jak bych to řek. To co jsem čet i třeba přímo v Martinovi, je to takovej popis "zvnějšku", jako koukám na dva co to dělaj a popusu to kámošovi do telefonu. Žádnej pocit, žádnej prožitek, žádnej cit v tom...
flanker.27: To je prý rozdíl mezi sexualitou mužů a žen. Muže vzrušuje obraz, ženy popis s příběhem. Kdysi jsem na toto téma psala nějakou práci do školy (bžunda, číst romantickou literaturu v němčině :-). V takových těch knihách, co je na obalu polonahý krasavec bujnou hřívou objímající v dramatickém gestu nějakou slečnu jsou dost podrobné popisy sexu. Ale je fakt, že to by žádného chlapa nevzrušilo, většinou je to o tom, jak on uspokojuje jí. V podstatě mi z toho "výzkumu" vyšlo, že ženské uspokojovací rituály nejsou o moc sofistikovanější než ty mužské. Děj je stejně schématický jako v pornu, jenom jinak. Ona pozná jeho, on je strašný děvkař, nenávidí ho, ale přitahuje ji, on ji dobývá (polibky, mazlení, orál), sex (pro ni obvykle první, ale strašně úžasný), nedorozumění, sex, happyend :-)
To seřazení nedorozumění, sex, happyend je kouzelný :)
Ale je zajímavý, jak si ty ženský budujou mýtus nápravy děvkaře, sukničkáře, divocha, jenž se skloní před jejich silou a čistotou, zkrotne a ony si jej ochočí jako stájového pinče :)
Řada spisovatelek se stejně nápaditými jmény (Steel, Small, Quinn, Kleypas, la Vyrle Spencer,...) si z toho udělaly výnosný obchod. Příběh imrvére ten samý, akorát se dosadí nová interesantní jména. Jednou je to Madeline a Armando José a podruhé Alexandreta a Madoc FitzRoy..... Zárukou úspěchu je napasovat to do nějaké historické doby. Viktoriánská Anglie nebo Dvůr Ludvy patnáctého jsou osvědčené trháky. Ale Anglie frčí nejvíc, to je fakt. Krásnou úvahu o tom už před víc jak 70ti lety napsal Erle Stanley Gardner v jedné detektivce s Coolovou a Lambem :-))
Tyto knihy jdou výborně na odbyt a vyloženě poznáte už ve dveřích ženskou, co jde po tomhle zboží. Jakkoliv jsou ty příběhy prvoplánové a stupidní, tak spotřebitelská skupina je neobyčejně rozvrstvena, co do intelektu, společenských tříd či povolání. Od ředitelek po jeptišky, od třináctek po domovy důchodců..... Po letech jsem vypozorovala jediného společného jmenovatele - neuspokojivý osobní erotický život.
Co mi přišlo v knihovně pod ruku z tohoto sortimentu (potvrzuji, že to byl velkoobrátkový fond), se mám pocit nejvíce odehrávalo ve Skotsku (vždycky bylo půvabný přečíst si první věru, jak na skále nad rozbouřeným mořem stojí hrad a z něj vyjíždí hrdá vysoká a útlá jezdkyně). Eště srandovnější byla ta představa středostavovský Američanky o středověkým Skotsku. Když jsem ještě za studií pracoval v provozu, tak jsem občas z těch co byly právě vrácený dramatickým hlasem předčítal.
A potvrzuji i to, že jednou z nejhorlivějších čtenářek této literatury byla poměrně mladá jeptiška...
Přiznám se, že i já občas po těchhle knížkách sáhnu (respektive dřív jsem sáhla, dneska už mě to tolik nebaví) a někddy vyprsknu smíchy :D Z těch, co znám, se jich nejvíc odehrává ve v tudovskej Anglii, případně středověkým Skotsku (on je skoro vždycky skotskej zeman, ona anglická růže, co si musí zvyknout na drsnou zemi i manžela).
Jojo :-)) Taky jsem z pracovních profesních důvodů přečetla jednu takovou slátaninu a jednu harlekýnku (teda tu jsem dodnes nedočetla). Jak se zovalo to první nevím, ale dívenka doby secesní cestovala časem na skotském zámku a blh blah - zbytek si nedomyslíte ani omylem :-p V té harlekýnce - jmenovalo se to nějak jako Měsíc a jmelí nebo kouzelné jmelí cosi s měsícem - netuším - prostě jsem to nedočetla.... Ale je potřeba toto znát. Před kala kala dobou mi to přišlo děsně stupidní, ale pak jsem si to přehodnotila, že to je zkrátka takové spotřební zboží :-) Stejně používám detektivky. Když čtu náročnou literaturu, která se hemží odbornými termíny a potřebuji si ji zapamatovat, tak nastoupí paralelní čtení. To si nachystám sloupek detektivek, které jsme už pokud možno četla. Nejlépe Stout nebo Van Gulik (nevím, proč zrovna tihle dva slouží jako nejlepší katalyzátor). A na jednu kapitolu v odborné přečtu jednu detektivku a nebo na jeden odstavec jednu kapitolu. Během čtení detektivky mi jede mozek na plné obrátky a zpracovává dříve přečtená fakta, ukládá do souvislostí a já si tak zapamatuji obsah jinak těžce stravitelné publikačky. Vím, že někteří stejným způsobem používají hudbu.
Takže to beru tak, že harlekýnková červená knihovna je taky katalyzátor :-)
Ked som studovala, Stouta a Gulika som mala na policke presne pre to iste :). Minule som v antikvariate objavila Nera, ktoreho som necitala (ako navstivil svoju rodnu zem) a hned som si spomenula na Zakon velkych cisel :)
Áha - Lovčena :-) Jo toho mám taky. Nero Wolfe je moje tajná slabůstka a chybí mi posledních 5 ze 74 detektivek o něm napsaných. Před lety jsem kvůli němu začala pěstovat orchideje. Cattleje mám nejraději (a nejvíce) :-)
No ja som od neho citala vsetko dostupne v cestine a slovencine a posledna kniha bola uz zmienena Cerna Hora. Ale predpokladam, ze vela ich je neprelozenych. Onehda som bola platonicky zalubena do Archieho, ale ked som videla to televizne spracovanie....
Kdepak, už jsou přeloženy všechny :-) To mám zjištěno. (čeština nebo slovenčina) Archieho mám ráda (má stejné datum narození:-)) , ale Wolfe se mi zamlouvá jako chlap mnohem víc :-)) Televizní zpracování jsem neviděla. Zjistila jsme, že to začali před dávnými lety natáčet - Fritze Branera hrál Voskovec, ale protože jim po dvou třech dílech umřel, tak s tím sekli :( O jiné versi ani nevím. (S tím Voskovcem mi to přijde obzvláště komické, protože Wolfeho by krásně zahrál Werich ve své protivné nerudnosti :-p)
Komentáře
Ale je zajímavý, jak si ty ženský budujou mýtus nápravy děvkaře, sukničkáře, divocha, jenž se skloní před jejich silou a čistotou, zkrotne a ony si jej ochočí jako stájového pinče :)
Zárukou úspěchu je napasovat to do nějaké historické doby. Viktoriánská Anglie nebo Dvůr Ludvy patnáctého jsou osvědčené trháky. Ale Anglie frčí nejvíc, to je fakt.
Krásnou úvahu o tom už před víc jak 70ti lety napsal Erle Stanley Gardner v jedné detektivce s Coolovou a Lambem :-))
Tyto knihy jdou výborně na odbyt a vyloženě poznáte už ve dveřích ženskou, co jde po tomhle zboží. Jakkoliv jsou ty příběhy prvoplánové a stupidní, tak spotřebitelská skupina je neobyčejně rozvrstvena, co do intelektu, společenských tříd či povolání. Od ředitelek po jeptišky, od třináctek po domovy důchodců.....
Po letech jsem vypozorovala jediného společného jmenovatele - neuspokojivý osobní erotický život.
A potvrzuji i to, že jednou z nejhorlivějších čtenářek této literatury byla poměrně mladá jeptiška...
Ale je potřeba toto znát. Před kala kala dobou mi to přišlo děsně stupidní, ale pak jsem si to přehodnotila, že to je zkrátka takové spotřební zboží :-) Stejně používám detektivky. Když čtu náročnou literaturu, která se hemží odbornými termíny a potřebuji si ji zapamatovat, tak nastoupí paralelní čtení. To si nachystám sloupek detektivek, které jsme už pokud možno četla. Nejlépe Stout nebo Van Gulik (nevím, proč zrovna tihle dva slouží jako nejlepší katalyzátor). A na jednu kapitolu v odborné přečtu jednu detektivku a nebo na jeden odstavec jednu kapitolu. Během čtení detektivky mi jede mozek na plné obrátky a zpracovává dříve přečtená fakta, ukládá do souvislostí a já si tak zapamatuji obsah jinak těžce stravitelné publikačky.
Vím, že někteří stejným způsobem používají hudbu.
Takže to beru tak, že harlekýnková červená knihovna je taky katalyzátor :-)
Archieho mám ráda (má stejné datum narození:-)) , ale Wolfe se mi zamlouvá jako chlap mnohem víc :-))
Televizní zpracování jsem neviděla. Zjistila jsme, že to začali před dávnými lety natáčet - Fritze Branera hrál Voskovec, ale protože jim po dvou třech dílech umřel, tak s tím sekli :( O jiné versi ani nevím.
(S tím Voskovcem mi to přijde obzvláště komické, protože Wolfeho by krásně zahrál Werich ve své protivné nerudnosti :-p)
Ale na Voskovca s Weichom by som sa tesila...
Ach jo :(