Co na něm nechápeš? Že se to novinářům nelíbí a mají z toho srandu? Copak ve tvém oboru se všem líbí to, co vymyslí vaši nadřízení? Málokomu z nás, obyčejných pisálků, se zavádění takových newsroomů líbí...
Nojo, co v zahraničí ustupuje, to se v ČR teprve zavádí. :-( U nás mají všichni zdravotní potíže z klimatizace, která je zavedná v místnosti se 100 zaměstnanci.
U nas chceli zaviest nieco podobne. V podstate vsetky oddelenia to akceptovali, ale potom narazili na nas. My ajtaci sme zacali statocne bojovat proti presile byrokracie. Taktiez sme nemali povolene ziadne predmety na stole, rifle, papuce, kratasy, odhalene ramena a pod. Niektori si po tomto opatreni zadovazili IKEA papucky :). Ja, kedze ine nohavice ako rifle nenosim, som v tom pokracovala nadalej, na mojom stole boli vzdy nejake zdochnute kvety a bordel som mala ukazkovy, lebo som ho vramci mojho pracovneho zdravia a kreativneho procesu nevyhnutne potrebovala. Ked sa schylovalo k poslednej bitke, sklatilo ma tehotenstvo :).
Jarla: Já měla (mám) taky štěstí na šéfy. Těmi "šéfy" myslím lidi, kteří tvému oboru vládnou. Asi jako když o něčem rozhodne ministr zdravotnictví, tak se to lékařům často nelíbí. Ale je to i o tom, jak se novinařina mění jako obor. Zejména s nástupem internetu. Teď už to není o tom někde si tiše zjišťovat informace, ale spíš o tom ty informace zpracovávat...
Jarla, ja som mala tiez uzasneho sefa (sedel na stolicke v inej krajine :))), tomu sa hovori DOKONALY sef) ale holt s korporatnou politikou nic narobit nemohol.
Hlavě tyhle openspace šetří prachy... Lidé se vejdou na míň místa, míň se protopí, jsou pod snazší kontrolou... A jak začne šetřit jeden, už to jede. nikdo mu nechce nechat konkurenční výhodu. leda bych šla do státních služeb :-) Tam se taky šetří, ale jinak.
Jarla, ja som mala tiez uzasneho sefa (sedel na stolicke v inej krajine :))), tomu sa hovori DOKONALY sef)
To mi připomíná kamarádku grafičku, která má šéfa v Německu. Každý den mají porady po skype. A on jí 7.5.,říká co zítra. A ona "zítra máme volno, je svátek". Śéf : "Aha, a co slavíte?"
To mi připomíná kamarádku grafičku, která má šéfa v Německu. Každý den mají porady po skype. A on jí 7.5.,říká co zítra. A ona "zítra máme volno, je svátek". Śéf : "Aha, a co slavíte?"
to u nas taky tak :), napr 15.september som mu musela dlho vysvetlovat, ale bolo to super, lebo vdaka spoluprace troch krajin som mala skoro 2x viac sviatkov, lebo ked sa nerobilo v jednej, valalo sa sunky v druhej :)
Tak já si musela leta za šéfku pamatovat i heslo jejího mailu a bankovního konta :-D a kontrolovat spíš ji, aby neodnesla zas všechny průpisky :-)) Ve všech zaměstnáních jsem také měla vždy na starosti dohlížet co šéf či šéfka jí - u některých ať vůbec něco jedí a chodí aspoň někdy dom a tak a u jiných ať neobědvají 6x :-)) taky zajišťovat, aby měli něco příjemného na čtení a ve vodhnou chvilku zaběhnout do nejbližší cukrárny pro zákusek. Odměnou mi byla vždy naprosto pružná pracovní doba, úsměv na tváři vedoucího a různé nadstandardní výhody jako pomoc při stěhování, dovoz do práce a z práce, povoleno tahání děcka do práce, když školka holt dva měsíce nepremává, nákupy v pracovní době,....takové reciproční hospodářství. Čím jsou šéfové inteligentnější, tím je s nima život příjemnější a lidštější a zbavený všech formalit.
Jarla. já jednou dělala magazín, kde nás bylo pět kámošek (tři redaktorky, dvě grafičky)... (Ano, vím, že je moderní na ženský kolektiv nadávat atd. Ale tohle byly holky 25-30 let) Neustále k nám někdo běhal, ať krotíme ty výbuchy smíchu. Chodit do práce bylo jako chodit na pokec s kámoškama - a i ten magazín jsme u toho zvládly dělat a byl pěknej :-) Jó, to už se nevrátí.... :-(
Ja zensky kolektiv prilis nemusim, staci mi, ked sme boli 2 zenske na 30 chlapov, vtedy sa naozaj pracuje, nikto sa zbytocne neuraza, neohovara sa v kuchynke a vztahy su menej napate.
Týno :-)) Já si nemohu šéfku vynachválit :-) se všemi kolegyněmi vycházím taky výborně...co víc si přát :-) Jen aby to vydrželo a víc mi ke štěstí neschází....Jsem tam sice nejmladší, ale nikdy se ke mně žádná nechovala jakkoliv nedobře.
Hildegarda: Ženský kolektiv už se tu řešil... Obecně většina žen tvrdí, jak jim ženský kolektiv nevyhovuje, kolegyně jsou pipky, mají v hlavě jenom blbosti, kávičkujou k kuchyňce, zatímco ony jsou ty správńačky, které umí vzít za práci a jsou bezvadně přímé a správné. jenže... Pokud si tohle o sobě myslí většina žen, jak to, že spolu teda tyhle "správňačky" nevychází a vidí v sobě pipky?
Mně připadají chlapi stejní kolegové jako ženské. Někteří takoví, jiní makoví. Až na to, že starší chlapi se vždycky budou chovat k mladší holce vlídněji... A tím to asi vzniká.
Nicméně je fakt, že ženy 40+ bývají častěji takové "omlácené životem", zahořklé, kyselé, sebelítostivé... Chlapi to mívají také, ale spíš v tom smyslu, že tak od věku 50+ začnou nadávat na politiku a nové mravy, vzpomínají na "staré dobré časy".
Tyna, lenze moj kolektiv bol plny 27-rocnych zien a chlapov, ak si este nevidela Newsroom, tak si pozri, ja som tam take milostne trojuholniky mala a pri tych scenach sa fakt robit neda. Bol velky problem nedat sa zatiahnut do nejakeho sporu a zachovat si chladnu hlavu. Mna tie zabomysie vojny oberali o vela energie. Moja byvala sefka napriklad uplne otvorene bojovala s marketingom a to boli hlasky typu - nic im nedame, lebo oni nam nic minule nedali.
Týna: zase ke starší kolegyni si muži nedovolí, takže pořád smíšený kolektiv vyhrává. :-)
Můj šéf zrovna oblíbenosti nepobral. Ale volila jsem ho do dozorčí rady, protože dle mého názoru si to zasloužil jako služebně nejstarší z těch tří kariéristů na kandidátce. To by nikdo nepochopil. :-)
Tak teď tak trošku pohled z jiné firmy. Bratr pracuje v jedné nejmenováne firmě (zabývající se převážně open source softwarem) a přibližně mi popsal jak to tam chodí. Do práce přijde na kolik chce, klidně nepřijde vůbec, většinou chodí na 10. Odejde kdy chce. Nikdo mu nestojí u zad (samozřejmě musí splnit nějaké limity). Každé pondělí se do kuchyně naváží zásoba různého ovoce, je tam nejrůznější výběr čajů, kafe, ciniminis... atd. Vše je možné si přinést na pracoviště. Je možné pracovat jednou za čas z domu (zaměstnanci pracují z domu většinou v pátek). Všichni si tykají a panuje tam přátelská atmosféra. Benefity jako zdarma notebooky, dokovací stanice, monitory, myši apod. samozřejmostí. Do práce si samozřejmě chodí v čem chcou, i pohovor probíhá v normálním civilním oblečení (ajťáci přece nejsou žádní modelové). Žádný nezvládnutelný tlak ze strany firmy. Potom mají takovou vývěsku v jejich intranetu, kde se řeší nejrůznější problémy, jako například: došlo mléko v čtvrtém patře... Na víc si asi nevzpomenu, ale žádná extra dřina ani nátlak to není, samozřejmě musí zaměstanec něco umět.
Komentáře
U nás mají všichni zdravotní potíže z klimatizace, která je zavedná v místnosti se 100 zaměstnanci.
zavoláte na centrálu, že je vám zima/vedo, řeknou vám, že před chvílí volali kolegové, ať uberou/přidají, že je vedro/zima...
Odměnou mi byla vždy naprosto pružná pracovní doba, úsměv na tváři vedoucího a různé nadstandardní výhody jako pomoc při stěhování, dovoz do práce a z práce, povoleno tahání děcka do práce, když školka holt dva měsíce nepremává, nákupy v pracovní době,....takové reciproční hospodářství. Čím jsou šéfové inteligentnější, tím je s nima život příjemnější a lidštější a zbavený všech formalit.
http://volby.sme.sk/c/5343755/fico-sa-nechal-nakrutit-v-sukromi-cvici-psa-aby-dobre-hryzkal.html
a následne séria vecí od shootyho :)
Edit:shooty?
Mně připadají chlapi stejní kolegové jako ženské. Někteří takoví, jiní makoví. Až na to, že starší chlapi se vždycky budou chovat k mladší holce vlídněji... A tím to asi vzniká.
Nicméně je to zas kus od kusu.
Můj šéf zrovna oblíbenosti nepobral. Ale volila jsem ho do dozorčí rady, protože dle mého názoru si to zasloužil jako služebně nejstarší z těch tří kariéristů na kandidátce. To by nikdo nepochopil. :-)
Na víc si asi nevzpomenu, ale žádná extra dřina ani nátlak to není, samozřejmě musí zaměstanec něco umět.