Nun je Pravodstvo, nultá entita, ze které se vynořil Ptah, čili jednička. Tím to začalo. V tomto smyslu je Nun ještě před Ptahem, protože je neosobní a řeší plno složitých záhad, na které mají křesťani trojjedinost.
Následně měl Ptah děti, kladného a mužškého Šova (něco jako hmota) a zápornou a ženskou Tiámat (něco jako propast a tak trochu gravitace) .
Z nich povstalo centrální slunce Ra.
Z centrálního slunce Ra potom Geb, opět mužšký a kladný, něco jako zeměkoule, kde všichni žijí, a Nút čili nebesa s hvězdami.
Tihle dva zplodili klíčovou lidskou čtveřici - dvě ženské a dva chlapy, Usíra a Sútecha, a Éset a Nebhtét. Dva jsou lidští vladaři, dva jsou neplodní záhrobní týpci (Sútech a Nebhtét).
No, a konečně měli Usíre a Éset Hóra, Syna, který všechno završuje, a je tak trochu bohem Budoucnosti.
Umírání a oživování Usíra je jádro Knihy Mrtvých, a následně různých Zednářů a dalších odvozenin.
Tak asi velmi zjednodušeně - a celé to má ještě různé varianty. Vynechal jsem ještě čtyři vnitřnosti a plno dalších důležitých věcí.
Argonantus - Záleží, z jakého období egyptských dějin se na mýtus o stvoření díváš. Podle toho, v jaké božstvo věřila vládnoucí dynastie, tak se přesouvala pozice boha-stvořitele z jednoho božstva na druhé. Ptah měl toto postavení v obdoví Staré říše, neboť byl uctíván hlavně v Menneferu. Ale jinak to byl Ra (nebo jeho různé obměny, jako Atum etc.), a za Nové říše to byl Amon, který se zase uctíval hlavně v Thebach. Později se spojil s kultem Rea.
Takže chronologicky: Nun -> Ra (Atum) nebo Ptah nebo Amon-Ra -> Šova a Tiamat...a další.
To jsem řekl na začátku; posouvá se to podle místa a času. Egypt byly původně dvě říše a celé to trvalo několik tisíc let, což se bez nějaké té změny neobejde.
Nic to nemění na tom, že v jádru systému vidím centrálního boha - slunce, který je trojjediný.
Atum je spíš obdoba Amona (místní nebo časová, už nevím), kdežto jiná verze Ptaha je Cheprer.
AmonRé je spojení dvou slunečních božstev, což je myšlenka celkem nasnadě, až na to, že zapomněli na toho ranního.
Aton to měl spojit úplně všechno. To byl takový evangelický bůh.
Stran magie ovšem tohle všechno nula bodů. U Egypťanů při tom magie fungovala docela zásadně.
V 19. století kouzelník, který se nevytasil se starým Egyptem, nebyl vůbec in.
Zajímavé byly ty zasvěcovací obřady, ze kterých máme jen dost pozdní záznamy.
Ebon Hand píše: Jersone ty jsi bez fantasie a představivosti, racionální jako pokladna v sámošce. :-)
Občas přemýšlím, co svým tvrdošíjným popíráním magie a vydáváním běžných věcí za magii sleduješ.
Protože mě chápeš jinak než to myslím. Nemám rád světy (ani fantasy), kde je magie oddělená od lidí. Nemám rád lidi, kteří říkají, že lidé dříve v magii věřili, případně ji uměli používat (jedno jestli je vyzdvihují nebo se jim posmívají), zatímco teď v magii věří jen blbci/magii neumíme používat. A to co se děje ve skutečném světě mi přijde mnohem úžasnější než různé věci, které lidé vymyslí ve snaze o originalitu.
Nicméně debata je už jinde, tak bych to nechal plavat.
Zajímavá je i magie u Eddingse. V cyklech Elenium a Tamuli je to to druhé nejkasičtější pojetí - kouzelné formule jsou ve skutečnosti modlitby k některému bohu (a proto musí být provdené příslušným formálním způsobem, aby je byl ochoten vyslyšet). V Belgariadu a Malloreonu "věci" fungují jinak. Magie je zde mystérium slova a vůle, kdyse jednak spotřebovává energie z okolí, ale takése spotřebovávají vlastní síly (lze se vyčerpat tak, že nezbydou síly na chod základních životních funkcí). Při tvoření něčeho nového se používají pouze vlastní síly (důvod, proč nikdo nic nového netvoří); opak tvoření/ existence je proces reverzní, kdy dotyčný naopak energii vstřebává - vzhledem k tomu, že kapacita člověka i kohokoli jiného energii vstřebávat je nevelká, VŽDY je následkem smrt (s poměrně malebnými efekty).
Argonantus píše: Následně měl Ptah děti, kladného a mužškého Šova (něco jako hmota) a zápornou a ženskou Tiámat (něco jako propast a tak trochu gravitace) .
Komentáře
Následně měl Ptah děti, kladného a mužškého Šova (něco jako hmota) a zápornou a ženskou Tiámat (něco jako propast a tak trochu gravitace) .
Z nich povstalo centrální slunce Ra.
Z centrálního slunce Ra potom Geb, opět mužšký a kladný, něco jako zeměkoule, kde všichni žijí, a Nút čili nebesa s hvězdami.
Tihle dva zplodili klíčovou lidskou čtveřici - dvě ženské a dva chlapy, Usíra a Sútecha, a Éset a Nebhtét. Dva jsou lidští vladaři, dva jsou neplodní záhrobní týpci (Sútech a Nebhtét).
No, a konečně měli Usíre a Éset Hóra, Syna, který všechno završuje, a je tak trochu bohem Budoucnosti.
Umírání a oživování Usíra je jádro Knihy Mrtvých, a následně různých Zednářů a dalších odvozenin.
Tak asi velmi zjednodušeně - a celé to má ještě různé varianty. Vynechal jsem ještě čtyři vnitřnosti a plno dalších důležitých věcí.
Takže chronologicky: Nun -> Ra (Atum) nebo Ptah nebo Amon-Ra -> Šova a Tiamat...a další.
To jsem řekl na začátku; posouvá se to podle místa a času. Egypt byly původně dvě říše a celé to trvalo několik tisíc let, což se bez nějaké té změny neobejde.
Nic to nemění na tom, že v jádru systému vidím centrálního boha - slunce, který je trojjediný.
Atum je spíš obdoba Amona (místní nebo časová, už nevím), kdežto jiná verze Ptaha je Cheprer.
AmonRé je spojení dvou slunečních božstev, což je myšlenka celkem nasnadě, až na to, že zapomněli na toho ranního.
Aton to měl spojit úplně všechno. To byl takový evangelický bůh.
Stran magie ovšem tohle všechno nula bodů. U Egypťanů při tom magie fungovala docela zásadně.
V 19. století kouzelník, který se nevytasil se starým Egyptem, nebyl vůbec in.
Zajímavé byly ty zasvěcovací obřady, ze kterých máme jen dost pozdní záznamy.
edit: Tedy že i o nich toho moc nevíme. Vzhledem k tomu, jaké tresty hrozily za vyzrazení jejich tajemství, se ani moc nedivím... :-)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Cheprer
Jersone ty jsi bez fantasie a představivosti, racionální jako pokladna v sámošce. :-)
Občas přemýšlím, co svým tvrdošíjným popíráním magie a vydáváním běžných věcí za magii sleduješ.
Protože mě chápeš jinak než to myslím. Nemám rád světy (ani fantasy), kde je magie oddělená od lidí. Nemám rád lidi, kteří říkají, že lidé dříve v magii věřili, případně ji uměli používat (jedno jestli je vyzdvihují nebo se jim posmívají), zatímco teď v magii věří jen blbci/magii neumíme používat. A to co se děje ve skutečném světě mi přijde mnohem úžasnější než různé věci, které lidé vymyslí ve snaze o originalitu.
Nicméně debata je už jinde, tak bych to nechal plavat.
Následně měl Ptah děti, kladného a mužškého Šova (něco jako hmota) a zápornou a ženskou Tiámat (něco jako propast a tak trochu gravitace) .
Hm, Tiamat? Nebyla to Tefnut?
Byla, díky. Ony jsou vpodstatě stejné, to mne zmátlo; ty systémy si vypůjčují nápady od sousedů.
Kde ty se tady bereš?
A ano, Tiamat/Tefnut je vlastně to stejné, jen mě praštilo do očí to jméno, které mi do Egypta nesedělo.