Ono to bude vypadat, že jsem magor, ale moje noční můry jsou o schodech a výtahách. Fakt, o schodech a výtahách! Schody nemají boční zábradlí a jednotlivé schody nic nespojuje, takže to jsou jenom "stupátka" ve vzduchu a mezi nimi jsou strašné mezery, já jsem na nich a nemůžu se ani hnout, protože bych určitě propadla mezi schody. No a u výtahů je něco podobného - mezi kabinou výtahu a "patrrem", kam se vystupuje je obří mezera, takže ten výtah je jakoby v prostoru. Já musím vytsoupit, ale nemůžu, protože bych určitě spadla tou mezerou. (a to že jsem jednou zůstala 45 minut zaseklá ve výtahu, protože dojel pod patro, tomu vůbec nepomohlo) No a děs mám z umělých zubů a starých kožichů s velmi dlouhým chlupem, brrr. Jak to tak čtu, asi fakt budu ma-gooor :)
Nikdy jsem nepochopil, proč bych se měl začít chechtat, když uvidím červenej nos a napatlanou hubu
Jen nech na hlavě, když jde o sebezáchovu, člověk zjistí, jak jsou jeho malý fóbičky malicherný. Pamatuju se, jak jsme se učili ty injekce připravovat - strčit do aplikátoru, natáhnout vodu, rozpustit látku, znovu natáhnout a pak bodnout, natáhnout krev a pak teprve stříknout...
Ale pravda nebylo to celou dobu, poslední rok chodila jen jednou měsíčně na infuze
"Shoot shoot, shoot all the clowns" zpívá Bruce Dickenson...a já ho chápu - taky je nemůžu vystát...však jukni, jak se ti "veselí pejsci" tváří :-) No ještě se mi zdává, že létám - to je nádherné, že je to můra poznám podle toho, že jsou tam dráty vysokého napětí a já mezi nima kličkuju...no a někdy shořím :-)
No, když jsi zmínila schody, tak já nesnášim vejšky. V budově soudu pro Prahu 3 vedou schody okolo starýho výtahu, takovýho co neni obezděnej ale jezdí volě mezi schodama a zezadu tam je mezi schodama a výtahem velká mezera, je to starej barák s těma vysokejma patrama, takže stačí jít do takovýho čtvrtýho patra a už je nepříjemný se přes to nízký zábradlí trochu nahnout.
Jak tvrdí Stephen King - klauni jsou personifikovaný zlo. Chcete balónek? :D
Jo a moje noční můry jsou o tom, že se někam nemůžu dostat nebo že nestíhám... ehm, pohoda? U čtení Martina jsem si občas říkala, jestli se mi nezačne zdát o zlatých korunách, vlčích hlavách a vyhřezlých koňských střevech.
Výšky mi ani tak moc nevadí. Teda lanový překážky ve 12 metrech nikdy více - to je přesně jak v tom snu, nedržící opora pod nohama, ale skákání z 15 metrovýho mostu (měřeno toaletní mírou) bylo boží.
Mně se jako malé zdály dva sny dokola. V prvním jsem s jakousi bábuškou krmila králíky v betonových kotcích. V jednom z kotců až u země byl malý, chlupatý, bílý pejsek a já věděla, že je strašně zlý. Ta babička mne před ním ještě varovala. Najednou u něj byla dvířka otevřená a pejsek ke mně utíkal a chtěl mne pokousat. Pamatuji si ještě, jak si ta babička všimla, že vybíhá, snažila se ho chytit, ale nebyla dost rychlá. Probudila jsem se předtím, než se zakousl. Druhý byl v jistém smyslu šílenější. Kdykoliv jsem chtěla v noci vstát, zdálo se mi, že u postýlky mi sedí vlčák a čeká, až vytáhnu ruku zpod peřiny abych rozsvítila lampičku, a ukousne mi tu ruku.
Později to bylo pestřejší- oživlí kostlivci, masožraví dinosauři, lidi snažící se mne zastřelit/otrávit/ubodat/zaklít.... :D
No já jsem několikrát shořela ne těch drátech a pak jsem se na sebe dívala jako na hromádku popela :-) Ale to samo o sobě děsivé nebylo, jen to před tím.
Už jste někdy ve spánku umřeli? Prej se člověk vždycky probudí...
Předpokládám, že myslíš ve snu - to umírám celkem často a ještě častěji mě někdo zmrzačí. Jo a před 14 dnama mě před smrtí zachránil Pepa Vojtek (asi bych měla začít přemýšlet o terapii). Co mě vždycky stoprocentně probudí je snová smrt bratra, to se vždycky probudím, celá uřvaná. Jednou to můj sen dotáhl tak daleko, že jsem se musela jít podívat do jeho pokoje, jestli žije.
Už jste někdy ve spánku umřeli? Prej se člověk vždycky probudí... ...
Po třech kulkách do hrudníku jsem usnula tvrději, ale pak mne celý den bolelo u srdce. Když se mi zdálo, že jsem nevědomky vypila kyselinu, vzbudila jsem se ihned a nemohla popadnout dech.
Já se v nebezpečí měním v někoho jiného - nejčastěji ve vlka - to pak mohu zakusovat a rozsápat všechny lidi, kterých se bojím nebo v poštolku a to nenápadně odletím nebo barbara Conana (v Arnieho provedení) a kosím nepřátelé mečem nebo dvěma sekerkama (to bude asi personifikace z Diabla 2) :-)
Ono to bude vypadat, že jsem magor, ale moje noční můry jsou o schodech a výtahách. Fakt, o schodech a výtahách! Schody nemají boční zábradlí a jednotlivé schody nic nespojuje, takže to jsou jenom "stupátka" ve vzduchu a mezi nimi jsou strašné mezery, já jsem na nich a nemůžu se ani hnout, protože bych určitě propadla mezi schody.
Kriso, my máme rovnaké sny! A tie schody sú ešte niekedy nahnuté a ja na nich neviem udržať rovnováhu.
Mně se občas zdá, že jsem měl jít už dávno spát, když mám ráno vstávat do práce. A co hůř, když se z toho konečně probudím, tak se probudím rovnou do toho. Vskutku ďábelské..
Ugla: Mně se zase vloni zdálo, že vstávám do školy. Pak jsem se najednou teprve budila a vstávala znova. Pak jsem zjistila, že to byl sen a teprv se budím. Opakovalo se to asi desetkrát než jsem se vzbudila ve skutečnosti. Ten sen byl tak živý, že jsem si nebyla jistá, jestli už je to doopravdy a co mě naštvalo nejvíc- všechno, co jsem při těch předešlých "probuzeních" stihla udělat samozřejmě uděláno nebylo (snídaně, svačina, převléknutí...). Zaspala jsem o víc jak dvě hodiny a celý den byla k smrti utahaná. Nejhorší jsou sny, u kterých nejde poznat, jestli jsou to sny, nebo skutečnost. :(
Komentáře
No a děs mám z umělých zubů a starých kožichů s velmi dlouhým chlupem, brrr.
Jak to tak čtu, asi fakt budu ma-gooor :)
Jen nech na hlavě, když jde o sebezáchovu, člověk zjistí, jak jsou jeho malý fóbičky malicherný. Pamatuju se, jak jsme se učili ty injekce připravovat - strčit do aplikátoru, natáhnout vodu, rozpustit látku, znovu natáhnout a pak bodnout, natáhnout krev a pak teprve stříknout...
Ale pravda nebylo to celou dobu, poslední rok chodila jen jednou měsíčně na infuze
No ještě se mi zdává, že létám - to je nádherné, že je to můra poznám podle toho, že jsou tam dráty vysokého napětí a já mezi nima kličkuju...no a někdy shořím :-)
Jo, už to chápu, začala jsem přemýšlet a došlo mi to :)
jo, ještě jsem se jako malej bál, že můj obraz v zrcadle začne dělat něco jinýho než já...
Krisa: Prostě zařízení výtahu a mříž okolo nevyplňuje celou šachtu
Jo a moje noční můry jsou o tom, že se někam nemůžu dostat nebo že nestíhám... ehm, pohoda? U čtení Martina jsem si občas říkala, jestli se mi nezačne zdát o zlatých korunách, vlčích hlavách a vyhřezlých koňských střevech.
V prvním jsem s jakousi bábuškou krmila králíky v betonových kotcích. V jednom z kotců až u země byl malý, chlupatý, bílý pejsek a já věděla, že je strašně zlý. Ta babička mne před ním ještě varovala. Najednou u něj byla dvířka otevřená a pejsek ke mně utíkal a chtěl mne pokousat. Pamatuji si ještě, jak si ta babička všimla, že vybíhá, snažila se ho chytit, ale nebyla dost rychlá. Probudila jsem se předtím, než se zakousl.
Druhý byl v jistém smyslu šílenější. Kdykoliv jsem chtěla v noci vstát, zdálo se mi, že u postýlky mi sedí vlčák a čeká, až vytáhnu ruku zpod peřiny abych rozsvítila lampičku, a ukousne mi tu ruku.
Později to bylo pestřejší- oživlí kostlivci, masožraví dinosauři, lidi snažící se mne zastřelit/otrávit/ubodat/zaklít.... :D
Podvědomí je strašná mrcha. :D
Moje noční můry jsou tři a nechce se mi na ně ani myslet.
Takže se ve snech vlastně bojím výhradně lidí...
Ale docela hezky byla taková scéna udělaná ve filmu Hlubina
Asi si pudu pustit nějakej pěknej horor na dobrou noc (i když jak tak koukám na hokej...) :)
Krisa: Jo, ve snu, to nebyl dobrej překlep...
Zaspala jsem o víc jak dvě hodiny a celý den byla k smrti utahaná.
Nejhorší jsou sny, u kterých nejde poznat, jestli jsou to sny, nebo skutečnost. :(