně vyhledávali, samozřejmě mluvím obecně, najdou se výjimky. V době kdy frčel Potter, já četl (ve věku teenagera) Jak jsem vyhrál válku a Hlavu XXII. :-D
flanker.27: já sakra žádný názor na martina nemám! Proč ze mne furt děláte bůhvíjakého demagoga? Erikson není žádná svatá bichle (jako pro některé tady Martin, to spíš říkej jim). Prostě je to nejlepší, co jsem v poslední době četl. To nesrovnávám s Dunou, s Tolkienem a s dalšíma. A poslední dobou je zhruba to, co mám jakž takž rozečtené, tedy poslední dva-tři roky. Nemám zájem si číst knihu "na truc", abych ji zhodnotil a porovnal, že mám pravdu, nebo naopak nemám pravdu nebo co. Nehledé na to, že ho nemám doma a musel bych ho shánět, což je vzhledem k mé lenosti podstatný důvod.
Colombo: Tak především diskutuji slušně a bez emocí. Sakra. :)
Za druhé. Kde po tobě chci přečíst si knihu na truc? Spíš mě překvapuje, že někdo navštěvuje fandovské stránky nějaké knížky kterou nečetl, jen proto, aby diskutoval o tom, jak je úplně jiná kniha skvělá. To je jako bych já šel na nějaklý fórum Eriksona jen proto, abych se tam rozplýval nad Martinem. Pak bych i chápal, že ostatním to moc nevoní. Prostě: je to nečekané a podivné.
Olorin: Určitě máš pravdu s těmi hrdiny a nedostatečnou mírou identifikace. Já narážel spíš na ty tlustopisy.
Colombo: Pardon, ale tvé vystupování v této diskuzi je klasicky apologetické. Jakákoliv výhrada ke "svaté" knize je napadena poměrně agresivním a občas i hysterickým způsobem, diskuze se nepřipouští, respektive je opepřena osobními útoky, které se vyvrátit nedají. (viz. tvé "LOL, četls to vůbec" "Vymýšlíš si" apod.)
Dojem expresivity podporuješ hromadou překlepů, které ukazují, jak moc jsi roznícený a bojuješ za tu pravou věc. Všimni si, není to jen dojem můj (já už tě mám přečteného z jiných debat), ale i dalších lidí. Co takhle místo napadání ostatních popřemýšlet o tom, proč tahle na lidi tak často působíš a proč flamy vznikají tak často tam, kam přijdeš?
Komentáře
V mesačných záhradach bola väčšina postáv načrtnutých ako dané charaktery, pomerne tézovité. Špeciálne Paran. Najväčší presah mala Líto, ale ani tam to nebolo dotiahnuté do konca.
čítalo sa mi to fajn, plánujem pokračovať. z knihy aj z diskusie cítim, že Erikson má výborné nápady na dej a kombináciu zápletiek. to, že postavy píše plochšie ako Martin alebo Ruffus je fakt. Na druhú stranu, týka sa to drvivej časti fantasy literatúry.
Ericson zase vytváří (pro mě) úžasné společnosti - což je taky jeden z hlavních prvků fantasy. Když jsem četl Malaz, tak jsem cítitl ten pověstný Sense of Wonder; jako bych se ocitl v úžasné cizí zemi, poprvé uviděl na vlastní oči něco úplně nového. V tom má IMHO před Martinem náskok. Ale v psychologii postavy? Ani náhodou... Ty jeho figury jsou velmi často poměrně klasičtí "dobrodruzi" - lidi bez lidské motivace, zato s gigantickými světotřesnými cíly...
2sarven: Měsíční zahrady nejsou právě ideální úvod do Eriksona, podstatně lepší jsou druhý a třetí díl, Dům mrtvých a Vzpomínky ledu, dají se číst i nezávisle na první knížce a o moc nepřijdeš. Mezi napsáním zahrad a druhého dílu ságy uplynulo tuším deset let a je tam spousta drobnejch inkonzistejcí s pozdějším dějem.
Colombo: Kde jsem v této diskuzi začal s osobními útoky (jen si vymýšlíš"? Tím, že jsem překroutil tvou odpověď? Nebo začal s argumenty ad persona? Aha, tos vlastně byl ty...
Jasně. On jen vytvořil svět, vymyslel magie, zalidnil ho postavami (PC i NPC), uvedl ho do konfliktu a pak nic z toho nevyužil pro knižní sérii. Svět dělají jeho obyvatelé - u Malazu to platí dvojnásob, jeho geografie zase tak zajímavá není). CO jiného je Malaz, než jeho obyvatelé, bohové a ascendenti? Neutíkej se prosím k Tolkienovi, začínat druhou diskuzi v první není dvakrát rozumné.
Já ač Eriksonovy knihy čtu a mám je rád, tak si myslím, že noir i Sarven mají v mnohém pravdu. Přemíra postav s osudovým posláním skutečně u Eriksona je.
Charaktery moc prokreslené nejsou, ale to neznamená, že nemají své charisma a pro čtenáře přitažlivost.
Erikson má zase na rozdíl od Martina originální fantasy svět. Obrovské množství národů, ras, úžasná různorodost, prostě skvělé originální myšlenky.
Oba zanechali ve fantasy výraznou stoupu a to jeden z nich, stále píše:-)
Není třeba nic hrotit, oba jsou dobří a záleží jen na vkusu čtenáře, co se mu líbí víc.
Pro mě je Erikson - a nemyslím to nijak hanlivě - čtení pro puberťáky, kteří mají rádi hry na hrdiny a dračí doupě. To je sociální skupina, na níž jeho díla primárně míří. Ostatně jako většina fantasy. Možná, že před dvaceti lety by se mi to taky děsně líbilo.
Tahle diskuze mě nejvíc ze všeho utvrdila v tom, že stoupenci Eriksona jsou dost fanaticky založení jedinci a osvětu svého idolu jsou odhodláni šířit jakkoli.
Někoho, kdo prohlašuje, že Erik je to nejlepší, co kdy v životě četl, srovnává ho s Martinem a dává nad něj a jedním dechem přitom bezelstně přiznává, že Martina vůbec nečetl, toho se jaksi zdráhám brát vážně.
čtení pro puberťáky, kteří mají rádi hry na hrdiny a dračí doupě
Nic proti puberťákům, ale Erikson je stejně jako Martin podle mě zaměřen na dospělé čtenáře. Erikson o to víc, že číst jeho knihy je dost náročné na soustředění, vyskytuje se tam mnoho postav, děj není lineární atd. Puberťák bude číst něco svižného a akčního. U Eriksona je akce dost, ale tempo je pomalé a zdlouhavé. Rozhodně čtení pro dospělé.
Tahle diskuze mě nejvíc ze všeho utvrdila v tom, že stoupenci Eriksona jsou dost fanaticky založení jedinci a osvětu svého idolu jsou odhodláni šířit jakkoli.
Někoho, kdo prohlašuje, že Erik je to nejlepší, co kdy v životě četl, srovnává ho s Martinem a dává nad něj a jedním dechem přitom bezelstně přiznává, že Martina vůbec nečetl, toho se jaksi zdráhám brát vážně.
WTF?
:-)
To už bude problém co? Příště si taky nevymýšlej.
heavy_head: Přiznám se, že kromě Martina, Eriksona, Howarda a Tolkiena jsem moc dalších fantasy autorů nečetl, víc toho bude ze sci-fi žánru (Asimov, Reynolds, Heinlein, Clarke). Erikson je s těmi všemi docela srovnatelný, musí se ho ale načíst víc než jen první díl (je to asi jako, kdybych začal Pána prstenů číst od Dvou věží). Pro puberťáky (alespoň většinu) to moc nebude, protože jsou líní číst něco nad 100 stránek :-), navíc některý popisovaný scény nejsou pro slabé žaludky, takže bych to viděl tak na cílovku 18 - 35 let, s tím, že to ale může číst i člověk starší. To je ale asi přesně i ta skupina lidí, na které je cílená i Píseň.
Bobeš byl malý, že sotva dosáhl na kliku u dveří. Proto mu také říkali Bobeš. Bobeš nosil krátké kalhoty a všem se doma líbil, nejvíc však mamince.
Byl krásný jarní den. Obloha čistá a slunečko již od rána hřálo. Bobeš vyšel z chaloupky, aby si hrál venku na slunku. Bobeš se rozmýšlel. Má si jít hrát do zahrádky, anebo raději pod zahrádku k potůčku? U potůčku je to také pěkné. Tam je možno dívat se na rybičky. A voda je přec krásná věc. Ano, půjde k potůčku."
Josef Věromír Pleva, Malý Bobeš
Olorin: Opravdu bych Eriksona nesrovnával ani s Tolkienem ani s Martinem. Je to jiná liga. Ale jak se říká - proti gustu žádný dišputát. ;-)
cituj.
Co třeba tohle?
Colombo píše:
Martina jsem nečet, spolubydlící mne odrazuje ... Malaz je momentálně moje jednička, je toho dost, má to pěkně složitý děj, je to krásně hláškovité...
Není to sice tak vyhrocené, ale těžko účastnit se debaty, co ze dvou lepší je, když jednoho neznám?
Olorin: Opravdu bych Eriksona nesrovnával ani s Tolkienem ani s Martinem. Je to jiná liga. Ale jak se říká - proti gustu žádný dišputát. ;-)
Dobře, tak to opravím. Pro MĚ je to srovnatelný. Samozřejmě chápu, že každý na to má svůj názor a já ho nikomu nechci brát. Takže asi takhle. :-)
Flanker.27 píše:
Není to sice tak vyhrocené, ale těžko účastnit se debaty, co ze dvou lepší je, když jednoho neznám?
Správně, proto se nehodlám pouštět třeba do hodnocení Zaklínače nebo Noční hlídky. :-)
Píše:
Kallor je člověk. Byl proklet bohy, ale on taky proklel bohy. Je to celkem parchant.
Wiskyjack je správňák. Musí to být osobnost, "mirek dušín", je tam vysvětleno proč. Všichni očekávali, že se stane císařem, ale on místo toho dal svou věrnot císařovně, která se ho později celkem zjevně pokoušela dostat, ale on se ze spousty věcí dostal.
Ony ascendenty fungují trochu zvláštně. Mají moc, ale jsou i celkem zranitelní. Spousta moci tak padne na snahu zajistit si přežití. Dobře to jde vidět v poslední knize s Bloudem.
Píše:
A o tom právě on je. Proto ostatně je taková legenda a všichni ho zbožňují. I Tiste Andi atp.
Jak jsem říkal, s Asendentací je složité. Erikson na to semtam naráží. Vtip je v tom, že to nejsou žádní mocní nesmrtelní bohové, které může ohrozit jen dýka zakalená v krvi Jednorožce a panny královské krve. Ale může je ohrozit prakticky cokoliv. Karsa vlastně už před nějakou dobou ascendentoval. Osatně i dosažení stádia "diverss" nebo přeměněnce bylo jistou formou ascendentace.
Píše:
ascendent není přímo bůh.
Mějme Anomanderase, Parana a podobné. Jsou tu volné ascendenty atp. které nemají dům. On Toc jednu dobu taky vlastně ascendentoval, když dostal měsíčním kamenem do hlavy a stal se tak monolitem.
Píše:
minimálně tři lidi
Píše:
Chmur: nejtalentovanější spisovatel? Imho Gaiman! Pro klasické fantasy jednoznačně Gemmel (budiž mu země lehká)
Píše:
thr: to zdejší Ice and fire fandom, ale když zjistili, že si ho Martin osobně pozval, tak změnili názor:D
Píše:
Alek: čtení knihy na jeden zátah není nutně nějaká extra kvalita. Některé knihy se čtou dlouze, protože jsou prostě moc složité.
Píše:
Hlídky jakožto knihy jsou super, zpětně co si vzpomínám se mi nezdá, že by zaklínač byl nějak extra kvalitní. Možná byl první, možná byl ve své době převratný. Ale zpětně na to nijak moc nevzpomínám.
Martina jsem nečet, spolubydlící mne odrazuje, že prý každou kapitolu a každou knihu končí obrovský cliffhangerem a že to rozhodně není znak dobrého autora.
Malaz je momentálně moje jednička, je toho dost, má to pěkně složitý děj, je to krásně hláškovité...
Gemmel je mistr klasické fantasy, všechny knihy jsou vlastně o tom samém, ale jsou krásně napsané.
Gaiman je mistr psychotické fantasy. Je vždycky nad čím se divit:)
Píše:
sarven: lol, četl jsi to vůbec?
Píše:
noir: a z čeho tak usuzuješ? Že jsou romány podle her? Imho to je naprosto mylný předpoklad.
Píše:
Noir: a teď mi řekni, kde je psáno, že příběh jakékoliv knihy vznikl ve hrách? Jak jsem říkal, špatný předpoklad. Svět? Ok, bylo řečeno, ale předpokládat, že šecky postavy či příběh je přímo přepsán z her? To je spíš snaha za každou cenu najít nějaký důkaz pro "špatnost" Malazu, než hledání nějaký skutečných argumentů.
Píše:
Olorin: jn, když tě někdo vytáhne z domů za prst a pak tě roztrhá na kousky a vysaje kus tvé energie, nebudeš potom opečovávat zaběhlá šťeňátka:D
Píše:
Noir: potom si jen vymýšlíś a vůbec to tak nemusí být.
Píše:
noir: s osobními útoky jsi začal ty, tak si teď nestěžuj. To, že svět vznikl hraním neimplikuje, že z hraní vyšel i příběh. A i kdyby, tak jedna věc je psát šablonovitě "zápisky z hraní" a druhá věc je "inspirovat se", tedy stejně, jako se Tolkien inspiroval severskou mythologií a první světovou válkou. Takže tě žádám o trochu soudnosti, zejména zdržení se osobních útoků, které máš tak v oblibě.
Toto je většina mým příspěvků (končím svým WTF na tebe), mohl by jsi laskavě ukázat na příspěvek, kde nějak srovnávám Eriksna s tvým zajisté zbožňovaným Martinem? Můžeš v mým příspěvcích ukázat jedinnou známku fanatizmu? Jedinnou známku toho, že píšu, jak je Erikson nejlepší, co jsem kdy četl? Takže můj milý idote, jsi skutečný hrdina. Dostal jsi mě.
btw. zloděj křičí "chyťte zloděje", tady spíš fanatik křičí "přestaň fanaticky obhajovat Eriksona"...
Jinak nevěřím, že je Ericson na teeny moc dlouhý. Naopak teen čtenáři ságy milují, což dokazuje nejčtenější teen román - Harry Potter.
Není to sice tak vyhrocené, ale těžko účastnit se debaty, co ze dvou lepší je, když jednoho neznám?
Wut?
Já se takové debaty účastnil? Btw. vidíš tam někde, že já osobně hodnotím Martina? Že já ho nějak srovnávám s Ersiksonem? Vidíš to někde?
Noir: á, a pak kdo tu nedělá osobní útoky, viď?
Jinak nevěřím, že je Ericson na teeny moc dlouhý. Naopak teen čtenáři ságy milují, což dokazuje nejčtenější teen román - Harry Potter.
Taky je to výjimka, ale hlavně všechny teen oblíbený ságy mají společné to, že nejsou příliš dějově komplikované, že v nich vystupují teenagerští hrdinové a že celkový počet hrdinů, na které se musí čtenář soustředit je většinou maximálně 3, nejčastěji 1. Erikson možná není pro teeny moc dlouhý, ale určitě to není něco co by aktivně vyhledávali, samozřejmě mluvím obecně, najdou se výjimky. V době kdy frčel Potter, já četl (ve věku teenagera) Jak jsem vyhrál válku a Hlavu XXII. :-D
Za druhé. Kde po tobě chci přečíst si knihu na truc? Spíš mě překvapuje, že někdo navštěvuje fandovské stránky nějaké knížky kterou nečetl, jen proto, aby diskutoval o tom, jak je úplně jiná kniha skvělá. To je jako bych já šel na nějaklý fórum Eriksona jen proto, abych se tam rozplýval nad Martinem. Pak bych i chápal, že ostatním to moc nevoní. Prostě: je to nečekané a podivné.
Colombo: Pardon, ale tvé vystupování v této diskuzi je klasicky apologetické. Jakákoliv výhrada ke "svaté" knize je napadena poměrně agresivním a občas i hysterickým způsobem, diskuze se nepřipouští, respektive je opepřena osobními útoky, které se vyvrátit nedají. (viz. tvé "LOL, četls to vůbec" "Vymýšlíš si" apod.)
Dojem expresivity podporuješ hromadou překlepů, které ukazují, jak moc jsi roznícený a bojuješ za tu pravou věc. Všimni si, není to jen dojem můj (já už tě mám přečteného z jiných debat), ale i dalších lidí. Co takhle místo napadání ostatních popřemýšlet o tom, proč tahle na lidi tak často působíš a proč flamy vznikají tak často tam, kam přijdeš?
noir: Velký zkušený troll porazil malého trolla.
Proč flamy vznikají často tam, kam přijdu?
Protože se snažím argumentovat s kusem šutru? Protože, jak říká kamarád, neodejdu od diskuze, jakmile se vyskytne "přesvědčený blbec".
wut? Fandovské stránky knížky co jsem nečetl? wut?
Nemohl bys to prosím přeložit?