Jen jsem chtěl říct, že ačkoliv nejsou ascendenti nějací supermani, co je nic nezraní, tak je pořád zabije buď jen někdo s podobnou mocí, nebo někdo s obrovským štěstím. Zabitelní samozřejmě jsou, a to dokonce velmi.
Píše: Podle mě je dobře, že tam je přítomný prvek náhody. Takhle si nemůže být nikdo jistý, jestli ho nesejme náhodně vržený oštěp nebo tak něco.
Jistí si můžeme být jedním. Sapérům nikdy nedojde munice...kupodivu:-))
Píše: ivot máš jen jeden a to, o co jde, jsou schopnosti. Ne nějaký level, který z tebe automaticky dělá nesmrtelnou postavu. Prostě to tu není jako v DnD, kde máš vesničany a hrdiny na úplně jiném power levelu, prostě dýka stejně snadno krájí šlachy lidem i bohům.
Pokud jsme ovšem bohem či ascendentem, tak jsem na jiném levelu než obyčejní rolníci. Odlišují nás od nich například naše schopnosti. Postup na vyšší level je samotná ascendentace. Kupříklad naše rány, které by jiného zabili, se nám neuvěřitelně rychle hojí (viz. Karsa). Jinak to, že nejsou bohové supermani, je mi sympatické.
Prostě mi jen vadí, jak už jsem psal, že nejprve je postava vykreslována jako ničitel civilizací a pak mu vzdoruje v boji muž proti muži Karsa i Trull. Kdyby to byl nějaký bůh nebo mocný ascendent tak neřeknu, ale takhle mi to připadá divný.
Karsa je supersilný nejen díky tomu, že je (údajně) nejlepším válečníkem svého kmene a Toblakajové jsou pověstní svými válečnými dovednostmi, ale i (alespoň podle moji teorie) vlivem těch duchů, co si přitáhl k sobě. Otaralová ruda mu způsobuje určitou imunitu proti kouzlům a snad i nějaký doping v kondici. Navíc bylo řečeno, že se v něm probudilo něco z pradávných toblakajů, no prostě frajer. :-D
Icarium se poslední dobou podle mě ještě docela ovládá, každopádně každý kdo se mu zatím postavil a přežil byl sám vynikajícím válečníkem, a navíc ty souboje většinou netrvaly moc dlouho.
Sapéři mají spíš víc štěstí než rozumu. :-D A taky na ně dojde, občas. Z Coltainova řetězu taky nevyvázli, z Paličů mostů jich přežilo cca 5. O protekci se může hlásit třeba i Ganoes Paran ;-). V Martinově světě se možná nevyskytují takový gerojové, ale taky tam figurují různé "náhody" - Davos na opuštěném ostrůvku a Jon s divokými tábořící u jezera s věží by mohli vyprávět.
V listopadu by Talpress měl vydat další díl Malazské ságy Daň pro ohaře. Na Esslemonta a jeho Návrat Rudé gardy (nebo jak se to bude překládat) si prý budeme muset ještě dlouho počkat).
Hele prosim Malazskou knihu padlych uz jsem zahlidl taky u Talpressu muze nekdo poreferovat bez spoileru? srovnat s Pisni jak je na tom ... na co se zameruje atd ... diky
No ale to potom uz neni moje chyba :-) byl bych za poreferovani hodne rad nechci se poustet do tech vasich predeslich diskuzi, kvuli spoilerum :-)
Flanker.27 píše: Mě se ze Zaklínače zpětně nejvíc líbily ty úplně první povídky, poprvé vyšly jako Stříbtrný meč, v novym vázanym vydání jako Poslední přání Nvm proc ale co jsem si povidal s lidma, kteri cetli zaklinace, vsem se libila Saga... Ses asi prvni, koho znam a ma radsi povidky... Ja nvm proc ale povidky mi prijdou dokonaly... Asi je to tim ze je to vic lidovy (trosku si mi asociuje Kytice) a Zaklinac je zde doopravdy zaklinacem (flakonky, stribrny mec atd). Saga taky nebyla spatna, ale mela svy mouchy a byo to moc natahnuty). Stejne tak pc hra... Kapitoly jako 1.predmesti Wizimy, nebo 4. Kapitola Vesnice za jezerem ( je tam jezerni Pana) mne uchvatily nejvic( ostatni kapitoly byli ale taky skveli...)
Amaroun píše: Hele prosim Malazskou knihu padlych uz jsem zahlidl taky u Talpressu muze nekdo poreferovat bez spoileru? srovnat s Pisni jak je na tom ... na co se zameruje atd ... diky
Jinak srovnávat to nehodlám, každá kniha má svoje pro i proti. Já osobně bych je hodnotil zhruba stejně. Píseň jde více do hloubky postav a Malazská kniha má promyšlený originální svět. Puč si ji třeba v knihovně, ale musíš pochopit, že spousta věcí vyjde najevo až v dalších dílech - Erikson ti odpovědi nedá na stříbrném podnose, spoustu jich musíš vyšťourat z náznaků. :-D
A u Malazské knihy padlých se taky připrav na úplnou spoustu postav. A hlavně,je tam něco,co v Písni není. Jsou tam asasínové a polobohové. A jeden polobůh,který je zároveň asasín:)
V Písni přece asásini jsou, třeba Lítostiví muži nebo Muži bez tváře. Jinak s těmi "božskými" bytostmi v Knize padlých je to hodně zajímavé, sice mají obrovskou moc, ale zároveň dělají chyby, jako třeba řečtí antičtí bohové, a navíc je mezi nimi dost sympaťáků. Dvojka Stínupán - Kotilion samozřejmě vede, ale takovej Mael nebo Kápě jsou taky dobrý.
No v době, kdy se odehrává Vichr smrti, byla Malazská říše stará asi 107 let, a podle několika zmínek z Noci nožů vypadal Kellanved jako stařík už v době, kdy se svými kumpány teprve střádal plány ve městě Malaz. No a jelikož víme, že v tomto světě dokáže magie ledacos a Kellanved byl patrně nejmocnější velemág široko daleko , patrně mocnější než Tayschrenn (u Rychlýho Bena si už nejsem tak jistej :-)), tak klidně mohl být už stovky nebo i tisíce let starý. Každopádně je z něj teď bůh, takže je jeho stáří zanedbatelné.
Jo,shrnul jsi to přesně. O jeho postavě není v celé Ericssonově sérii moc zmínek,až Noc nožů ho trochu rozkresluje (dědeček chodící o holi). Jinak mi ale připadá,že někdo,kdo založil Malazskou říši a stal se Bohem (a to zvládnul během několika desítek let) pak nějak ztratil zájem o dění ve světě,protože mi připadá,že všechno řeší jen Kotilion. I když, Stínupán možná rozjíždí nějakou ještě složitější hru,o které zatím nevíme:)
To je právě ten vtip, že to vypadá, že nic nedělá. To samý je například i Tehola Beddikta, u něj to taky vypadá, že pořád jen chrápe v posteli. Kellanved je starej intrikán.
Aktivní je. Třeba to plánování s Menandor a Mistrem Kápě v sedmém díle.
trocha zmeny: čítam od Cornwela Posledné kráľovstvo, myslím, že to patrilo k odporúčanej literatúre. zatiaľ som trochu nemilo prekvapený ako je to podobné Ceste jedného kráľa. na jednej strane je to logické (to isté obdobie, paralely k tým istým udalostiam, atmosféra), ale aj tak mám trochu pocit, ako keby som to už poznal.
Cornwell je dobrý,ale vikingská série patří k jeho slabším věcem,první dva díly jsou obstojné,další už jsou na tom hůř.Ale pořád se to dá číst.
Podle mě je jeho nejlepší bvěc artušovská série(Zimní král,Ostrov mrtvých,Excalibur,Nepřítel boha).Ta podle mě představuje vrchol.Knížky o Utherovi mi připadají jako odvar z Artuše posunutý o 500 let dopředu.
Artušovskou sérii zrovna čtu, musím teda říct, že jsem začal už někdy v létě a nemoh se tím úvodem prokousat (hodně jiný styl psaní, než jsem v poslední době zvyklý). Ale před týdnem jsem to zase vzal do ruky a teď už to vidím nadějnějc, začíná se mi to dostávat pod kůži.
Jinak, jak jsem tu tuhle někoho nachytal s tím, že "je to hotové" nebo něco takového, tak včera jsem byl podobně nachtán já. Wertzone, jeden z hodně aktivních bloggerů kolem IF, publikoval post It's done!!!. Na chvíli se mi zrychlil tep, ale nakonec se ukázalo, že samozřejmě nejde o TO, ale o jedno trochu menší to, i když se taky moooc těším. Jde o další díl ságy Patricka Rothfusse. Vyjít by mělo 1. března. On má trochu jiný způsob spolupráce s editorem a nakladatelstvím než GRRM, proto ta poměrně dlouhá prodleva.
Tak já se začal prokousávat Měsíčníma zahradama. A řeknu to takhle. Začal jsem před měsícem, jsem asi v půlce a zatim jsem přečet tři jiný knihy. Je to docela nápaditý, ale nějak mě to furt ne a ne pořádně chytnout.
Měsíční zahrady jsou pro nováčka nejtěžší. Jednak o tom světě neví nic a horko těžko se prokousává přehršlem různých specifičností toho světa, a druhak má kniha o něco krkolomnější děj než další díly. Upřímně, mě kniha začala bavit až zhruba po 200 stranách, do té doby jsem moc nechápal, co se tam vlastně děje. Při opakovaném čtení už je všechno o dost jasnější, ale napoprvé to je z počátku trochu peklo. Ale to je zas případ od případu. ;-)
Flanker.27 píše: Tak já se začal prokousávat Měsíčníma zahradama. A řeknu to takhle. Začal jsem před měsícem, jsem asi v půlce a zatim jsem přečet tři jiný knihy. Je to docela nápaditý, ale nějak mě to furt ne a ne pořádně chytnout.
Já to měl stejně. Nakonec jsem se zahradami prokousal a ke konci jsem z toho měl fakt dobrej pocit, že to za to stálo. Jen jsem nějak neměl chuť na další díl (bál jsem se, že budu muset podstoupit celý proces znovu) a spíš si říkal, že jsem zralej na to dát si zahrady znovu od začátku :-) Dopadlo to tak, že jsem na Eriksona od tý doby nešáh a to ho mám dokonce koupenýho (byl tehdy v levných knihách za hubičku).
já ani nemůžu říct, že bych se vyloženě neorientoval v celý tý mytologii, i když tam neustále přicházej nový "kmeny" a síly jak na běžícím pásu. Docela mě bavěj osudy Parana a vojáků, ale jakmile děj skočí do Darůdžhistánu, tak se zaseknu a prolejzám to děsně pomalu (to sou ty chvíle kdy šáhnu po jiný knížce).
Rozhovor s paní Pošustovou se velice hezky poslouchá. Narazil jsem na jednu chybu (vím, je to hnidopišství :-D), ale jak tam zmiňuje stvoření skřetů z elfů, tak to je jen jedna z Tolkienových a také první a později spíše zavrhnutou teorií. Později totiž došel k závěru, že by to vlastně nešlo, a tak přišel s teorií, že skřeti vznikli z lidí, a ještě to okořenil o různé nižší duchy. Proto také přišel s nápadem, že se lidé probudili mnohem dříve. Píše se o tom ve 12. díle The History of Middle-earth, konkrétně v Tale of Adanel. Škoda, že nestihl tu svou velkou změnu díla, tyhle náznaky, co se dochovaly, vypadají velice nadějně.
Komentáře
Podle mě je dobře, že tam je přítomný prvek náhody. Takhle si nemůže být nikdo jistý, jestli ho nesejme náhodně vržený oštěp nebo tak něco.
Jistí si můžeme být jedním. Sapérům nikdy nedojde munice...kupodivu:-))
Píše:
ivot máš jen jeden a to, o co jde, jsou schopnosti. Ne nějaký level, který z tebe automaticky dělá nesmrtelnou postavu. Prostě to tu není jako v DnD, kde máš vesničany a hrdiny na úplně jiném power levelu, prostě dýka stejně snadno krájí šlachy lidem i bohům.
Pokud jsme ovšem bohem či ascendentem, tak jsem na jiném levelu než obyčejní rolníci. Odlišují nás od nich například naše schopnosti. Postup na vyšší level je samotná ascendentace. Kupříklad naše rány, které by jiného zabili, se nám neuvěřitelně rychle hojí (viz. Karsa). Jinak to, že nejsou bohové supermani, je mi sympatické.
Prostě mi jen vadí, jak už jsem psal, že nejprve je postava vykreslována jako ničitel civilizací a pak mu vzdoruje v boji muž proti muži Karsa i Trull. Kdyby to byl nějaký bůh nebo mocný ascendent tak neřeknu, ale takhle mi to připadá divný.
Icarium se poslední dobou podle mě ještě docela ovládá, každopádně každý kdo se mu zatím postavil a přežil byl sám vynikajícím válečníkem, a navíc ty souboje většinou netrvaly moc dlouho.
I tak mi ale přijde Karsa jako protekční postava, stejně jako např. sapéři...
To Martin mi v tomhle ohledu přijde lepší..
Flanker.27 píše:
Mě se ze Zaklínače zpětně nejvíc líbily ty úplně první povídky, poprvé vyšly jako Stříbtrný meč, v novym vázanym vydání jako Poslední přání Nvm proc ale co jsem si povidal s lidma, kteri cetli zaklinace, vsem se libila Saga... Ses asi prvni, koho znam a ma radsi povidky... Ja nvm proc ale povidky mi prijdou dokonaly... Asi je to tim ze je to vic lidovy (trosku si mi asociuje Kytice) a Zaklinac je zde doopravdy zaklinacem (flakonky, stribrny mec atd). Saga taky nebyla spatna, ale mela svy mouchy a byo to moc natahnuty). Stejne tak pc hra... Kapitoly jako 1.predmesti Wizimy, nebo 4. Kapitola Vesnice za jezerem ( je tam jezerni Pana) mne uchvatily nejvic( ostatni kapitoly byli ale taky skveli...)
Hele prosim Malazskou knihu padlych uz jsem zahlidl taky u Talpressu muze nekdo poreferovat bez spoileru? srovnat s Pisni jak je na tom ... na co se zameruje atd ... diky
Mrkni se na ohlasy na Legii. ;-)
Jinak srovnávat to nehodlám, každá kniha má svoje pro i proti. Já osobně bych je hodnotil zhruba stejně. Píseň jde více do hloubky postav a Malazská kniha má promyšlený originální svět. Puč si ji třeba v knihovně, ale musíš pochopit, že spousta věcí vyjde najevo až v dalších dílech - Erikson ti odpovědi nedá na stříbrném podnose, spoustu jich musíš vyšťourat z náznaků. :-D
Jinak by mě ale někdy zajímalo,kolik může být takovému Amannasovi (Stínupánovi) let:)
Aktivní je. Třeba to plánování s Menandor a Mistrem Kápě v sedmém díle.
Podle mě je jeho nejlepší bvěc artušovská série(Zimní král,Ostrov mrtvých,Excalibur,Nepřítel boha).Ta podle mě představuje vrchol.Knížky o Utherovi mi připadají jako odvar z Artuše posunutý o 500 let dopředu.
Jinak, jak jsem tu tuhle někoho nachytal s tím, že "je to hotové" nebo něco takového, tak včera jsem byl podobně nachtán já. Wertzone, jeden z hodně aktivních bloggerů kolem IF, publikoval post It's done!!!. Na chvíli se mi zrychlil tep, ale nakonec se ukázalo, že samozřejmě nejde o TO, ale o jedno trochu menší to, i když se taky moooc těším. Jde o další díl ságy Patricka Rothfusse. Vyjít by mělo 1. března. On má trochu jiný způsob spolupráce s editorem a nakladatelstvím než GRRM, proto ta poměrně dlouhá prodleva.
Tak já se začal prokousávat Měsíčníma zahradama. A řeknu to takhle. Začal jsem před měsícem, jsem asi v půlce a zatim jsem přečet tři jiný knihy. Je to docela nápaditý, ale nějak mě to furt ne a ne pořádně chytnout.
Já to měl stejně. Nakonec jsem se zahradami prokousal a ke konci jsem z toho měl fakt dobrej pocit, že to za to stálo. Jen jsem nějak neměl chuť na další díl (bál jsem se, že budu muset podstoupit celý proces znovu) a spíš si říkal, že jsem zralej na to dát si zahrady znovu od začátku :-) Dopadlo to tak, že jsem na Eriksona od tý doby nešáh a to ho mám dokonce koupenýho (byl tehdy v levných knihách za hubičku).
Jo, trochu OT.
Docela zajímavej rozhovor s překladatelkou Tolkiena