sarven: konkrétní drobnosti nejdou napsat, aniž by byly začerněny, tudíž by nové duše nepřilákaly.
Jeden z důvodů, proč knihu číst, je neuvěřitelné emocionální působení příběhu a postav. Je to jedna z mála knih, která mne rozbrečela, rozesmála, donutila hltat ji dnem i nocí, "milovat, nenávidět, zatracovat" i chtít ji roztrhat a přeze všechno ji naprosto zbožňovat.
keby si pozeral, tak by som bol veľmi rád. verím že by si v tejto náborovej kampani pomohol získať čitateľov.... "za sčítanejšie slovensko a čechy"
Sarvene - v tom případě doporučuji "Rozpravu o řečnících" od Cornelia Tacita :-) Stejný problém, že mládež nečte, řešili už před 2000 lety :-D Včetně těch obligátních nadčasových vět "To za našich mladých let!" :-D Tacitus píše výborně - doporučuji cokoliv od něj!
HBO by mělo Martina nosit na rukou a platit mu doživotní rentu.
Nevím, řekl bych že nafilmování seriálu vedlo k reedicím, a vytažení pokračování ze šuplíku. Ta pauza byla záhadně dlouhá. Ale můžu se mýlit, nesleduju to tak pečlivě. Fakt je, že jsem se dostal ke knížkám po shlédnutí první serie . Do té doby jsem o Martinovi ani nevěděl.
me by spis zajimalo jestli v knize je vic tajemna. Mrzi me ze tohle je spis o diplomacii a valce, a tech nacrtu tajemna a mystiky je tam min. Hlavne co se tyce lidi za zdi.
Tak například právě tohle mě na seriálu hodně mrzí, jak zazdili Jonovu linku. V knihách má putování noční hlídky úplně jinou atmosféru než v seriálu, kde chybí právě ono tajemno. Objevovaní vylidněných vesnic divokých, Kraster a pak příchod na Pěst a Jonovy vlčí sny. Celé putování je přitom zahaleno tak trochu mlhou, kdy hlídka tuší k čemu se divocí chystají a až postupně, jak se dostávají stále dál od Zdi se toto tušení mění v jistotu. A pak jsou tady taky daleko horší věci než je svobodný lid pochodující k jihu. Hodně se mi líbí právě dění na Pěsti, kde se noční hlídka utáboří. V knize tajemné místo, které přímo dýchá historií a vyvolává v člověku zvědavost. V seriálu nahradilo pozůstatky starobylé pevnosti v hlubokých lesích severu pár šutrů pod sněhem uprostřed ničeho.
Ešte mi napadajú Tyrionovi divosi, v seriáli majú málo priestoru, v knihe je s nimi väčšia sranda. Kto sa chce dozvedieť, koľko už Chella urezala uší a aký má Šagga vzťah ku kozám, nech neváha a číta.
V knihách vidíme postavám do duší, čteme slova, která nikdy nebudou vyřčena. Nedovy vzpomínky na Lyannu a Robertovu rebelii jsou pro mě stěžejní částí první knihy. Díky nim vidíme Roberta Baratheona jako skutečného člověka, porozumíme Nedově oddanosti k němu a pochopíme mnohé události a souvislosti mezi nimi.
Tento způsob práce s "historií" se mi na Písni od začátku velmi líbil. Žádný všeobsahující přehled, nýbrž jednotlivé střípky, občas se doplňující, občas si i odporující, z nichž si postupně skládáme celkový obraz. Nová fakta mohou občas změnit náš pohled na věc, nicméně tato "odhalení" vesměs nenarušují celkovou logiku a výsledek působí dosti promyšleným a sourodým dojmem.
Většina důvodů, proč je dobré sáhnout i po knize tu už uvedena je. Tak už jen přidám svoji špetku: nic se nevyrovná tomu, když si mohu nějakou psanou scénu sám a podle sebe (s ohledem na popis GRRM) představit. Film (ač je dobře udělaný) fantazii zabíjí, kniha ne.
Knížky by si měl rozhodně přečíst ten, kdo rád čte. Je zbytečné vnucovat takovou "těžkou" literaturu divákům, kteří se dívají na HBO kvůli kozám a rozpůleným hlavám. Nebude jich málo...
V knihách jsou díky systému POV lépe podané emoce z důležitých scén, které byly i v seriálu. Jsme se Sansou rozhořčeni nad Aryinou lehkomyslností, s Eddardem vzpomínáme na dávno nežijící příbuzné, smějeme se Tyrionovým vtipům, ale zároveň zažíváme jeho hořkost nad nespravedlivým božím trestem, atd. Některé postavy milujeme a některé nenávidíme, každpodávně ty oblíbené omlouváme a bráníme proti všem, protože jsou tak lidské.
Ne, protože má sympatický jméno a protože je celá taková simple a prostě ji mám ráda. Jo, vyspí se s Irri.
Neviem, či ste ďalej než ja a či sa udialo niečo, o čom neviem, ale ak hovoríte o tom, o čom si myslím, že hovoríte, potom výraz vyspala je troška tvrdý, prosto na Dany prišlo.. Ako to nazvať... Cnenie po rozličných veciach a tak si začala... Pripomínať sama a Irri jej troška pomohla..
Lord Gepeto Illar: já teda moc nerozumím lesbickým vztahům, protože jsem v žádném nikdy neúčinkovala, ale podle mých představ u nich přesně takhle sex vypadá...
Montezuma: a sakra! Tak snad se vrátí aspoň Dora, tahleta scéna byla vážně dobrá (a teď to nemyslím "prasácky". Holt už jí to chybělo). Možná Irri nakonec nahradí Méďa :D.
Já si myslím, že Doreah jí pomůže úplně stejně. Taky to vidím jako vrchol 3. sezóny, hezky do 9. dílu, v 1. řadě zabili Neda, ve 2. Černovoda a ve 3. Dany na lodi objevuje netušené obzory. Doufám, že tomu věnují celý díl, tak jako teď bitvě :)
Montezuma: a sakra! Tak snad se vrátí aspoň Dora, tahleta scéna byla vážně dobrá (a teď to nemyslím "prasácky". Holt už jí to chybělo). Možná Irri nakonec nahradí Méďa :D.
Jako že Méďa napochoduje do kajuty a zvolá: "Here Me Stand"?
Nečtěte to! Aspoň ne před seriálem. Už se vám pak nebude líbit, protože knížky jsou o moc lepší. Je fakt, že bez seriálu bych tyto knihy vůbec neznala. Začala jsem číst po první sérii, no teď nedočkavě čekám na předobjednaný Tanec a zase ho zhltnu jak pominutá. Ani mě vlastně ten seriál už moc nezajímá. Jen doufám, že autor se příliš nevyčerpá dohledem nad seriálem a konečně to dopíše (dřív než zemře na nějakou civilizační chorobu, měl by se sebou něco dělat. A nebo PSÁT).
Nečtěte to! Aspoň ne před seriálem. Už se vám pak nebude líbit, protože knížky jsou o moc lepší. Je fakt, že bez seriálu bych tyto knihy vůbec neznala. Začala jsem číst po první sérii, no teď nedočkavě čekám na předobjednaný Tanec a zase ho zhltnu jak pominutá. Ani mě vlastně ten seriál už moc nezajímá. Jen doufám, že autor se příliš nevyčerpá dohledem nad seriálem a konečně to dopíše (dřív než zemře na nějakou civilizační chorobu, měl by se sebou něco dělat. A nebo PSÁT).
Za mě nemluv, mě se líbí obojí a důkladně je na rozdíl od jiných odlišuju ;)
Nečtěte to! Aspoň ne před seriálem. Už se vám pak nebude líbit, protože knížky jsou o moc lepší. Je fakt, že bez seriálu bych tyto knihy vůbec neznala. Začala jsem číst po první sérii, no teď nedočkavě čekám na předobjednaný Tanec a zase ho zhltnu jak pominutá. Ani mě vlastně ten seriál už moc nezajímá. Jen doufám, že autor se příliš nevyčerpá dohledem nad seriálem a konečně to dopíše (dřív než zemře na nějakou civilizační chorobu, měl by se sebou něco dělat. A nebo PSÁT).
Já taky začala číst až po první sérii a musim říct, že Hra o trůny mě ze začátku skoro nudila. Přišlo mi, že seriál knížku kopíruje snad doslova. :) Zvrtlo se to zhruba kolem kapitoly s Nedovým blouznivým snem/ToJ... od tý doby už jsem to jen hltala. :) Jen lituju toho, že jsem se vlastní blbostí zaspoilerovala a věděla jsem, co se v dalších knížkách (zhruba) stane. Rada pro budoucí čtenáře: nikdy, za žádných okolností, nechoďte na Wiki of Ice and Fire!!
Komentáře
toto ma zaujíma. dajte úplne konkrétne drobnosti, ktoré napĺňajú všetky tie krásne a pravdivé vety o sile knihy.
Jeden z důvodů, proč knihu číst, je neuvěřitelné emocionální působení příběhu a postav. Je to jedna z mála knih, která mne rozbrečela, rozesmála, donutila hltat ji dnem i nocí, "milovat, nenávidět, zatracovat" i chtít ji roztrhat a přeze všechno ji naprosto zbožňovat.
Ta pauza byla záhadně dlouhá.
Ale můžu se mýlit, nesleduju to tak pečlivě.
Fakt je, že jsem se dostal ke knížkám po shlédnutí první serie . Do té doby jsem o Martinovi ani nevěděl.
Tento způsob práce s "historií" se mi na Písni od začátku velmi líbil. Žádný všeobsahující přehled, nýbrž jednotlivé střípky, občas se doplňující, občas si i odporující, z nichž si postupně skládáme celkový obraz. Nová fakta mohou občas změnit náš pohled na věc, nicméně tato "odhalení" vesměs nenarušují celkovou logiku a výsledek působí dosti promyšleným a sourodým dojmem.
Tak už jen přidám svoji špetku: nic se nevyrovná tomu, když si mohu nějakou psanou scénu sám a podle sebe (s ohledem na popis GRRM) představit.
Film (ač je dobře udělaný) fantazii zabíjí, kniha ne.
V knihách jsou díky systému POV lépe podané emoce z důležitých scén, které byly i v seriálu. Jsme se Sansou rozhořčeni nad Aryinou lehkomyslností, s Eddardem vzpomínáme na dávno nežijící příbuzné, smějeme se Tyrionovým vtipům, ale zároveň zažíváme jeho hořkost nad nespravedlivým božím trestem, atd. Některé postavy milujeme a některé nenávidíme, každpodávně ty oblíbené omlouváme a bráníme proti všem, protože jsou tak lidské.
Aspoň ne před seriálem. Už se vám pak nebude líbit, protože knížky jsou o moc lepší.
Je fakt, že bez seriálu bych tyto knihy vůbec neznala. Začala jsem číst po první sérii, no teď nedočkavě čekám na předobjednaný Tanec a zase ho zhltnu jak pominutá. Ani mě vlastně ten seriál už moc nezajímá.
Jen doufám, že autor se příliš nevyčerpá dohledem nad seriálem a konečně to dopíše (dřív než zemře na nějakou civilizační chorobu, měl by se sebou něco dělat. A nebo PSÁT).
Rada pro budoucí čtenáře: nikdy, za žádných okolností, nechoďte na Wiki of Ice and Fire!!