EMO? nie.. gotika..atroškametalu.. vlastne niečoako gothmetal...tak niak Ale emo ako emo ktore bolo pôvodne bolo super... antidrogova organizacia... Mlady proti drogam vlastne proti rovestnikom a priateľom.. nie to emo čo vidime dnes Čo je vlastne scene
Ja sa citim v tme dobre je to ako moj domov ako materske mlieko.. nie važn tak niak no
akú tmu si zažil? bol si stratený v tme na cudzom mieste? bol si bez dospelého v lese v úplnej tme, bez baterky? kráčal si tmou/hmlou nevediac či ideš správnym smerom?
Ja sa citim v tme dobre je to ako moj domov ako materske mlieko.. nie važn tak niak no
akú tmu si zažil? bol si stratený v tme na cudzom mieste? bol si bez dospelého v lese v úplnej tme, bez baterky? kráčal si tmou/hmlou nevediac či ideš správnym smerom?
v tme v cudzom meste? ano bez dospeleho v lese? v desiatich rokoch prvy krat ano bol.. bol nov a pomerne oblačno... zažil som tmu ako keď si zavrety v miestnosti bez okien s tym rozdielom že som bol v obiati stromov.. a nebal som sa
Bát se v lese? To je iracionální strach, který lze snadno potlačit. Tam nebezpečí nehrozí. Tata mi vždycky říkal - neboj se tmy a neboj se lesa. Boj se lidí, protože lidi jsou zlí!
Nemyslím si že iracionální strach jde snadno potlačit.
Ámen. Jako hrdá majitelka několika fóbií (a tím myslím skutečných fóbii) mohu potvrdit.
Jinak, co se tmy týče, doporučuji přečíst Město Ember. Je to sice pro děti, ale krásně to ukazuje, jak velmi nutně potřebují lidské bytosti světlo. je to o městě, obklopeném samou temnotou... jen ve městě svítí žárovky, ale město se rozpadá a generátor vynechává. A při každém vynechání se ponoří do temnoty a jeho obyvatelé se třesou hrůzou, zda zrovna tenhle výpadek bude tím, po němž bude následovat už jen absolutní temnota... (pokud to budete číst, nečtěte si nic o té knize, jen tu knihu :-) všude je to samý spoiler .-)
Ovšem, že je rozdíl mezi fóbií a mezi strachem, který uznáte jako iracionální. A jistě, každý dokáže potlačit jiný druh strachu a někdo třeba vůbec. ale pokud nemáte žádné špatné prožitky se tmou v lese spojené, jestli vám nikdo nečetl pohádky a nevyprávěl příběhy, kde figuruje tma jako zlo nebo les jako zlo (nebo obojí). Pak máte docela slušnou naději, že takový strach potlačíte. Miluji noci na chatách v Beskydských lesích. Nikde ani živáčka ani mrtváčka, ponoříte se venku do tmy a nasloucháte zvukům. Pravděpodobnost, že vám hrozí jakékoliv nebezpečí je mizivá. Každopádně nesrovnatelně menší, než když se budete v nočních hodinách procházet osvětleným Ostravským Přívozem....
já mam teda strach z výšek a nevím o tom, že by mi někdo vyprávěl pohádky alá "Jak Bran potkal Jaimeho" :-) ale když jsem šel po hřebeni půl metrů širokym a na každý straně byl 20-30m sráz, tak jsem si stokrát namlouval, že když jdu po normální cestě, tak nepadám, ani mi nohy nevykračujou jinam než si usmyslím... - a stejně jsem byl pos.. až za ušima ;)
Ovšem, že je rozdíl mezi fóbií a mezi strachem, který uznáte jako iracionální. A jistě, každý dokáže potlačit jiný druh strachu a někdo třeba vůbec. ale pokud nemáte žádné špatné prožitky se tmou v lese spojené, jestli vám nikdo nečetl pohádky a nevyprávěl příběhy, kde figuruje tma jako zlo nebo les jako zlo (nebo obojí). Pak máte docela slušnou naději, že takový strach potlačíte. Miluji noci na chatách v Beskydských lesích. Nikde ani živáčka ani mrtváčka, ponoříte se venku do tmy a nasloucháte zvukům. Pravděpodobnost, že vám hrozí jakékoliv nebezpečí je mizivá. Každopádně nesrovnatelně menší, než když se budete v nočních hodinách procházet osvětleným Ostravským Přívozem....
Alebo žilinou... preto mam radšej ten les pobliž... Je to tam take ine.. proste chviľu mate svetla sidliska a zrazu les.. nie je to sice take imtimčo ako niekde v ozajstnom lese ale neviem či by som vedel žiť bez neho
No já mám rád les i tmu...a noční zvuky...Mám rád výšky a nemám iracionální strach z žádného zvířete. Je jasný, že když jdu zničit vosí hnízdo na baráku v pětimetrové výšce, na žebříku mi dobře mi není. Jediné co mě neopodstatněně děsí, jsou místa, ze kterých se nemůžu dostat. Třebas výtah nebo metro je v poho, ale jednou jsem šel na hokej, obklopen stovkami fanoušků mě začli napadat myšlenky: Jestli tu začne hořet, tak se odsud asi nedostanu a pak už ty klasické příznaky: pocení, bušení srdce atd. No ustál jsem to, ale hromadné akce a tlačenice nejsou má silná stránka...
No, ja mám zas z nepochopiteľného dôvodu strach z voľného priestoru v miestnosti. Stačí, aby som pri nejakej prednáške v škole sedel na okraji radu(na vnútornej strane miestnosti) a je mi normálne až zle, keď vedľa mňa nie je nič, len voľný priechod pre iných ľudí.
Komentáře
Nu, aj som si hovoril, že Blacksmither je dlhé a Virgin znie divne... Ale vo Wowku je kováč Blacksmither
Ale emo ako emo ktore bolo pôvodne bolo super... antidrogova organizacia...
Mlady proti drogam vlastne proti rovestnikom a priateľom.. nie to emo čo vidime dnes Čo je vlastne scene
kráčal si tmou/hmlou nevediac či ideš správnym smerom?
ano bol.. bol nov a pomerne oblačno... zažil som tmu ako keď si zavrety v miestnosti bez okien s tym rozdielom že som bol v obiati stromov.. a nebal som sa
Tata mi vždycky říkal - neboj se tmy a neboj se lesa. Boj se lidí, protože lidi jsou zlí!
Jinak, co se tmy týče, doporučuji přečíst Město Ember. Je to sice pro děti, ale krásně to ukazuje, jak velmi nutně potřebují lidské bytosti světlo. je to o městě, obklopeném samou temnotou... jen ve městě svítí žárovky, ale město se rozpadá a generátor vynechává. A při každém vynechání se ponoří do temnoty a jeho obyvatelé se třesou hrůzou, zda zrovna tenhle výpadek bude tím, po němž bude následovat už jen absolutní temnota... (pokud to budete číst, nečtěte si nic o té knize, jen tu knihu :-) všude je to samý spoiler .-)
Miluji noci na chatách v Beskydských lesích. Nikde ani živáčka ani mrtváčka, ponoříte se venku do tmy a nasloucháte zvukům. Pravděpodobnost, že vám hrozí jakékoliv nebezpečí je mizivá. Každopádně nesrovnatelně menší, než když se budete v nočních hodinách procházet osvětleným Ostravským Přívozem....
:-)
ale když jsem šel po hřebeni půl metrů širokym a na každý straně byl 20-30m sráz, tak jsem si stokrát namlouval, že když jdu po normální cestě, tak nepadám, ani mi nohy nevykračujou jinam než si usmyslím... - a stejně jsem byl pos.. až za ušima
;)