Argonantus píše: Jsem konsternován, jak se v debatě s Jersonem občas podaří popřít elementární fyzikální zákon (stalo se mi to už podruhé) - tedy, že rychlost střely má vliv na dostřel.
Nepochopil jsi - stavěl jsem se proti názor, že vyšší úsťová rychlost znamená automaticky vyšší dostřel. Což není pravda, protože závisí i na hmotnosti střely, příčném průřezu a dráze.
Ebon píše: Třeba ten zmíněný Abrams je konstruován pro střelbu do 4 mil z důvodu, že to je maximální hodnota, kdy čidla balistického počítače získávají relevantní data pro splnění základního cíle moderních tanků: rychlého a přesného zabezpečení co nejpřesnějšího zásahu cíle první ranou.
Když si projdeš, co tvrdím, tak mezi námi není nejmenšího sporu; dokonce pokládám 4 míle za ideální a dost teoretický případ účinného dostřelu(ba i ty čtyři kilometry).
Píše: To je dosáhnuto tím, že vše řídí balistický počítač, střelec pouze zaměří cíl a předá informace počítači, ten následně cíl sleduje a čeká na povel k palbě.
Věř, nebo ne, ale stříleli jsme s něčím podobným, akorát to bylo méně přesné a user friendly. Takže jsme trefili tak do dvou kilometrů, dál to byla totální loterie. A hlavní sranda bylo střílení na pohyblivé cíle; zejména kvůli tomu se ty systémy vyvíjely.
Píše: Druhá důležitá věc je, že moderní kanony mají hladký vývrt, což znamená použití jiného typu střeliva a laborace s jiným cílem, než původní staré kanony, které střelu stabilizovali rotací, kterou ji udával vývrt a zároveň vývrt střelu brzdil před opuštěním hlavně
Ano, prosím. A hladká hlaveň má jediný následek - větší dostřel. Jak sám pravíš. Opět není rozporu. Je tedy nad slunce zřejmější, že dostřel musí být větší, než u těch železničních děl. Nebo snad ne?
Píše: T-55 má kanon 100mm s vývrtem, dohledal jsem si teď na netu že maximální dostřel při střelbě s polohovou libelou je 15km,
Great! Uvedl jsem 16 km, a na tom kilometru fakt netrvám, neb to zřejmě bude silně kolísat podle terénu, větru atd.
24 km u T55 s vrtanou hlavní 105 mm uvádím při optimálním 45 stupňů úhlu. Kterýžto lze dosáhnouti prostým najetím na nerovnost. Tak nás učili, a nezdá se mi tu být opět žádný rozpor.
A teď najednou duševní zásek - nebude náhodou dostřel kanonu 120 mm od Abramse nebo T 72 s hladkou hlavní spíše větší, než ten předchozí?
A finále - nebude náhodou dostřel granátu s dvojnásobnou rychlostí ještě zásadně větší, má-li vliv rychlost na dostřel kvadratický dle vzorečku mv na druhou?
Považ dále, že podkalibarní granát má za úkol na ty čtyři kilometry - nebo u Abramsu optimisticky čtyři míle - prostřelit asi 50 cm nebo i více nejkvalitnějšího pancíře. Není náhodou rozumné předpokládat, že takový granát volně doletí daleko, opravdu daleko dál?
Píše: Moderní tanky zvládají střelbu na 4km bežně, byla to jejich hlavní taktická výhoda, proti zastaralým typům Sovětské provenience na straně druhé.
V tom opět není sporu. S důležitým tvým dodatkem - jakmile to terén dovolí.
Píše: 90km je zhola nemožné, pokud do hlavně nenacpali nějakou speciální raketu.
Ještě jednou znovu - nemyslím, že je možné na 90 km cokoli trefit, nebo dokonce dosáhnout nějaký podstatný účinek u střely, která zřejmě ani nevybuchuje, nýbrž ničí prostou energií letu. Ale pokládám za reálné, že těleso vržené vyšší rychlostí i energií doletí dále, a těleso vržené drasticky větší silou drasticky dále.
A opravdu je urychlováno těmi tryskami v prstenci; jinak by se těžko dostalo na 1850 m/s (či 1750 m/s u toho Abramse, to už je celkem jedno).
Jerson totiž praví, že dostřel podkaliberní střely je dokonce menší, kterýžto názor pokládám za fyzikálně nemožný a z vojenského hlediska idiotský - netuším, k čemu by byla taková "speciální munice" vůbec dobrá.
Vím, že jsem rozbagroval debatu; doufám, že ji někdo odtáhne novým vstupem někam jinam; a neměl bych pokračovat; ale tyhle situace mne čímsi zvrhle fascinují.
Kdo chce přežít,ať to přeskočí a omlouvám se předem - je to vlastní bratr pasáže s Hawkwindem z "Jednoduše zastřelit" o fyzice letu šípu.
Sám si ostatně během debaty oprašuji, jak to s tou fyzikou vlastně je.
Jerson píše: stavěl jsem se proti názoru, že vyšší úsťová rychlost znamená automaticky vyšší dostřel. Což není pravda, protože závisí i na hmotnosti střely, příčném průřezu a dráze.
1) Uvést těleso do rovnoměrného pohybu vyžaduje dodání energie, a zde se uplatňuje ten mnou několikrát připomínaný vzorec m*v na druhou; vyžaduje to sílu, přímo úměrnou hmotnosti tělesa - střely, a přímo úměrnou čtverci rychlosti.
Takže - tyto dvě veličiny mají vliv na potřebnou velikost síly, čili počáteční exploze střeliva.
Doufám beze sporu.
2) Těleso, které je již do pohybu uvedeno, do stravu "vrh šikmo vzhůru", se pohybuje po dráze, která je dána čtvercem jeho počáteční rychlosti, sníženým odporem vzduchu.
Nic více a nic méně. Kdyby se pohybovalo ve vesmíru ve vakuu, byla by dráha nekonečná (Newton). Zakřivuje ji gravitace, kterou můžeme ignorovat, neb je konstantní pro všechna tělesa na povrchu země. Vliv na ní má počáteční úhel, který lze rovněž zanedbat, protože ve všech případech uvažujeme jen nejlepší úhly, t.j. 45 stupňů.
Takže zpět k Jersonovi - na dostřel rozhodně nemá vliv dráha; je to jedna a tatáž veličina, která by se nám zjevila na obou stranách rovnice.
Na dostřel nemá vliv - a to možná překvapivě - hmotnost tělesa; ta se projevuje na počátku, když chceme těleso uvést do pohybu. Jinak všechna tělesa se pohybují stejně bez ohledu na hmotnost, jak prokázal Galileo Galiei ve svém slavném pokuse, kdy pouštěl železné koule různé velikosti ze šikmé věže v Pise, vše na počátku 17. století.
3) Velmi mne překvapuje, že to není zřejmé už z příkladů, kdy:
- samopal vz. 58 má rychlost střely kolem 300 m/s, a dostřelí 2,8 kilometru
- T 55 má rychlost střely zhruba 3x větší, pročež dostřelí 9x dále (dle Argonanta 24 kilometrů)
- T 72 podkaliberní či Abrams podkaliberní má rychlost 6x větší, a dostřelí 36x dále (dle Argonanta asi 90 km)
- Dora - dle Ebonova odkazu 47 km dostřel, což by dávalo celkem realistickou rychlost střely asi 1100 m/s
- Anzio Annie - zde je v odkazu přímo uvedeno, že 1120 m/s a 50 kilometrů, tedy skoro to samé
při čemž se ve všech případech bavíme o drasticky odlišných hmotnostech projektilů.
4) Závěr - ano, Jersone, dostřel závisí zejména a nade vše na rychlosti, a potom na odporu vzduchu, který dělá další jemné a dost složité odchylky od ideální kvadratické závislosti.
Argonantus: Rychlostí střely myslíš úsťovou rychlost? Pokud ano, pak tě už podruhé opravuji: Samopal vz. 58 ji NEMÁ 300 m/s, ale víc než dvojnásobnou - 705 m/s.
Ha! Máš pravdu, a ten samopal tam fakt nesedí. Což nahrává Jersonově teorii, že u extrémně malých těles je odpor vzduchu skutečně významnější (zřejmě poměr povrchu/objemu).
Co třeba rytířský řády. Nemusí to být zrovna Templáři. Pro naše dějiny byli důležitější Teutoni ( řád německý rytířů) Bitva u Grunwaldu (ještě letos při příležitosti výročí se opět začalo spekulovat na který strane vlatně Žižka bojoval), výprava Jana Čapka ze Sán proti řádu ( díky čemuž má jedno český město jako součást znaku velblouda). Zajímavý jsou i Johanité (později řád maltezkých rytířů) a jejich hrdiná obrana Malty před Turky 1565.
Myslel jsem si, že toto jsou schopni dosáhnout opravdu jen s raketovým střelivem, které ostatně existuje.
K novým tématům: rytíři by šli, zrovna jsem se zahryzl do knížky o hradech Němckých rytířů ve střední a východní Evropě, ale chtělo by to publikovat ten Argův článek. Indiány neumím, vůbec..
Byl jsem odkojen nechutí k německým rytířům skrze Sienkiewiczův známý román i díky tomu, že němečtí rytíři pobíjeli poslední evropské pohany, kteří jsou děsně cool (takoví stromoví elfové, nebo jak to nazvat). Navíc jsou mi Litevci, Lotyši a další z té party osobně sympatičtí.
Nicméně s odstupem a s chladnou hlavou musím uznat, že němečtí rytíři byli jedni z nejdrsnějších a nejschopnějších vojáků, jací se v té době vůbec vyskytli; dokázali fungovat pravidelně proti kolosálním přesilám a ukázali, co zmůže ve válčení perfektní organizace a výcvik. Vlastně vytvořili ten mýtus "německého vojáka", konkrétně Pruského, který strašil v hlavě třeba Fridrichovi Velikému nebo i nacistům.
A z hlediska kultury a civilizace - v tomto koutě Evropy vytvořili kdeco; posunuli vývoj o pár století kupředu v krátké době. Byli ještě konstruktivnější, než křižáci ve Svaté zemi, protože na Baltu v těchto místech před nimi celkem nic moc nebylo.
2) Templáři - Templarius Bohemicus, na kterého jsem odkazoval, bez mrknutí oka přejímá téze Leigha a Baigenta, zpopularizované nově Danem Brownem, o Prieuré de Sion jakožto "řádu uvnitř řádu", a nějakém mystickém tentononc na počátku věci.
Přes závažné námitky, které proti tomu mám nejen já, je zřejmě faktem, že:
a) Prieuré de Sion i moji oblíbení Kanovníci Božího hrobu vznikli dřív než templáři, neb je založil oboje osobně Godefroy de Bouillon, nejasný je pouze jejich válečný charakter. Zřejmě ho nabyli dodatečně až později, kdy se stali bojovnými a rytířskými prakticky všechny místní řády.
b) Na počátku ani templáři tento bojovný charakter neměli. Bernard z Clairvaux jim vytvořil pravidla až později, a skoro mám pocit, že si dělal jakýsi vnitřní konkurs, kdo z existujících nejméně čtyř řádů je ten nejvhodnější a zasluhuje jeho pozornost.
A nahrává to té spiklenecké teorii, že na začátku měla parta templářů jakýsi zcela speciální úkol, který se vlastně nikdy nepodařilo úplně objasnit.
3) Kouzelnická poznámka - v Jeruzalémě mne díky zvláštní shodě okolností nepustili do sídla johanitů, templářů ani německých rytířů, nýbrž ke Kanovníkům Božího hrobu a do Prieuré de Sion ano. No, alespoň vím, ke komu patřím.
Tak nevím jestli Templáři měli válečný charakter až později, skoro bych bral že ho měli jako první z řádů a na zakladě jich se třeba Johanité (do té doby čistě špitální ) řád stal také vojenským. Taky nevím jestli si dělal Bernard z Clairvaux konkurz - nedávno jsem viděl dokument o Templářích a tam uvaděli, že byl příbuzný ( myslím že synovec) zakládajícího člena řádu. Osobně mě příjdou ty konspirační teorie nepravděpodobný, protože templáři byli především bojovníci z 26 velmistrů jich 6 padlo v boji nebo zajetí a odhaduje se, že ve svaté zemi padlo 20 000 templářů. A že tech teorii je - od objevení svatého grálu/pokrevní linie Krista, Archy umluvy, objevení Ameriky, až po tajný společenstva uvnitř řádu co ce snaží o tolerantní soužití židů, křestanů, muslimů. Jediný co považuju za možný i celkem pravděpodobný že pod šalamounovým chrámem našli část pokladu ukrytého při židovském povstaní v roce 66 ( když tam zakladající členové kopali 9 let )
Na konspirační teorie moc nevěřím a mezi předpokládaným založením řádu a vznikem jeho řehole od sv. Bernarda uplynulo asi jen 9 - 10 let, což není mnoho. Přiznám se, že nejsem odborníkem, ale nebyli templáři určeni k ochraně poutníků směřujících do Jeruzaléma od samého začátku, dokonce nebyl to vlastně důvod jejich vzniku?
Tím "později" jsem mínil právě těch 9 let - vznikli 1118 a Bernard to sepsal až 1127. Ona to byla tehdy myšlenka naprosto nová, že budou mniši mávat mečem a boj bude jedna z jejich hlavních činností.
Šlo o to, že těch 9 let tam bylo těch pár maníků a jejich cíl byl stejně záhadný, jako u toho Prieuré a do jisté míry i u Kanovníků Božího hrobu. Takže ta teorie o pokladu vypadá opravdu dost pravděpodobně.
Co jsem četl, tak ochrana poutníku. Ono 9 rytířů nevím, jak mohlo chránit poutníky. Podle vyhledávače kniha o působení Templářů v čechách, která vychází 700 let od likvidace řadu ( zvláštní je že to nevychází, 700 let bude 2012)
Jinak co jsem četl, tak nic jako národní odnože Templářů a vlastně jiných rytířských řádu neexistovalo. Tím byli vojenský řády výjmečný první nadnárodní vojenský síly. I řád německých rytířů nebyl řád pouze Němců.
Jojo. Já blbec se nejdřív ptám tady a pak až strýčka Googla.
9 rytířů, nemyslí se to "rytíř" jako jednotka i s celou družinou bojovníků?
Mám pocit, že tohle je taky jedna z současných (nezasvěcených) obdivů Templářů, kde v jedné kronice se píše, jak dva dokázali udržet most proti (asi) dvěma tisícům nepřátelů (teď se mi vybavují Maďaři, ale to se mi míchá už asi s něčím jiným). Z toho si lidé dělají obrázek, jací byli skvělí machři, ale někdo zasvěcený (bůhví kde jsem to už četl, forum.jajjun.com?) k tomu dodal, že "rytíř" je právě myšleno něco jako "kopí" či jiná jednotka, která zahrnuje i značný podíl "neurozených" bojovníků.
Ono je to už dáno tím, že když se ve středověku svolávala zemská hotovost, tak v podstatě se páni rytíři sebrali a vzali sebou svoje "družiny", nebo část mužské populace svých poddaných + se najala žoldnéřská soldateska. Takže takhle nějak to fungovalo asi i u templářů - v době přijetí řehole měl řád asi 300 rytířů, kteří sebou do bitvy táhli na 3 tisíce dalších mužů.
Pokuď jde o německé rytíře tak zajímavá je jejich slavná porážka u Grunwaldu.Co do počtů jedna z největších bitev středověku.V 15.století se ji blíží snad jen Towton.A samozřejmě silná česká účast na obou stranách...
Zvláštní je zlý obraz v Řádu v Čechách.Málokdo si uvědomuje,že naši "zasloužilí" králové(Přemysl Otakar II.,Jan Lucemburský,Karel IV.) byli velcí příznivci řádu a účastnili se jeho křížových výprav.
Komentáře
Jsem konsternován, jak se v debatě s Jersonem občas podaří popřít elementární fyzikální zákon (stalo se mi to už podruhé) - tedy, že rychlost střely má vliv na dostřel.
Nepochopil jsi - stavěl jsem se proti názor, že vyšší úsťová rychlost znamená automaticky vyšší dostřel. Což není pravda, protože závisí i na hmotnosti střely, příčném průřezu a dráze.
Třeba ten zmíněný Abrams je konstruován pro střelbu do 4 mil z důvodu, že to je maximální hodnota, kdy čidla balistického počítače získávají relevantní data pro splnění základního cíle moderních tanků: rychlého a přesného zabezpečení co nejpřesnějšího zásahu cíle první ranou.
Když si projdeš, co tvrdím, tak mezi námi není nejmenšího sporu; dokonce pokládám 4 míle za ideální a dost teoretický případ účinného dostřelu(ba i ty čtyři kilometry).
Píše:
To je dosáhnuto tím, že vše řídí balistický počítač, střelec pouze zaměří cíl a předá informace počítači, ten následně cíl sleduje a čeká na povel k palbě.
Věř, nebo ne, ale stříleli jsme s něčím podobným, akorát to bylo méně přesné a user friendly. Takže jsme trefili tak do dvou kilometrů, dál to byla totální loterie. A hlavní sranda bylo střílení na pohyblivé cíle; zejména kvůli tomu se ty systémy vyvíjely.
Píše:
Druhá důležitá věc je, že moderní kanony mají hladký vývrt, což znamená použití jiného typu střeliva a laborace s jiným cílem, než původní staré kanony, které střelu stabilizovali rotací, kterou ji udával vývrt a zároveň vývrt střelu brzdil před opuštěním hlavně
Ano, prosím. A hladká hlaveň má jediný následek - větší dostřel. Jak sám pravíš. Opět není rozporu. Je tedy nad slunce zřejmější, že dostřel musí být větší, než u těch železničních děl. Nebo snad ne?
Píše:
T-55 má kanon 100mm s vývrtem, dohledal jsem si teď na netu že maximální dostřel při střelbě s polohovou libelou je 15km,
Great! Uvedl jsem 16 km, a na tom kilometru fakt netrvám, neb to zřejmě bude silně kolísat podle terénu, větru atd.
24 km u T55 s vrtanou hlavní 105 mm uvádím při optimálním 45 stupňů úhlu. Kterýžto lze dosáhnouti prostým najetím na nerovnost. Tak nás učili, a nezdá se mi tu být opět žádný rozpor.
A teď najednou duševní zásek - nebude náhodou dostřel kanonu 120 mm od Abramse nebo T 72 s hladkou hlavní spíše větší, než ten předchozí?
A finále - nebude náhodou dostřel granátu s dvojnásobnou rychlostí ještě zásadně větší, má-li vliv rychlost na dostřel kvadratický dle vzorečku mv na druhou?
Považ dále, že podkalibarní granát má za úkol na ty čtyři kilometry - nebo u Abramsu optimisticky čtyři míle - prostřelit asi 50 cm nebo i více nejkvalitnějšího pancíře. Není náhodou rozumné předpokládat, že takový granát volně doletí daleko, opravdu daleko dál?
Píše:
Moderní tanky zvládají střelbu na 4km bežně, byla to jejich hlavní taktická výhoda, proti zastaralým typům Sovětské provenience na straně druhé.
V tom opět není sporu. S důležitým tvým dodatkem - jakmile to terén dovolí.
Píše:
90km je zhola nemožné, pokud do hlavně nenacpali nějakou speciální raketu.
Ještě jednou znovu - nemyslím, že je možné na 90 km cokoli trefit, nebo dokonce dosáhnout nějaký podstatný účinek u střely, která zřejmě ani nevybuchuje, nýbrž ničí prostou energií letu. Ale pokládám za reálné, že těleso vržené vyšší rychlostí i energií doletí dále, a těleso vržené drasticky větší silou drasticky dále.
A opravdu je urychlováno těmi tryskami v prstenci; jinak by se těžko dostalo na 1850 m/s (či 1750 m/s u toho Abramse, to už je celkem jedno).
Jerson totiž praví, že dostřel podkaliberní střely je dokonce menší, kterýžto názor pokládám za fyzikálně nemožný a z vojenského hlediska idiotský - netuším, k čemu by byla taková "speciální munice" vůbec dobrá.
Kdo chce přežít,ať to přeskočí a omlouvám se předem - je to vlastní bratr pasáže s Hawkwindem z "Jednoduše zastřelit" o fyzice letu šípu.
Sám si ostatně během debaty oprašuji, jak to s tou fyzikou vlastně je.
Jerson píše:
stavěl jsem se proti názoru, že vyšší úsťová rychlost znamená automaticky vyšší dostřel. Což není pravda, protože závisí i na hmotnosti střely, příčném průřezu a dráze.
1) Uvést těleso do rovnoměrného pohybu vyžaduje dodání energie, a zde se uplatňuje ten mnou několikrát připomínaný vzorec m*v na druhou; vyžaduje to sílu, přímo úměrnou hmotnosti tělesa - střely, a přímo úměrnou čtverci rychlosti.
Takže - tyto dvě veličiny mají vliv na potřebnou velikost síly, čili počáteční exploze střeliva.
Doufám beze sporu.
2) Těleso, které je již do pohybu uvedeno, do stravu "vrh šikmo vzhůru", se pohybuje po dráze, která je dána čtvercem jeho počáteční rychlosti, sníženým odporem vzduchu.
Nic více a nic méně. Kdyby se pohybovalo ve vesmíru ve vakuu, byla by dráha nekonečná (Newton). Zakřivuje ji gravitace, kterou můžeme ignorovat, neb je konstantní pro všechna tělesa na povrchu země. Vliv na ní má počáteční úhel, který lze rovněž zanedbat, protože ve všech případech uvažujeme jen nejlepší úhly, t.j. 45 stupňů.
Takže zpět k Jersonovi - na dostřel rozhodně nemá vliv dráha; je to jedna a tatáž veličina, která by se nám zjevila na obou stranách rovnice.
Na dostřel nemá vliv - a to možná překvapivě - hmotnost tělesa; ta se projevuje na počátku, když chceme těleso uvést do pohybu. Jinak všechna tělesa se pohybují stejně bez ohledu na hmotnost, jak prokázal Galileo Galiei ve svém slavném pokuse, kdy pouštěl železné koule různé velikosti ze šikmé věže v Pise, vše na počátku 17. století.
3) Velmi mne překvapuje, že to není zřejmé už z příkladů, kdy:
- samopal vz. 58 má rychlost střely kolem 300 m/s, a dostřelí 2,8 kilometru
- T 55 má rychlost střely zhruba 3x větší, pročež dostřelí 9x dále (dle Argonanta 24 kilometrů)
- T 72 podkaliberní či Abrams podkaliberní má rychlost 6x větší, a dostřelí 36x dále (dle Argonanta asi 90 km)
- Dora - dle Ebonova odkazu 47 km dostřel, což by dávalo celkem realistickou rychlost střely asi 1100 m/s
- Anzio Annie - zde je v odkazu přímo uvedeno, že 1120 m/s a 50 kilometrů, tedy skoro to samé
při čemž se ve všech případech bavíme o drasticky odlišných hmotnostech projektilů.
4) Závěr - ano, Jersone, dostřel závisí zejména a nade vše na rychlosti, a potom na odporu vzduchu, který dělá další jemné a dost složité odchylky od ideální kvadratické závislosti.
Takže ten průřez bych jediný bral.
Ha! Máš pravdu, a ten samopal tam fakt nesedí. Což nahrává Jersonově teorii, že u extrémně malých těles je odpor vzduchu skutečně významnější (zřejmě poměr povrchu/objemu).
http://mainbattletanks.czweb.org/Tanky/subsys/tkn2a46.htm
Více než 80.000 metrů je podle mne ve slušné shodě s mými 90 kilometry.
Ano, mohli bychom opět změnit téma, už se v tom plácáme celkem dlouho.
V Chetitech a Hannibalovi vám moc nepomohu; přiznávám.
bezva je ta kniha v debatě Ideály rytířství.
A kámoši jak hrom jsou templáři a Filip IV. Sličný.... :-)
No, a konečně jsem to našel:
http://mainbattletanks.czweb.org/Tanky/subsys/tkn2a46.htm
Více než 80.000 metrů je podle mne ve slušné shodě s mými 90 kilometry.
Jen pro pořádek - v otázce dostřelu jsem se mýlil a Argo měl pravdu. Za domácí úkol si tuto záležitost dostuduju.
Myslel jsem si, že toto jsou schopni dosáhnout opravdu jen s raketovým střelivem, které ostatně existuje.
K novým tématům: rytíři by šli, zrovna jsem se zahryzl do knížky o hradech Němckých rytířů ve střední a východní Evropě, ale chtělo by to publikovat ten Argův článek. Indiány neumím, vůbec..
1) Němečtí rytíři:
Byl jsem odkojen nechutí k německým rytířům skrze Sienkiewiczův známý román i díky tomu, že němečtí rytíři pobíjeli poslední evropské pohany, kteří jsou děsně cool (takoví stromoví elfové, nebo jak to nazvat). Navíc jsou mi Litevci, Lotyši a další z té party osobně sympatičtí.
Nicméně s odstupem a s chladnou hlavou musím uznat, že němečtí rytíři byli jedni z nejdrsnějších a nejschopnějších vojáků, jací se v té době vůbec vyskytli; dokázali fungovat pravidelně proti kolosálním přesilám a ukázali, co zmůže ve válčení perfektní organizace a výcvik. Vlastně vytvořili ten mýtus "německého vojáka", konkrétně Pruského, který strašil v hlavě třeba Fridrichovi Velikému nebo i nacistům.
A z hlediska kultury a civilizace - v tomto koutě Evropy vytvořili kdeco; posunuli vývoj o pár století kupředu v krátké době. Byli ještě konstruktivnější, než křižáci ve Svaté zemi, protože na Baltu v těchto místech před nimi celkem nic moc nebylo.
2) Templáři - Templarius Bohemicus, na kterého jsem odkazoval, bez mrknutí oka přejímá téze Leigha a Baigenta, zpopularizované nově Danem Brownem, o Prieuré de Sion jakožto "řádu uvnitř řádu", a nějakém mystickém tentononc na počátku věci.
Přes závažné námitky, které proti tomu mám nejen já, je zřejmě faktem, že:
a) Prieuré de Sion i moji oblíbení Kanovníci Božího hrobu vznikli dřív než templáři, neb je založil oboje osobně Godefroy de Bouillon, nejasný je pouze jejich válečný charakter. Zřejmě ho nabyli dodatečně až později, kdy se stali bojovnými a rytířskými prakticky všechny místní řády.
b) Na počátku ani templáři tento bojovný charakter neměli. Bernard z Clairvaux jim vytvořil pravidla až později, a skoro mám pocit, že si dělal jakýsi vnitřní konkurs, kdo z existujících nejméně čtyř řádů je ten nejvhodnější a zasluhuje jeho pozornost.
A nahrává to té spiklenecké teorii, že na začátku měla parta templářů jakýsi zcela speciální úkol, který se vlastně nikdy nepodařilo úplně objasnit.
3) Kouzelnická poznámka - v Jeruzalémě mne díky zvláštní shodě okolností nepustili do sídla johanitů, templářů ani německých rytířů, nýbrž ke Kanovníkům Božího hrobu a do Prieuré de Sion ano. No, alespoň vím, ke komu patřím.
šalamounovým chrámem našli část pokladu ukrytého při židovském povstaní v roce 66 ( když tam zakladající členové kopali 9 let )
Neměli tam dokonce stáje, nebo něco podobného?
Šlo o to, že těch 9 let tam bylo těch pár maníků a jejich cíl byl stejně záhadný, jako u toho Prieuré a do jisté míry i u Kanovníků Božího hrobu. Takže ta teorie o pokladu vypadá opravdu dost pravděpodobně.
btw. co je to Templaricu Bohemicus? To byla nějaká čistě česká odnož Templářů?
9 rytířů, nemyslí se to "rytíř" jako jednotka i s celou družinou bojovníků?
Mám pocit, že tohle je taky jedna z současných (nezasvěcených) obdivů Templářů, kde v jedné kronice se píše, jak dva dokázali udržet most proti (asi) dvěma tisícům nepřátelů (teď se mi vybavují Maďaři, ale to se mi míchá už asi s něčím jiným). Z toho si lidé dělají obrázek, jací byli skvělí machři, ale někdo zasvěcený (bůhví kde jsem to už četl, forum.jajjun.com?) k tomu dodal, že "rytíř" je právě myšleno něco jako "kopí" či jiná jednotka, která zahrnuje i značný podíl "neurozených" bojovníků.
Zvláštní je zlý obraz v Řádu v Čechách.Málokdo si uvědomuje,že naši "zasloužilí" králové(Přemysl Otakar II.,Jan Lucemburský,Karel IV.) byli velcí příznivci řádu a účastnili se jeho křížových výprav.