Ahoj chci se zeptat na Eriksona. Vím že už se to tu někde někdy řešilo ale jak to teda s tou jeho knihou padlých je? 10 dílů a konec? nebo budou nějaký další? já jestli má cenu to začínat číst?
Prave som lustrovala svoju kniznicu kvoli prachu a nasla som Andreasa Eschbacha Tkalci gobelinu. Uz som ju pozicala asi desiatim ludom, je skoro rozpadnuta, ale nazory sa lisia od "dobreho sci-fi" po "vynikajuce slzy na povrch deruce", takze odporucam. Za malo penazi vela muziky.
Edit: Ak vahate na fantasyplanet su dve recenzie, ktore vas mozno presvedcia.
Dočteno. Četlo se to jedním dechem a nalákalo mě to zase na scifi. Dokonce i nějaké ty slzy se vydraly. :-)
S přestávkami čtu toho Faynmana a je to tak fajnové čtení :-) Před chvílí jsem si přečetla o jeho setkání s Nielsem Bohrem a jeho závěr vztahující se na jeho jednání s lidmi povšechně. "Nikdy nepřemýšlím nad tím, s kým mluvím. Když řekne blbost, tak mu řeknu, že to je blbost. Když je to dobré, tak řeknu, že to je dobré. Jsem holt takový. Když si tohle stanovíte a dokážete podle toho žít, je to pěkné a příjemné."
(Niels Bohr mu za takový přístup děkoval, že nejúnavnější je hodiny mluvit o něčem, o čem ostatní vědí, že to je blbost a jen zdvořile přikyvují, místo, aby mu to řekli.)
Mám ráda oba :-) S takovými lidmi se dá komunikovat :-p
Jarla: to mi připomnělo epizodu z TBBT. Sheldon získává dotace od bohatých mecenášů, kteří si s ním chtějí potřást ruce: "Já chci vaše peníze a ne bacily." :-)
Sheldon je krásný případ asociála, který některé věci domýšlí do důsledků a proto nechápe sociální konvence :-) Půvabně vysvětlil skutečný princip dárků, aneb dárek jako obligace - krásná kapitolka tuším v knize "O původu ctností". A popravdě jeho přístup částečně sdílím, protože ve chvílích, kdy mám dát dárek někomu, koho opravdu velmi dobře neznám, tak se dostávám do situace, že nevím jaký, protože příliš laciný je neúcta a příliš drahý zase ztrapňuje toho druhého, zvlášť, když si vlastně navzájem do hlavy nevidí a nestanoví si třeba cenový limit, což je ovšem taky trapné říct, tak jo, dáme si dárek, ale jen do výše tisícovky :-)) Proto ho naprosto chápu, že s e tomu chce vyhnout :-D
Já zrovna tyhle postavy (Sheldon, dr House, Sherlock z toho nového seriálu) nemám ráda. Představují u mě takový archetyp hulváta, kterému to každý žere. Vtip je v tom, že takový hulvát musí být velmi potřebný, aby ho všichni neposlali do patřičných míst. Proto jde vždycky o génia. (kdyby to byl hulvát tolerovaný díky společenskému postavení nebo penězům, nikdo by ho neobdivoval). Zároveň musí mít svého věrného přítele, který tvoří nárazník mezi ním a zbytkem světa. Jinak mám pocit, že každý zahořklý nevrlý důchodce sní o tom, jak bude všechny kolem urážet a ti se budou stále vracet pro další a další nálož :-)
btw: prakticky celá lidská interakce je o odhadování míry... Dárek je klasika, následovaná otázkou, co dát kamarádovi nebo příbuznému, když nám něco věnuje (třeba oblečení po dítěti).
Problém s těmito postavami je, že jsou skutečné. A vůbec se nejedná o hulváty. Mezi vědci najdete takových mraky. Jejich asociální chování je dané tím, že vidí věci v širších souvislostech, které člověk běžně přehlíží. Jejich nadprůměrná inteligence z nich dělá asociály, kteří nevidí smysl v předstírání společenské hry s frázemi "Moc ti to sluší" a podobně. Nevidí důvod proč takové věci říkat. Většinou proto, že si neumí představit, že nikdo neprokoukne, že to není upřímné, že jde pouze o sociální konvence. Smysl těchto konvencí jim uniká. Proto v komunikaci mezi sebou tyto zbytečnosti a formality odbourají a říkají si na plnou hubu, co si myslí o jednání, nápadu a podobně toho druhého. a ten druhý to logicky přijímá stejně, protože to nepovažuje za hulvátství, ale za prostou upřímnost, která je nejkratší cestou k cíli. Bezobalová kritika je pro ně přínosem, protože jim dává možnost okamžité sebereflexe na poli poznání. Pro běžná stvoření jako jsou sekretářky jsou to nevychovaní dívní pavouci, protože když vejdou do kanceláře, tak mezi řečí prohlásí oznamovací větu "Ta barva na vlasy vám nesluší, vypadátetak starší." A sekretářka nedokáže pochopit, že to je konstatování faktu bez jakékoliv emotivní zástěrky. Já si takové jedince zase nemohu vynachválit :-)) teď hovořím o těch reálných a ne o těch filmových.
Taky znám z okolí, že čím větší "génius", tím podivněji se chová k okolí. Pokud je Sheldon a nový Sherlock asperger, tak to není nic na obdivování, ale na politování, páč jsou nemocní. Poslední dobou se množí psychicky nemocní cool hrdinové, kteří terorizují okolí za blaženého uslintávání diváků. :-) Interakce s ostatními homo sapiens je nezbytná, a tak i sociální inteligence se cení.
Co se týče dárků, nikdy jsem nepochopila dávání peněz vydělávajícím lidem. Staré paní je třeba zatěžko chodit nakupovat, a tak dá pár stovek. Zároveň ale "nic nepotřebuje", a tak koupit dárek pro ni je nemožné. Má dostat těch pár stovek nazpět?
Nevím, jestli vysoká inteligence zvyšuje pravděpodobnost, že daný člověk bude asociál. Možné to je. Já jsem potkal mnoho opravdu mimořádně chytrých lidí, kteří byli asociálové - jeden například studoval sinologii a k tomu systematickou biologii. A vše v pohodě. Dokonce s ním byla sranda a dalo se s ním zajít do hospody, ale vypadal jak bezďák a holku si našel až v Číně:-) Pak jsme měli profesory, kteří byli špičky ve svých oborech a přitom to byli takoví normální lidé se soucitem k prostým hloupočkým studentům:-)
Asociál je termín, který zde užívám na někoho, kdo se jeví asociálně vůči většinové skupině obyvatelstva, avšak mezi sobě rovnými - na konci Gaussovy křivky - se chová naprosto normálně a adekvátně. A protože jsou v menšině, tak jsou nazýváni asociály tou většinou. Ovšem pocity nepochopení a úžasu nad chováním té druhé skupiny jsou totožné. Tito lidé z konce Gaussovy křivky jsou ti, co posouvají vývoj dopředu a jsou zapotřebí. Proto žehrání většiny, která je nechápe mi přijde nemístné. Těm největším řvounům bych odepřela výdobytky získané těmito asociály - od eletřiny po léky. Asociální chování takových lidí se projevuje skutečně různě a také závisí na možnostech interakce s ostatním obyvatelstvem. Mezi učiteli je jich samozřejmě míň, protože se setkávají s "většinou" denně a společenské konvence okoukají (považují je za zbytečné, ale používají je, protože jim to usnadňuje život - zjistili jak to funguje). Ovšem na takové akademii se kumulují na jednom místě i stovky takových asociálů a v interakci se sebě rovnými žádné problémy nemají a s ostatními přicházejí do styku minimálně - třeba když platí u pokladny v obchodě.
Mezi těmito lidmi jsem nalezla abnormální množství velmi charakterních lidí, kteří jsou čestní, velkorysí, přátelští, soucitní, mravní, štědří, spolehliví, zodpovědní,....Neženou se za penězi, za společenským postavením, majetky a hýřením. Většinou nechápou význam těchto věcí. A už vůbec, proč by to měli chtít.
Nejvíc mne na nich vždy překvapovala ta nesobeckost a absence závisti a mstivosti, se kterou jsem se setkávala všude jinde.
Chmur: myslím, že mezi uznávané špičky se ti doopravdičtí chytří asociálové nedostanou. U nás profesoři byli hlavně politici. Nejvyšší metou nebylo získat nedejbože nobelovu cenu, ale stát se šéfem katedry a výše. Ale nestudovala jsem na škole, která by byla schopná udržet a zaplatit špičky v oboru, to zase ne. :-)
Poslední dobou se množí psychicky nemocní cool hrdinové, kteří terorizují okolí za blaženého uslintávání diváků. :-) Interakce s ostatními homo sapiens je nezbytná, a tak i sociální inteligence se cení.
Je to tak.
Skutečnost, že je člověk chytřejší než ostatní, ho neopravňuje k hrubosti. To je jako kdybychom se my průměrní chovali hrubě k mentálně retardovaným...
Nemyslím si, že by v reálném světě existovali ti kamarádi-obdivovatelé, kteří o hrubého génia obětavě pečují.
Hlavně potřebují vědět, že jim ta sinologie v praxi k něčemu bude :-))
Kamarádka kamarádky je sinoložka, je stará jako já a když jsem se dozvěděla, že doplatila hypo na barák v Praze, reálně jsem uvažovala nad tím, proč jsem to taky nezkusila .-) Dělá v nějaké agentuře na podporu obchodu s čínou, či co. Ale zase si nenašla čínského manžela, má Čecha :-)
Ten borec sinolog o kterém jsem psal měl hezkou práci v Číně. Dělal v zemědělství kterému vůbec nerozuměl. Nějaká společnost která prodávala už nevím co, dělala agendu na venkově a on byl jakože zahraniční odborník. Měl jim něco vyprávět a oni překládali respektive nabízeli svoje zboží. Takže náš malý odborník například vyprávěl pohádku o Červení karkulce, která se vzápětí přeložila v reklamu na hnojivo:-)
Komentáře
Doplňující informace
Zaslání na dobírku
Možnost zaslání do : jen Česká republika
A nemam nikoho takeho :(
Občas mi od nich přijde zásilka z Bratislavy, ale slovenský web v provozu nemají.
Dokonce i nějaké ty slzy se vydraly. :-)
"Nikdy nepřemýšlím nad tím, s kým mluvím. Když řekne blbost, tak mu řeknu, že to je blbost. Když je to dobré, tak řeknu, že to je dobré. Jsem holt takový. Když si tohle stanovíte a dokážete podle toho žít, je to pěkné a příjemné."
(Niels Bohr mu za takový přístup děkoval, že nejúnavnější je hodiny mluvit o něčem, o čem ostatní vědí, že to je blbost a jen zdvořile přikyvují, místo, aby mu to řekli.)
Mám ráda oba :-) S takovými lidmi se dá komunikovat :-p
btw: prakticky celá lidská interakce je o odhadování míry... Dárek je klasika, následovaná otázkou, co dát kamarádovi nebo příbuznému, když nám něco věnuje (třeba oblečení po dítěti).
Proto v komunikaci mezi sebou tyto zbytečnosti a formality odbourají a říkají si na plnou hubu, co si myslí o jednání, nápadu a podobně toho druhého. a ten druhý to logicky přijímá stejně, protože to nepovažuje za hulvátství, ale za prostou upřímnost, která je nejkratší cestou k cíli. Bezobalová kritika je pro ně přínosem, protože jim dává možnost okamžité sebereflexe na poli poznání.
Pro běžná stvoření jako jsou sekretářky jsou to nevychovaní dívní pavouci, protože když vejdou do kanceláře, tak mezi řečí prohlásí oznamovací větu "Ta barva na vlasy vám nesluší, vypadátetak starší." A sekretářka nedokáže pochopit, že to je konstatování faktu bez jakékoliv emotivní zástěrky.
Já si takové jedince zase nemohu vynachválit :-))
teď hovořím o těch reálných a ne o těch filmových.
Pokud je Sheldon a nový Sherlock asperger, tak to není nic na obdivování, ale na politování, páč jsou nemocní. Poslední dobou se množí psychicky nemocní cool hrdinové, kteří terorizují okolí za blaženého uslintávání diváků. :-)
Interakce s ostatními homo sapiens je nezbytná, a tak i sociální inteligence se cení.
Co se týče dárků, nikdy jsem nepochopila dávání peněz vydělávajícím lidem. Staré paní je třeba zatěžko chodit nakupovat, a tak dá pár stovek. Zároveň ale "nic nepotřebuje", a tak koupit dárek pro ni je nemožné. Má dostat těch pár stovek nazpět?
Pak jsme měli profesory, kteří byli špičky ve svých oborech a přitom to byli takoví normální lidé se soucitem k prostým hloupočkým studentům:-)
Tito lidé z konce Gaussovy křivky jsou ti, co posouvají vývoj dopředu a jsou zapotřebí. Proto žehrání většiny, která je nechápe mi přijde nemístné. Těm největším řvounům bych odepřela výdobytky získané těmito asociály - od eletřiny po léky.
Asociální chování takových lidí se projevuje skutečně různě a také závisí na možnostech interakce s ostatním obyvatelstvem. Mezi učiteli je jich samozřejmě míň, protože se setkávají s "většinou" denně a společenské konvence okoukají (považují je za zbytečné, ale používají je, protože jim to usnadňuje život - zjistili jak to funguje).
Ovšem na takové akademii se kumulují na jednom místě i stovky takových asociálů a v interakci se sebě rovnými žádné problémy nemají a s ostatními přicházejí do styku minimálně - třeba když platí u pokladny v obchodě.
Mezi těmito lidmi jsem nalezla abnormální množství velmi charakterních lidí, kteří jsou čestní, velkorysí, přátelští, soucitní, mravní, štědří, spolehliví, zodpovědní,....Neženou se za penězi, za společenským postavením, majetky a hýřením. Většinou nechápou význam těchto věcí. A už vůbec, proč by to měli chtít.
Nejvíc mne na nich vždy překvapovala ta nesobeckost a absence závisti a mstivosti, se kterou jsem se setkávala všude jinde.
Skutečnost, že je člověk chytřejší než ostatní, ho neopravňuje k hrubosti. To je jako kdybychom se my průměrní chovali hrubě k mentálně retardovaným...
Nemyslím si, že by v reálném světě existovali ti kamarádi-obdivovatelé, kteří o hrubého génia obětavě pečují.
Kdo z nás by se nechal šikanovat Sheldonem?
Takže náš malý odborník například vyprávěl pohádku o Červení karkulce, která se vzápětí přeložila v reklamu na hnojivo:-)