Já se na to tak těšila - podle obrázků jsem doufala, že to bude "obyčejná" krásná pohádka bez "hahaha momentů". Smůla :( Ale asi se na to stejně podívám kvůli kostýmům, které jsou prostě boží...
Enchanted je boží, ale udělat pohádku takhle vtipně nadnesenou je podle mě strašně těžké. Je tenká hranice mezi tím aby to bylo božské nebo neskutečně trapné...
Ta Sněhurka a lovec s Charlize Theron v roli královny se mi líbí, ale vážně se bojím toho, že budu fandit víc zlé královně než Sněhurce, vždyť není Sněhurka ani hezčí! :-D
Já nemyslím, že by tenhle příběh roztáhli z 15-ti minut na 2 hodiny, ale něco na ten motiv se stejnou grafikou, páč ta byla boží. Já na konci regulérně řvala, jsem na filmy a knížky děsnej slaboch: brečím i u Dumba :)
Tak to se mi u knížek naštěstí stává jen výjimečně. Horší je to se smíchem. Čím víc se ho snažím tlumit, tím víc nedokážu přestat. Minulý týden se na mě v čekárně u doktora někteří dívali jako bych si spletla ordinaci, protože psychiatrie je někde jinde.
Nevada: to znám... Krisa: Já si troufám říct že vůči tomuhle mám velmi cynický postoj (i když u kluků se to tak nebere já vim) ale když jsem viděl jak u filmui Lidice v kině brečeli kluci, holky a dokonce i učitelé, no co dodat fakt jsem si myslel že to není možný...... jediné 2 scény ze všech televizních filmů seriálů a knih které mi dokázali vehnat slzy do očí byly v SG a to při smrti D. Jacksona na konci páté série (jsem ještě nevěděl že se vrátí) a pak na úplném konci SGU když (možná?) nejspíš umře můj nejoblíbenější hrdina všech dob Eli Wallace. Ta scéna ve mě zanechává velmi silné emoce i dnes i když už jsem to viděl.
Everett Young: Já jsem cynik jako prase, miluji černý humor, nenávidím lidi a půjdu do pekla...ale brečím u filmů, knížek a když se něco stane zvířátkům :)
Taky brečím u dojemných konců, u knížek méně než u filmů, ale už se mi stalo, že jsem v trolejbuse utírala slzy a říkala jsem si, co si lidi pomyslí. :-)
Já jsem u filmu ani knížky nikdy vyloženě nebrečela, ale vlhký oči, to jo. Naposledy u Marley a já :D U Martina mám spíš pocit, jako kdyby mi dal na hraní krásný štěňátko, pak přijde s puškou, střelí štěňátko do hlavy a jako bonus mě ještě pažbou praští do ksichtu. A to si u seriálu tím vším projdu znova. Když jsem četla Rudou svatbu, bylo mi to až fyzicky nepříjemný. A navíc jsem si vzpomněla na scénu, kterou jsem viděla měsíc předtím - Robb a Catelyn v osmým díle. HBO... :(
Já jsem tragéd, Marleymu jsem se dlouho vyhýbala, páč mi bylo jasný, jaký bude konec. Nedávno jsem podlehla a řvala jak malá - možná k tomu přispělo, že mi na jaře umřel pes, ale brečela bych stejně :)
Jestli chcete brečet, tak vám doporučuji film "Tanec v temnotách". Největší citová vydírárna od Lars Von Triera. V hlavní roli Björk a na konci filmu jsem řval jak želva.
Já jsem citlivka, která se dokáže rozbrečet u reklamy na Škodovku (true story), takže v podstatě brečím u čehokoli, co se mi naskytne. Když jsem poslouchala poslední Aryu v první knize, stála jsem v kuchyni a vzlykala si do čaje. Nebyl pak moc dobrý.
Komentáře
Ale nejlepší Sněhurka je ta od Mládka
Krisa: Já si troufám říct že vůči tomuhle mám velmi cynický postoj (i když u kluků se to tak nebere já vim) ale když jsem viděl jak u filmui Lidice v kině brečeli kluci, holky a dokonce i učitelé, no co dodat fakt jsem si myslel že to není možný...... jediné 2 scény ze všech televizních filmů seriálů a knih které mi dokázali vehnat slzy do očí byly v SG a to při smrti D. Jacksona na konci páté série (jsem ještě nevěděl že se vrátí) a pak na úplném konci SGU když (možná?) nejspíš umře můj nejoblíbenější hrdina všech dob Eli Wallace. Ta scéna ve mě zanechává velmi silné emoce i dnes i když už jsem to viděl.
Film o nemocné holce a jak se s tím pere její rodina.