Janice, jen jsem žertovala. Pochopitelně to není můj dům, patří rodičům mého manžela. A ti se rozhodnou, co s ním udělají a jak ho využijí. Myslím, že tchánovi záleží na tom, jak to tam vypadá a chtěl by, aby to bylo zase hezký. A myslím, že se mu to povede. Je to extrémně šikovný chap.
A není to zámek. Jen tvrz přestavěná na panský dům. Ale má krásné sklepení.
My s manželem vlastníme 2+kk napůl s reiffeisenbankou :-)
Abych nevzbudila mylný dojem. Je to úplně normální rodina, která náhodou po předcích zrestituovala větší barák s nějakými pozemky. Myslím, že i Malíček by ho se svou věží uprostřed ovčích bobků těžce strčil do kapsy :-)
Bohužel nájemníci nedali do údržby ani korunu za celých 50 let, takže renovace bude dlouhá. Co se tam udělalo, udělal stát v 50tých letech. A některé zásahy byly, ehm... ne úplně nejšťastnější. Tchán to má pěkně naplánované, všechno si vyfotil změřil a tak. Dokonce by chtěl obnovit i "park", vyprávěl, že si ještě ze svého dětství vzpomíná, jak tam byly cestičky vysypané pískem, záhony a altán. Manžel má strach, aby se tam nesedřel, ale já si myslím, že když má člověk "projekt", je to vždycky lepší. Má radost, když se mu něco povede, plánuje si to, těší se a tak. Zvláště, když cítí povinnost vůči rodinnému dětictví. To naprosto chápu.
Mají tam třeba nádhernou rodinnou hrobku s kaplí, kde jsou na stropě fresky (nějaké náboženské výjevy, je tam třeba "našláplý Kristus", jak s manželem říkáme, Ježíš-kulturista). Opadávají a za chvíli se odporoučí do věčných lovišť. Je mi to hrozně líto, ale kde vzít půl mega na restauraci...
Komentáře
A není to zámek. Jen tvrz přestavěná na panský dům. Ale má krásné sklepení.
My s manželem vlastníme 2+kk napůl s reiffeisenbankou :-)
Bohužel nájemníci nedali do údržby ani korunu za celých 50 let, takže renovace bude dlouhá. Co se tam udělalo, udělal stát v 50tých letech. A některé zásahy byly, ehm... ne úplně nejšťastnější. Tchán to má pěkně naplánované, všechno si vyfotil změřil a tak. Dokonce by chtěl obnovit i "park", vyprávěl, že si ještě ze svého dětství vzpomíná, jak tam byly cestičky vysypané pískem, záhony a altán. Manžel má strach, aby se tam nesedřel, ale já si myslím, že když má člověk "projekt", je to vždycky lepší. Má radost, když se mu něco povede, plánuje si to, těší se a tak. Zvláště, když cítí povinnost vůči rodinnému dětictví. To naprosto chápu.
Mají tam třeba nádhernou rodinnou hrobku s kaplí, kde jsou na stropě fresky (nějaké náboženské výjevy, je tam třeba "našláplý Kristus", jak s manželem říkáme, Ježíš-kulturista). Opadávají a za chvíli se odporoučí do věčných lovišť. Je mi to hrozně líto, ale kde vzít půl mega na restauraci...