Maminka by se se svým zachranitelským komplexem měla vrhnout na vděčnější živočichy - pes by posloužil dobře - psí umí být vděční. Zní to možná nehumánně, ale s tím ať mi vlezou všichni na záda....
Psy má ráda, ale taky na ně- srst- má (bohužel) lékařsky potvrzenou alergii. Plně ale souhlasím. Už jsem párkrát navrhovala, jestli by nebylo lepší pořídit si místo "bratříčka" psa. Dokonce jsem zmínila i (pro alergiky prý neškodného) bišona- plemeno patřící do mých pěti TOPnejNEoblíbenějších. Bohužel bez úspěchu...
A pak ještě dotaz - a co si pořídit vlastní provenience - made in doma ?
Jakože dalšího vlastního sourozence? To radši ani ne. Mám jednoho vlastního mladšího bratra (ve věku "osvojený"+2 roky) a toho z děcáku jsme si brali tak, aby a.) aby měl brácha někoho věkově zhruba k sobě b.) aby odpadlo počáteční obíhání-plíny-napapat-uspat...
To mne pokouzli! Takto jsem snad ani neslyšela... Ono to s těma plínama má svoje do sebe - teď to absolvuji a je to fajn...když kojím toho malého hajzlíka, tak to je takové osobní a příjemné....a pozorovat ho a vidět, jak má stejná gesta jako již mrtví předkové, které nikdy nemohl potkat...jak v různých okamžicích vyplouvají ty podoby, ten pocit, že je to kus mne samé... Popravdě na děcka nejsem - celý život se ostentativně vyhýbám kočárkům a malé děcka považuji za protivné a uřvané a taky většinou značně nechutné bytosti....jediná výjimka jsou mé vlastní - u těch mi nevadí prát posrrané plíny, utírat usoplené nosy, dojídat vyplivnutá sousta...se svýma si ráda hraju a mazlím se, ale na cizí nešáhnu. vrcholem bylo, že jsem jednou v životě měla na rukách roční neteř.... cizí dítě bych si nedokázala vzít, protože bych ho neměla stejně ráda jako své. nejsem toho schopná a přiznám si to. kdyby to bylo manželovo dítě z předešlého vztahu - to je něco jiného - v tom bych měla ráda jeho - tam by mi tan vztah nedělal problém (aspoň předpokládám).
svokrovci si k styrom detom vzali dievca do pestunskej starostlivosti s decaku vo veku 12 rokov. Bol to kriz, poplakala si jedna aj druha strana, tie zlozvyky z decaku sa nedaju len tak vykorenit. Svokrovci sa vsak nevzdali, dievca s ich pomocou zmaturovalo a teraz ma krasnu funkcnu rodinku o pocte 4. Keby si ju nevzali, skonci ako nejaka dalsia socka pod mostom. Ja by som to nedokazala, ale obdivujem takych ludi. Ale psssst, svokre to nehovorte :)
Jarla: Vlastní možná má své kouzlo, ale v době, kdy jsme začali o novém sourozenci přemýšlet bylo mamince přes čtyřicet. Svobodná, nezadaná, dvě děti na krku (a já těsně před VŠ), finančně nic moc (Průměrný učitel si může o "průměrném učitelském" platu nechat leda tak zdát.). Mateřská nebude nijak závratná- už když byl brácha malý, sotva jsme vyšli- a sociálka na své svěřence aspoň platí slušně a pravidelně (na rozdíl od některých otců). Plus maminka měla čtyři "sourozence" z děcáku a docela dobře spolu vycházeli (jak dali zabrat babičce už z pozice sourozence vnímá jinak). A má strašně ráda děti (většina ji bere jako přirozenou autoritu) a vždycky jich chtěla víc... Problém je i v tom, že baba ze sociálky je svině a (jak připustila jedna z vychovatelek) "přiklepla" nám největšího grázlíka požadovaného věku z celého děcáku. To je tak, když má někdo v papírech "učitelka". V práci toho má dost, tak ať si užije i doma... Krom toho ta milá paní soustavně neslyší žádné stížnosti a milého chlapečka chválí za špatné známky a poznámky ze školy... Takovéhle "pracovníky" bych střílela.
brbr: Abys mohla doptovat, nemusíš být v manželství ani partnerství. Přesné podmínky neznám, ale rodinný stav nikoho nemá zajímat (i při přijímání do práce...).
brbr: Do rodin ano. Maminka vychovala mě a bratra- dvě děti- a dítě dostala. Byla tam jedna slečna (s přítelem, tuším), co si chtěla vzít nějakou holčičku a nedostala jí, protože nebyla ani vdaná, ani s vlastními dětmi. Respektive to tak dlouho protahovali a "mlžili", až jí došlo, že má prostě smůlu a žádost stáhla.
MU: Tak to bylo nějaké šméčko - to že není někdo vdaný/ženatý ani nemá vlastní děti, není překážka v adopci (v současné době - nevím, jak dlouho to platí). Alespoň tak nás to ve škole učili :)
Krisa: No, "běžný" rozdíl teorie-praxe. ;) Předpokládám, že by taky měli před osvojením/adopcí/já-nevím-co-všechno-ještě-může-být říct, jak na tom dítě je. A jedna paní, co jsme na srazu náhradních rodin potkali, dostala dvě "úplně normální, úplně zdravé holčičky"- obě evidentně dost mentálně zaostalé (A teď si nejsem jistá, zda neměly i jiné zdravotní problémy.).
Co vím, tak adoptovat může pouze sezdaný pár a to ještě musí být nějakou dobu svoji - nevím jak dlouho. U nás dokonce nesmí na umělé oplodnění žena, která není vdaná a tři roky se jí nedaří otěhotnět. Ovšem ty tři roky musí být počítány od chvíle, kdy se na neplodnost začne léčit a zároveň je vdaná...nevím jestli se to nezměnilo za posledních pár let. Toto je od spolužaččiny matky, co pracuje na lidské "inseminační stanici"u Olomouce.
Tam je taky víc "stupňů" (jak jsem pochopila)- adopce, osvojení a já nevím co ještě. Rozdíl je v tom, jak moc je "papírově" dítě vaše a jak moc na něj přispívá stát.
Tam je taky víc "stupňů" (jak jsem pochopila)- adopce, osvojení a já nevím co ještě. Rozdíl je v tom, jak moc je "papírově" dítě vaše a jak moc na něj přispívá stát.
Jo jasně...adopce znamená, že stát nic a veškeré závazky přebírá manželský pár, při rozvodu platí manžel jako na svoje vlastní a podobně, protože se vystavuje rodný list. U těch stupňů pěstounské péče a tak nemám ponětí...
Adopce je totéž co osvojení, jen je to lidový výraz, zatímco zákon hovoří o osvojení. Asi jako rozšířenej výraz korupce a zákonnej úplatkářství (i když třeba Krisa určitě ví, že sociální vědy toto v teoretický rovině rozlišujou). Osvojitel nabývá postavení rodiče a náleží mu rodičovská zodopovědnost. Mezi osvojitelem a osvojencem vzniká stejný vztah jako mezi rodičem a dítětem. Osvojit může i osoba osamělá, i když to není tak běžné. Ale pokud chtějí osvojit dvě osoby společně, musí to být manželé. Osvojitel zároveň musí být osobou, která zaručuje způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Mezi osvojitelem a odsouzencem musí být přiměřený věkový rozdíl. Zajímavé je, že podle současného zákona o rodině lze osvojit jen nezletilého, zatímco podle nového občanského zákoníku, který bude k lítosti všech zasvěcených účinný od 1.1.2014 bude možno osvojit i zletilého.
Sem si říkala, že je to zajímavý terminus technikus, ale vůbec by mne to nepřekvapilo, kdyby se to vážně používalo "vždyť se o něm vede soud - je to odsouzenec" :-))
Zajímavé, že z možností adopce (i pěsnouské péče?) jsou vyloučení registrovaní. Takže když si dvě lesby chtějí pořídit potomka z ústavu, nesmí patřit úředně k sobě.
Ohledně grázlíka od Miss U.: napadlo mě, že ty sociální pracovnice chtějí dát šanci i těm méně přizpůsobivým. Přece jenom osvojení je služba pro ty děti a ne pro dospělé. Takže k dítěti vyberou vhodné rodiče. Je to od tvé mamky a zbytku rodiny opravdu oběť, protože v děcáku ty děcka nejsou schopni naučit dávat lásku.
... v děcáku ty děcka nejsou schopni naučit dávat lásku.
Hlavně je neučí, že nic není zadarmo a ne všechno si můžou dovolit. Ztratíš pero do školy, dostaneš nové (letos už jich měl aspoň sedm). Rozstříháš si mikinu, protože se zrovna nudíš, dostaneš novou. Dostaneš hračku a během týdne ji rozbiješ- nevadí, příště dostaneš další... Včera nám přišel s tím, že bude potřebovat do školy nějakou blbost z domácnosti (něco jako provázek na výtvarku, špejle,nebo já nevím co) a prostě si je vezme u babičky. Bez zeptání, protože to je přece samozřejmost, že to má dostat. Dvě věci, které umí ze slušné výchovy- neustále přeje dobrou chuť (třeba při každém chodu) a místo "Cože?" se ptá jenom "Prosííím?".
A ano, myslí si, že ho všichni budou mít rádi, ať se k nim on sám chová jak chce.
Zajímavé, že z možností adopce (i pěsnouské péče?) jsou vyloučení registrovaní. Takže když si dvě lesby chtějí pořídit potomka z ústavu, nesmí patřit úředně k sobě.
Ať se na osvojení homosexuály díváme jakkoli, tak de iure může osvojit jeden z homosexuálního páru dítě sám. Ale je na posouzení orgánu sociálně právní ochrany, zda pře osvojením svěří dítě takové osobě do péče (před osvojením musí být dítě v péči osvojitele alespoň tři měsíce).
Komentáře
Zní to možná nehumánně, ale s tím ať mi vlezou všichni na záda....
Ono to s těma plínama má svoje do sebe - teď to absolvuji a je to fajn...když kojím toho malého hajzlíka, tak to je takové osobní a příjemné....a pozorovat ho a vidět, jak má stejná gesta jako již mrtví předkové, které nikdy nemohl potkat...jak v různých okamžicích vyplouvají ty podoby, ten pocit, že je to kus mne samé...
Popravdě na děcka nejsem - celý život se ostentativně vyhýbám kočárkům a malé děcka považuji za protivné a uřvané a taky většinou značně nechutné bytosti....jediná výjimka jsou mé vlastní - u těch mi nevadí prát posrrané plíny, utírat usoplené nosy, dojídat vyplivnutá sousta...se svýma si ráda hraju a mazlím se, ale na cizí nešáhnu. vrcholem bylo, že jsem jednou v životě měla na rukách roční neteř....
cizí dítě bych si nedokázala vzít, protože bych ho neměla stejně ráda jako své. nejsem toho schopná a přiznám si to. kdyby to bylo manželovo dítě z předešlého vztahu - to je něco jiného - v tom bych měla ráda jeho - tam by mi tan vztah nedělal problém (aspoň předpokládám).
Problém je i v tom, že baba ze sociálky je svině a (jak připustila jedna z vychovatelek) "přiklepla" nám největšího grázlíka požadovaného věku z celého děcáku. To je tak, když má někdo v papírech "učitelka". V práci toho má dost, tak ať si užije i doma... Krom toho ta milá paní soustavně neslyší žádné stížnosti a milého chlapečka chválí za špatné známky a poznámky ze školy... Takovéhle "pracovníky" bych střílela.
Předpokládám, že by taky měli před osvojením/adopcí/já-nevím-co-všechno-ještě-může-být říct, jak na tom dítě je. A jedna paní, co jsme na srazu náhradních rodin potkali, dostala dvě "úplně normální, úplně zdravé holčičky"- obě evidentně dost mentálně zaostalé (A teď si nejsem jistá, zda neměly i jiné zdravotní problémy.).
U nás dokonce nesmí na umělé oplodnění žena, která není vdaná a tři roky se jí nedaří otěhotnět. Ovšem ty tři roky musí být počítány od chvíle, kdy se na neplodnost začne léčit a zároveň je vdaná...nevím jestli se to nezměnilo za posledních pár let. Toto je od spolužaččiny matky, co pracuje na lidské "inseminační stanici"u Olomouce.
U těch stupňů pěstounské péče a tak nemám ponětí...
Osvojitel nabývá postavení rodiče a náleží mu rodičovská zodopovědnost. Mezi osvojitelem a osvojencem vzniká stejný vztah jako mezi rodičem a dítětem.
Osvojit může i osoba osamělá, i když to není tak běžné. Ale pokud chtějí osvojit dvě osoby společně, musí to být manželé.
Osvojitel zároveň musí být osobou, která zaručuje způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti.
Mezi osvojitelem a odsouzencem musí být přiměřený věkový rozdíl. Zajímavé je, že podle současného zákona o rodině lze osvojit jen nezletilého, zatímco podle nového občanského zákoníku, který bude k lítosti všech zasvěcených účinný od 1.1.2014 bude možno osvojit i zletilého.
Aha můžeš si adoptovat vhodného dědice poté, co dospěje :-)))
Opravuji, samozřejmě osvojencem
Ohledně grázlíka od Miss U.: napadlo mě, že ty sociální pracovnice chtějí dát šanci i těm méně přizpůsobivým. Přece jenom osvojení je služba pro ty děti a ne pro dospělé. Takže k dítěti vyberou vhodné rodiče. Je to od tvé mamky a zbytku rodiny opravdu oběť, protože v děcáku ty děcka nejsou schopni naučit dávat lásku.
Dvě věci, které umí ze slušné výchovy- neustále přeje dobrou chuť (třeba při každém chodu) a místo "Cože?" se ptá jenom "Prosííím?".
A ano, myslí si, že ho všichni budou mít rádi, ať se k nim on sám chová jak chce.