Návrat domů je jen iluze pro masy, že po vítězství následují samá pozitiva. Že to tak není, a že spadli do s....k ještě hlouběji, poznají jen dotyční, a on si je systém dovede ohlídat i doma. Páky přes blízké lidi fungují i tam.
Nevada: No, oni toho tím návratem moc neriskují. Vítěz se musí tvářit jako hrdina, který zvítězil ve sportovním klání. ideální pochopitelně je, když to tak sám cítí. jinak by nakonec musel přijmout, že je několikanásobný vrah. návrat má určitou symboliku, která podporuje iluzi,že hry jsou show, sportovní klání. Lidé dostanou svého vítěze a oslavují v něm vlastně jeho vraždění a tím se na symbolické rovině stávají spolupachateli a souhlasí s tím zrůdným systémem.
Celé se to točí kolem konceptu reality show - vezmeš lůzra a předěláš ho na cebritu, což ho zvláště v tomhle věku prostě převálcuje. prostě ho přesvědčíš, že je speciální, výjimečný... Úplně to sem nepatří, ale svýho času jsem musela coby novinářka chodit na párty do KU baru, když byla soutěž SuperStar (vždycky se tam loučili s tím, co vypadl). na vlastní oči jsem viděla, jak se ty děti mění, jak ztrácí kontakt s realitou, jak začínají věřit tomu, že jsou hvězdy, velcí zpěváci... A přitom to prostě byla jen iluze.
Katniss je svého druhu výjimka, ostatně proto je o ní ta knížka. Taková rebelka. I když jen vocamcaď pocamcaď, kdyby odmítla haba´důru se zamilovanou dvojicí a ukázala, že odmítla hrát jejich hru z přesvědčení, asi by ji prostě zabili na místě
ad Prometheus - asi tu jsem jedinej, kterýho to vůbec nebere, co? Ale to se dalo čekat, když jsem zatim neviděl ani všechny Star Wars... :-) Nicméně něco dělaj dobře, humbuk okolo. Připomíná mi to dění okolo Batmana, taky to hezky budujou.
ad King - moje nejoblíbenější knížka od něj jsou rozhodně Čtyři roční doby - všechny 4 části jsou naprosto dokonalý, z toho ze dvou úžasný filmy - známý Shawshank a méně známé http://www.csfd.cz/film/7626-stuj-pri-mne/ s výborným Riverem Phoenixem.
U písně je ale použita nepřímá ich forma. Pěkně podaná ichforma je třeba v triologii Strážci Času.
Moment, tak abych v tom měl jasno: ich-forma je psaná v prvním pádu: "Kopla jsem ho do kulí mojí ocelovou sandálí. Z jeho výkřiku mi málem praskly bubínky." nepřímá ich-forma (viz, Píseň): "Kopla ho do kulí ocelovou sandálí. Jeho výkřik ji málem utrhl uši." er-forma: "Monika kopla Ottu do kulí ocelovou sandálí. Načež ho pohltila strašlivá bolest a z hrdla se mu vytrhl strašlivý jekot, který nebojácné slečně rval uši."
Ano přesně. A jedna holka od nás ze školy přinesla na hodinu češtiny jakousi experimentální knížku psanou du-formou což i přes počáteční nedůvěru nedopadlo zas tak špatně. akorát ten styl trochu připomíná Dračí doupě.
Tou se píšou takový ty interaktivní knížky, "chceš-li zabít vesmírného upíra, pokračuj na straně 62, chceš-li před vesmírným upírem utéci, pokračuj na straně 63" :)
Kdybych teď psala autobiografii, byla by ve wir-formě :-) Normálně jsem začala používat mateřský plurál, což každý normální jedinec musí nutně odsoudit.
A dějově by to taky byla pecka - my jsme se poblinkali/poslintali/pokakali/počůrali/prosrali plínu, široké balení, gumový kalhotky, zavinovačku a prošlo to i matračkou... , teče nám očíčko, máme rýmu... Mateřství je ve své prvotní fázi vlastně výhradně o hrabání se v tělesných tekutinách něčeho, co vás totálně ignoruje, pokud to zrovna nechce jíst :-)
A dějově by to taky byla pecka - my jsme se poblinkali/poslintali/pokakali/počůrali/prosrali plínu, široké balení, gumový kalhotky, zavinovačku a prošlo to i matračkou... , teče nám očíčko, máme rýmu... Mateřství je ve své prvotní fázi vlastně výhradně o hrabání se v tělesných tekutinách něčeho, co vás totálně ignoruje, pokud to zrovna nechce jíst :-)
Má to však jednu výhodu. Člověk v tom vidí smysl, což se o mnoha lidských činnostech, které denně podstupujeme, říct nedá. Tak to aspoň vnímám já.
A dějově by to taky byla pecka - my jsme se poblinkali/poslintali/pokakali/počůrali/prosrali plínu, široké balení, gumový kalhotky, zavinovačku a prošlo to i matračkou... , teče nám očíčko, máme rýmu... Mateřství je ve své prvotní fázi vlastně výhradně o hrabání se v tělesných tekutinách něčeho, co vás totálně ignoruje, pokud to zrovna nechce jíst :-)
jo, vždycky, když mi taková wirforma vyleze z pusy, mám chuť tlouct hlavou do zdi. a užívej si prvotní fáze, ta je ještě hej, jakmile to začne někam utíkat je po klidu (a hrabání v tělesných tekutinách bude ještě nějakou dobu stejně přetrvávat :-)
Ich formu mám ráda, protože je to záruka, že hlavní hrdina přežije. :-) (nepočítám Na západní frontě klid, kde byl dovětek)
Montezuma: nemyslíš tou er-formou rozdíl mezi vyprávěním z pohledu jedné osoby (kde je možno použít první i třetí osobu) a vyprávěním "z pohledu boha" (kde by první osoba nefungovala)?
Komentáře
Celé se to točí kolem konceptu reality show - vezmeš lůzra a předěláš ho na cebritu, což ho zvláště v tomhle věku prostě převálcuje. prostě ho přesvědčíš, že je speciální, výjimečný... Úplně to sem nepatří, ale svýho času jsem musela coby novinářka chodit na párty do KU baru, když byla soutěž SuperStar (vždycky se tam loučili s tím, co vypadl). na vlastní oči jsem viděla, jak se ty děti mění, jak ztrácí kontakt s realitou, jak začínají věřit tomu, že jsou hvězdy, velcí zpěváci... A přitom to prostě byla jen iluze.
Katniss je svého druhu výjimka, ostatně proto je o ní ta knížka. Taková rebelka. I když jen vocamcaď pocamcaď, kdyby odmítla haba´důru se zamilovanou dvojicí a ukázala, že odmítla hrát jejich hru z přesvědčení, asi by ji prostě zabili na místě
ad King - moje nejoblíbenější knížka od něj jsou rozhodně Čtyři roční doby - všechny 4 části jsou naprosto dokonalý, z toho ze dvou úžasný filmy - známý Shawshank a méně známé http://www.csfd.cz/film/7626-stuj-pri-mne/ s výborným Riverem Phoenixem.
Edit: Prd! beru zpět. Teď jsem si pořádně přečetl co je to ich-forma a er-forma. ich by se mi taky nelíbilo číst.
ich-forma je psaná v prvním pádu: "Kopla jsem ho do kulí mojí ocelovou sandálí. Z jeho výkřiku mi málem praskly bubínky."
nepřímá ich-forma (viz, Píseň): "Kopla ho do kulí ocelovou sandálí. Jeho výkřik ji málem utrhl uši."
er-forma: "Monika kopla Ottu do kulí ocelovou sandálí. Načež ho pohltila strašlivá bolest a z hrdla se mu vytrhl strašlivý jekot, který nebojácné slečně rval uši."
Everett Young: To jsou ty knížky, co jsou psané jako někomu adresovaný dopis.
(nepočítám Na západní frontě klid, kde byl dovětek)
Montezuma: nemyslíš tou er-formou rozdíl mezi vyprávěním z pohledu jedné osoby (kde je možno použít první i třetí osobu) a vyprávěním "z pohledu boha" (kde by první osoba nefungovala)?