A udělal jsi dobře. Druhý díl je trošku chaotický a dost špatně jsem se v něm orientoval. Ovšem třetí a čtvrtý díl jsou skvělé. Zvláště Vzpomínky ledu jsou dle mně nejlepší díl ságy.
Na Eriksonovi se mi líbí několik věcí. Především naprostá originalita. Jediný podobně originální spisovatel žánru fantasy, jehož znám, je China Mieville. Pak podobně jako Martin nepíše polarizovaně. Žádné absolutní dobro nebo zlo, kladní a záporní. A nakonec, znovu jako Martin vytvořil silné charaktery, jež si zamilujete.
Postavy jako Anomander Dlouhý vlas nebo Tolar Vyděděnec jsou stejně fascinující jako např. Jaime v Písni nebo Izák v Nádraží Perdido.
Dokonce i můj nick Chmur je podle postavy z Měsíčních zahrad (teda, taky to slovo trochu odpovídá mé nátuře, to je ale teď jedno:-)......Caladan Chmur s kladivem Ohnice - Bohyně země...další skvělý charakter.
Není to lehké nebo odpočinkové čtení, ale když mu příjdete na chuť, jeho esenci budete hodně dlouho cítit na patře a rádí ji zakusíte zas a znovu:-)
Já teď dočetl Píseň pro Lyu od Martina. A mohu směle prohlásit, že jsou skvělé. Martin píše dobře horor, scifi i fantasy.
Četli jste ty poslední u nás vydané povídky (teď nevím jak se jmenují, zase něco s písní:-)? Jak se vám líbily?
Na rozdíl od recenzentů v Pevnosti (shitovskej časopis) se mi nejvíce líbily povídky Píseň pro Lyu a Masovna.
Zdá se mi, že Martin má trochu slabost pro jméno Lyanna (Lya). Proč? To netuším.........
Dočetl jsem Zpěvy hvězd a stínů a moc se mi líbily. Povídky jsou takové hořkosladké, melancholické, jak je koneckonců pro Martina typické. Měl jsem z toho trochu strach. Přece jen Trifid nás teď poslední dobou Martinem zaplavoval, ikdyž to asi brzo skončí, protože nebudou mít co vydávat. Nicměně celá sbírka je dle mě kvalitou srovnatelná s jinými slavnějšími sestřičkami.
Také teď pomalu dočítám Sen Ockerwee. Je to "upírský" román z oblasti Mississippi na konci 19. stioletí. Na první pohled se zdá, že taková kombinace nemůže fungovat, ale ona funguje a to moc dobře.
Děj nijak prazvláštní, ale vykreslení prostředí kolem řeky je naprosto fantastické a postavy mají tu správnou přitažlivost.
no hernajs, Sen mi je doporučovanej ze všech stran, já do něj snad pudu, ač to není žánr, na kterym ulítávam...jen mít ještě tak nějakej čas na čtení...
Tak jsem dočetl Sen Ockerwee a je to celkem dobré. Závěr je podle mě trochu useklý, ale schválně jak to vidíte vy nebo uvidíte, až si to přečtete.
Rád bych si znova přečetl povídky o Potulném rytíři, vychází to však ve výběrech, kde mě ostatní autoři nezajímají a tak se mi to nechce kupovat.
Bylo by skvělé, kdyby Martin někdy napsal něco více z historie Západozemí.
Postavy jako Aemon Dračí princ, Ryam Redwyne, atd. mě celkem zajímají a rád bych se o nich dozvěděl něco více.
Protože mám Martinovy povídky strašně rád, tak jsem si říkal, že bych mohl u jednotlivých sbírek vypsat jaké obsahují povídky a jednou větou napsat kde se odehrávají a případně o čem či kom jsou. Nevim však, jestli by to někoho zajímalo a nebyla to zbytečná práce.
Taky jste si všimli z Martinových povídek, že má propracovaný velice zajímavý řekněme "scifi" svět?
Já Potulnýho rytíře v originálu taky nemam, jen na kompu v souboru. POkud ho nemáš, tak můžu posloužit.
Historie Zapadozemi - jj, dal bych si říct, a myslim, že celá vláda Targaryenů je jedna obrovská studnice příběhů, který Martin musí mít lhce promylšený. Ale ať se na to vrhne až po dokončení Písně, nebo to fakt netishne...;)
Seznam povídek ve sbírkách není špatný nápad. Ač jsem se k nim dosud nedostal, nějké sumaré toho, co vyšlo by nebylo na škodu. Dal bych to pak i na web, rozšířil bych ten článek Bibliografie, kde je jen výčet sbírek. Takže si můžeš hrát, pokud máš chuť.
Propracovaný scifi svět ti věřim, ale právě to scifi vždycky stálo mezi mnou a jeho ostatní tvorbou, páč scifi nemam rad...
No, včera jsem dočetl slavnou novelu Roberta Gravese a jsem plný dojmů... Jednak je to skutečně strhující knížečka která bezvadně mísí fakta s vyfabulovaným příběhem. Raně císařský Řím musel být zatraceně zajímavé a nebezpečné místo. Co mě ale docela dost dostalo byla až do očí bijící analogie s... no posuďte sami. Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je chromý, neforemný a všemi opovrhovaný člen významné rodiny (druhé nejvýznamnější hned po císařské), jehož otec i starší bratr jsou jeho pravými opaky - oba vznešení, urostlí, milovaní. Má taky starší sestru, která je mrcha a intrikánka k pohledání (i když takových je v celém románu víc). No a aby toho nebylo málo, má taky mladého synovce, který se ve velmi raném věku stává císařem a hned z kraje vlády se začíná profilovat jako arogantní a sadistický parchant, se sklony k šílenství... Celý děj je víceméně o tom, kterak se římská šlechta navzájem tráví, vybíjí, podráží a intrikuje o posty, pocty a samozřejmě o císařské následnictví ... tedy, jinak řečeno, hraje hru o trůny :)
Taky vám to něco připomíná...?
Nutno podotknout, že Martin přiznává, že seriál Já, Claudius (natočený podle knihy) který běžel na začátku sedmdesátých let, je jeden z jeho vůbec nejoblíbenějších.
Z mého hlediska se tedy zdá, že daleko víc než Válkou růží je Píseň (alespoň na její politické rovině) ovlivněna právě Římem.
Tak to je hustý, za chvíli nám mistra zažalujou za plagiátorství. Ještě, že po něm není takový šílenství jako po Potterovi, jinak už by měl žaloby na krku. ;) Každopádně dík za tip, zařadím si ji do svéh letního čtení hned vedle Bujoldové (překlad Haniny ;)), a Eriksona.
No jo, něco na tom bude. Taky jsem si toho měl všimnout, ale já si Gravesovský období prožil tak před 10 lety. Každopádně je Claudius úžasná věc (film jsem neviděl). Z Gravese doporučuju ještě Zlaté rouno - dost blbě se shání, ale je to úžasný pohled na dobu vzniku klasických mýtů v Řecku. Úchvatně napsané, člověk má pocit že tak nějak to asi bylo a přitom je zachován mytický pohled starověkých civilizací na svět.
Z římských dějin doporučuji ještě pentalogii Colleen McCulloughové - zejména první díly stojí za to.
Jestli vás zajímá historie, tak bych vám vřele doporučil knížku Afghánské tažení od Stevena Pressfielda. Je to z doby Alexandra Velikého, a stojí to za to.
Nevím, kam jinam to napsat, ale zrovna mám (opět) rozečtený sedmý díl Malazské knihy padlých - Vichr smrti, a zrovna jsem narazil na docela legrační rozhovor mezi (vele)mágem Benem Adaefónem Delatem a sapérem Křovákem během jejich souboje s trojicí draků. Konkrétně jeho závěr:
...„Ano, sapére,“ pronesl Rychlej Ben dutým hlasem. „Teď vstupuješ do hry ty.“ Křovák zabručel. „Moc času na hraní teda nemám, Rychlej.“ „A potom si můžeš zdřímnout.“ „Fakt legrační.“ Křovák zvedl kuši a upravil úhel. Položil ukazovák na spoušť a zakřenil se. „Na, cucej si to, ty tlustokřídlá krávo.“ Zadrnčelo to a vyletěla svítivka. Přistála v obnažené dutině Šeltatina břicha. Výbuch rozhodil kusy dračího masa na všechny strany. Hustý, rudý hnusný déšť padal na Křováka i Rychlýho Bena. Sapéra přímo mezi oči zasáhl snad kus obratle a zbavil ho vědomí. Rychlýho Bena výbuch srazil na kolena. Teď zíral na přítele v bezvědomí a začal se smát...
Sám nevím, ale tohle mě vždycky dokáže rozesmát. :-)
človeče, mne to príde dosť suché. a to mám za sebo tri alebo štyri malazy a mám rád sapérov aj bena. ale celkovo stále nechápem ten povyk okolo, príde mi to tak-tak stráviteľné... ale netvrdím, možno je chyba v mojom prímači... (nemyslím si :) )
Jsou tam i mnohem lepší špeky, jen mě to teď při čtení pobavilo - asi jsem tam měl napsat víc, takhle tomu možná chybí pointa.... Každopádně bych se rád vyhnul debatě na téma stravitelnosti nebo nestravitelnosti Malazu - trochu mi to připomíná nevraživost mezi fotbalovými fanoušky. Někomu se líbí to a druhému zase tohle. Prostě zapomeňte, že jsem něco napsal...
Ale to není nevraživost. Vůbec ne. Jen se to nedá číst. Ani trochu :) (a o kvalitě překladu svědčí dle mého skromného mínění třeba výše uvedený výraz "zakřenil se" - pěkné, opravdu)
Achich ouvej, Komise pro Legalizaci Integrace Teroristických Organizmů a jejich Rehabilitaci ve Společnosti, ve zkratce KLITORIS, se nám tady sešla.... Vzhledem ke čtenářské základně, ohlasům v recenzích a prodejním číslům nebude pro mnoho lidí četba knihy takový problém...
Jen to ne, další diskuzi o Malazu pls ne :-) Aspoň ne toho klasického ražení. Každému dle libosti.
Ale přesto něco k Eriksonovi. Dneska jsem čet článek GRRM o tom, jak nemá rád technologie a proto pořád píše v DOSovském editoru a nemá FB a Twitter. V diskuzi pod tím se samozřejmě zase objevily dotazy na jeho zálohy. A jeden zasvěcený bloger tam psal historku o Eriksonovi. Toho prý potkala nehoda PC a ztratil přitom téměř dopsanou knihu. To ho dožralo a začal místo toho psát další díl s tím, že ten ztracený dopsal později či snad vůbec? No každopádně dneska je prý za ten dějový skok veleben a přitom to byla zčásti nechtěná PC tragédie. Tak co, znalci? Je na tom něco pravdy nebo jen vtípek? :-)
Alek: Tak to vůbec netuším, se přiznám. :-) Dějový skok je možná v 5. díle, kdy se děj vrací do minulosti a teprve na jeho konci, jakoby ústí do začátku 4. dílu. Takže je to možné...
tiež sa prihováram, nechajme malaz malazanom. veď aj ja to koniec koncov čítam v období sucha.
čo sa týka historky, kľudne by som jej veril. myslím, že sa dejú rôzné vtipné veci a častokrát môžu výrazne zmeniť výslednú knihu. ak niekto vás niečo píše (či už do šuplíka, alebo publikuje, alebo sa tým živí) možno tiež viete, že je veľa rozdielných prístupov.
GRRM tiež nedávno písal, že jeho tvorba je cesta do vzdialeného mesta. vie kam cestuje, ale netuší kadiaľ presne tam pôjde. bez snahy porovnávať sa (zatiaľ :)) ja tiež. vačšinou píšem bez plánu. resp. maximálne viem čo je cieľ - výsledok. ale všetko ostatné sa tvorí "v prstoch" keĎ píšem na klávesnici. častokrát som dosť šokovaný, tým čo sa udialo :)
Kéž bych tak na to měl trpělivost. Já si takovou věc, která má nějakej cíl (a ne přesně stanovenou cestu) nosim v hlavě asi 15 let, ale nikdy jsems e nedostal k tomu, než že jsem si tu a tam zapsal pár nesouvisejících úryvků. Nejlepší to bylo, když jsem dřív jezdíval na mnohahodinový služebky, ve vlaku mě to tu a tam přepadlo a začal jsem do přebytečnejch papírů něco smolit, ale teď už nějak neni nálada.
Mno a pak se divíte, že Martinovi to dopsání tance tak dlouho trvá. Mě by to taky nebavilo psát, kdybych věděl jak to skončí. A v případě "ledu a ohně" kdybych věděl, že to neskončí.
2 flanker: pravda je, že z písania, ktoré ma priamo neživí sa najviac pohnem raz za rok - na letnej dovolenke. keď ma tretí deň prestane baviť pláž, tak celkom rád píšem (aj keď výnimočne perom do zošita, čo mi už akosi nejde...)
já si zase nedokážu představit psaní na počítači.přijde mi to demotivující -( nekonečný počet stran k popsání), protože když píšu do bloku cítím takové malilinkaté uspokojení nad tím jakým šikovným pisatelem to jsem vždycky při dokončení poslední strany ;-).navíc miluju zapisování si poznámek na okraje a taky má spisovatelská kariéra nekončí v momentě absence elektronického připojení atd..na druhou stranu musím uznat, že papírová forma je náchylnější ke ztrátám a poškození častěji.
No, psaní mě v podstatě živí, ovšem formulace žalob, smluv a podobně, kterejma popíšu denně mnoho stran, není to pravé, co by člověka uspokojilo na duši :)
Mě baví číst, psát moc ne, ale zase není nic krásnějšího, než když už nějaký ten text vypotím a můžu se jím pochlubit. :-) Zatím tedy jde jen o vědecké práce, jako je Urbanistika raně novověkých Čech, První punská válka, Makedonská armáda. V současné době sbírám síly na vytvoření proseminárky o Remkově kosmickém letu a programu Interkosmos. :-D Jak říkám, číst mě moc baví, ale jsem lenoch línej... :-(
Komentáře
A udělal jsi dobře. Druhý díl je trošku chaotický a dost špatně jsem se v něm orientoval. Ovšem třetí a čtvrtý díl jsou skvělé. Zvláště Vzpomínky ledu jsou dle mně nejlepší díl ságy.
Na Eriksonovi se mi líbí několik věcí. Především naprostá originalita. Jediný podobně originální spisovatel žánru fantasy, jehož znám, je China Mieville. Pak podobně jako Martin nepíše polarizovaně. Žádné absolutní dobro nebo zlo, kladní a záporní. A nakonec, znovu jako Martin vytvořil silné charaktery, jež si zamilujete.
Postavy jako Anomander Dlouhý vlas nebo Tolar Vyděděnec jsou stejně fascinující jako např. Jaime v Písni nebo Izák v Nádraží Perdido.
Dokonce i můj nick Chmur je podle postavy z Měsíčních zahrad (teda, taky to slovo trochu odpovídá mé nátuře, to je ale teď jedno:-)......Caladan Chmur s kladivem Ohnice - Bohyně země...další skvělý charakter.
Není to lehké nebo odpočinkové čtení, ale když mu příjdete na chuť, jeho esenci budete hodně dlouho cítit na patře a rádí ji zakusíte zas a znovu:-)
Já teď dočetl Píseň pro Lyu od Martina. A mohu směle prohlásit, že jsou skvělé. Martin píše dobře horor, scifi i fantasy.
Četli jste ty poslední u nás vydané povídky (teď nevím jak se jmenují, zase něco s písní:-)? Jak se vám líbily?
Na rozdíl od recenzentů v Pevnosti (shitovskej časopis) se mi nejvíce líbily povídky Píseň pro Lyu a Masovna.
Zdá se mi, že Martin má trochu slabost pro jméno Lyanna (Lya). Proč? To netuším.........
Dočetl jsem Zpěvy hvězd a stínů a moc se mi líbily. Povídky jsou takové hořkosladké, melancholické, jak je koneckonců pro Martina typické. Měl jsem z toho trochu strach. Přece jen Trifid nás teď poslední dobou Martinem zaplavoval, ikdyž to asi brzo skončí, protože nebudou mít co vydávat. Nicměně celá sbírka je dle mě kvalitou srovnatelná s jinými slavnějšími sestřičkami.
Také teď pomalu dočítám Sen Ockerwee. Je to "upírský" román z oblasti Mississippi na konci 19. stioletí. Na první pohled se zdá, že taková kombinace nemůže fungovat, ale ona funguje a to moc dobře.
Děj nijak prazvláštní, ale vykreslení prostředí kolem řeky je naprosto fantastické a postavy mají tu správnou přitažlivost.
Rozhodně doporučuji.
no hernajs, Sen mi je doporučovanej ze všech stran, já do něj snad pudu, ač to není žánr, na kterym ulítávam...jen mít ještě tak nějakej čas na čtení...
Cože??? :shock: Ono už to vyšlo? Zatracená práce, vůbec nic nestíhám :evil:
Já jsem si to nechal dát od kolegů v práci k narozeninám, co mám až skoro za měsíc. Takže teď chodím kolem balíčku na okně v kuchyňce a slintám... :(
Tak jsem dočetl Sen Ockerwee a je to celkem dobré. Závěr je podle mě trochu useklý, ale schválně jak to vidíte vy nebo uvidíte, až si to přečtete.
Rád bych si znova přečetl povídky o Potulném rytíři, vychází to však ve výběrech, kde mě ostatní autoři nezajímají a tak se mi to nechce kupovat.
Bylo by skvělé, kdyby Martin někdy napsal něco více z historie Západozemí.
Postavy jako Aemon Dračí princ, Ryam Redwyne, atd. mě celkem zajímají a rád bych se o nich dozvěděl něco více.
Protože mám Martinovy povídky strašně rád, tak jsem si říkal, že bych mohl u jednotlivých sbírek vypsat jaké obsahují povídky a jednou větou napsat kde se odehrávají a případně o čem či kom jsou. Nevim však, jestli by to někoho zajímalo a nebyla to zbytečná práce.
Taky jste si všimli z Martinových povídek, že má propracovaný velice zajímavý řekněme "scifi" svět?
Já Potulnýho rytíře v originálu taky nemam, jen na kompu v souboru. POkud ho nemáš, tak můžu posloužit.
Historie Zapadozemi - jj, dal bych si říct, a myslim, že celá vláda Targaryenů je jedna obrovská studnice příběhů, který Martin musí mít lhce promylšený. Ale ať se na to vrhne až po dokončení Písně, nebo to fakt netishne...;)
Seznam povídek ve sbírkách není špatný nápad. Ač jsem se k nim dosud nedostal, nějké sumaré toho, co vyšlo by nebylo na škodu. Dal bych to pak i na web, rozšířil bych ten článek Bibliografie, kde je jen výčet sbírek. Takže si můžeš hrát, pokud máš chuť.
Propracovaný scifi svět ti věřim, ale právě to scifi vždycky stálo mezi mnou a jeho ostatní tvorbou, páč scifi nemam rad...
No, včera jsem dočetl slavnou novelu Roberta Gravese a jsem plný dojmů... Jednak je to skutečně strhující knížečka která bezvadně mísí fakta s vyfabulovaným příběhem. Raně císařský Řím musel být zatraceně zajímavé a nebezpečné místo. Co mě ale docela dost dostalo byla až do očí bijící analogie s... no posuďte sami. Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je chromý, neforemný a všemi opovrhovaný člen významné rodiny (druhé nejvýznamnější hned po císařské), jehož otec i starší bratr jsou jeho pravými opaky - oba vznešení, urostlí, milovaní. Má taky starší sestru, která je mrcha a intrikánka k pohledání (i když takových je v celém románu víc). No a aby toho nebylo málo, má taky mladého synovce, který se ve velmi raném věku stává císařem a hned z kraje vlády se začíná profilovat jako arogantní a sadistický parchant, se sklony k šílenství... Celý děj je víceméně o tom, kterak se římská šlechta navzájem tráví, vybíjí, podráží a intrikuje o posty, pocty a samozřejmě o císařské následnictví ... tedy, jinak řečeno, hraje hru o trůny :)
Taky vám to něco připomíná...?
Nutno podotknout, že Martin přiznává, že seriál Já, Claudius (natočený podle knihy) který běžel na začátku sedmdesátých let, je jeden z jeho vůbec nejoblíbenějších.
Z mého hlediska se tedy zdá, že daleko víc než Válkou růží je Píseň (alespoň na její politické rovině) ovlivněna právě Římem.
Tak to je hustý, za chvíli nám mistra zažalujou za plagiátorství. Ještě, že po něm není takový šílenství jako po Potterovi, jinak už by měl žaloby na krku. ;) Každopádně dík za tip, zařadím si ji do svéh letního čtení hned vedle Bujoldové (překlad Haniny ;)), a Eriksona.
No jo, něco na tom bude. Taky jsem si toho měl všimnout, ale já si Gravesovský období prožil tak před 10 lety. Každopádně je Claudius úžasná věc (film jsem neviděl). Z Gravese doporučuju ještě Zlaté rouno - dost blbě se shání, ale je to úžasný pohled na dobu vzniku klasických mýtů v Řecku. Úchvatně napsané, člověk má pocit že tak nějak to asi bylo a přitom je zachován mytický pohled starověkých civilizací na svět.
Z římských dějin doporučuji ještě pentalogii Colleen McCulloughové - zejména první díly stojí za to.
Jestli vás zajímá historie, tak bych vám vřele doporučil knížku Afghánské tažení od Stevena Pressfielda. Je to z doby Alexandra Velikého, a stojí to za to.
Zrovna čtu povídky Woodyho Allena (už zase) ze sbírek Vyřídit si účty, Bez peří a Vedlejší účinky a válím se u toho málem po podlaze (už zase).
:lol:
...„Ano, sapére,“ pronesl Rychlej Ben dutým hlasem. „Teď
vstupuješ do hry ty.“
Křovák zabručel. „Moc času na hraní teda nemám, Rychlej.“
„A potom si můžeš zdřímnout.“
„Fakt legrační.“
Křovák zvedl kuši a upravil úhel. Položil ukazovák na spoušť a
zakřenil se. „Na, cucej si to, ty tlustokřídlá krávo.“
Zadrnčelo to a vyletěla svítivka. Přistála v obnažené dutině
Šeltatina břicha.
Výbuch rozhodil kusy dračího masa na všechny strany. Hustý,
rudý hnusný déšť padal na Křováka i Rychlýho Bena. Sapéra přímo
mezi oči zasáhl snad kus obratle a zbavil ho vědomí.
Rychlýho Bena výbuch srazil na kolena. Teď zíral na přítele v
bezvědomí a začal se smát...
Sám nevím, ale tohle mě vždycky dokáže rozesmát. :-)
ale celkovo stále nechápem ten povyk okolo, príde mi to tak-tak stráviteľné... ale netvrdím, možno je chyba v mojom prímači... (nemyslím si :) )
Ale přesto něco k Eriksonovi. Dneska jsem čet článek GRRM o tom, jak nemá rád technologie a proto pořád píše v DOSovském editoru a nemá FB a Twitter. V diskuzi pod tím se samozřejmě zase objevily dotazy na jeho zálohy. A jeden zasvěcený bloger tam psal historku o Eriksonovi. Toho prý potkala nehoda PC a ztratil přitom téměř dopsanou knihu. To ho dožralo a začal místo toho psát další díl s tím, že ten ztracený dopsal později či snad vůbec? No každopádně dneska je prý za ten dějový skok veleben a přitom to byla zčásti nechtěná PC tragédie. Tak co, znalci? Je na tom něco pravdy nebo jen vtípek? :-)
Alek: Tak to vůbec netuším, se přiznám. :-) Dějový skok je možná v 5. díle, kdy se děj vrací do minulosti a teprve na jeho konci, jakoby ústí do začátku 4. dílu. Takže je to možné...
čo sa týka historky, kľudne by som jej veril. myslím, že sa dejú rôzné vtipné veci a častokrát môžu výrazne zmeniť výslednú knihu. ak niekto vás niečo píše (či už do šuplíka, alebo publikuje, alebo sa tým živí) možno tiež viete, že je veľa rozdielných prístupov.
GRRM tiež nedávno písal, že jeho tvorba je cesta do vzdialeného mesta. vie kam cestuje, ale netuší kadiaľ presne tam pôjde.
bez snahy porovnávať sa (zatiaľ :)) ja tiež. vačšinou píšem bez plánu. resp. maximálne viem čo je cieľ - výsledok. ale všetko ostatné sa tvorí "v prstoch" keĎ píšem na klávesnici. častokrát som dosť šokovaný, tým čo sa udialo :)
mňa písať na pc baví. zykol som si.