Thule: Jak bylo v knize několikrát řečeno, bez Sauronova svolení by se do Mordoru nic nedostalo, zvlášť něco tak obřího, jako Manvëho orly. :-) Podobné ptákoviny napadají ty, kteří jen viděli film, nebo u knihy nedávali pozor... ZoiD: Ne, nedává. Je na tom vidět, že to vymýšlela ženská. Celý tým se víceméně může flákat, podstatný je jeden jediný hráč, ostatní jsou důležitý je jen v jednom jediném případě, který se navíc stává jednou za několik let. :-)
Olorin: knihy jsem četl. Teď je čtu dokonce znova. Nemyslel jsem jen tak tam nalítnout, ale počkat si na vhodnou příležitost. Třeba zrovna na tu když Sauronovy armády zaútočí na Minas Tirith. Jeho Oko bude obrácené tím směrem a Nazghůlové budou mít plný ruce práce s válkou. V tu dobu by mi přišlo, že letecky by to bylo více jistější než po zemi. Zvlášť kdyby do Mordoru letěli třeba z východu
Thule: Do vojny proti Gondoru nevytiahli všetky jeho vojská- viz bitku pred bránami Mordoru a ako veliteľa tam mal pána Nazgulov, ktorý je sám o sebe dosť schopný, tak nemyslím, že by sa musel zaoberať bitkou na plný úväzok. Úprimne, keby si bol Sauron, dával by si si na možnosť že ku tebe doletia pozor? Určite a minimálne by ti to hlásili všetci tvoji poddaný (Orlov asi neprehliadnu) A navyše Mordorom by nepreleteli za 10 minút aj keby boli na orloch.
Ač ženská, musím uznat, že chlapům jde plno tvůrčích činností lépe. :-( Co se týče literatury, víc si užiju čtení mužského spisovatele, přetože ve fantasy jsou úspěšnější ženy - jejich ságy jsou zfilmované a bestsellery.
Tak s tím, že bych si obecně užila víc mužské spisovatele, třeba já osobně nemůžu souhlasit. Já diskriminuju na základě věku, nikoliv pohlaví :-) U neznámého spisovatele/spisovatelky se vždycky dívám na datum narození. Ale ani to nemá obecnou platnost...
Já jsem se k HP dostala tak, že jsem s kamarádem, který prodává v knihkupectví, vedla debatu na téma "nechápu, jak může mít knížka úspěch jenom díky dobrému marketingu". A on se mě zeptal, jestli jsem četla aspoň jednu knížku. Řekla jsem, že reklamě nepodléhám. A on na to, že má jeden poškozený výtisk aktuálního Harryho (díl 5.), že mi ho prodá za kilo a pak, že si promluvíme. Promluvili jsme si druhý den, když jsem si přišla koupit díly jeden, dva, tři a čtyři :-)))
Já jsem k Potterovi přišla jak slepý k houslím, vůbec jsem netušila, že něco takového je a že je to nedejbože slavné. To bylo, když byly venku tři díly (připouštím, že jsem okolnímu světu nevěnovala příliš pozornosti) a sestra je nějak přinesla domů, že jí to půjčil kamarád. Tak jsem je sfoukla za víkend, no...
Já teda diskriminuju na základě toho, jestli se mi kniha líbí, nebo ne =)
No jasně :-) Ale když jsi v knihkupectví, držíš v ruce úplně neznámou knížku, nejukneš se alespoň trochu, co je autor zač? Když si přečtu dobrou recenzi, jsem svolná číst i knihu dvacet let starou v novém vydání. Třeba jako úžasné Hladové hry.
Nakonec i J.K. Rowling vůbec není J.K., to "K." si tam dala podle jména babičky, když jí nakladatel řekl, ať z jejího jména na první pohled tak nekřičí, že je ženská. Dříve čeští si čeští autoři fantasy dávali anglicky znějící jména, aby zamaskovali tuzemský původ.
Ale když jsi v knihkupectví, držíš v ruce úplně neznámou knížku, nejukneš se alespoň trochu, co je autor zač?
Ono je pravda, že já s takhle ke knihám nedostávám. Když jdu do knihkupectví, tak si jdu pro knihu, kterou chci, na jistotu, a to spíš ze sběratelských důvodů. Poslední dobou, když čtu něco nového, tak poslouchám audiobooky. Můj první byl Twilight, přišlo mi to jako schůdná cesta zjistit, o čem to je, aniž bych se nechala někde s takovou knihou vidět. Pak jsem si čtení místo poslouchání hrozně oblíbila, už prostě proto, že na čtení jako takové nemám moc čas, ale poslech se dá nakombit s jinými aktivitami.
Já právě ano. A když nejdu pro něco konkrétního, potuluju se krámem klidně hodinu a hledám, co by mě zaujalo. Někdy se zadaří, jindy ne. Třeba teď jsem udělala drastickou chybu s PŘÍŠERNÝM! blábolem jménem Démonická krajka, bo co... To je takový nesmysl!
Taky je fakt, že jak na čtení tolik času nemám, tak když už něco čtu, tak si prostě vybírám z poolu knih, které jsem si už dlouho chtěla přečíst (a který se rozšiřuje rychleji, než by ubýval), takže nějaké brouzdání knihkupectvími a rozhodování se o náhodných autorech se taky moc nekoná.
No Démonická krajka zní vyloženě kvalitně, to by mě jistě neodradilo hned názvem =)
Pro sebemrskačské čtenáře bych doporučila House of Night (Škola Noci? nejsem si jistá, jak to šlo u nás). Je to ten vytoužený merge Harryho Pottera a Twilightu, po kterém jsme všichni toužili. Zvládla jsem celou třetinu knihy.
No, ono se to přesně tak nejmenuje, ale nějak podobně jo :-)
Navnadilo mě, že se se to odehrává v nespecifikované "východoevropské" zemi, kam dorazí západní studentka na výměnný pobyt. Miluju představy o postkomunistických zemích od lidí, u nichž je formovaly bondovky a filmy s Arnoldem bojujícím s rusky mluvícími milicionáři.
Ale tohle byl krok vedle.
Na něco, co se jmenuje Škola noci, jsem už moc stará :-)
Já teda diskriminuju na základě toho, jestli se mi kniha líbí, nebo ne =)
Zase bacha, netvrdím, že odhodím knihu jenom proto, že ji napsala žena. :-) Naopak jim fandím, ale osobní statistika hovoří ve prospěch mužů. Když se nad tím zamyslím, diskriminuji občas podle žánru a většinou podle názvu. Když to má v názvu démony, draky, černokněžníky, tak to zavání knihou, co někteří píšou na běžícím pásu a mají z toho živnost.
HP jsem taky nechtěla číst kvůli marketingu (a že jsem na to už moc stará), ale po prvním filmu jsem si říkala, že ten příběh je fajn, a že si přečtu knížku, kde bude víc informací. Bohužel ve filmu bylo úplně všechno, co v knize, ale stejně jsem za čas netrpělivě čekala, až J. K. dopíše šestý, sedmý díl... Zkoušela jsem i Twillight, ale neuměla jsem se do hrdinky vžít.
Tak já jsem to nechtěla kritizovat, aniž bych to měla sama přečtené. Takhle můžu s čistým svědomím hlásit, že je to hloupé, přičemž vím, že je to můj vlastní názor a ne výsledek nějaké negativní reklamy.
Tak já viděl jen film a pak jsem si přečetl souhrn děje všech dosavadních Twilight knih, od někoho, kdo byl ochotný se tím prokousávat, a vím, že jsem o nic nepřišel. Vyloženě nechápu, jak může být takový brak (a teď to myslím opravdu v negativním významu) tak úspěšný.
Ono je to čtivé, to ne že ne. Pravda, ta čtivost mnohdy plynula z naprostého úžasu, kdy jsem prostě nevěřila tomu, co slyším. A čtvrtá kniha (eh) měla dokonce i dobrý potenciál, co se epických bitek týče.
Ale ne. Není to kniha, kterou bych někomu doporučila. Prostě jen nemám ráda, když někdo dští oheň a síru na knihu, kterou ani nezkusil otevřít, a sama se takového přístupu snažím vyvarovat.
Taky dokážu do určité míry pochopit to, že si to někdo oblíbí (i když ta masová hysterie už uniká i mně), sama mám tendence k takovému eskapistickému fanynkování a tyhle knihy prostě nejsou materiál pro eskapistické fanynkování, ony jsou eskapistické fanynkování. Jestli mě jako chápete.
Sice jsem se musela podívat na net, co je to "eskapistické", ale souhlasím. :-) Twilight patří k určitému dívčímu období, zatímco Potter může bavit lidi různých věkových skupin. Pravá krev je tématicky podobná Stmívání a žádnou hysterii nevyvolává, protože je cílená na odrostlejší publikum. Ale to nemění nic na tom, že hrdinky obou ság jsou blbé jak troky a jak jim pak má člověk fandit. :-)
Nedokážu říct, co bych na Stmívání říkala třeba ve 13 letech. Souhlasím, že patří k určitému věku, stejně jako první kontakty s pornografií :-) Kdysi jsem dělala textovou analýzu americké literatury pro ženy z pohledu zobrazení sexuality. Zábavné a ještě to rozšířilo mou slovní zásobu legračním směrem :-)
ještě to rozšířilo mou slovní zásobu legračním směrem :-)
No co jsem začala aktivně poslouchat (audiobooky výhradně v angličtině), nabrala jsem taky dost zajímavou slovní zásobu. V angličtině dokážu dlouze hovořit o ptácích, především sovách, a mám široký záběr co do historických zbraní, oblečení a takového každodenního života (včetně těch nočních částí). Co na tom, že jsem onehdá měla problém poslat pána do trafiky pro lístky. Martinovi hrdinové prostě do trafiky nechodí. Ani sovy.
Co se týče žen a umění, mám velký problém se zpěvačkami, protože až na výjimky je pro mě ženský hlas v určitých polohách (většině) nepříjemný. U spisovatelek fantasy jsem taky byla dost skeptická, ale některé mě z mého omylu vyvedly a teď nemohu dát dopustit třeba na Trudi Canavan. Twilight jsem viděla 2 nebo 3 filmy (nějak mi všechny splynuly dohromady, protože podle mě se v nich nic nedělo) a musím říct, že mě od čtení knih totálně odradily. Protože sledovat příběh "miluji ho, nemohu s ním být, miluji ho, nemohu s ním být, miluji ho?, miluji ho!, nemohu s ním být..." mě fakt nebere...ale asi jsem na to jednoduše moc stará a je to moje škoda :)
Tak pokud bych měla pocit, že se do hrdinky Twilightu umím vžít, sama bych vyhledala psychiatrickou pomoc =)
To já bych asi rovnou spáchala sebevraždu, protože někoho takového nemá smysl zachraňovat ;o)
A čtvrtá kniha (eh) měla dokonce i dobrý potenciál, co se epických bitek týče.
Jo, měla. Škoda, že se nakonec žádné nekonaly. Za likvidaci některých postav bych téměř vraždila :o) Ale jsem zvědavá jak to udělají ve filmu.
Twilight ságu jsem četla (opravdu četla), a hezky v jednom zátahu. A byla to tak drastická zkušenost, že jsem se z toho vzpamatovávala několik měsíců. Kamarádka už ze mě supěla, když jsem se snažila vykecat se a musela mě poslouchat :o) Ale zavedli jsme s partou známých tradici, že na každý díl jdeme hromadně do kina. Obvykle míváme v době premiéry sraz. Bývá to sranda :o))
Možná to schytám, ale přiznám se, že mě docela děsí lidi, co se blíží třicítce a zároveň fanaticky žerou HP. Asi nikdy nepochopím, proč čtou takové dětinské knihy, když je tolik jiných a lepších. Já jsem v rámci poznávání svého nepřítele jsem přečetla první dva díly HP ságy, pak tuším čtvrtý a poslední. A nedalo mi to nic. Krom toho, že je to do značné míry pro mě prostě nuda (nevím, zda jsem na to moc stará nebo "zvrhlá"...:-D), mi vadí ještě nepříliš kvalitní forma.
Komentáře
ZoiD: Ne, nedává. Je na tom vidět, že to vymýšlela ženská. Celý tým se víceméně může flákat, podstatný je jeden jediný hráč, ostatní jsou důležitý je jen v jednom jediném případě, který se navíc stává jednou za několik let. :-)
Líbí se mi, jak v prvních knihách je všechno z pohledu Harryho černobílé, a jak postupně stárne a moudří, svět se začíná komplikovat.
Úprimne, keby si bol Sauron, dával by si si na možnosť že ku tebe doletia pozor? Určite a minimálne by ti to hlásili všetci tvoji poddaný (Orlov asi neprehliadnu)
A navyše Mordorom by nepreleteli za 10 minút aj keby boli na orloch.
Ale asi máte pravdu, že to nebude tak lehký se nepozorovaně dostat až k ní.
Nakonec i J.K. Rowling vůbec není J.K., to "K." si tam dala podle jména babičky, když jí nakladatel řekl, ať z jejího jména na první pohled tak nekřičí, že je ženská. Dříve čeští si čeští autoři fantasy dávali anglicky znějící jména, aby zamaskovali tuzemský původ.
No Démonická krajka zní vyloženě kvalitně, to by mě jistě neodradilo hned názvem =)
Pro sebemrskačské čtenáře bych doporučila House of Night (Škola Noci? nejsem si jistá, jak to šlo u nás). Je to ten vytoužený merge Harryho Pottera a Twilightu, po kterém jsme všichni toužili. Zvládla jsem celou třetinu knihy.
Navnadilo mě, že se se to odehrává v nespecifikované "východoevropské" zemi, kam dorazí západní studentka na výměnný pobyt. Miluju představy o postkomunistických zemích od lidí, u nichž je formovaly bondovky a filmy s Arnoldem bojujícím s rusky mluvícími milicionáři.
Ale tohle byl krok vedle.
Na něco, co se jmenuje Škola noci, jsem už moc stará :-)
Když se nad tím zamyslím, diskriminuji občas podle žánru a většinou podle názvu. Když to má v názvu démony, draky, černokněžníky, tak to zavání knihou, co někteří píšou na běžícím pásu a mají z toho živnost.
HP jsem taky nechtěla číst kvůli marketingu (a že jsem na to už moc stará), ale po prvním filmu jsem si říkala, že ten příběh je fajn, a že si přečtu knížku, kde bude víc informací. Bohužel ve filmu bylo úplně všechno, co v knize, ale stejně jsem za čas netrpělivě čekala, až J. K. dopíše šestý, sedmý díl...
Zkoušela jsem i Twillight, ale neuměla jsem se do hrdinky vžít.
Ale ne. Není to kniha, kterou bych někomu doporučila. Prostě jen nemám ráda, když někdo dští oheň a síru na knihu, kterou ani nezkusil otevřít, a sama se takového přístupu snažím vyvarovat.
Taky dokážu do určité míry pochopit to, že si to někdo oblíbí (i když ta masová hysterie už uniká i mně), sama mám tendence k takovému eskapistickému fanynkování a tyhle knihy prostě nejsou materiál pro eskapistické fanynkování, ony jsou eskapistické fanynkování. Jestli mě jako chápete.
Twilight patří k určitému dívčímu období, zatímco Potter může bavit lidi různých věkových skupin.
Pravá krev je tématicky podobná Stmívání a žádnou hysterii nevyvolává, protože je cílená na odrostlejší publikum. Ale to nemění nic na tom, že hrdinky obou ság jsou blbé jak troky a jak jim pak má člověk fandit. :-)
Twilight jsem viděla 2 nebo 3 filmy (nějak mi všechny splynuly dohromady, protože podle mě se v nich nic nedělo) a musím říct, že mě od čtení knih totálně odradily. Protože sledovat příběh "miluji ho, nemohu s ním být, miluji ho, nemohu s ním být, miluji ho?, miluji ho!, nemohu s ním být..." mě fakt nebere...ale asi jsem na to jednoduše moc stará a je to moje škoda :)
Twilight ságu jsem četla (opravdu četla), a hezky v jednom zátahu. A byla to tak drastická zkušenost, že jsem se z toho vzpamatovávala několik měsíců. Kamarádka už ze mě supěla, když jsem se snažila vykecat se a musela mě poslouchat :o) Ale zavedli jsme s partou známých tradici, že na každý díl jdeme hromadně do kina. Obvykle míváme v době premiéry sraz. Bývá to sranda :o))