Jsem stale zamilovany do Robin Hobb, mam ze sebou druhy dil Soldier's son a je to narez. Provazaany a dobre vymysleny pribeh, stret kultur, jako obvykle zajimavy setting (pseudo USA a valky s indiany, ale velmi kvalitne zpracovane a do hloubky promyslene), zajimave postavy (moc bych chtel spoilovat :), proste super. Je to trochu dlouhe (kolem 700 str.), ale stoji to za to.
Tak právě jsem dočetl Nanečisto od Sergeje Lukjaněnka. I když tam používá pár prvků podobnejch Hlídkám, je to pěkný čtení s pár zajímavejma myšlenkama. Hodně se mi líbí, jak se hrdina zachová asi ve dvou třetinách knížky (resp. souhlasim s jeho názorem na věc). Jsem ostatně zvědavej, jestli je to začátek další série, protože konec je hodně otevřenej a celej ten svět "funkcionálů" byl zatim v podstatě jen naťuknutej.
Já jsem teď po Scottovi Bakkerovi (Princ ničeho) uchopil dalšího Scotta, Lynche (Lži Lockeho Lamory) a ani do jednoho z těch "nových, svěžích, jasných hlasů ve fantasy, na které jsme tak dlouho čekali" se nějak nemůžu začíst. Něco mi říká, že je vidět, že chlapci moc nevyrostli na povídkách, ale začali hned s románovými sériemi.
princ ničeho som čítal, nie je to úplne zlé, ale ani nič extra. najmä mi to príde trochu nepoctivé, pretože v hrubých rysoch vlastne preprisuje (kradne) dejiny byzantskej ríše a križiackých výprav. akurát, že to nepriznáva a dúfa, že mu to u západneho publika prejde :(
schleitr píše: Existuje u nás obchod(nejlépe s e-shopem) který prodává originály Dragonlance a Forgotten Realms knížky?Nebo je jediná cesta objednávka s ciziny?
Rychlé, spolehlivé a bez poštovného! Knihy posílají odděleně, tzn. pokud objednáte dvě, dostanete zpravidla dva balíčky. Prozatím jsem nanejvýš spokojen. hyperion (Martin Šust)
Mě potěšil právě Ropemaker od Petera Dickinsona, kterého jsem našla v městské knihovně, je to fantasy v jiném světě, dýchá takovým tím pravým magickým realismem ne úplně pro dospělé, ale ani úplně pro děti (Young Adult).
Já jsem v poslední době přečetla Zjizvenou noc a ta se mi líbila moc. Je to taková nezvyklá urban fantasy, asi trochu do new weird. Jde o město žijící zavěšeno nad propastí, v níž žije (asi) jejich (asi) Bůh, kterého jeho matka svrhla z nebes poté, co se vzepřel jejím nárokům. Město střežila letka bojových andělů, z nich však zbyl jen jeden trumbera s dobrým srdcem, ale téměř bez schopností, kterého si kněží drží jako symbol starých časů. Město má ještě jednoho, mnohem nebezpečnějšího, anděla. Ten, či spíše ta, vylétá z propasti a baží po krvi. Události tomu chtějí, že hlavní hrdinové na vlastní kůži zjistí, co se skutečně skrývá ve zdánlivě bezedné propasti.
Jediné, co považuji za podraz je fakt, že nejde o samostatný román, ale o první díl trilogie. Což jsem se dozvěděla až na konci. GRR.
Další dobrá knížka, kterou jsem četla, je Tajná historie Moskvy. Je to melancholický příběh o zmateném období devadesátých let, kdy jeden způsob života skončil a nový se teprve ustavoval. Uprostřed toho chaosu se sestra hlavní hrdinky Máši promění v kavku a Máša musí zjistit proč se to stalo a hlavně jak to zvrátit. Tajnou historii Moskvy si užijí především ti, kteří trochu přemýšlí, nejsou jim cizí jinotaje a symboly a alespoň trochu znají slovanskou mytologii. Ti se i pobaví, třeba ve chvíli, kdy Děda Mráz vysvětluje Máše, že není žádný Santa Claus, aby nosil dárky, on má důležitější úkoly....
Naopak co se mi nelíbilo, vůbec mě nechytlo za srdce a dočetla jsem to jen s nechutí, byla Měsíční píseň. Další z řady příběhů strašně kchůl slečen, které si jednou rukou poradí s vlkodlaky, vampýry i dalšími potvorami, zatímco druhou rukou si přidržují zrcátko a kontrolují si, zda mají patřičně znuděný výraz :-( Dříve jsem to žrala, teď se mi ty sebevědomé holčiny nějak přejedly.
A kdybych se tahle diskuze jmenovala, Na co jiného se dívat, hodila bych sem ještě úžasný horor Pandorum, který krom toho, že začíná větou v češtině, má i mnoho dalších kvalit. Nevhodné pro klaustrofobiky! Pro zájemce je moje recenze na blogu: http://tyninsvet.blogspot.com/
Na kafku? Franze Kafku? :-) To by nemuselo být špatné. A jak se ti ne/líbilo Stmívání film/knižní předloha?
Taky míváte občas takové záchvaty knihománie? Vejdete do obchodu, kde se knihy prodávají - jako obvykle se vám zvýší tepová frekvence (tolik příběhů, tolik myšlenek v regále!) - procházíte se, semtam vezmete něco do ruky a mazlíte se s tím, nevědomky nad sebou ztrácíte sebekontrolu (což je docela záludný proces), takže když pak přijdete domů, s hrůzou zjistíte, že jste se právě stali majiteli šesti nových (a drahých) knih a vaše peněženka je lehčí o - radši nechtějte vědět, o kolik...
Knihy si zpravidla vybírám podle třech kritérií.
1) Buď jsem o ní už něco slyšel nebo četl a vím, že mám chuť zjistit, o čem je.
2) Knihu neznám, ale znám jejího autora, takže vím, že psát umí a říkám si: sakra, když to dokázal jednou, proč ne zase zase?
3) Neznám knihu, ani jejího autora, ale do oka mi padne jedna věta, nebo pasáž, po které s mírně udiveným (až náměsíčným) výrazem pokládám tuto knihu do košíku.
Někdy je to samozřejmě kombinace všech těchto okolností.
Už jsem vám vykládal, že trpím jakousi obsesí co se týče artušovského mýtu a jeho rytířů Kulatého stolu? No, asi ano, to se nedá nic dělat. :-) Takže zrovna dnes jsem vešel do svého oblíbeného ostravského knihkupectví (krásně to tam voní knihami) a už v regálku se žhavými novinkami mne udeřila do očí Činy krále Artuše a jeho vznešených rytířů. Autor - John Steinbeck. Což je shodou okolností autor jedné z mých nejvíc oblíbených knih Na východ od ráje. Začínám si pobrukovat. O kousek dál narazím na knihu s výjimečně odpudivou obálkou pod názvem Mordred - Artušův bastard. Jméno autora mi nic neříká, obálka je opravdu příšerná (skoro se zdráhám ji vůbec vzít do ruky, abych ostudným způsobem nepošlapal své estetické zásady), když vtom narazím na tu větu. O osudu koupě této ohyzdné knihy rozhodla pouhá jediná věta. Ta věta zněla: Má matka byla prokleta keltskou krásou. Možná si říkáte no a co, se mnou to nic nedělá. Mně to stačilo. Šup do košíku! Začínám si potichu prozpěvovat, všímám si, že ostatní vybírající se mi začínají vyhýbat uctivým obloukem. Jdu dál. David Benioff, Město zlodějů...moment, to jméno mi něco říká. Nepíše ten kluk scénáře? :-) Následuje pasáž, po které bych si ho koupil, ani kdyby náhodou nenapsal filmovou adaptaci Tróje a teď nedávno i Hry o trůny.
"Začneme pomalu," řekl Kolja,"pěkně od začátku. Líbí se ti nějaká holka?"
"Nijak zvlášť."
"Kdo říká, že to musí bejt něco zvláštního? Jsi panic, potřebuješ nějakou, která dejchá, ne Tamaru Karsavinovou."
"Jmenuje se Věra a bydlí u nás v domě. Ale líbí se jí někdo jinej."
"Dobře. Za prvý, nestarej se o nikoho jinýho. Starej se o Věru. Co na ní je? Proč se ti líbí?
"Já nevím. Bydlí u nás v domě."
"To už něco znamená. Ještě něco?"
"Hraje na cello."
"Nádhernej nástroj. Jakou barvu mají její oči?"
"Nevím."
"Tak se ti nelíbí. Jestli nevíš, jaký má oči, nelíbí se ti. Pusť ji z hlavy."
To mě dostalo.
No, abych to moc nezdržoval, pak ještě Azincourt Bernarda Cornwella, kyberpunkovou antologii Zrcadlovky (která u nás vyšla se zpoždění "pouhých" třiadvaceti let, ale co už, čekal jsem na ni), a ještě Robert Harris, Duch.
Mám podobné problémy. Navíc mimo klasické obchody s knihami obíhám ještě ostravské antikvariáty. Moje drahá polovička mě vždy na nákupu "zanechá" v knihkupectví a já tam chodím mezi regály, někdy se jen tak letmo dotknu hřbetů knih a někdy je vezmu do ruky, to když mě něčím upoutá, a přečtu si stranu, či dvě. Je to jak "dětský koutek" :D Pak si mě zase vyzvedne a já jdu jako poslušný přítel :D
Já si knihy vybírám na jistotu. Většinou přesně vím pro co si jdu. Vím že to vyšlo a chci to hned a okamžitě. U antikvariátů to tak ale není. Občas něco koupím jen tak. A občas si nejdříve zjistím o co jde, když mě kniha zaujme.
A propos, které je to oblíbené ostravské knihkupectví?
K Zrcadlovkám se mi váže traumatická vzpomínka. Můj svého času přítel byl až nezdravě posedlý péčí o knihy, při čtení musel mít člověk div ně chirurgické rukavice a roušku. A tak jsem tak měla půjčenou tuhle knihu, bylo to v zimě, náledí, a na autobusové zastávce jsem se tak trochu rozmázla. Co na tom, že jsem si málem zlomila ruku a rozbila hlavu o odpadlový koš, v první řadě jsem dostala vynadáno za pomačkanou knihu.
Jinak jsem si ale zrovna tak v pondělí udělala radost, prošla jsem se antikvariátem co máme pod domem a ukořistila jsem nějaké starší vydání Kámasútry... Ještě jsem neměla čas se začíst, ale povšimla jsem si pěkných zamyšlení nad jednotlivými kapitolami v odrazu moderní doby... A pěkně voní =)
heavy_head píše: David Benioff, Město zlodějů...moment, to jméno mi něco říká. Nepíše ten kluk scénáře? :-) Následuje pasáž, po které bych si ho koupil, ani kdyby náhodou nenapsal filmovou adaptaci Tróje a teď nedávno i Hry o trůny.
Právě ta Trója mě docela odrazuje od nákupu. Počkám si teda na tvé pošity :-)
Já teď dočítám Sen Ockerwee (hanba mi, já vím) a jsem tak navnazen na upíry, že když jsem si do toho pustil trailer na to čupr eňo ňuňo módní Stmívání, mám skoro chuť to vidět celý. Bu'd proklet GRRM! :-)
Komentáře
Scott R.Bakker - Princ ničeho
Joe Abercrombie - První zákon
Jsou to vícedílné fantasy a na rozdíl od GRRM budou možná i dopsány :)
Na Lži Lockeho Lamory jsem zrovna čet recenzi a zápletkou mě to moc nezaujalo.
Existuje u nás obchod(nejlépe s e-shopem) který prodává originály Dragonlance a Forgotten Realms knížky?Nebo je jediná cesta objednávka s ciziny?
tohle jsme probirali (ac obecne) na legii:
1/ bud vyuzit shakespearovy syny (http://www.shakes.cz/)
2/ kdyz v zahranici, tak Book Depository:
Rychlé, spolehlivé a bez poštovného! Knihy posílají odděleně, tzn. pokud objednáte dvě, dostanete zpravidla dva balíčky. Prozatím jsem nanejvýš spokojen. hyperion (Martin Šust)
3-?/ ?
ja se tresu na: Joe Abercrombie - Sama čepel (a druhej dil)
a Scott Lynch - Lži Lockeho Lamory (a cekani na dalsi dily)
Stanislav Komárek: Spása těla (Moc, nemoc a psychosomatika)
Boris Hála: Interiér (Tvorba obytného prostoru)
Winston Churchill: Fotobiografie
Alpy, turistický průvodce (Roughguides)
Takže fantastiky jen pomálu...
Jediné, co považuji za podraz je fakt, že nejde o samostatný román, ale o první díl trilogie. Což jsem se dozvěděla až na konci. GRR.
Další dobrá knížka, kterou jsem četla, je Tajná historie Moskvy. Je to melancholický příběh o zmateném období devadesátých let, kdy jeden způsob života skončil a nový se teprve ustavoval. Uprostřed toho chaosu se sestra hlavní hrdinky Máši promění v kavku a Máša musí zjistit proč se to stalo a hlavně jak to zvrátit. Tajnou historii Moskvy si užijí především ti, kteří trochu přemýšlí, nejsou jim cizí jinotaje a symboly a alespoň trochu znají slovanskou mytologii. Ti se i pobaví, třeba ve chvíli, kdy Děda Mráz vysvětluje Máše, že není žádný Santa Claus, aby nosil dárky, on má důležitější úkoly....
Naopak co se mi nelíbilo, vůbec mě nechytlo za srdce a dočetla jsem to jen s nechutí, byla Měsíční píseň. Další z řady příběhů strašně kchůl slečen, které si jednou rukou poradí s vlkodlaky, vampýry i dalšími potvorami, zatímco druhou rukou si přidržují zrcátko a kontrolují si, zda mají patřičně znuděný výraz :-( Dříve jsem to žrala, teď se mi ty sebevědomé holčiny nějak přejedly.
A kdybych se tahle diskuze jmenovala, Na co jiného se dívat, hodila bych sem ještě úžasný horor Pandorum, který krom toho, že začíná větou v češtině, má i mnoho dalších kvalit. Nevhodné pro klaustrofobiky! Pro zájemce je moje recenze na blogu: http://tyninsvet.blogspot.com/
Taky míváte občas takové záchvaty knihománie? Vejdete do obchodu, kde se knihy prodávají - jako obvykle se vám zvýší tepová frekvence (tolik příběhů, tolik myšlenek v regále!) - procházíte se, semtam vezmete něco do ruky a mazlíte se s tím, nevědomky nad sebou ztrácíte sebekontrolu (což je docela záludný proces), takže když pak přijdete domů, s hrůzou zjistíte, že jste se právě stali majiteli šesti nových (a drahých) knih a vaše peněženka je lehčí o - radši nechtějte vědět, o kolik...
Knihy si zpravidla vybírám podle třech kritérií.
1) Buď jsem o ní už něco slyšel nebo četl a vím, že mám chuť zjistit, o čem je.
2) Knihu neznám, ale znám jejího autora, takže vím, že psát umí a říkám si: sakra, když to dokázal jednou, proč ne zase zase?
3) Neznám knihu, ani jejího autora, ale do oka mi padne jedna věta, nebo pasáž, po které s mírně udiveným (až náměsíčným) výrazem pokládám tuto knihu do košíku.
Někdy je to samozřejmě kombinace všech těchto okolností.
Už jsem vám vykládal, že trpím jakousi obsesí co se týče artušovského mýtu a jeho rytířů Kulatého stolu? No, asi ano, to se nedá nic dělat. :-) Takže zrovna dnes jsem vešel do svého oblíbeného ostravského knihkupectví (krásně to tam voní knihami) a už v regálku se žhavými novinkami mne udeřila do očí Činy krále Artuše a jeho vznešených rytířů. Autor - John Steinbeck. Což je shodou okolností autor jedné z mých nejvíc oblíbených knih Na východ od ráje. Začínám si pobrukovat. O kousek dál narazím na knihu s výjimečně odpudivou obálkou pod názvem Mordred - Artušův bastard. Jméno autora mi nic neříká, obálka je opravdu příšerná (skoro se zdráhám ji vůbec vzít do ruky, abych ostudným způsobem nepošlapal své estetické zásady), když vtom narazím na tu větu. O osudu koupě této ohyzdné knihy rozhodla pouhá jediná věta. Ta věta zněla: Má matka byla prokleta keltskou krásou. Možná si říkáte no a co, se mnou to nic nedělá. Mně to stačilo. Šup do košíku! Začínám si potichu prozpěvovat, všímám si, že ostatní vybírající se mi začínají vyhýbat uctivým obloukem. Jdu dál. David Benioff, Město zlodějů...moment, to jméno mi něco říká. Nepíše ten kluk scénáře? :-) Následuje pasáž, po které bych si ho koupil, ani kdyby náhodou nenapsal filmovou adaptaci Tróje a teď nedávno i Hry o trůny.
"Začneme pomalu," řekl Kolja,"pěkně od začátku. Líbí se ti nějaká holka?"
"Nijak zvlášť."
"Kdo říká, že to musí bejt něco zvláštního? Jsi panic, potřebuješ nějakou, která dejchá, ne Tamaru Karsavinovou."
"Jmenuje se Věra a bydlí u nás v domě. Ale líbí se jí někdo jinej."
"Dobře. Za prvý, nestarej se o nikoho jinýho. Starej se o Věru. Co na ní je? Proč se ti líbí?
"Já nevím. Bydlí u nás v domě."
"To už něco znamená. Ještě něco?"
"Hraje na cello."
"Nádhernej nástroj. Jakou barvu mají její oči?"
"Nevím."
"Tak se ti nelíbí. Jestli nevíš, jaký má oči, nelíbí se ti. Pusť ji z hlavy."
To mě dostalo.
No, abych to moc nezdržoval, pak ještě Azincourt Bernarda Cornwella, kyberpunkovou antologii Zrcadlovky (která u nás vyšla se zpoždění "pouhých" třiadvaceti let, ale co už, čekal jsem na ni), a ještě Robert Harris, Duch.
Tak takhle to mám já.
Já si knihy vybírám na jistotu. Většinou přesně vím pro co si jdu. Vím že to vyšlo a chci to hned a okamžitě. U antikvariátů to tak ale není. Občas něco koupím jen tak. A občas si nejdříve zjistím o co jde, když mě kniha zaujme.
A propos, které je to oblíbené ostravské knihkupectví?
Jinak jsem si ale zrovna tak v pondělí udělala radost, prošla jsem se antikvariátem co máme pod domem a ukořistila jsem nějaké starší vydání Kámasútry... Ještě jsem neměla čas se začíst, ale povšimla jsem si pěkných zamyšlení nad jednotlivými kapitolami v odrazu moderní doby... A pěkně voní =)
:) Kamasutra, pekna volba. Jenom nevim jestli bych vydrzel studovat knihu. Radeji bych "prakticke cviceni" v podobnem duchu :)
Ty jsi gymnasta????
David Benioff, Město zlodějů...moment, to jméno mi něco říká. Nepíše ten kluk scénáře? :-) Následuje pasáž, po které bych si ho koupil, ani kdyby náhodou nenapsal filmovou adaptaci Tróje a teď nedávno i Hry o trůny.
Právě ta Trója mě docela odrazuje od nákupu. Počkám si teda na tvé pošity :-)
Já teď dočítám Sen Ockerwee (hanba mi, já vím) a jsem tak navnazen na upíry, že když jsem si do toho pustil trailer na to čupr eňo ňuňo módní Stmívání, mám skoro chuť to vidět celý. Bu'd proklet GRRM! :-)