Vizuální efekty ve Hře o trůny
Nedílnou součástí produkce Hry o trůny byly samozřejmě vizuální efekty. Společnosti, které tak pomáhaly vzniku Martinova světa, nyní poodhalily něco z tvorby. A není toho málo! Jsou tam scény, kde vás vizuální efekty možná velice překvapí.
Komentáře
Asha: Vizuální efekty nejsou jenom výbuchy a velký bitvy...
Vráně mohli oko nalepit, a hrady by vypadali líp kdyby na ně nedávali čtyři vstvy špíny.
Když už je to fantasy a televize tak to má být barevnější a velkolepější.
Když se chci dívat na realitu tak si můžu pustit dokument a třeba i na některých černobílích z druhé světové vypadají stavby líp a monumentálněji.
A ty úděsný pytle na brambory co mají evokovat středověk, nenosili ani chudí vesničané, močí se dalo vybílit a udržovat poměrně jednoduše.
Jinak je vidět jak se hrozně podřizují "realitě" a bojí.
Když režisér ušetřil na komparzu a dal tam jen pár lidí, tak to v efektech maximálně z 5-10 násobí a ještě překryjí mlhou a kouřem takže ani není ten větší počet skoro vidět.
Přitom mohli lidi klidně zestonásobit a místo mlhy dozadu víc zmenšovat a nedávat ani opravdové ale modely, stejně by v párvteřinovém záběru nikdo nestudoval jestli ty tečky vzadu nemájí náhodou o 10% kratší nohy nebo, že je každá desátá tečka stejná.
Třeba když měl nejbohatší Řek vypravit do boje veslici, tak nevypravil dvě co nejlevnější, to by vypadal jen jako že dal jako dva aristokraté. Vypravil prostě tu největší a nejkrásnější loď, a dal n ani ty nejlepší a zářivě oblečené lodníky, aby si jich všichni všimli a dlouho obdivovali.
A tady to můžou klonováním jednoduše naflákat, ale schválně to dělají mnohonásobně obtížněji, aby jakože to vypadalo "reálně" čili co by co nejlevněji postavili kulisáci v Mexiku.
Jenže v opravdové realitě se to tak nedělalo, protože by se vše v bitvě hned rozpadlo, a když už to museli dělat pořádně a solidně což zabralo čas, tak i investovali trochu času i do krásy.
Taky vnímání krásy se v podstatě evolučně vyvinulo jako znamení delší výdrže a větší kvality.
Ale je pravda, že vojáci v Agotu (až na zlaté pláště) jsou nic moc.
Ale tu pevnou vazbu si stejně koupím. Takové knihy si to jednoduše zaslouží.
Ale alespoň jsem se povznesla ze svého prostého původu a vdala se do rodiny, která má vlastní hrad. (Což v dnešním kontextu znamená, že máte obří barák v místě, kde nechcete bydlet, kde ale místy bydlí regulovaní bývalí zaměstnanci JZD v bytech, které tam dostali přidělená před padesáti lety, v přízemních prostorách je konstantní teplota 9 stupňů, lhostejno jestli je venku 30 nebo -10, zdi mají dva metry a když do nich chcete zavést kabel od elektriky, trvá vám vyřezání půl metru tři dny, a když si chcete vyměnit okna, potřebujete povolení památkářů, pokud se hodně nudíte, můžete trávit dny sekáním trávy v bývalém parku, kde zdatně kdosi budoval socialismus, takže jsou tam zřícené zbytky skleníků a do rohu pozemku nějaký filuta postavil panelák. A vlastně to ani není hrad, jen bývalá tvrz přestavěná na panský dům. Mít takový Zimohrad, to by bylo dneska na provaz :-)