Tak tady je to celkem jasné. Šagga je sice velkej, silnej chlap, co umí bojovat se dvěma sekerama najednou, ale Jaime je jeden z nejlepších rytířů.......rychlý, zručný, respektovaný.....obstál jako panoš proti Usměvavému, v turnajích se dostával hodně vysoko, ....ze Šaggy udělá chlupatou sekanou....a nakrmí jí své kozy
Sandor Clegane - Jason Mallister....1
No o Jasonovi toho moc nevím. Nicméně asi vsadím na Sandora. Když není opilý či po opici...ale kdy není:-)?? tak patří mezi nejlepší. Byl v západozemí dost obávaný protivník, takže pes roztrhá mořského orla.
Aemon Targaryen - Howland Reed ....1
Se zařazením Aemona do soutěže nesouhlasím, ale je mi to k h...u ...ano správně, přesně k tomu. Nicméně Howland s mečem je dost chabý protivník, podle mne jasný outsider. Takhle...kdyby měl v ruce foukačku s otravenýma šípama, ale s mečem? Drak porazí žábu...není co řešit.
Gregor Clegane - Brienne z Tarthu....2
Nejvyrovnanější souboj. Gregor je opravdu hrozivý protivník, ale je porazitelný. Oberyn se proti němu celkem držel, Ohař se mu také ubránil. Vsadil bych na Brieninu chytrost proti jeho síle.
Pozoruji překvapivou neochotu některých návštěvníků fóra alespoň jednou větou objasnit svou volbu. Řekla bych, že je to škoda :cry:
Nemluvě o tom, že už tu dlouho nebyla žádná reportáž. Asi něco spáchám sama. (A začínat to bude veskrze realistickou scénou, kdy se Jamie, Gerold a Rhaegar utkají o to, komu lady Týna uváže kolem paže svůj šáteček. :lol: )
Pozoruji překvapivou neochotu některých návštěvníků fóra alespoň jednou větou objasnit svou volbu. Řekla bych, že je to škoda :cry:
Nemluvě o tom, že už tu dlouho nebyla žádná reportáž. Asi něco spáchám sama. (A začínat to bude veskrze realistickou scénou, kdy se Jamie, Gerold a Rhaegar utkají o to, komu lady Týna uváže kolem paže svůj šáteček. :lol: )
Je to skoda, to uz je imo lepsi nehlasovat vubec...proto se taky nezapojuju, pac bych nedokazal jen tak rict viteze (jako trebas u Miss:-)), musel bych si o tom obcas neco vyhledat a tak, a ted fakt nemam cas. Je to strasne zodopovedna prace:-) Ale uz se pomalu blizi cas, kdy se vse rozhodne a ja se konecne snad do Turnaje zapojim...snad do ty doby neskonci:-)
myslel som počet ľudí, ktorí hlasujú. Samotný turnaj považujem za veľmi dobre vymyslený.
ad Brienne: veľmi ma teší, že jej dávate šance proti Hore, ja hoci ju mám ako šermiarku veľmi vysoko si myslím, že je jediná, ktorá na Horu nemá z jediného dôvodu: Nemá Oberynovu, Bronnovu a neviem koho bojovú skúsenosť, ľstivosť a rafinovanosť. Bojím sa, že v mojom príbehu, cupitala a bojovala koľko mohla, ale keď po prvom strete mečov zistil Hora, aká je silná tak sa na ňu sústredil a zaklincoval ju do zeme ... :(
no ale ktovie. ak prežije tak sa u mňa stane veľkým šampiónom. Na druhú stranu zase sa nedostane na psie zápasy...
Slunce se líně převalilo přes vrcholky kopců a zalilo travnaté kolbiště pod Harrenovem jitřním světlem. Turnajové tribuny se nyní rychle plnily, jelikož čas prvního souboje dnešního dne byl stanoven na plný úsvit... Na zelenou louku nastoupily heroldové a trubaduři a společně ohlásili příchod prvního bojovníka, sera Jaimiho Lannistera, zvaného Králokat... Jaime kráčel svižným krokem v čele skupiny lannisterských zbrojnošů a pážat, kteří nesli jeho vznosný praporec – zlatého řvoucího lva, na purpurovém poli. Proti seru Jaimimu, kráčejícím pod ním vypadal lev nepříliš sebevědomě a nebezpečně. Z druhé strany se naproti nim blížila jiná skupina – otrhaní, negramotní a nebezpeční zástupci klanů z Měsíčních hor – byla tam Chella, Timett syn Timettův, ale před nimi kráčelo monstrum, chlupatá hora chlupů a vyčuhujících končetin, jménem Šagga, syn Dolfův.
Šagga byl oděn v monstrózní kroužkové košili, visící mu až ke kolenům, a Jaimiho napadlo, že on by se do ní klidně vlezl celý. V každé ruce třímal Šagga jednu ze svých oblíbených dvoubřitých seker, třetí, kamenou měl připjatou na zádech (vskutku, tři sekery jsou lepší než dvě)... Když Jaime uviděl soupeřovu výzbroj, podal svůj velký ocelový štít se zlatým lvem jednomu ze svých panošů a sevřel svůj dlouhý meč obouruč. Lannister se přímo blýštěl, ve své pozlacené zbroji oslepoval v raním ostrém slunci okolí – přesto na něj byl úchvatný pohled. Jako obvykle neměl přilbu a jeho delší zlaté vlasy se impozantně doplňovali s dovedně vyrobenou zbrojí.
Hlavní herold dne, z turnaje rychle vyřazený, ctihodný lord Eddard se naposledy zeptal na poslední slova před bitvou.
„Šagga, syn Dolfův, uřízne Zlatomuži jeho vlasy a bude se jimi chlubit svým synům“, zaburácela chlupatá koule a hrůzostrašně třeskla oběma respekt vzbuzujícíma sekerama o sebe.
Jaime se pobaveně ušklíbl. „Beru to jako sázku, chlupáči. Jestli si je dokážeš vzít, jsou tvé. Já, na druhou stranu nemám o žádnou tvoji část zájem. Myslím, že tě nechám psům.“
Lord Eddard ustoupil o několik kroků a chladně pronesl:“ Nechť souboj začne.“ Šagga nečekal na nic, jeho bojová strategie byla prostá a efektivně jednoduchá – rozseknout protivníka vejpůl, pokud možno co nejrychleji... Vyřítil se dopředu a ťal těžkou sekerou do místa, kde se ještě před chvilkou nalézala Jaimiho hlava. Ostří však proťalo vzduch. To už ale letěl půlměsíc druhé vražedné zbraně, hledaje pas zlatého bojovníka, který se i téhle ráně snadno vyhnul nepatrným ukročením. Teď přišla Jaimiho chvíle – počkal, až se obě těžké čepele dostanou pod úroveň Šaggova pasu a bleskurychle přiskočil, vkládaje váhu svého těla do podélného výpadu na obrovi slabiny. Ušlechtilá ocel rozštípla železné kroužky Šaggovy košile, zanechaje po svém výpadu rudou, postupně se rozšiřující skvrnu, na pytlovitém obleku, který měla Kamená vrána oblečený pod ní. Šagga bolestivě zaryčel a v zuřivém vzteku poslal obě své sekery do drtivého výpadu najednou. Jaime však opět bezstarostně odtančil, víříce svou čepelí v příslibu dalšího hadího výpadu. Tentokrát se Šagga rozběhl se zuřivým výkřikem přímo proti čekajícímu Králokatovi – cítil totiž, že rána (která by jiné muže už dávno zabila) silně krvácí a bere mu sílu. Jaime čekal na řvoucího Šaggu pevně zapřený do země. Na poslední chvíli, kdy už to vypadalo, že blížící ocelové půlměsíce Šaggových zbraní roztrhnou Jaimiho tělo na zlaté, mastné kusy, se rychle sehnul a obouručním výpadem přeťal Šaggovi šlachy pod pravým kolenem. Sekery opět proletěly naprázdno, obr hekl, rozseklá noha neudržela jeho váhu... S ohlušujícím třesknutím se natáhl na pošlapanou trávu. Než mohl cokoliv udělat, přiskočil Jaime a jediným ladným, mocným a krutým pohybem paže oddělil Šaggovu obrovskou hlavu od těla.
Ranní duel: Lehké vítězství sera Jaimiho Lannistera. Exluzivní bojový výcvik, kterého se mu jako synovi nejmocnějšího šlechtice Říše dostalo, vrozené instinkty válečníka, chytrost a rychlost a v neposlední řadě zkušenosti, které nabral při službě s těmi nejlepšími bojovníky království – to vše jednoznačně posílají zlatého rytíře přes válečné monstrum, jménem Šagga, syn Dolfův, v jehož prospěch hraje jen nelidská fyzická výbava a stamina.
Brienne: veľmi ma teší, že jej dávate šance proti Hore, ja hoci ju mám ako šermiarku veľmi vysoko si myslím, že je jediná, ktorá na Horu nemá z jediného dôvodu: Nemá Oberynovu, Bronnovu a neviem koho bojovú skúsenosť, ľstivosť a rafinovanosť. Bojím sa, že v mojom príbehu, cupitala a bojovala koľko mohla, ale keď po prvom strete mečov zistil Hora, aká je silná tak sa na ňu sústredil a zaklincoval ju do zeme ...
Je fakt, že Brienne není tak zkušená jako jiní, ale dokázala porazit Jaimeho (byť ten byl ve velké nevýhodě), Lorase a jiné dobré rytíře na pranici. Co o ní víme. Je silnější než Jaime, bude tedy velmi silná. Jenže v boji s Horou je síla na nic, protože Gregorova síla je nelidská, monstrózní. Dá se porazit jedině rychlostí, trpělivostí, chytrostí a vytrvalostí.
Věřím, že ač méně zkušená, tak Brienne je chytrá a má dobré válenické myšlení. Vytrvalá, rychlá a trpělivá je taktéž. Je to tak 50:50...ale Brienne mi je sympatičtější, proto jsem volil zrovna ji.
Slunce nyní vyšplhalo na vrchol své cesty a bylo v plné síle. Jako v kovářské výhni si asi museli připadat dva soupeři, kteří se měli utkat na turnaji v pravé poledne. První z nich byl zakut do spolehlivé, temně šedivé zbroje bez ozdob. Žádný znak na jednoduchém ocelovém štítu, ani na náprsním plátu, pouze šedivý, několikrát přepraný a potrhaný plášť, jenž prozrazoval, že byl kdysi bílý... Přesto návštěvníci turnaje znali onoho muže. Prozrazovala to jeho přilbice. Strašlivá, zuby cenící přilba v podobě psí hlavy. Sandor Clegane se vedru bránil chlazeným červeným vínem a držel se ve stínu, ze kterého teď lhostejně pozoroval příchod svého soupeře.
Lord Jason Mallister, zvaný Orel, byl rovněž v plné plátové zbroji. Brnění bylo potažené indigovou vrstvou emailu a na jeho hrudní části byl jemným umněním vyryta podoba stříbrného orla, roztahujícího křídla... Lord Jason, velký válečník svých časů, hrdina bitvy u Trojzubce, kde skolili tři z Rhaegarových vlajkonošů měl zvedlé hledí své vysoké přilby s dvěma tenkými, orlími křídly, a sám si nesl svůj praporec, plající na dlouhém kopí. Když došel do centra pro souboj vyhrazeného prostoru, zarazil jej do země a zůstal stát. Ohař se ušklíbl, naposledy se napil ze své čutory, hodil ji po chlapci, který mu ji předtím přinesl a rychlým krokem vyrazil za Mallisterem... Nechtěl tuhle frašku moc dlouho protahovat.
Herold se s oběma soupeři setkal na místě. Stáli proti sobě - Orel a Pes. "Poslední slova před soubojem. Uvažte, že mohou být vaše poslední, pánové."
Sandor se skrz průzory své přilby znechuceně podíval Mallisterovi do očí. "Zkusím tě zabít rychle, Mallistere. Když budeš mít štěstí, bude to chvíli trvat..."
Lord Jason, ztělesněná chladná nebojácnost, pomalu, jakoby zamyšleně přikývl. "Jen aby ses nespálil, Clegane..."
Ohařovi zajiskřilo v očích: "Tak tohohle budeš litovat, ptáčku. Ne, že bys nezemřel i tak, ale slibuji ti, že po tomhle tě to bude víc bolet..."
"Jak myslíš, Pse... Každopádně, jestli padneš mou rukou, slibuji ti důstojný pohřeb. Jsem zvědavý jestli si tak dobrý jak se říká. Ať zvítězí ten lepší...My jsme výš*! "vykřikl Jason slova svého rodu a spustil hledí své přilbice.
Eddard ustoupil a hlasitě pronesl:"Boj!"
Výzbroj obou mužů byla prakticky totožná - silné plátové zbroje, štíty a těžké, dlouhé meče z prvotřídní oceli, podobné byli i jejich postavy - Ohař byl jen o trochu vyšší a jen o málo širší v ramenou. Tak jak sliboval - Ohař začal daleko agresivněji. Neuvěřitelnou silou a rychlostí bil a sekal do Mallistera, který byl nucen pomalu ustupovat a krýt se za svůj velký šít. Vyobrazený orel na něm byl po chvíli téměř nerozpoznatelný. Cleganův meč létal, mířil na rameno, na hlavu, na bok, na koleno, na slabiny, zdálo se, že s čím dál větší silou a rychlostí. Meč se v jeho rukách jen kmital. Mallister proti němu vypadal až směšně pasivně, stále couval a bránil se, na nějaký výpad mu vůbec nezbýval čas... A v tom najednou, kdy už se zdálo, že ho opouštějí síly, vyrazil nečekaně do protiútoku. Jeho výpad mečem zachytil Sandor svou vlastní čepelí na poslední chvíli, ale hned vzápětí vyletěl proti jeho hlavě štít a přilbice ve tvaru Psa hrozivě zaduněla, když do ni s nečekanou silou narazila ostrá hrana Orlova štítu. Sandor ochromeně zavrávavoral, na chvíli zjevně neschopen se zorientovat v prostoru. Ta malá chvíle stačila. Mallisterova těžká čepel dopadla se zapraskáním na spoj mezi ramenem a klíční kostí pravé paže. Sandor pustil meč, ale s nepředstavitelnou silou, poháněnou zuřivostí, zoufalstvím a bolestí máchl svým štítem a zasáhl Mallistera, který si už už byl jist svým vítězstvím, pod bradu. Ten udělal pár nejistých kroků zpět a zřítil se na zem. Sandor, z jehož ramene se valilo krve jak z vola, pustil štít a sevřel na zem spadlý meč levou rukou. Ve stejnou chvíli se otřesený lord Jason pokoušel vstát... Teď nebo nikdy, uvědomil si Sandor. Přiskočil k vstávajícímu soupeři a zasypal ho sérií ran. Mallister udělal to jediné co v té situaci mohl - pustil meč a oběma rukama držel otlučený štít, na který dopadala Sandorova zběsilost. Rány však nebyli potřebně silné, Ohař vládl jen levoačkou, a co víc, stále více slábly. Lord Jason vytušil příležitost a když přišla krátká pauza v sérii Ohařových výpadů, strhl rychle slábnoucího soupeře za nohy na zem... Oba bojovníci se váleli po zemi, z posledních sil, oba se snažili vytrhnout z opasku dýku, ale krev řinoucí se ze Sandorovy rány ho nakonec stála život. Zničený a otřesený, lord Jason Mallister ztěžka vstal, jeho nádherná indigová zbroj zborcená Ohařovou krví...
Polední duel: Obzvláště vyrovnaná bitva, ve které u mě nakonec vítězí válečnická zkušenost a skrytá síla lorda Jasona Mallistera. Proti Ohařově agresivní silové a rychlostní převaze postavil bojovou moudrost a chladný úsudek. Proti Sandorovi rovněž mluví jeho pohrdání a podceňování soupeřů, které mu nedovolují prohlédnout bojovou lest.
Využívám možnosti udělit vítězi dva body.
*Mimochodem, slova Mallisterů z Mořské strážně znějí: "Above the Rest"
Tuším, že ještě nebyla nikde přeložena. Tak jsem si dovolil svůj provizorní překlad...
Připomínám, že každý návštěvník fóra má u každé bojující dvojice možnost dát jeden hlas. Je též možné 2x za celý turnaj dát některému bojujícímu 2 hlasy, nebo 1x za celý turnaj dát některému bojujícímu 3 hlasy v jednom kole (potom již ale nelze využít možnost dát 2 hlasy). Přivítáme, pokud se co nejpodrobněji o tom, kdo by měl dobýt v jednotlivých kláních vítězství a hlavně proč jste takového názoru.
Přečti si pravidla, dva body můžeš udělit i ty :wink: Já jsem této možnosti využila hned v prvním kole u Gerolda.
Cože? To ja asi nějakej vtip. Takže tu máme nějaké protekční účastníky fora, jejichž hlas má větčí cenu než těch ostatních???
Chci se omluvit Eddardovi. Já jsem ty pravidla fakt moc nečetl....nestíhám...ale Tyna mi to vysvětlila....Navíc jsem vznětlivý melancholik.....takže než začnu pořádně přemýšlet, mám chvíli zatemnělý mozek :) . Ale dokážu uznat chybu. Takže sorry.
Dovolil bych si shrnout průběžný stav tohoto kola:
Jaime - Šagga 9:0
Sandor - Jason Mallister 7:3
Aemon Dračí rytíř - Howland Reed 7:1
Gregor "Hora" - Brienne "Kráska" 4:4
Napětím se zrychluje tep i dech. Adrenalin stoupá. Jeden souboj stále není rozhodnut. Na čí stranu se přikloní ti, kteří ještě nevyslovili svůj ortel? V sázce jsou i speciální body ostatních hlasujících. Byla by škoda nechat je propadnout. Pokoří Brienne Horu? :?:
Cože? To ja asi nějakej vtip. Takže tu máme nějaké protekční účastníky fora, jejichž hlas má větčí cenu než těch ostatních???
Chci se omluvit Eddardovi. Já jsem ty pravidla fakt moc nečetl....nestíhám...ale Tyna mi to vysvětlila....Navíc jsem vznětlivý melancholik.....takže než začnu pořádně přemýšlet, mám chvíli zatemnělý mozek :) . Ale dokážu uznat chybu. Takže sorry.
mám pocit, že net je plný ľudí, ktorí sú príliš prchkí a reagujú nepatrične na danú situáciu. A je málo "Týn" ktoré to vedia uviesť na pravú mieru. A je aj málo "Chmurov", ktorý sa spätne vedia ospravedlniť, za čo im patrí uznanie.
A našťastie je aj málo takých čo to (asi zbytočne) komentujú... :wink:
Jaime....jasnačka jaime je zkušený borec, který to s mečem umí a nezalekne se hned tak nějaké chlupaté koule
Sandor Clegane - Jason Mallister
Sandor...o Mallisterovi vím jenom to že byl dobrý voják zato Sandor rychlý, brutální,silný
Aemon Targaryen - Howland Reed
Aemon Targaryen
Gregor Clegane - Brienne z Tarthu
Gregor...tady podle mně nemá Brienne šanci. Oberyn sice Horu porazil ale jen díky svují hbitosti a délce kopí....Brienne nemá jedno ani druhé.Je sice velká a silná ale Hora větší a silnější
Vzduch byl nabitý testosteronem. Šílený král Aerys si nervózně okusoval nehty. V ohradách mečely hladově kozy.
Do arény vkráčel za ohlušujícího pískotu z targaryenského kotle Jaime Lannister. Do toho se dala opozice, tvořená převážně nezadanými dámami z urozených rodin. Největší pozdvižení v dosavadním průběhu turnaje. Pískot byl ohlušující. Nenávist přerostla v obdiv.
Jaime sám si z toho nic nedělal, jakoby byl na rozporuplné reakce zvyklý. Když vřava a kakofonie zvuků dosáhla svého vrcholu, zvedl ruku a tímto jediným gestem – zázrak za bílého dne! – si zjednal klid.
„Co za věci to budu dělat pro lásku,“ řekl napůl vyčítavě, napůl posměšně.
Do arény - za nadšeného řevu horských klanů a obzvláště Kamenných vran - se s funěním, chřěstěním a zvířeckým pochrochtáváním vsunul útes štětin, chlupů a zkroucené muskulatury oděný v kůžích. Šagga nechodil. On se sunul. Jeho ohlas byl i přes veškerou chvályhodnou snahu jeho příbuzných nepoměrně menší.
Zastavil se a ukázal na svého soka svým kyjem.
„Šagga, syn Dolfův, ti usekne mužství a nakrmí jím svoje kozy!“ zařval hlubokým hlasem. Zvedl ruce a ve vítězném gestu se obrátil ke svým šílejícím příznivcům.Třeskl o sebe svým kyjem a svou sekerou. Měl paličaté, zlé, nevyzpytatelné kozlí oči.
„Slyšte ho řvát,“ řekl Jaime s ironickým úsměvem.
Šagga ho počastoval strašlivým pohledem.
„Jsi hezký jako panenka,“ zahučel. Skřípal a cvakal zuby a koulel očima. Na Jaimeho to zjevně žádný dojem neudělalo.
„Chceš se mi podívat pod sukně?“ zasmál se.
„A jak krásně voníš! Mfff…“ natáhl Šagga mocně vzduch do svého prasečího rypáku.
Jaime se dál klidně usmíval. Nakrčil nos.
„Což se o tobě rozhodně říct nedá. Jestli válčíš zpoloviny tak dobře, jako páchneš, pak jsem synem smrti. Kdy ses naposledy koupal?“
Jaimeho úsměv se rozšířil, jakoby nalezl příjemného společníka pro konverzaci.
Šagga se rozjel. Jeho výhrůžky z něj prskaly spolu se slinami.
„Vykuchám tě zaživa. Sežeru tě a z tvých kostí vyrobím hračky pro svoje děti.“
„Domácí kutilové mi imponují.“
„Jsi lví [censored]! Zmetek nad zmetky. Křivepřísežník a lhář a [censored]! Výsměch všem rytířům. Nesaháš Šaggovi, synu Dolfa ani po [censored]!“
Jaime se usmíval s lehkou nenuceností
„Pokračuj,“ vyzval ho. „Bavíš mě.“
„Tvoje sestra je [censored]. Slyšíš mě? Je to hloupá [censored]. Roztáhne nohy každému. I mně. Přišla za mnou včera v noci. Má hebké bílé tělo ta tvá sestra.“
Jaimeho oči ztvrdly. Jeho úsměv se nepatrně změnil. Teď do člověka zajížděl jako dýka.
„Chceš vědět, co jsem s ní dělal? Nejdřív jsem ji [censored]. Pak ona [censored]. A nakonec…“
Jaime: „[censored]?“
Šagga: „[censored]!“
Jaime: „[censored].“
Šagga zrudl jako řípa. „Pojďme raději bojovat.“
V hledišti se Sansa, dlaně způsobně na kolenou, naklonila ke své matce. „Mami, a co je to ten [censored]?“
Lady Catelyn, zaražená a šokovaná, chvíli nešťastně hledala slova.
„No víš, to poznáš o svatební noci.“
„A gé bod?“
Dole mezitím začal boj.
Jaime, vysoký a zlatý, lesk jeho vlasů, se zlatým mečem, tak oslnivý, až přecházel zrak.
Jaimeho styl byl fascinující. Nenapodobitelný. Chlapecká bezstarostnost, frajerská lehkovážnost pro nezaujatého diváka. Oko zkušeného znalce však postřehlo vycizelovanou techniku, rychlost a sílu, které se nijak nevylučovaly. Sebevědomí, neústupnost, chladnokrevnost. Precizní chladnou dokonalost ve službách talentu. Prostou technologii zabíjení dovedenou na úroveň úchvatné podívané, umění. Divokou, nespoutanou radost z boje pro boj samotný, pro ten strhující, děsivý a nesmírně náročný tanec nad propastí, kde je místo jen pro jednoho.
Prudké, neočekávané, promyšlené pohyby člověka, jenž nemá strach ze smrti, a jenž z této vlastnosti učinil svoji přednost vůči kterémukoli soupeři. Risk až na samou hranici únosnosti, předstírání, lákání namlsaného soupeře do připravených léček. Celé série, škála předstíraných výpadů a naoko neobratných zaškobrtnutí.
Umění, při kterém sebou chrabří veteráni na vozíčcích v para-zóně bezmocně škubali závistí.
Boj, při kterém má jeden toho druhého přečteného, vždy je o krok, o myšlenku před ním, předvídá každý jeho pohyb, každý výpad, jako by mu četl myšlenky, nebo mu vnutil svou vůli. Hraní lva s myší. Kdy jeden ze soupeřů rutinérsky a bezchybně přečte svého protivníka, jeho přednosti i slabosti, a dospěje k závěru, že ho převyšuje natolik, že bude myslet i na diváky a dopřeje jim hrůzostrašné divadlo. Chvíle, kdy soupeř definitivně pozná, že narazil na někoho, kdo je zjevně nad jeho síly, ale zoufalý pud sebezáchovy ho přinutí postavit se proti osudu, zvrátit boj navzdory všem parametrům, navzdory tomu, že Válečník od něj odvrátil svou tvář.
K ničemu z toho nedošlo.
Jaime spěchal, nebo snad v něm bylo podrážděno něco, co mělo zůstat spát.
Uštědřil Šaggovi jeden pohled a v tom pohledu bylo řečeno vše: převaha, pohrdání i náznak lítosti. Jedním sotva potřehnutelným sekem mu amputoval pravou ruku, vzápětí levou, a při efektní otočce i hlavu. Všechno proběhlo tak rychle, že chvíli všem trvalo, než si uvědomili, že je po všem.
Nečekal, až se Šaggovo bezhlavé a bezruké torzo zhroutí a skončí jeho posmrtné křeče, otočil se na patě, uklonil se na všechny čtyři tribuny a spěšně odešel.
Lev se nažral a koza nezůstala celá.
„Velmi aragornovské,“ podotkl v hledišti neznámý dlouhán zahalený v kápi, pokojně bafající z dýmky.
„Promiňte, nejste náhodou Frodo?“ Stála před ním jakási rozdychtěná nezletilá fanynka, na tričku potisk Elijaha Wooda. „Mohl byste se mi podepsat do památníku?“
„To tedy nejsem,“ odeskl muž kysele. „[censored].“
Je pozdní odpoledne a oranžově žhnoucí slunce se sklání nad lenivě tekoucím Černovodým proudem na západě a zlatavou rovinatou zemí dozrávajícího obilí za ním. Nad zelenou krajinou nedotčené krásy jihu poletují motýli a kolibříci, místy zpěvaví slavíci, rackové bílí jako mořská pěna a od slunce dokřupava opečení holubi.
Daleko dole pod blankytnými nebesy měkounké postele nazývané Západozemí se kulatí rozevřený chřtán Létova amfitéatru. Tam zmlkávají všechny zvuky kromě bubnů, které svým vytrvalým duněním naznačují příchod dalšího souboje: další krev a další smrt. I sluneční svit je v těch místech jaksi temnější. Nad hrůzyplnými chrličích arény, jež jsou vytesány do podoby rozčileného nervózního zlovlka, posedávají krákající vrány.
Plné ochozy nepokojně očekávají příchod duelantů.
Také ve VIP sekci je živo. "A zatímco se ti dva, ser Gerold a princ Rhaegar fackovali," vypráví nadšená Týna své kamarádce, "vyběhl odněkud ser Jaime, oba dva je ztloukl tou svou zlatou rukou a šáteček si vzal sám. Je tak úchvatný, och. A zabil Šaggu!" Kamarádka vědoucně přikyvuje.
K seru Létovi, který odpočívá na lehátku na pořadatelském balkóně a pozoruje dění v aréně, mezitím přichází šest dívek v bikinách, barevně odlišených podle jednotlivých rodů. Dámy se postupně ukloní.
"Já jsem lady Jeyne, budu vám masírovat pravou přední tlapku."
"Já jsem lady Lyanna, budu vám masírovat levou přední pracku."
"Já jsem lady Arianne, budu vám masírovat pravou zadní tlapu."
"Já jsem lady Cersei, budu vám masírovat levou zadní nožku."
"Já jsem lady Ygritte, budu vám masírovat ušiska."
"A já jsem lady Daenerys, budu vám masírovat ocas."
Jako poslední přichází nejkrásnější dáma ze všech, s nadýchanou hřívou kaštanově narudlých vlasů. Její štíhlé dívčí tělo se vlní pod tenkými šaty z růžového hedvábí a bělavé myrské krajky. "Já jsem lady Sansa," říká, "budu s vámi rozmlouvat."
Ser Léto si zálibně pomlaskne. Pohledem zabrousí do arény.
Tam již nastupují oba dnešní bojovníci!
Prvním z nich je Aemon Targaryen, proslulý Dračí rytíř. Do běloby vyblyštěná dračí zbroj se houpe na jeho vypracovaném těle. Jeho kroky duní jako údery srdce. Přichází do středu bojiště a pozdvihnutou levicí zdraví tribuny. Ve fialových očích se mu zračí odhodlání a věrnost. Pak zaklapne své hledí. Kolem hlavy mu zakomíhají zlatá křídla. Drak se probouzí.
V ústrety Dračímu rytíři přichází drobný válečník ze zbroje z vydělané žabí kůže. Vlasy mu prokvétají šedinami a v hlubokých, bouřkových očích se odraží nevypočitatelnost sudby.
"Zabil jsem Oswella Whenta," šeptá mistr Reed a pozvedá oštěp. Princ Rhaegar na jižní tribuně vyluzuje ze své harfy nízký melancholický tón.
Aemon Targaryen mlčí. Se štítem vzdorně pozvednutým před sebou kráčí kupředu. Meč se mu vlní v ruce jako had připravený udeřit.
"Zabil jsem Gerolda Hightowera," šeptá Howland, avšak jeho slova jsou slyšet i na té nejvzdálenější tribuně.
Aemon Targaryen se dál blíží.
"Zabil jsem Arthura Dayneho," šeptá Reed.
Dračí rytíř se zastavuje. Celý svět na okamžik zatajuje dech. I Léto na svém balkónku s napětím sleduje, co se bude dít v následujících okamžicích.
"A ZABIJU I TEBE!!!" ryčí Howland. Rhaegar hraje na harfu Beethovenovu Osudovou.
Souboj začíná.
Drobný zástupce Šíje uskakuje před prudkými údery Aemonova meče. Dračí rytíř je nemilosrdný, Dračí rytíř je rychlý a přesný, rozený válečník. Žádný jeho pochyb nepřichází nazmar.
Také Howlandovo kopí nezahálí. Čas od času sykne kupředu v nečekaném výpadu kolem štítu nebo pod ním, vždy se však zastaví o pevné pláty Targaryenovy zbroje. Zbraně obou duelantů kvílejí v kruté symfonii oceli.
Vousatý muž, který souboj pozoruje z hlediště, usilovně přemýšlí. Vypadá to zajímavě! Jak to jen pojmenovat? Píseň žáby a draka? Nene, to je moc levné! Píseň bahna a bouře? Moc extravagantní! Píseň Ledu a Ohně? Led tam sice není, ale nevadí, zní to dobře. Napíšu o tom knížku!
Vražedná řež pokračuje. Oba bojovníci jsou mírně unavení, jejich pohyby se zpomalují. Aemon Targaryen seká prudce kupředu a na kůži zakrývající Howlandův hrudník se objevuje mělký škrábanec. Bažinář to pozoruje s mírný pobavením. "Dnešek si navždy zapamatujte," volá směrem k targaryenskému kotli, "jako den, kdy jste málem zabili Howlanda Reeda."
Pak se rozbíhá proti rytíři jako by si běžel pro smrt.
Aemon Targaryen se zapírá proti zemi, štít přitisknutý blízko k tělu, meč krouží vzduchem a nabírá dech ke smrtící ráně.
Howland se odráží od země.
Letí.
Čas se zastavuje a kamera krouží kolem obou válečníků. Howland Reed je zastižen pět stop ve vzduchu, se zuřivým šklebem na tváři. Oštěp v jeho ruce se jemně chvěje v poloúderu. Rytíř Targaryen překvapeně civí před sebe, jeho meč míří k nebesům. Kolem dokola levitují stříbřité kuličky - kapky potu.
Pak se čas znovu rozběhne.
Oštěp jako blesk vlétá do úzké mezírky hledí a zustává zabodnut. Howland Reed dokončuje salto a přistává na zemi za rytířem. Aemon se s bolestivým řevem poraněného pratura otáčí a upouští štít. Meč sviští naslepo vzduchem. Malý bažinář se zachraňuje pouze pohotovým kotoulem.
Targaryen klesá na kolena, odhazuje i meč a rukama se marně snaží zastavit krvavý proud, který mu pramení v očích. Jeho tělo cuká v strašlivé agónii. Howland Reed jeho trápení ukončuje; bere do ruky Aemonův meč s dračím jílcem a prudkým sekem jím zamíří do ocelového límce umírajícího bojovníka.
Ozve se křupnutí.
Velký rytíř padá do prachu.
Rhaegar Targaryen hraje na harfu Mozartovo Requiem. Lacrimosa dies illa Qua resurget ex favilla Judicandus homo reus. Huic ergo parce, Deus: Pie Jesu Domine, Dona eis requiem. Amen.
"Takhle lovíme žáby u nás na Šíji," říká Howland Reed a odchází houpavým krokem do šaten. Široké diváctvo bouří, buší do sedaček, směje se a skanduje. "To byl tajný výpad číslo pět," poučuje ser Gerold Týnu, zatímco ser Jaime jí na nohách provádí nehtovou modelaci lakem s vůní eukalyptu.
Avšak hle! Do arény vbíhá jakýsi podivný muž v otrhaném oblečení. "Ne, ne, ne, to nesmí být, to nejde!" křičí jako na lesy. "Máme tu snad nějaké privilegované válečníky, kteří vždycky musí vyhrát? Ten žabožrout byl slabší, všichni jste to viděli! Není to fér! Protestuji!" Skáče kolem jako kousnutý kobrou, melancholicky heká a zuřivě cvaká zuby. "Aemon není mrtvý, podívejte se na něj!" Mává rukou jako při epileptickém záchvatu. Vezme padlého rytíře za ocelový límec a tahá ho po zemi. "Není mrtvý, není mrtvý, podívejte! Hýbe se!"
Na kolbiště vstupují dva svalnatí muži ve slušivých kompletech s nápisem "exekuční oddělení firmy Bet-and-win". Jsou velcí jako hory. Popadnou nebohého človíčka pod paží, každý z jedné strany a odvádějí ho z arény.
Publikum, pobavené tímto výstupem, hlasitě aplauduje.
Nadšení a lomoz po několika okamžicích utichá. Diváci se pomalu začínají rozcházet do svých domovů, plni zážitků a prožitků. "Přestávám se svým zvracením na tomto místě," pevným hlasem konstatuje ser Alek a taktéž odchází směrem k východu.
Sotva však popojde několik kroků, znovu si vzpomene, jak znělo křupnutí Aemonovy páteře. Ohne se přes zábradlí a pokračuje. "Vím, jak se cítíš, dobrý sere," uklidňuje ho znaleckým hlasem ser Rodrick.
"Howland Reed," shrnuje průběh utkání vždy stručný Desaixx.
Ochladilo se a slunce, které celý dlouhý den pražilo s nevídanou silou zrudlo a začalo se pomalu propadat do jícna dalekých kopců. Stíny se rychle prodlužovali, za což byl malý bažinář vděčný. Byl odděn v hnědo-zelené kůži, pobité bronzovými destičkami, v pravé ruce svíral krátký, vražedně ostrý trojzubec a v levačce bojovou síť. Popravdě vůbec netušil jak se na tenhle turnaj vůbec dostal, boj se mu protivil, ale byl připraven bojovat o svůj život. Stál na podupané trávě Harenovského nádvoří a všude kolem něj seděli diváci, kteří očekávali nejjednoznačnější zápas turnaje. Když do arény vkročil muž v bílé zbroji, tribuny propukly v oslavný jásot.
Aemon Targaryen vypadal jako antický polobůh, hrdina z legend. Byl velmi vysoký (téměř o dvě hlavy vyšší než Reed), chráněn pláty bílým emailem potažené zbroje a v podpaží si nesl vysokou bílou přilbu s řvoucím drakem vyrobeným z alabastru. Pokynul davům, nasadil si přilbu a tasil svůj dlouhý meč - téměř pět stop dlouhý, vražedný nástroj, z temně šedé valyrijské oceli s nádhernou záštitou v podobě draka roztahujícího křídla a hruškou umně vytesanou z mramoru.
"Slyšel jsem o tobě, pane z Mokřin. Je mi ctí zkřížit zbraň s tak slavným bojovníkem," promluvil Aemon obřadně, vládnoucí zdvořilostí, kterou mu mohli závidět králové.
"Já samozřejmě znám legendy o vašich skutcích, rytíři. Ale nejsme tady abychom si vyměňovali zdvořilosti. Boj je a vždycky bude krvavá záležitost, ve které pro ně není místo, " odvětil měkce Reed.
"Pravdu díš, ctihodný pane Reede." Aemon ustoupil a cvičně máchl svým mečem, zvaným Plamen. "Oheň a krev." zvolal najednou úplně jiným hlasem. Hlasem válečníka, v očích se mu rozhořelo.
"Boj!"
Oba muži kolem sebe chvíli kroužili, obezřetně pozorujíc pohyby protivníka. Reed zvažoval své možnosti. Všiml si mezer mezi pláty. Viděl několik nekrytých míst na soupeřových nohách - zadní strany stehen a lýtek... Stál k soupeři bokem, krátký trojzubec držel jednou rukou, namířený proti Aemonovi, síť, připravenou k vrhu držel levačkou vzadu, tak, aby ji Dračí rytíř neviděl. Ten také odhadoval soupeřovi přednosti. Všiml si rychlosti jeho krátkých nohou, uvědomil si, že je Reed daleko mrštnější než on sám v těžkých plátech. Střetli se poprvé - Aemon dvakrát obloukem máchl svým dlouhým mečem - Reed dvakrát spěšně odskočil. Na oplátku vyjel jeho trojzubec třikrát jako had, dva výpady Aemon odrazli mečem, třetí, nejméně nebezpečný se zastavil na ocelovém náloketníku. Aemon změnil tempo kroků a začal soupeře rychle zatlačovat k jedné z tribun, Plamen se proměnil v rozmazanou šmouhu a najednou byl všude. Reed už nestíhal uhýbat a čepel se mělce zakousla do levého ramene. V zoufalství použil bažinář svou síť. Odskočil a vrhl ji bílému rytíři na hlavu. Než ale stačila dopadnout, potkala ve vzduchu ostří Plamene, který ji - k úžasu diváků - hladce rozčísl. Howland ještě zkusil bleskurychle zaútočit a vyslal svůj jako břitva ostrý nástroj na tři mezery v bílé zbroji vysokého Targaryena, do spojnice u loktu, límce a přilby a ke kolenu. Klink, cink, cink... Ocel trojzubce třikrát zazvonila o valyriskou ocel, která ho zastavila. Aemon plynule přešel z obraného výpadu do série útoků, jeho kroky a pohyby paže splynuly do dokonalé bojové choreografie, Plamen zasyčel třikrát. Howland uskočil stranou, na poslední chvíli se sehl před druhým... ale třetí seknutí bez nejmenšího odporu oddělilo Reedovo pravé zápěstí od těla. Ruka stále svírající trojzubec ještě nedopadla na zem a Targaryenova čepel - která se ani na okamžik nezastavila - opsala čtvrtý dokonalý oblouk, táhnoucí za sebou rudou krev, která připomínala kometu...
Bezhlavé Reedovo tělo se zhrotilo na zem. Dračí rytíř s nepopsatelnou elegancí vrátil meč do pochvy přímo z posledního úderu. Zvedl své hledí a smutně shlédl na bažinářovo tělo. Bojové jiskření se v jeho fialových očích postupně měnilo na lítost. "Byl jsi důstojný protivník, pane. Nechť tě tví bohové opatrují na cestě do dalšího života."
Večerní duel: Targaryenská legenda, bílý šampión a jeden z nejproslulejších šermířů historie Západozemí je samozřejmě pro Howlanda Reeda příliš velké sousto. Jako bojovník je určitě nebezpečný, ale jak napsala Tyna, Rákosníček sira Lancelota neporazí. Vítězný věnec a ovace náleží Dračímu rytíři, Aemonu Targaryenovi.
Slunce právě vycházelo když se tribuny pod rudými zdmi Králova Přístaviště začaly plnit davy rozvášněných fanoušků. Tribuny byly sestaveny tak aby utvářeli kruhové kolbiště s udusanou hnědou hlínu, která již byla na různých místech pokryta skvrnami zaschlé krve a v jednom místě se válel kus chlupaté ruky a zvratky……
Do kolbiště vstoupil za ohlušujícího výbuchu fanoušků první ze soupeřů. Žena přinejmenším šest stop vysoká a široká v ramenou. Měla na sobě těžkou zbroj která se leskla ve vycházejícím slunci u pasu se jí hopal jednapůlruční měč s rudě žíhanou pochvou. Brienne se postavila doprostřed kolbiště a pozdravila jásající davy zvednutím ruky.
To už ale do arény vkráčel její sok. Brienne se otočila a ztuhla šokem: muž kráčející směrem k ním byl 8 stop vysoký, obrovská hora šlach a oceli.Byl celý v těžké plátové zbroji a v pravé ruce měl obrovský obouruční meč velký půldruhého metru, žádný normální člověk by ho v jedné ruce neunesl natož aby s ním mohl bojovat. V obličeji měl tupě zlomyslný výraz a když uviděl Brienne zasmál se ,,Žena hahaha“ a mrštil svůj štít do publika.
Rozběhl se k Brienne a nečekajíc na počáteční gong vrhl se na ni s řevem a ocelí. Před prvním obouručním sekem, který ji měl oddělit hlavu se ohnula a tasila Přísežník. Jeho ocel se rudě zaleskla v ranním slunci. Zatočila jím v mlýnku a udeřila horu neuvěřitelně rychlým výpadem do přilbice. Hora se zapotácel a strhl si promáčklou přilbici s vzteklým řevem. Z obočí a nosu mu tekla krev. Výpad neměl potřebnou sílu ale valyrijská ocel …..je prostě valyrijská ocel:) Brienne zvolila jinou taktiku: Udržovala si od Hory odstup, obíhala ho dokola a útočila na něj v krátkých rychlých výpadech. Hora je odrážel jen v poslední chvíli a zdálo se že jej tíha obouručního meče zmáha.
Brienne povzbuzena svým úspěchem se začala pouštět do okázalejších výpadů a toho Hora využil. Zaútočil na ní v rychlém vějíři výpadu a mocných obouručních seků,které Brienne zachytila svým štítem. Poslední, shora vedený sek do kterého Hora vložil veškerou svou váhu a sílu ji rozštípl štít a zlomil ruku pod ním. Brinne se zapotácela a Hora ji smetl hrozivým výpadem vedeným na její trup. Taktak ho odrazila šikmo nastaveným Přísežníkem, ale zapotácela se a upadla do prachu kolbiště. Hora se postavil nad ní. Svou výškou zastiňoval ranní slunce, vypadal jak titán z dávných věků. Zvedl svůj obouruční meč a vrazil Brinne meč mezi suknici a břišní pláty…….
No jo a navíc mě vzal symbolický vítr z plachet... Jak já teď sesmolím svůj půlnoční duel, bez toho abych vypadal jako neoriginální břídil? Herdek šopa! 8)
Jaime přišel, Jaime viděl, Jaime zabil. Těžko k tomu dodávat cokoliv více. Zkušený, klidný, takticky vyspělý šermíř proti zuřivé hromadě chlupů vyhrává téměř vždy, obzvláště, pokud je to jeden z nejlepších bojovníků v říši, jak je tomu v Králokatově případě.
Sandor Clegane - Jason Mallister
Mám Ohaře rád, ale lord Jason by určitě nebyl snadným protivníkem. Přeci jen je to zkušený rytíř, a takoví jsou vždy nebezpeční. Šance vidím 50:50, rozhodovaly by náhody a maličkosti. Dávám proto hlas Mallisterovi, abych trochu zmírnil nespravedlivě jasné vyznění duelu. Sandora ovšem v dalších kolech rád uvidím. :wink:
Gregor Clegane - Brienne z Tarthu
Je mi líto, Brienne, ale Hora je prostě Hora. Brienne by se určitě nezalekla a snažila by se statečně bojoval, ale nedokážu si představit, co přesně by se muselo stát, aby nějakým způsobem pronikla Gregorovou zbrojí. Je slabší, lehčí, má kratší dosah zbraně, má méně silnou zbroj... určitě by se snažila souboj co nejvíce protáhnout, ale Gregor je obluda, neúnavný a nikdy se nevzdávající. Oberyn by mohl vyprávět.
Noc byla stejně studená, jako byl před ní den horký. Slunce bylo teď pouhou vzpomínkou, tribuny byly poloprázdné. Někteří odešli kvůli zimě, jiní protože nechtěli přihlížet tomu co mělo přijít. Zůstali většinou muži, seděli mlčky, zachumlaní do svých plášťů a čekali na příchod dvou posledních bojovníků dnešního dne. Někteří z nich byli sami účastníky turnaje. Na vrcholku severní tribuny stál ser Arthur Dayne, který obětoval svůj odpočinek a přišel se podívat na noční souboj. Jeho silueta vykreslovaná světlem tenkého srpku měsíce působila obzvláště mysticky, s jílcem Úsvitu vylézajícím zpoza levého ramene.
Dole u masivního dřevěného zábradlí, ohraničujícího arénu stál Jaime Lannister, odděn v rudém hedvábí a jednoduchém zlatém plášti, impozantně nařaseném kolem ramen. Jeho tvář vypadala klidně, jako vytesaná z mramoru, ale jeho prsty nervózně bubnovali do hrušky meče, připnutého k opasku.
Zazněli gongy a kolem dokola celé arény se začali rozsvěcovat démonicky zelené ohně. Skupina zakuklených akolytů pod velením dvorního alchymisty, lorda Rossarta, obíhala její obvod s pochodněmi a rozžehávala divoký oheň v koších z ušlechtilé oceli.
Brienne Modrá, zvaná též Panna z Tarthu, vešla do kruhu první. Její temně modře emailovaná zbroj byla oblečena přes kroužkovou košili, poskytující ji dvojnásobnou ochranu. Dívka se rozhlédla po tribunách ztichlých diváků. Ti teď už neprovolávali slávu ani nezatracovali, jako po celý den. Nyní mlčeli a ono ticho bylo mnohem zlověstnější než jakékoliv nadávky či pískot. Hledala jednu tvář. Ve skutečnosti nevěřila, že by mohl přijít, ale přece jenom...
Vtom zazněl gong podruhé a obrovitý stín, který většina považovala za stín části tribuny se pohla. Do světla zelených plamenů vešla Hora. Nestvůrných osm stop vysoký Clegane byl od hlavy k patě jako obvykle zakut ve své oblíbené zbroji - jednoduchých, neuvěřitelně tlustých plátech šedé oceli, které bylo schopno obléknout jen několik mužů v Říši a nikdo jiný než Hora nebyl schopen se v nich normálně pohybovat. Bojová suknice zobrazující tři psy na žlutém pozadí byla potrhaná a špinavá, stejně jako duše jejího nositele. Brienne byla vysoká a široká v ramenou i na mužské poměry, ale proti Horovi působila - stejně jako všichni ostatní - jako odrostlejší dítě.
Když se střetli uprostřed arény, přišel k nim herold. "Ve jménu lorda Eddarda, pána Zimohradu, Strážce Severu a pobočníka krále, vám nařizuji bojovat čestně. Sláva bude náležet vítězi, poraženému potom čestný pohřeb a zádušní mše."
Brienne se uklonila, ale její oči neopustili Horu, který nyní stál jen šest stop od ní. Ten se samozřejmě ani nepohnul.
"Taste zbraně." Zazněl povel od herolda.
Gregor si svůj obrovský meč přinesl v ruce, ale Brienne rychle tasila Přísežník. Nádherná valyriská ocel s rudými vlnkami tiše a výstražně zasyčela, když opouštěla pochvu. Dívka se naposledy rozhlédla kolem sebe, ale tváře diváků byly ukryty ve stínech, jediné co viděla až příliš jasně byl zelený ocelový démon tyčící se před ní. Zamrkala a snažila se potlačit hrůzu, která se v ní nyní hromadila. Je to jen obyčejný strach před bitvou, snažila se v duchu sama sebe přesvědčit, ten jsi zažila už mockrát.
"Bojujte!" vykřikl úsečně herold a to slovo přeneslo Brienne do jiného světa.
Čepele se srazily třikrát s ohlušujícím zvoněním a jiskrami vylétajícími z Horova meče, než Brienne odskočila. Ruce ji brněly neuvěřitelnou prudkostí výpadů. Ani jednou neucukla, ale tohle bylo poprvé, kdy se setkala se soupeřem, na kterého nestačila silou. Gregor se na ni s dupáním vyřítil dřív než si utřídila myšlenky a rozhodla jak dál. Mamutím výpadem zaútočil na ocelový límec, ale Přísežník přilétl včas v odpověď. Brienne na nic nečekala a okamžitě přešla z obrany do protiútoku. Zhoupla se v bocích, valyriská ocel opsala skoro celý kruh a rozetnula Horovu zbroj zespodu u kyčle, kde byla tvořena jen tenkými, na sebe napojenými pláty, které mu umožňovali pohyb. Cítila jak se čepel ponořila do svalu a narazila na kost. Kohokoliv jiného by taková bolest vyřadila ze souboje, Hora jen bolestně zamručel a uděřil Brienne do přilbice jílcem svého meče. Ta rány ji omráčila, ale instinktivně stačila odskočit před Gregorovým vražedným výpadem, mířícím na její přilbu. Meče se opět rozzvonili. Brienne si s hrůzou uvědomila, že Hora, kterého považovala za neohrabaného, stále zrychluje a jeho rány nabírají hněvem na síle. Pochopila, že ji doteď podceňoval. Zatla zuby a dala do souboje všechno co se kdy naučila, veškerou bojovou zručnost a sílu. Bojovala o život.
Jaime zatínal prsty do zábradlí a mrkal pokaždé, když se meče obou soupeřů střetli s nervy drásajícím kovovým zvukem. Pozoroval jak se nyní oba soupeři snaží najít výhodonou pozici k rozhodujícímu výpadu, ale ani jednomu se to nedaří. Čepele se do sebe neúnavně zakusovali - Horův meč byl poznamenaný spoustou zubů, zato Přísežník byl stále jako právě ukovaný. Musíš ho přimět, aby o tobě zase zapochyboval, děvče, a pak toho rychle využít. Proseknout mu podkolení šlachy, rozseknout límec...
Brienne nyní jen tak tak udžela v ruce meč, i když to nedávala najevo. Ruce ji hořeli bolestí, prsty byly necitlivé a ona jen čekala, kdy ji vypoví službu úplně. Hora se na druhou stranu čím dál pomaleji pohyboval, zejména ztěžka našlapoval na levou nohu. Krev z rány stékala po jeho šedé zbroji a třpytila se v záři zelených plamenů. Teď nebo nikdy, pomyslela si Brienne a znenadání přešla ze stereotypního tempa výpadů do úskoku doprava a z posledních sil zasadila obouruč děsivou ránu do spojnice přední a zadní strany Horovy zbroje. Clegane, který se chtěl instinktivně otočit na levé noze a zasadit úder, který by Brienne rozpůlil v letu, nebyl dost rychlý - zraněná noha na chvíli vypověděla službu. Valyriská ocel se zasekla do ocelových kroužků, které vyplňovali mezery mezi pláty, jako do másla a otevřela v Horově boku hrozivou ránu. Řev, který vyplnil obrovskou Cleganovu přilbici nemohl patřit člověku. A stejně tak nebylo možné to, co následovalo. Brienne dopadla na pravou nohu a s jistotou, že je konečně po boji se na okamžik opřela, vyčerpáná k zemdlení, o Přísežník. Hora, ze které se krev valila proudem se přiřítil a jediným výpadem vyrazil zděšené Brienne meč z ruky. Obrova čepel rozdrtila dívčino už tak necitlivé zápěstí se strašlivým zapraštěním. Další úder přišel o vteřinu později a Brienne se jen instinktivně snažila chránit levou paží. Temně modré pláty byly silné. Horův meč se musel zvednout a dopadnout ještě třikrát...
Jaime zavřel oči a odvrátil se. Ser Arthur vysoko na severní tribuně stiskl čelisti vztekem, otočil se a opustil arénu...
Půlnoční duel: Je nejsmutnější. Brienne mohla zvítězit, ale Gregorovi šance byly přesto podstatně větší. Navíc jak se zdá, při něm nějakým zvrhlým, zlým způsobem stojí "štěstí", které ho drží při životě. Děsivá síla, necitlivost k bolesti a zosobněné zlo bohužel slaví vítězství, ačkoliv draze zaplacené. Věřím, že i kdyby je proti sobě poslal Martin, nedala by Panna z Tarthu Cleganovi nic zadarmo. Sbohem Brienne, Gregor Clegane jde dál.
Mimochodem, nebojte se, že bych vás svým fan artem trápil i v dalším průběhu turnaje, přišel jsem na to, že je to přece jenom příliš časově náročné 8) Tenhle poslední příspěvek jsem napsal jenom, abych dokončil ten rozdělaný cyklus... Příští kolo turnaje pojmu mnohem víc desixxovsky ;-)
Ve jménu víry v dobro, čestnost, spravedlnost a naději! Nenechte Brienne padnout! Svolávám všechny ty, kteří v skrytu duše doufají, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí! :wink: Brienne nemůže prohrát! Musí ještě najít Sansu a políbit Jaimeho.
Tohle je souboj, který zvedl diváky ze sedadel. Malá Sansa křečovitě žmoulá svůj slzami zmáčený kapesník a vrhá zoufalé, prosebné pohledy na všechny ty, kteří to mohou ovlivnit. Jaime Lannister, tvář bílou jako stěna, drží třesoucí se ruku na jílci svého meče. Ani stopa po obvyklém sardonickém úsměšku!
Tarth! Čest! Naděje!
Slyšte mne volat: Chmure! Vodní tanečníku! Desaixxi! Aleku!! Ještě stále můžete dát místo jednoho bodu dva a poslat Brienne do dalších bojů. Věřím, že ani tam by nebyla bez šance.
Uděluji Brienne své speciální 2 body a snižuju stav souboje na nejtěsnější možný rozdíl 6:7. 8)
Komentáře
Jaime Lannister - Šagga ....1
Tak tady je to celkem jasné. Šagga je sice velkej, silnej chlap, co umí bojovat se dvěma sekerama najednou, ale Jaime je jeden z nejlepších rytířů.......rychlý, zručný, respektovaný.....obstál jako panoš proti Usměvavému, v turnajích se dostával hodně vysoko, ....ze Šaggy udělá chlupatou sekanou....a nakrmí jí své kozy
Sandor Clegane - Jason Mallister....1
No o Jasonovi toho moc nevím. Nicméně asi vsadím na Sandora. Když není opilý či po opici...ale kdy není:-)?? tak patří mezi nejlepší. Byl v západozemí dost obávaný protivník, takže pes roztrhá mořského orla.
Aemon Targaryen - Howland Reed ....1
Se zařazením Aemona do soutěže nesouhlasím, ale je mi to k h...u ...ano správně, přesně k tomu. Nicméně Howland s mečem je dost chabý protivník, podle mne jasný outsider. Takhle...kdyby měl v ruce foukačku s otravenýma šípama, ale s mečem? Drak porazí žábu...není co řešit.
Gregor Clegane - Brienne z Tarthu....2
Nejvyrovnanější souboj. Gregor je opravdu hrozivý protivník, ale je porazitelný. Oberyn se proti němu celkem držel, Ohař se mu také ubránil. Vsadil bych na Brieninu chytrost proti jeho síle.
Jaime Lannister - Šagga= Jaime
Sandor Clegane - Jason Mallister = Sandor
Aemon Targaryen - Howland Reed = Aemon
Gregor Clegane - Brienne z Tarthu = Gregor
Pozoruji překvapivou neochotu některých návštěvníků fóra alespoň jednou větou objasnit svou volbu. Řekla bych, že je to škoda :cry:
Nemluvě o tom, že už tu dlouho nebyla žádná reportáž. Asi něco spáchám sama. (A začínat to bude veskrze realistickou scénou, kdy se Jamie, Gerold a Rhaegar utkají o to, komu lady Týna uváže kolem paže svůj šáteček. :lol: )
jaime
sandor (psi styl na vecne casy)
aemon
gregor (gregor fought valiantly, gregor fought nobly, gregor fought honorably and gregor won)
Je to skoda, to uz je imo lepsi nehlasovat vubec...proto se taky nezapojuju, pac bych nedokazal jen tak rict viteze (jako trebas u Miss:-)), musel bych si o tom obcas neco vyhledat a tak, a ted fakt nemam cas. Je to strasne zodopovedna prace:-) Ale uz se pomalu blizi cas, kdy se vse rozhodne a ja se konecne snad do Turnaje zapojim...snad do ty doby neskonci:-)
myslel som počet ľudí, ktorí hlasujú. Samotný turnaj považujem za veľmi dobre vymyslený.
ad Brienne: veľmi ma teší, že jej dávate šance proti Hore, ja hoci ju mám ako šermiarku veľmi vysoko si myslím, že je jediná, ktorá na Horu nemá z jediného dôvodu: Nemá Oberynovu, Bronnovu a neviem koho bojovú skúsenosť, ľstivosť a rafinovanosť. Bojím sa, že v mojom príbehu, cupitala a bojovala koľko mohla, ale keď po prvom strete mečov zistil Hora, aká je silná tak sa na ňu sústredil a zaklincoval ju do zeme ... :(
no ale ktovie. ak prežije tak sa u mňa stane veľkým šampiónom. Na druhú stranu zase sa nedostane na psie zápasy...
Slunce se líně převalilo přes vrcholky kopců a zalilo travnaté kolbiště pod Harrenovem jitřním světlem. Turnajové tribuny se nyní rychle plnily, jelikož čas prvního souboje dnešního dne byl stanoven na plný úsvit... Na zelenou louku nastoupily heroldové a trubaduři a společně ohlásili příchod prvního bojovníka, sera Jaimiho Lannistera, zvaného Králokat... Jaime kráčel svižným krokem v čele skupiny lannisterských zbrojnošů a pážat, kteří nesli jeho vznosný praporec – zlatého řvoucího lva, na purpurovém poli. Proti seru Jaimimu, kráčejícím pod ním vypadal lev nepříliš sebevědomě a nebezpečně. Z druhé strany se naproti nim blížila jiná skupina – otrhaní, negramotní a nebezpeční zástupci klanů z Měsíčních hor – byla tam Chella, Timett syn Timettův, ale před nimi kráčelo monstrum, chlupatá hora chlupů a vyčuhujících končetin, jménem Šagga, syn Dolfův.
Šagga byl oděn v monstrózní kroužkové košili, visící mu až ke kolenům, a Jaimiho napadlo, že on by se do ní klidně vlezl celý. V každé ruce třímal Šagga jednu ze svých oblíbených dvoubřitých seker, třetí, kamenou měl připjatou na zádech (vskutku, tři sekery jsou lepší než dvě)... Když Jaime uviděl soupeřovu výzbroj, podal svůj velký ocelový štít se zlatým lvem jednomu ze svých panošů a sevřel svůj dlouhý meč obouruč. Lannister se přímo blýštěl, ve své pozlacené zbroji oslepoval v raním ostrém slunci okolí – přesto na něj byl úchvatný pohled. Jako obvykle neměl přilbu a jeho delší zlaté vlasy se impozantně doplňovali s dovedně vyrobenou zbrojí.
Hlavní herold dne, z turnaje rychle vyřazený, ctihodný lord Eddard se naposledy zeptal na poslední slova před bitvou.
„Šagga, syn Dolfův, uřízne Zlatomuži jeho vlasy a bude se jimi chlubit svým synům“, zaburácela chlupatá koule a hrůzostrašně třeskla oběma respekt vzbuzujícíma sekerama o sebe.
Jaime se pobaveně ušklíbl. „Beru to jako sázku, chlupáči. Jestli si je dokážeš vzít, jsou tvé. Já, na druhou stranu nemám o žádnou tvoji část zájem. Myslím, že tě nechám psům.“
Lord Eddard ustoupil o několik kroků a chladně pronesl:“ Nechť souboj začne.“ Šagga nečekal na nic, jeho bojová strategie byla prostá a efektivně jednoduchá – rozseknout protivníka vejpůl, pokud možno co nejrychleji... Vyřítil se dopředu a ťal těžkou sekerou do místa, kde se ještě před chvilkou nalézala Jaimiho hlava. Ostří však proťalo vzduch. To už ale letěl půlměsíc druhé vražedné zbraně, hledaje pas zlatého bojovníka, který se i téhle ráně snadno vyhnul nepatrným ukročením. Teď přišla Jaimiho chvíle – počkal, až se obě těžké čepele dostanou pod úroveň Šaggova pasu a bleskurychle přiskočil, vkládaje váhu svého těla do podélného výpadu na obrovi slabiny. Ušlechtilá ocel rozštípla železné kroužky Šaggovy košile, zanechaje po svém výpadu rudou, postupně se rozšiřující skvrnu, na pytlovitém obleku, který měla Kamená vrána oblečený pod ní. Šagga bolestivě zaryčel a v zuřivém vzteku poslal obě své sekery do drtivého výpadu najednou. Jaime však opět bezstarostně odtančil, víříce svou čepelí v příslibu dalšího hadího výpadu. Tentokrát se Šagga rozběhl se zuřivým výkřikem přímo proti čekajícímu Králokatovi – cítil totiž, že rána (která by jiné muže už dávno zabila) silně krvácí a bere mu sílu. Jaime čekal na řvoucího Šaggu pevně zapřený do země. Na poslední chvíli, kdy už to vypadalo, že blížící ocelové půlměsíce Šaggových zbraní roztrhnou Jaimiho tělo na zlaté, mastné kusy, se rychle sehnul a obouručním výpadem přeťal Šaggovi šlachy pod pravým kolenem. Sekery opět proletěly naprázdno, obr hekl, rozseklá noha neudržela jeho váhu... S ohlušujícím třesknutím se natáhl na pošlapanou trávu. Než mohl cokoliv udělat, přiskočil Jaime a jediným ladným, mocným a krutým pohybem paže oddělil Šaggovu obrovskou hlavu od těla.
Ranní duel: Lehké vítězství sera Jaimiho Lannistera. Exluzivní bojový výcvik, kterého se mu jako synovi nejmocnějšího šlechtice Říše dostalo, vrozené instinkty válečníka, chytrost a rychlost a v neposlední řadě zkušenosti, které nabral při službě s těmi nejlepšími bojovníky království – to vše jednoznačně posílají zlatého rytíře přes válečné monstrum, jménem Šagga, syn Dolfův, v jehož prospěch hraje jen nelidská fyzická výbava a stamina.
Je fakt, že Brienne není tak zkušená jako jiní, ale dokázala porazit Jaimeho (byť ten byl ve velké nevýhodě), Lorase a jiné dobré rytíře na pranici. Co o ní víme. Je silnější než Jaime, bude tedy velmi silná. Jenže v boji s Horou je síla na nic, protože Gregorova síla je nelidská, monstrózní. Dá se porazit jedině rychlostí, trpělivostí, chytrostí a vytrvalostí.
Věřím, že ač méně zkušená, tak Brienne je chytrá a má dobré válenické myšlení. Vytrvalá, rychlá a trpělivá je taktéž. Je to tak 50:50...ale Brienne mi je sympatičtější, proto jsem volil zrovna ji.
Jamie by porazil Šaggu, to je jasné.
Sandor poráží Malistera.
Targaryen by porazil Rákosníka.
Loras porazil na turnaji Horu, Brienne porazila Lorase, ergo Brienne vyhrává nad Horou.
Slunce nyní vyšplhalo na vrchol své cesty a bylo v plné síle. Jako v kovářské výhni si asi museli připadat dva soupeři, kteří se měli utkat na turnaji v pravé poledne. První z nich byl zakut do spolehlivé, temně šedivé zbroje bez ozdob. Žádný znak na jednoduchém ocelovém štítu, ani na náprsním plátu, pouze šedivý, několikrát přepraný a potrhaný plášť, jenž prozrazoval, že byl kdysi bílý... Přesto návštěvníci turnaje znali onoho muže. Prozrazovala to jeho přilbice. Strašlivá, zuby cenící přilba v podobě psí hlavy. Sandor Clegane se vedru bránil chlazeným červeným vínem a držel se ve stínu, ze kterého teď lhostejně pozoroval příchod svého soupeře.
Lord Jason Mallister, zvaný Orel, byl rovněž v plné plátové zbroji. Brnění bylo potažené indigovou vrstvou emailu a na jeho hrudní části byl jemným umněním vyryta podoba stříbrného orla, roztahujícího křídla... Lord Jason, velký válečník svých časů, hrdina bitvy u Trojzubce, kde skolili tři z Rhaegarových vlajkonošů měl zvedlé hledí své vysoké přilby s dvěma tenkými, orlími křídly, a sám si nesl svůj praporec, plající na dlouhém kopí. Když došel do centra pro souboj vyhrazeného prostoru, zarazil jej do země a zůstal stát. Ohař se ušklíbl, naposledy se napil ze své čutory, hodil ji po chlapci, který mu ji předtím přinesl a rychlým krokem vyrazil za Mallisterem... Nechtěl tuhle frašku moc dlouho protahovat.
Herold se s oběma soupeři setkal na místě. Stáli proti sobě - Orel a Pes. "Poslední slova před soubojem. Uvažte, že mohou být vaše poslední, pánové."
Sandor se skrz průzory své přilby znechuceně podíval Mallisterovi do očí. "Zkusím tě zabít rychle, Mallistere. Když budeš mít štěstí, bude to chvíli trvat..."
Lord Jason, ztělesněná chladná nebojácnost, pomalu, jakoby zamyšleně přikývl. "Jen aby ses nespálil, Clegane..."
Ohařovi zajiskřilo v očích: "Tak tohohle budeš litovat, ptáčku. Ne, že bys nezemřel i tak, ale slibuji ti, že po tomhle tě to bude víc bolet..."
"Jak myslíš, Pse... Každopádně, jestli padneš mou rukou, slibuji ti důstojný pohřeb. Jsem zvědavý jestli si tak dobrý jak se říká. Ať zvítězí ten lepší...My jsme výš*! "vykřikl Jason slova svého rodu a spustil hledí své přilbice.
Eddard ustoupil a hlasitě pronesl:"Boj!"
Výzbroj obou mužů byla prakticky totožná - silné plátové zbroje, štíty a těžké, dlouhé meče z prvotřídní oceli, podobné byli i jejich postavy - Ohař byl jen o trochu vyšší a jen o málo širší v ramenou. Tak jak sliboval - Ohař začal daleko agresivněji. Neuvěřitelnou silou a rychlostí bil a sekal do Mallistera, který byl nucen pomalu ustupovat a krýt se za svůj velký šít. Vyobrazený orel na něm byl po chvíli téměř nerozpoznatelný. Cleganův meč létal, mířil na rameno, na hlavu, na bok, na koleno, na slabiny, zdálo se, že s čím dál větší silou a rychlostí. Meč se v jeho rukách jen kmital. Mallister proti němu vypadal až směšně pasivně, stále couval a bránil se, na nějaký výpad mu vůbec nezbýval čas... A v tom najednou, kdy už se zdálo, že ho opouštějí síly, vyrazil nečekaně do protiútoku. Jeho výpad mečem zachytil Sandor svou vlastní čepelí na poslední chvíli, ale hned vzápětí vyletěl proti jeho hlavě štít a přilbice ve tvaru Psa hrozivě zaduněla, když do ni s nečekanou silou narazila ostrá hrana Orlova štítu. Sandor ochromeně zavrávavoral, na chvíli zjevně neschopen se zorientovat v prostoru. Ta malá chvíle stačila. Mallisterova těžká čepel dopadla se zapraskáním na spoj mezi ramenem a klíční kostí pravé paže. Sandor pustil meč, ale s nepředstavitelnou silou, poháněnou zuřivostí, zoufalstvím a bolestí máchl svým štítem a zasáhl Mallistera, který si už už byl jist svým vítězstvím, pod bradu. Ten udělal pár nejistých kroků zpět a zřítil se na zem. Sandor, z jehož ramene se valilo krve jak z vola, pustil štít a sevřel na zem spadlý meč levou rukou. Ve stejnou chvíli se otřesený lord Jason pokoušel vstát... Teď nebo nikdy, uvědomil si Sandor. Přiskočil k vstávajícímu soupeři a zasypal ho sérií ran. Mallister udělal to jediné co v té situaci mohl - pustil meč a oběma rukama držel otlučený štít, na který dopadala Sandorova zběsilost. Rány však nebyli potřebně silné, Ohař vládl jen levoačkou, a co víc, stále více slábly. Lord Jason vytušil příležitost a když přišla krátká pauza v sérii Ohařových výpadů, strhl rychle slábnoucího soupeře za nohy na zem... Oba bojovníci se váleli po zemi, z posledních sil, oba se snažili vytrhnout z opasku dýku, ale krev řinoucí se ze Sandorovy rány ho nakonec stála život. Zničený a otřesený, lord Jason Mallister ztěžka vstal, jeho nádherná indigová zbroj zborcená Ohařovou krví...
Polední duel: Obzvláště vyrovnaná bitva, ve které u mě nakonec vítězí válečnická zkušenost a skrytá síla lorda Jasona Mallistera. Proti Ohařově agresivní silové a rychlostní převaze postavil bojovou moudrost a chladný úsudek. Proti Sandorovi rovněž mluví jeho pohrdání a podceňování soupeřů, které mu nedovolují prohlédnout bojovou lest.
Využívám možnosti udělit vítězi dva body.
*Mimochodem, slova Mallisterů z Mořské strážně znějí: "Above the Rest"
Tuším, že ještě nebyla nikde přeložena. Tak jsem si dovolil svůj provizorní překlad...
Cože? To ja asi nějakej vtip. Takže tu máme nějaké protekční účastníky fora, jejichž hlas má větčí cenu než těch ostatních??? :wink:
Přečti si pravidla, dva body můžeš udělit i ty :wink: Já jsem této možnosti využila hned v prvním kole u Gerolda.
Chci se omluvit Eddardovi. Já jsem ty pravidla fakt moc nečetl....nestíhám...ale Tyna mi to vysvětlila....Navíc jsem vznětlivý melancholik.....takže než začnu pořádně přemýšlet, mám chvíli zatemnělý mozek :) . Ale dokážu uznat chybu. Takže sorry.
Dovolil bych si shrnout průběžný stav tohoto kola:
Jaime - Šagga 9:0
Sandor - Jason Mallister 7:3
Aemon Dračí rytíř - Howland Reed 7:1
Gregor "Hora" - Brienne "Kráska" 4:4
Napětím se zrychluje tep i dech. Adrenalin stoupá. Jeden souboj stále není rozhodnut. Na čí stranu se přikloní ti, kteří ještě nevyslovili svůj ortel? V sázce jsou i speciální body ostatních hlasujících. Byla by škoda nechat je propadnout. Pokoří Brienne Horu? :?:
mám pocit, že net je plný ľudí, ktorí sú príliš prchkí a reagujú nepatrične na danú situáciu. A je málo "Týn" ktoré to vedia uviesť na pravú mieru. A je aj málo "Chmurov", ktorý sa spätne vedia ospravedlniť, za čo im patrí uznanie.
A našťastie je aj málo takých čo to (asi zbytočne) komentujú... :wink:
no a ako to dopadne s Brienne? som veľmi zvedavý. Opäť raz to vychádza proti môjmu favoritovi, ale tentokrát sa vôbec nehnevám, naopak!
Jaime Lannister - Šagga
Jaime....jasnačka jaime je zkušený borec, který to s mečem umí a nezalekne se hned tak nějaké chlupaté koule
Sandor Clegane - Jason Mallister
Sandor...o Mallisterovi vím jenom to že byl dobrý voják zato Sandor rychlý, brutální,silný
Aemon Targaryen - Howland Reed
Aemon Targaryen
Gregor Clegane - Brienne z Tarthu
Gregor...tady podle mně nemá Brienne šanci. Oberyn sice Horu porazil ale jen díky svují hbitosti a délce kopí....Brienne nemá jedno ani druhé.Je sice velká a silná ale Hora větší a silnější
Vzduch byl nabitý testosteronem. Šílený král Aerys si nervózně okusoval nehty. V ohradách mečely hladově kozy.
Do arény vkráčel za ohlušujícího pískotu z targaryenského kotle Jaime Lannister. Do toho se dala opozice, tvořená převážně nezadanými dámami z urozených rodin. Největší pozdvižení v dosavadním průběhu turnaje. Pískot byl ohlušující. Nenávist přerostla v obdiv.
Jaime sám si z toho nic nedělal, jakoby byl na rozporuplné reakce zvyklý. Když vřava a kakofonie zvuků dosáhla svého vrcholu, zvedl ruku a tímto jediným gestem – zázrak za bílého dne! – si zjednal klid.
„Co za věci to budu dělat pro lásku,“ řekl napůl vyčítavě, napůl posměšně.
Do arény - za nadšeného řevu horských klanů a obzvláště Kamenných vran - se s funěním, chřěstěním a zvířeckým pochrochtáváním vsunul útes štětin, chlupů a zkroucené muskulatury oděný v kůžích. Šagga nechodil. On se sunul. Jeho ohlas byl i přes veškerou chvályhodnou snahu jeho příbuzných nepoměrně menší.
Zastavil se a ukázal na svého soka svým kyjem.
„Šagga, syn Dolfův, ti usekne mužství a nakrmí jím svoje kozy!“ zařval hlubokým hlasem. Zvedl ruce a ve vítězném gestu se obrátil ke svým šílejícím příznivcům.Třeskl o sebe svým kyjem a svou sekerou. Měl paličaté, zlé, nevyzpytatelné kozlí oči.
„Slyšte ho řvát,“ řekl Jaime s ironickým úsměvem.
Šagga ho počastoval strašlivým pohledem.
„Jsi hezký jako panenka,“ zahučel. Skřípal a cvakal zuby a koulel očima. Na Jaimeho to zjevně žádný dojem neudělalo.
„Chceš se mi podívat pod sukně?“ zasmál se.
„A jak krásně voníš! Mfff…“ natáhl Šagga mocně vzduch do svého prasečího rypáku.
Jaime se dál klidně usmíval. Nakrčil nos.
„Což se o tobě rozhodně říct nedá. Jestli válčíš zpoloviny tak dobře, jako páchneš, pak jsem synem smrti. Kdy ses naposledy koupal?“
Jaimeho úsměv se rozšířil, jakoby nalezl příjemného společníka pro konverzaci.
Šagga se rozjel. Jeho výhrůžky z něj prskaly spolu se slinami.
„Vykuchám tě zaživa. Sežeru tě a z tvých kostí vyrobím hračky pro svoje děti.“
„Domácí kutilové mi imponují.“
„Jsi lví [censored]! Zmetek nad zmetky. Křivepřísežník a lhář a [censored]! Výsměch všem rytířům. Nesaháš Šaggovi, synu Dolfa ani po [censored]!“
Jaime se usmíval s lehkou nenuceností
„Pokračuj,“ vyzval ho. „Bavíš mě.“
„Tvoje sestra je [censored]. Slyšíš mě? Je to hloupá [censored]. Roztáhne nohy každému. I mně. Přišla za mnou včera v noci. Má hebké bílé tělo ta tvá sestra.“
Jaimeho oči ztvrdly. Jeho úsměv se nepatrně změnil. Teď do člověka zajížděl jako dýka.
„Chceš vědět, co jsem s ní dělal? Nejdřív jsem ji [censored]. Pak ona [censored]. A nakonec…“
Jaime: „[censored]?“
Šagga: „[censored]!“
Jaime: „[censored].“
Šagga zrudl jako řípa. „Pojďme raději bojovat.“
V hledišti se Sansa, dlaně způsobně na kolenou, naklonila ke své matce. „Mami, a co je to ten [censored]?“
Lady Catelyn, zaražená a šokovaná, chvíli nešťastně hledala slova.
„No víš, to poznáš o svatební noci.“
„A gé bod?“
Dole mezitím začal boj.
Jaime, vysoký a zlatý, lesk jeho vlasů, se zlatým mečem, tak oslnivý, až přecházel zrak.
Jaimeho styl byl fascinující. Nenapodobitelný. Chlapecká bezstarostnost, frajerská lehkovážnost pro nezaujatého diváka. Oko zkušeného znalce však postřehlo vycizelovanou techniku, rychlost a sílu, které se nijak nevylučovaly. Sebevědomí, neústupnost, chladnokrevnost. Precizní chladnou dokonalost ve službách talentu. Prostou technologii zabíjení dovedenou na úroveň úchvatné podívané, umění. Divokou, nespoutanou radost z boje pro boj samotný, pro ten strhující, děsivý a nesmírně náročný tanec nad propastí, kde je místo jen pro jednoho.
Prudké, neočekávané, promyšlené pohyby člověka, jenž nemá strach ze smrti, a jenž z této vlastnosti učinil svoji přednost vůči kterémukoli soupeři. Risk až na samou hranici únosnosti, předstírání, lákání namlsaného soupeře do připravených léček. Celé série, škála předstíraných výpadů a naoko neobratných zaškobrtnutí.
Umění, při kterém sebou chrabří veteráni na vozíčcích v para-zóně bezmocně škubali závistí.
Boj, při kterém má jeden toho druhého přečteného, vždy je o krok, o myšlenku před ním, předvídá každý jeho pohyb, každý výpad, jako by mu četl myšlenky, nebo mu vnutil svou vůli. Hraní lva s myší. Kdy jeden ze soupeřů rutinérsky a bezchybně přečte svého protivníka, jeho přednosti i slabosti, a dospěje k závěru, že ho převyšuje natolik, že bude myslet i na diváky a dopřeje jim hrůzostrašné divadlo. Chvíle, kdy soupeř definitivně pozná, že narazil na někoho, kdo je zjevně nad jeho síly, ale zoufalý pud sebezáchovy ho přinutí postavit se proti osudu, zvrátit boj navzdory všem parametrům, navzdory tomu, že Válečník od něj odvrátil svou tvář.
K ničemu z toho nedošlo.
Jaime spěchal, nebo snad v něm bylo podrážděno něco, co mělo zůstat spát.
Uštědřil Šaggovi jeden pohled a v tom pohledu bylo řečeno vše: převaha, pohrdání i náznak lítosti. Jedním sotva potřehnutelným sekem mu amputoval pravou ruku, vzápětí levou, a při efektní otočce i hlavu. Všechno proběhlo tak rychle, že chvíli všem trvalo, než si uvědomili, že je po všem.
Nečekal, až se Šaggovo bezhlavé a bezruké torzo zhroutí a skončí jeho posmrtné křeče, otočil se na patě, uklonil se na všechny čtyři tribuny a spěšně odešel.
Lev se nažral a koza nezůstala celá.
„Velmi aragornovské,“ podotkl v hledišti neznámý dlouhán zahalený v kápi, pokojně bafající z dýmky.
„Promiňte, nejste náhodou Frodo?“ Stála před ním jakási rozdychtěná nezletilá fanynka, na tričku potisk Elijaha Wooda. „Mohl byste se mi podepsat do památníku?“
„To tedy nejsem,“ odeskl muž kysele. „[censored].“
Je pozdní odpoledne a oranžově žhnoucí slunce se sklání nad lenivě tekoucím Černovodým proudem na západě a zlatavou rovinatou zemí dozrávajícího obilí za ním. Nad zelenou krajinou nedotčené krásy jihu poletují motýli a kolibříci, místy zpěvaví slavíci, rackové bílí jako mořská pěna a od slunce dokřupava opečení holubi.
Daleko dole pod blankytnými nebesy měkounké postele nazývané Západozemí se kulatí rozevřený chřtán Létova amfitéatru. Tam zmlkávají všechny zvuky kromě bubnů, které svým vytrvalým duněním naznačují příchod dalšího souboje: další krev a další smrt. I sluneční svit je v těch místech jaksi temnější. Nad hrůzyplnými chrličích arény, jež jsou vytesány do podoby rozčileného nervózního zlovlka, posedávají krákající vrány.
Plné ochozy nepokojně očekávají příchod duelantů.
Také ve VIP sekci je živo. "A zatímco se ti dva, ser Gerold a princ Rhaegar fackovali," vypráví nadšená Týna své kamarádce, "vyběhl odněkud ser Jaime, oba dva je ztloukl tou svou zlatou rukou a šáteček si vzal sám. Je tak úchvatný, och. A zabil Šaggu!" Kamarádka vědoucně přikyvuje.
K seru Létovi, který odpočívá na lehátku na pořadatelském balkóně a pozoruje dění v aréně, mezitím přichází šest dívek v bikinách, barevně odlišených podle jednotlivých rodů. Dámy se postupně ukloní.
"Já jsem lady Jeyne, budu vám masírovat pravou přední tlapku."
"Já jsem lady Lyanna, budu vám masírovat levou přední pracku."
"Já jsem lady Arianne, budu vám masírovat pravou zadní tlapu."
"Já jsem lady Cersei, budu vám masírovat levou zadní nožku."
"Já jsem lady Ygritte, budu vám masírovat ušiska."
"A já jsem lady Daenerys, budu vám masírovat ocas."
Jako poslední přichází nejkrásnější dáma ze všech, s nadýchanou hřívou kaštanově narudlých vlasů. Její štíhlé dívčí tělo se vlní pod tenkými šaty z růžového hedvábí a bělavé myrské krajky. "Já jsem lady Sansa," říká, "budu s vámi rozmlouvat."
Ser Léto si zálibně pomlaskne. Pohledem zabrousí do arény.
Tam již nastupují oba dnešní bojovníci!
Prvním z nich je Aemon Targaryen, proslulý Dračí rytíř. Do běloby vyblyštěná dračí zbroj se houpe na jeho vypracovaném těle. Jeho kroky duní jako údery srdce. Přichází do středu bojiště a pozdvihnutou levicí zdraví tribuny. Ve fialových očích se mu zračí odhodlání a věrnost. Pak zaklapne své hledí. Kolem hlavy mu zakomíhají zlatá křídla. Drak se probouzí.
V ústrety Dračímu rytíři přichází drobný válečník ze zbroje z vydělané žabí kůže. Vlasy mu prokvétají šedinami a v hlubokých, bouřkových očích se odraží nevypočitatelnost sudby.
"Zabil jsem Oswella Whenta," šeptá mistr Reed a pozvedá oštěp. Princ Rhaegar na jižní tribuně vyluzuje ze své harfy nízký melancholický tón.
Aemon Targaryen mlčí. Se štítem vzdorně pozvednutým před sebou kráčí kupředu. Meč se mu vlní v ruce jako had připravený udeřit.
"Zabil jsem Gerolda Hightowera," šeptá Howland, avšak jeho slova jsou slyšet i na té nejvzdálenější tribuně.
Aemon Targaryen se dál blíží.
"Zabil jsem Arthura Dayneho," šeptá Reed.
Dračí rytíř se zastavuje. Celý svět na okamžik zatajuje dech. I Léto na svém balkónku s napětím sleduje, co se bude dít v následujících okamžicích.
"A ZABIJU I TEBE!!!" ryčí Howland. Rhaegar hraje na harfu Beethovenovu Osudovou.
Souboj začíná.
Drobný zástupce Šíje uskakuje před prudkými údery Aemonova meče. Dračí rytíř je nemilosrdný, Dračí rytíř je rychlý a přesný, rozený válečník. Žádný jeho pochyb nepřichází nazmar.
Také Howlandovo kopí nezahálí. Čas od času sykne kupředu v nečekaném výpadu kolem štítu nebo pod ním, vždy se však zastaví o pevné pláty Targaryenovy zbroje. Zbraně obou duelantů kvílejí v kruté symfonii oceli.
Vousatý muž, který souboj pozoruje z hlediště, usilovně přemýšlí. Vypadá to zajímavě! Jak to jen pojmenovat? Píseň žáby a draka? Nene, to je moc levné! Píseň bahna a bouře? Moc extravagantní! Píseň Ledu a Ohně? Led tam sice není, ale nevadí, zní to dobře. Napíšu o tom knížku!
Vražedná řež pokračuje. Oba bojovníci jsou mírně unavení, jejich pohyby se zpomalují. Aemon Targaryen seká prudce kupředu a na kůži zakrývající Howlandův hrudník se objevuje mělký škrábanec. Bažinář to pozoruje s mírný pobavením. "Dnešek si navždy zapamatujte," volá směrem k targaryenskému kotli, "jako den, kdy jste málem zabili Howlanda Reeda."
Pak se rozbíhá proti rytíři jako by si běžel pro smrt.
Aemon Targaryen se zapírá proti zemi, štít přitisknutý blízko k tělu, meč krouží vzduchem a nabírá dech ke smrtící ráně.
Howland se odráží od země.
Letí.
Čas se zastavuje a kamera krouží kolem obou válečníků. Howland Reed je zastižen pět stop ve vzduchu, se zuřivým šklebem na tváři. Oštěp v jeho ruce se jemně chvěje v poloúderu. Rytíř Targaryen překvapeně civí před sebe, jeho meč míří k nebesům. Kolem dokola levitují stříbřité kuličky - kapky potu.
Pak se čas znovu rozběhne.
Oštěp jako blesk vlétá do úzké mezírky hledí a zustává zabodnut. Howland Reed dokončuje salto a přistává na zemi za rytířem. Aemon se s bolestivým řevem poraněného pratura otáčí a upouští štít. Meč sviští naslepo vzduchem. Malý bažinář se zachraňuje pouze pohotovým kotoulem.
Targaryen klesá na kolena, odhazuje i meč a rukama se marně snaží zastavit krvavý proud, který mu pramení v očích. Jeho tělo cuká v strašlivé agónii. Howland Reed jeho trápení ukončuje; bere do ruky Aemonův meč s dračím jílcem a prudkým sekem jím zamíří do ocelového límce umírajícího bojovníka.
Ozve se křupnutí.
Velký rytíř padá do prachu.
Rhaegar Targaryen hraje na harfu Mozartovo Requiem. Lacrimosa dies illa Qua resurget ex favilla Judicandus homo reus. Huic ergo parce, Deus: Pie Jesu Domine, Dona eis requiem. Amen.
"Takhle lovíme žáby u nás na Šíji," říká Howland Reed a odchází houpavým krokem do šaten. Široké diváctvo bouří, buší do sedaček, směje se a skanduje. "To byl tajný výpad číslo pět," poučuje ser Gerold Týnu, zatímco ser Jaime jí na nohách provádí nehtovou modelaci lakem s vůní eukalyptu.
Avšak hle! Do arény vbíhá jakýsi podivný muž v otrhaném oblečení. "Ne, ne, ne, to nesmí být, to nejde!" křičí jako na lesy. "Máme tu snad nějaké privilegované válečníky, kteří vždycky musí vyhrát? Ten žabožrout byl slabší, všichni jste to viděli! Není to fér! Protestuji!" Skáče kolem jako kousnutý kobrou, melancholicky heká a zuřivě cvaká zuby. "Aemon není mrtvý, podívejte se na něj!" Mává rukou jako při epileptickém záchvatu. Vezme padlého rytíře za ocelový límec a tahá ho po zemi. "Není mrtvý, není mrtvý, podívejte! Hýbe se!"
Na kolbiště vstupují dva svalnatí muži ve slušivých kompletech s nápisem "exekuční oddělení firmy Bet-and-win". Jsou velcí jako hory. Popadnou nebohého človíčka pod paží, každý z jedné strany a odvádějí ho z arény.
Publikum, pobavené tímto výstupem, hlasitě aplauduje.
Nadšení a lomoz po několika okamžicích utichá. Diváci se pomalu začínají rozcházet do svých domovů, plni zážitků a prožitků. "Přestávám se svým zvracením na tomto místě," pevným hlasem konstatuje ser Alek a taktéž odchází směrem k východu.
Sotva však popojde několik kroků, znovu si vzpomene, jak znělo křupnutí Aemonovy páteře. Ohne se přes zábradlí a pokračuje. "Vím, jak se cítíš, dobrý sere," uklidňuje ho znaleckým hlasem ser Rodrick.
"Howland Reed," shrnuje průběh utkání vždy stručný Desaixx.
Ochladilo se a slunce, které celý dlouhý den pražilo s nevídanou silou zrudlo a začalo se pomalu propadat do jícna dalekých kopců. Stíny se rychle prodlužovali, za což byl malý bažinář vděčný. Byl odděn v hnědo-zelené kůži, pobité bronzovými destičkami, v pravé ruce svíral krátký, vražedně ostrý trojzubec a v levačce bojovou síť. Popravdě vůbec netušil jak se na tenhle turnaj vůbec dostal, boj se mu protivil, ale byl připraven bojovat o svůj život. Stál na podupané trávě Harenovského nádvoří a všude kolem něj seděli diváci, kteří očekávali nejjednoznačnější zápas turnaje. Když do arény vkročil muž v bílé zbroji, tribuny propukly v oslavný jásot.
Aemon Targaryen vypadal jako antický polobůh, hrdina z legend. Byl velmi vysoký (téměř o dvě hlavy vyšší než Reed), chráněn pláty bílým emailem potažené zbroje a v podpaží si nesl vysokou bílou přilbu s řvoucím drakem vyrobeným z alabastru. Pokynul davům, nasadil si přilbu a tasil svůj dlouhý meč - téměř pět stop dlouhý, vražedný nástroj, z temně šedé valyrijské oceli s nádhernou záštitou v podobě draka roztahujícího křídla a hruškou umně vytesanou z mramoru.
"Slyšel jsem o tobě, pane z Mokřin. Je mi ctí zkřížit zbraň s tak slavným bojovníkem," promluvil Aemon obřadně, vládnoucí zdvořilostí, kterou mu mohli závidět králové.
"Já samozřejmě znám legendy o vašich skutcích, rytíři. Ale nejsme tady abychom si vyměňovali zdvořilosti. Boj je a vždycky bude krvavá záležitost, ve které pro ně není místo, " odvětil měkce Reed.
"Pravdu díš, ctihodný pane Reede." Aemon ustoupil a cvičně máchl svým mečem, zvaným Plamen. "Oheň a krev." zvolal najednou úplně jiným hlasem. Hlasem válečníka, v očích se mu rozhořelo.
"Boj!"
Oba muži kolem sebe chvíli kroužili, obezřetně pozorujíc pohyby protivníka. Reed zvažoval své možnosti. Všiml si mezer mezi pláty. Viděl několik nekrytých míst na soupeřových nohách - zadní strany stehen a lýtek... Stál k soupeři bokem, krátký trojzubec držel jednou rukou, namířený proti Aemonovi, síť, připravenou k vrhu držel levačkou vzadu, tak, aby ji Dračí rytíř neviděl. Ten také odhadoval soupeřovi přednosti. Všiml si rychlosti jeho krátkých nohou, uvědomil si, že je Reed daleko mrštnější než on sám v těžkých plátech. Střetli se poprvé - Aemon dvakrát obloukem máchl svým dlouhým mečem - Reed dvakrát spěšně odskočil. Na oplátku vyjel jeho trojzubec třikrát jako had, dva výpady Aemon odrazli mečem, třetí, nejméně nebezpečný se zastavil na ocelovém náloketníku. Aemon změnil tempo kroků a začal soupeře rychle zatlačovat k jedné z tribun, Plamen se proměnil v rozmazanou šmouhu a najednou byl všude. Reed už nestíhal uhýbat a čepel se mělce zakousla do levého ramene. V zoufalství použil bažinář svou síť. Odskočil a vrhl ji bílému rytíři na hlavu. Než ale stačila dopadnout, potkala ve vzduchu ostří Plamene, který ji - k úžasu diváků - hladce rozčísl. Howland ještě zkusil bleskurychle zaútočit a vyslal svůj jako břitva ostrý nástroj na tři mezery v bílé zbroji vysokého Targaryena, do spojnice u loktu, límce a přilby a ke kolenu. Klink, cink, cink... Ocel trojzubce třikrát zazvonila o valyriskou ocel, která ho zastavila. Aemon plynule přešel z obraného výpadu do série útoků, jeho kroky a pohyby paže splynuly do dokonalé bojové choreografie, Plamen zasyčel třikrát. Howland uskočil stranou, na poslední chvíli se sehl před druhým... ale třetí seknutí bez nejmenšího odporu oddělilo Reedovo pravé zápěstí od těla. Ruka stále svírající trojzubec ještě nedopadla na zem a Targaryenova čepel - která se ani na okamžik nezastavila - opsala čtvrtý dokonalý oblouk, táhnoucí za sebou rudou krev, která připomínala kometu...
Bezhlavé Reedovo tělo se zhrotilo na zem. Dračí rytíř s nepopsatelnou elegancí vrátil meč do pochvy přímo z posledního úderu. Zvedl své hledí a smutně shlédl na bažinářovo tělo. Bojové jiskření se v jeho fialových očích postupně měnilo na lítost. "Byl jsi důstojný protivník, pane. Nechť tě tví bohové opatrují na cestě do dalšího života."
Večerní duel: Targaryenská legenda, bílý šampión a jeden z nejproslulejších šermířů historie Západozemí je samozřejmě pro Howlanda Reeda příliš velké sousto. Jako bojovník je určitě nebezpečný, ale jak napsala Tyna, Rákosníček sira Lancelota neporazí. Vítězný věnec a ovace náleží Dračímu rytíři, Aemonu Targaryenovi.
Slunce právě vycházelo když se tribuny pod rudými zdmi Králova Přístaviště začaly plnit davy rozvášněných fanoušků. Tribuny byly sestaveny tak aby utvářeli kruhové kolbiště s udusanou hnědou hlínu, která již byla na různých místech pokryta skvrnami zaschlé krve a v jednom místě se válel kus chlupaté ruky a zvratky……
Do kolbiště vstoupil za ohlušujícího výbuchu fanoušků první ze soupeřů. Žena přinejmenším šest stop vysoká a široká v ramenou. Měla na sobě těžkou zbroj která se leskla ve vycházejícím slunci u pasu se jí hopal jednapůlruční měč s rudě žíhanou pochvou. Brienne se postavila doprostřed kolbiště a pozdravila jásající davy zvednutím ruky.
To už ale do arény vkráčel její sok. Brienne se otočila a ztuhla šokem: muž kráčející směrem k ním byl 8 stop vysoký, obrovská hora šlach a oceli.Byl celý v těžké plátové zbroji a v pravé ruce měl obrovský obouruční meč velký půldruhého metru, žádný normální člověk by ho v jedné ruce neunesl natož aby s ním mohl bojovat. V obličeji měl tupě zlomyslný výraz a když uviděl Brienne zasmál se ,,Žena hahaha“ a mrštil svůj štít do publika.
Rozběhl se k Brienne a nečekajíc na počáteční gong vrhl se na ni s řevem a ocelí. Před prvním obouručním sekem, který ji měl oddělit hlavu se ohnula a tasila Přísežník. Jeho ocel se rudě zaleskla v ranním slunci. Zatočila jím v mlýnku a udeřila horu neuvěřitelně rychlým výpadem do přilbice. Hora se zapotácel a strhl si promáčklou přilbici s vzteklým řevem. Z obočí a nosu mu tekla krev. Výpad neměl potřebnou sílu ale valyrijská ocel …..je prostě valyrijská ocel:) Brienne zvolila jinou taktiku: Udržovala si od Hory odstup, obíhala ho dokola a útočila na něj v krátkých rychlých výpadech. Hora je odrážel jen v poslední chvíli a zdálo se že jej tíha obouručního meče zmáha.
Brienne povzbuzena svým úspěchem se začala pouštět do okázalejších výpadů a toho Hora využil. Zaútočil na ní v rychlém vějíři výpadu a mocných obouručních seků,které Brienne zachytila svým štítem. Poslední, shora vedený sek do kterého Hora vložil veškerou svou váhu a sílu ji rozštípl štít a zlomil ruku pod ním. Brinne se zapotácela a Hora ji smetl hrozivým výpadem vedeným na její trup. Taktak ho odrazila šikmo nastaveným Přísežníkem, ale zapotácela se a upadla do prachu kolbiště. Hora se postavil nad ní. Svou výškou zastiňoval ranní slunce, vypadal jak titán z dávných věků. Zvedl svůj obouruční meč a vrazil Brinne meč mezi suknici a břišní pláty…….
Wow! 8) Na novice to nebylo vůbec špatné!
No jo a navíc mě vzal symbolický vítr z plachet... Jak já teď sesmolím svůj půlnoční duel, bez toho abych vypadal jako neoriginální břídil? Herdek šopa! 8)
Ty ses taky pěkně rozjel, sere Eddarde. Kdo by to byl řekl. 8) :wink:
Týna řekla, že chce reportáže, tak se tu všichni můžete roztrhat, co? :twisted:
Jaime - Šagga
Jaime přišel, Jaime viděl, Jaime zabil. Těžko k tomu dodávat cokoliv více. Zkušený, klidný, takticky vyspělý šermíř proti zuřivé hromadě chlupů vyhrává téměř vždy, obzvláště, pokud je to jeden z nejlepších bojovníků v říši, jak je tomu v Králokatově případě.
Sandor Clegane - Jason Mallister
Mám Ohaře rád, ale lord Jason by určitě nebyl snadným protivníkem. Přeci jen je to zkušený rytíř, a takoví jsou vždy nebezpeční. Šance vidím 50:50, rozhodovaly by náhody a maličkosti. Dávám proto hlas Mallisterovi, abych trochu zmírnil nespravedlivě jasné vyznění duelu. Sandora ovšem v dalších kolech rád uvidím. :wink:
Gregor Clegane - Brienne z Tarthu
Je mi líto, Brienne, ale Hora je prostě Hora. Brienne by se určitě nezalekla a snažila by se statečně bojoval, ale nedokážu si představit, co přesně by se muselo stát, aby nějakým způsobem pronikla Gregorovou zbrojí. Je slabší, lehčí, má kratší dosah zbraně, má méně silnou zbroj... určitě by se snažila souboj co nejvíce protáhnout, ale Gregor je obluda, neúnavný a nikdy se nevzdávající. Oberyn by mohl vyprávět.
Noc byla stejně studená, jako byl před ní den horký. Slunce bylo teď pouhou vzpomínkou, tribuny byly poloprázdné. Někteří odešli kvůli zimě, jiní protože nechtěli přihlížet tomu co mělo přijít. Zůstali většinou muži, seděli mlčky, zachumlaní do svých plášťů a čekali na příchod dvou posledních bojovníků dnešního dne. Někteří z nich byli sami účastníky turnaje. Na vrcholku severní tribuny stál ser Arthur Dayne, který obětoval svůj odpočinek a přišel se podívat na noční souboj. Jeho silueta vykreslovaná světlem tenkého srpku měsíce působila obzvláště mysticky, s jílcem Úsvitu vylézajícím zpoza levého ramene.
Dole u masivního dřevěného zábradlí, ohraničujícího arénu stál Jaime Lannister, odděn v rudém hedvábí a jednoduchém zlatém plášti, impozantně nařaseném kolem ramen. Jeho tvář vypadala klidně, jako vytesaná z mramoru, ale jeho prsty nervózně bubnovali do hrušky meče, připnutého k opasku.
Zazněli gongy a kolem dokola celé arény se začali rozsvěcovat démonicky zelené ohně. Skupina zakuklených akolytů pod velením dvorního alchymisty, lorda Rossarta, obíhala její obvod s pochodněmi a rozžehávala divoký oheň v koších z ušlechtilé oceli.
Brienne Modrá, zvaná též Panna z Tarthu, vešla do kruhu první. Její temně modře emailovaná zbroj byla oblečena přes kroužkovou košili, poskytující ji dvojnásobnou ochranu. Dívka se rozhlédla po tribunách ztichlých diváků. Ti teď už neprovolávali slávu ani nezatracovali, jako po celý den. Nyní mlčeli a ono ticho bylo mnohem zlověstnější než jakékoliv nadávky či pískot. Hledala jednu tvář. Ve skutečnosti nevěřila, že by mohl přijít, ale přece jenom...
Vtom zazněl gong podruhé a obrovitý stín, který většina považovala za stín části tribuny se pohla. Do světla zelených plamenů vešla Hora. Nestvůrných osm stop vysoký Clegane byl od hlavy k patě jako obvykle zakut ve své oblíbené zbroji - jednoduchých, neuvěřitelně tlustých plátech šedé oceli, které bylo schopno obléknout jen několik mužů v Říši a nikdo jiný než Hora nebyl schopen se v nich normálně pohybovat. Bojová suknice zobrazující tři psy na žlutém pozadí byla potrhaná a špinavá, stejně jako duše jejího nositele. Brienne byla vysoká a široká v ramenou i na mužské poměry, ale proti Horovi působila - stejně jako všichni ostatní - jako odrostlejší dítě.
Když se střetli uprostřed arény, přišel k nim herold. "Ve jménu lorda Eddarda, pána Zimohradu, Strážce Severu a pobočníka krále, vám nařizuji bojovat čestně. Sláva bude náležet vítězi, poraženému potom čestný pohřeb a zádušní mše."
Brienne se uklonila, ale její oči neopustili Horu, který nyní stál jen šest stop od ní. Ten se samozřejmě ani nepohnul.
"Taste zbraně." Zazněl povel od herolda.
Gregor si svůj obrovský meč přinesl v ruce, ale Brienne rychle tasila Přísežník. Nádherná valyriská ocel s rudými vlnkami tiše a výstražně zasyčela, když opouštěla pochvu. Dívka se naposledy rozhlédla kolem sebe, ale tváře diváků byly ukryty ve stínech, jediné co viděla až příliš jasně byl zelený ocelový démon tyčící se před ní. Zamrkala a snažila se potlačit hrůzu, která se v ní nyní hromadila. Je to jen obyčejný strach před bitvou, snažila se v duchu sama sebe přesvědčit, ten jsi zažila už mockrát.
"Bojujte!" vykřikl úsečně herold a to slovo přeneslo Brienne do jiného světa.
Čepele se srazily třikrát s ohlušujícím zvoněním a jiskrami vylétajícími z Horova meče, než Brienne odskočila. Ruce ji brněly neuvěřitelnou prudkostí výpadů. Ani jednou neucukla, ale tohle bylo poprvé, kdy se setkala se soupeřem, na kterého nestačila silou. Gregor se na ni s dupáním vyřítil dřív než si utřídila myšlenky a rozhodla jak dál. Mamutím výpadem zaútočil na ocelový límec, ale Přísežník přilétl včas v odpověď. Brienne na nic nečekala a okamžitě přešla z obrany do protiútoku. Zhoupla se v bocích, valyriská ocel opsala skoro celý kruh a rozetnula Horovu zbroj zespodu u kyčle, kde byla tvořena jen tenkými, na sebe napojenými pláty, které mu umožňovali pohyb. Cítila jak se čepel ponořila do svalu a narazila na kost. Kohokoliv jiného by taková bolest vyřadila ze souboje, Hora jen bolestně zamručel a uděřil Brienne do přilbice jílcem svého meče. Ta rány ji omráčila, ale instinktivně stačila odskočit před Gregorovým vražedným výpadem, mířícím na její přilbu. Meče se opět rozzvonili. Brienne si s hrůzou uvědomila, že Hora, kterého považovala za neohrabaného, stále zrychluje a jeho rány nabírají hněvem na síle. Pochopila, že ji doteď podceňoval. Zatla zuby a dala do souboje všechno co se kdy naučila, veškerou bojovou zručnost a sílu. Bojovala o život.
Jaime zatínal prsty do zábradlí a mrkal pokaždé, když se meče obou soupeřů střetli s nervy drásajícím kovovým zvukem. Pozoroval jak se nyní oba soupeři snaží najít výhodonou pozici k rozhodujícímu výpadu, ale ani jednomu se to nedaří. Čepele se do sebe neúnavně zakusovali - Horův meč byl poznamenaný spoustou zubů, zato Přísežník byl stále jako právě ukovaný. Musíš ho přimět, aby o tobě zase zapochyboval, děvče, a pak toho rychle využít. Proseknout mu podkolení šlachy, rozseknout límec...
Brienne nyní jen tak tak udžela v ruce meč, i když to nedávala najevo. Ruce ji hořeli bolestí, prsty byly necitlivé a ona jen čekala, kdy ji vypoví službu úplně. Hora se na druhou stranu čím dál pomaleji pohyboval, zejména ztěžka našlapoval na levou nohu. Krev z rány stékala po jeho šedé zbroji a třpytila se v záři zelených plamenů. Teď nebo nikdy, pomyslela si Brienne a znenadání přešla ze stereotypního tempa výpadů do úskoku doprava a z posledních sil zasadila obouruč děsivou ránu do spojnice přední a zadní strany Horovy zbroje. Clegane, který se chtěl instinktivně otočit na levé noze a zasadit úder, který by Brienne rozpůlil v letu, nebyl dost rychlý - zraněná noha na chvíli vypověděla službu. Valyriská ocel se zasekla do ocelových kroužků, které vyplňovali mezery mezi pláty, jako do másla a otevřela v Horově boku hrozivou ránu. Řev, který vyplnil obrovskou Cleganovu přilbici nemohl patřit člověku. A stejně tak nebylo možné to, co následovalo. Brienne dopadla na pravou nohu a s jistotou, že je konečně po boji se na okamžik opřela, vyčerpáná k zemdlení, o Přísežník. Hora, ze které se krev valila proudem se přiřítil a jediným výpadem vyrazil zděšené Brienne meč z ruky. Obrova čepel rozdrtila dívčino už tak necitlivé zápěstí se strašlivým zapraštěním. Další úder přišel o vteřinu později a Brienne se jen instinktivně snažila chránit levou paží. Temně modré pláty byly silné. Horův meč se musel zvednout a dopadnout ještě třikrát...
Jaime zavřel oči a odvrátil se. Ser Arthur vysoko na severní tribuně stiskl čelisti vztekem, otočil se a opustil arénu...
Půlnoční duel: Je nejsmutnější. Brienne mohla zvítězit, ale Gregorovi šance byly přesto podstatně větší. Navíc jak se zdá, při něm nějakým zvrhlým, zlým způsobem stojí "štěstí", které ho drží při životě. Děsivá síla, necitlivost k bolesti a zosobněné zlo bohužel slaví vítězství, ačkoliv draze zaplacené. Věřím, že i kdyby je proti sobě poslal Martin, nedala by Panna z Tarthu Cleganovi nic zadarmo. Sbohem Brienne, Gregor Clegane jde dál.
Mimochodem, nebojte se, že bych vás svým fan artem trápil i v dalším průběhu turnaje, přišel jsem na to, že je to přece jenom příliš časově náročné 8) Tenhle poslední příspěvek jsem napsal jenom, abych dokončil ten rozdělaný cyklus... Příští kolo turnaje pojmu mnohem víc desixxovsky ;-)
Ó hrůzo! Obloha padá!
Ve jménu víry v dobro, čestnost, spravedlnost a naději! Nenechte Brienne padnout! Svolávám všechny ty, kteří v skrytu duše doufají, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí! :wink: Brienne nemůže prohrát! Musí ještě najít Sansu a políbit Jaimeho.
Tohle je souboj, který zvedl diváky ze sedadel. Malá Sansa křečovitě žmoulá svůj slzami zmáčený kapesník a vrhá zoufalé, prosebné pohledy na všechny ty, kteří to mohou ovlivnit. Jaime Lannister, tvář bílou jako stěna, drží třesoucí se ruku na jílci svého meče. Ani stopa po obvyklém sardonickém úsměšku!
Tarth! Čest! Naděje!
Slyšte mne volat: Chmure! Vodní tanečníku! Desaixxi! Aleku!! Ještě stále můžete dát místo jednoho bodu dva a poslat Brienne do dalších bojů. Věřím, že ani tam by nebyla bez šance.
Uděluji Brienne své speciální 2 body a snižuju stav souboje na nejtěsnější možný rozdíl 6:7. 8)
nielen ja, Brienne a Hora sa pýtame reklamnou hantírkou: kedy je deadline?