Já jsem to taky většinou přečetl. Ale nelíbilo se mi to. Pořád jsem si říkal - co na tom Shakespearovi všichni vidí? Dodnes jsem to nepochopil. Pro mne nestravitelné. Remarque psal o válce, pohoda, tam bylo atraktivní už to téma. Babičku jsem taky nikdy celou nepřečetl. Uznávám, že mám zásadní literární nedostatky. Ale už od školy jsem šel spíš po tom, co se líbilo mně, ne ostatním. Ty Hunger Games, to je nějaká upířina? Mám doma stejnojmenného Simmonse (což je ale v originále Carrion Comfort a kupodivu mě docela odpudilo, jak kingovsky to pojednává. Toho sexu tam bylo na mě až moc). Nevím, zeptej se Tyny. :-) Mně Hemingway sednul. Fiesta a Komu zvoní hrana - paráda.
Mám otázku: Má někdo zkušenost s Hunger Games od Suzanne Collins? Něco jsem o tom četl a i když se to tváří jako "dětská literatura" (a letos by měl vyjít i film), vypadalo to dobře.
Jo, dobře se to čte. Není to dětská literatura, je to tvrdší než Harry Potter (totalitní režim, zabíjení dětí). Na film jsem zvědavá, ale nemám velké očekávání.
Shakespeare mi přišel nesmírně zábavný. Tedy jeho komedie. Četl jsem je nejen z povinnosti. Dodnes mi přijde neuvěřitelné, že mě dokázal rozesmát autor žijící před čtyřmi sty lety. Němcovou jsem četl ještě na základce a v té době mi to přišlo celkem snesitelné. Měl jsem kdysi takový zvyk, že když se něco začne číst, musí se to taky dočíst. Proto jsem přetrpěl Psohlavce i F. L. Věka. Dnes už to nedělám. Když mě to nebaví, tak to prostě číst přestanu. I když některé knihy můžou být celkem nudné, ale mají famózní závěry např. Popraviště od Ajtmatova.
F. L. Věk je kniha? :-D Kurňa - myslel jsem že jen seriál, tak to mi unikla dost podstatná informace. :-) Tak to číst nehodlám - nemám rád Národní obrození :-)
Moje noční můra u maturitní zkoušky z ČJ. Při představě že si vytáhnu Ruchovce, Májovce a Lumírovce se mi podlamovala kolena. Já si však vytáhl lit. sci-fi :-) a byl úplně vysmátej.
Já jsem si na maturitě vytáhl Wolkera. Začal jsem tam cosi blábolit o tubeře, naštěstí mě měla učitelka v oblibě (psal jsem dobré slohy! :-) a zachránila mě: "Tak nám přečti tu básničku." A bylo to v suchu. :-)
Dočetla jsem 451 stupňů Fahrenheita, ale např. s 1984 nebo Konec civilizace se to nedá srovnávat. Taky jsem nedávno četla Cestu do otroctví do Hayeka, to bylo zajímavý. Teď čtu Proměnu od Kafky a zároveň Dějiny Španělska, který musím přečíst do školy. Mám ráda spoustu autorů a různých žánrů. Tolkiena, Martina a Gaimana mám nejradši z fantasy.
Tak tak. Jen si rozšiřuj obzory, dokud jsi mladá a baví tě číst. Pak už na to nebudeš mít čas. Co člověk nenačte do třiceti, už nedožene. (Bradbury má senzační povídky, jdi klidně i do nich).
Jak co. V pubertě jsem neměla problém číst vážnou literaturu, teď po pracovním dni, případně ráno v šalině před ním, se už do ní nemůžu dost dobře zabrat. Naproti tomu fantasy objevuju stále novou, naposled toto léto GoT. S Eriksonem mám ale tentýž problém jako s vážnější literaturou - nikdy není dostatečný prostor, a odpočinutá hlava, abych se do toho dokázala začíst.
Na Eriksona by člověk potřeboval tak týden v kuse, aby ho nikdo nerušil. Všechny díly postupně, ať to do sebe zapadne. A ještě jednou znovu dokola, aby bylo všechno jasné už odzačátku. Pak bych i věřil tomu, že vás to pohltí. Jenže normální člověk na to čas zkrátka nemá.
Když už tady zazněl Jirásek, tak náhodou jeho povídky jsou dobrý (je ovšem lepší i kvuli obratům sehnat novější vydání). V povídkách je stručnej a často docela akční.
Měl jsem kdysi takový zvyk, že když se něco začne číst, musí se to taky dočíst.
Touhle úchylkou trpím taky. Dodneška mě mrzí, že jsem nemohla dočíst jednu bichli, protože jsem ji musela vrátit do knihovny. Anebo mám štěstí na výběr knížek, co se dají dočíst. (Jiráska kromě F. L. Věka jsem odložila po první stránce)
heavy_head: Díky za tip :). No do 30tky mám ještě daleko, ale myslím, že to uteče rychle, ani si toho nevšimnu :D. Docela mě zaráží přístup mých vrstevníků. Jeden můj kamarád by nejradši aplikoval do praxe to, co se děje právě v 451 stupňů Fahrenheita. Podle něj a mnoha další jsou knihy jenom ztráta času (být vylepenej na facebooku je za to velmi produktivní). Pamatuju si situaci, kdy spolužák k maturitě přečetl Komu zvoní hrana, a pak zjistil, že není na seznamu povinné literatury a neuvěřitelným způsobem se vztekal. Když jsem se ho zeptala, jestli se mu ta knížka líbila, tak řekl, že ano, ale lituje, že to přečetl. Asi jsem fakt z jiné planety :D.
Měl jsem kdysi takový zvyk, že když se něco začne číst, musí se to taky dočíst.
Přesně. A pak jsem umírala u nudné Lolity a přetrpěla Zločin a trest (ano, je to zajímavý, ale jenom začátek a konec. 500 stran jsou pořád ty stejné výčitky. Jediný, co si z té knihy pamatuju je, že tu lichvářku zabil tupou stranou sekery a její sestře ostrou stranu zabodl do čela, což je z knihy asi to nejmíň podstatné. )
Zvyku "když se něco začne číst, musí se to taky dočíst" mne zbavil Jules Verne a jeho knihy v povinné četbě na gymplu (prima = 8. třída ZŠ). Na to jsem fakt neměla :)))
Nevzpomínám, že bychom měli nějaké knihy k maturitě vyloženě povinné. Byla doporučená četba a každý musel mít čtenářský deník (psaný rukou), ale dalo se z toho vybrat. Ne, že by každý musel přečíst třeba Starce a moře. Třeba jsem si tam dala mého oblíbeného E. A. Poea.
u nás odmaturovala většina třídy aniž by otevřeli jedinou knihu z povinné(doporučené) četby. Podívali se na filmy o Švejkovi, filmy podle Hrabala a Sophiinu volbu a doufali že si vylosujou otázku z doby po druhý světový :)
Komentáře
Ty Hunger Games, to je nějaká upířina? Mám doma stejnojmenného Simmonse (což je ale v originále Carrion Comfort a kupodivu mě docela odpudilo, jak kingovsky to pojednává. Toho sexu tam bylo na mě až moc). Nevím, zeptej se Tyny. :-)
Mně Hemingway sednul. Fiesta a Komu zvoní hrana - paráda.
Němcovou jsem četl ještě na základce a v té době mi to přišlo celkem snesitelné.
Měl jsem kdysi takový zvyk, že když se něco začne číst, musí se to taky dočíst.
Proto jsem přetrpěl Psohlavce i F. L. Věka. Dnes už to nedělám. Když mě to nebaví, tak to prostě číst přestanu. I když některé knihy můžou být celkem nudné, ale mají famózní závěry např. Popraviště od Ajtmatova.
Já si u maturity vytáhla otázku č.1 - počátky písemnictví :o))
Anebo mám štěstí na výběr knížek, co se dají dočíst. (Jiráska kromě F. L. Věka jsem odložila po první stránce)
Krisa: Verneovky jsem četla na základce ráda. :-)