Taky nemám nijak extra ráda příběhy ve stylu hlavní hrdina, The chosen One, musí zachraňovat svět, aniž by chtěl.
Já jsem kdysi četla dobrý rozbor, že tenhle archetyp je prostě v nás. Ostatně civilizace založená na příběhu Ježíše Krista, syna chudého tesaře, který zjistí, že je potomek královského rodu a navíc je jeho otec bůh a aby toho nebylo málo, je tak trochu x-man ,má zvláštní schopnosti a musí spasit celý svět, prostě bude milovat Luka Skywalkera, Harryho Pottera a podobně... Sapkowský měl Ciri a dokonce ani GRRM se tomu úplně nevyhnul a hledá AA.
Jarla: Vymykala? Vždyť jede přesně podle kánonu (královské dítě, tajemný původ, magické schopnosti, žije coby anonymní chudák a hlavně je tam motiv JEN ONA MŮŽE/DOKÁŽE...)
Nemyslím, že je na tom něco špatného. Naopak. Zpracovat ústřední mýtus civilizace tak, aby byl něčím nový a zajímavý, je velký kumšt.
Jo takhle. Mno, to se všechno posouvá, klaďasové nás už neberou, teď jsou v kurzu drsňáci se skrytým zlatým srdcem. Ostatně ani ten Harry Potter neměl jen kladné vlastnosti.
Nemyslím, že je na tom něco špatného. Naopak. Zpracovat ústřední mýtus civilizace tak, aby byl něčím nový a zajímavý, je velký kumšt.
Beztak ani Ježíš nebyl originální, ale ověřený archetyp. :-) Když čtu převážně scifi a fantasy, takže na pět děl jsou čtyři zachraňování světa a ve třech je předem daný spasitel, tento kanon se rychle omrzí.
Mám ráda kladné hrdiny, ale jsem radši, když je kladný sám od sebe a ne proto, že mu to nějaký mudrc přikáže.
:-)) Ben Nevis - tam myslím je to největší sci-fi, že hlavní představitel skutečně přežil :-D V opačném případě by měl člověk pocit marnosti asi jako jinak výborné knize
Přesně tenhle archetyp hrdiny mě štve u Warcraftu, prostě daný ústřední hrdina Malfurion/Thrall a ostatní sekundují. Proto se mi líbí ty knížky psané z druhé strany barikády. Ti zlý mají mnohem lépe vypracované charaktery a jde si je mnohem víc zamilovat než ty dobré. Řeč je o obyčejné fantasy- warhammer, warcraft.Třeba u GRRM nebudu mít Ramsaye a Waldera Freye asi nikdy mít rád, stejně jako i u Sapkowského nikdy nezamiluju Vilgefortze ale toho zas z trochu jinýho důvodu.
Z motivu "vyvolených" si dělá legraci China millévile v dětské fantasy Un Lun Dun, kdy hlavní hrdinka stále naráží na podceňování a pochyby, protože není vyvolená.
Další jsou taky oblíbení hrdinové - ubožáci, kteří pak udělají něco úžasného a tím zachrání svět a už nejsou ubožáci ale hrdinové :D To bych tu knížku nejraděj zahodil, kdybych neměl ke knihám takovou úctu :D
V poslední době jsem se dost začetl do wiki popisů potvor ze slovanské mytologie, a je to celkem zajímavější než ti všední elfové, trpaslíci, gryfové a tak. Neznáte autora který se ve fantasy věnuje tomuhle? Mimo Sapkowského :) toho mám rád :)
Zkus Obrovský přínos je v tom, že to píšou žena a muž a proto se chovají obě pohlaví přirozeně a ne jako ufoni, což dokáže promile autorů. Nejvíce se mi líbí však seznam použité odborné literatury na konci :-)
U Martina je fajn, že má postavy různorodé - od Brienne po Joffreyho. Ale ve knížce, co má jenom pár postav, je to problém, aby postava nezačala lézt na nervy. Nejvíce se mi líbily zvraty u HP: oblíbený učitel bývalý nácek, neoblíbený učitel drtí zuby při opečovávání Harryho, úžasný tatínek grázlík a rodina Úžasňákových má ve svém středu evil Úředníka.
Když už tu Jarla výše doporučuje knihu Františky Vrbenské a Leonarda Medka - nedávno jsem se pustil do Leonardova cyklu Dobrodruh, což je - jak praví sám autor - historický, dobrodružný a fantasy román v jednom. Děj příběhů se odehrává (zatím) v 1. a 2. dekádě 20. století a milovníci dobrodružné klasiky a zároveň fantastiky si v nich přijdou na své. Jenom dodám, že já i Leonard Medek patříme k vášnivým čtenářům a obdivovatelům díla Jaroslava Velinského - Kapitána Kida, jehož knihy se čtou opravdu jedním dechem.
Stín modrého býka se mi líbil. S knihami od Červeňáka mám problém. Trilogie o Iljovi Muromecovi byla docela fajn. Nic převratnýho, ale celkem fajn oddychovka. Pak jsem na základě toho zkusil Bivoje a první díl byla taková blbost, že už jsem na další neměl.
Á Červenák :) Od neho som prečítal takmer všetky knihy. Mňa jeho knihy oslovili hlavne kvôli tej slovanskej mytológii. Ak by som mal odporučiť tak jednoznačne sériu Černokňažník ( Rogan a Gorja sú proste úžasný :D ) a potom Kapitána Bathoryho.
Stín modrého býka se mi líbil. S knihami od Červeňáka mám problém. Trilogie o Iljovi Muromecovi byla docela fajn. Nic převratnýho, ale celkem fajn oddychovka. Pak jsem na základě toho zkusil Bivoje a první díl byla taková blbost, že už jsem na další neměl.
No Bivoj nejak extra neučaroval ani mne, to bola pravdepodobne jedna z jeho najslabších kníh. Ja som sa našťastie nedal odradiť a naďabil som na Černokňažníka a rozhodne to neľutujem :)
Komentáře
Nemyslím, že je na tom něco špatného. Naopak. Zpracovat ústřední mýtus civilizace tak, aby byl něčím nový a zajímavý, je velký kumšt.
Když čtu převážně scifi a fantasy, takže na pět děl jsou čtyři zachraňování světa a ve třech je předem daný spasitel, tento kanon se rychle omrzí.
Mám ráda kladné hrdiny, ale jsem radši, když je kladný sám od sebe a ne proto, že mu to nějaký mudrc přikáže.
V poslední době jsem se dost začetl do wiki popisů potvor ze slovanské mytologie, a je to celkem zajímavější než ti všední elfové, trpaslíci, gryfové a tak. Neznáte autora který se ve fantasy věnuje tomuhle? Mimo Sapkowského :) toho mám rád :)
Obrovský přínos je v tom, že to píšou žena a muž a proto se chovají obě pohlaví přirozeně a ne jako ufoni, což dokáže promile autorů. Nejvíce se mi líbí však seznam použité odborné literatury na konci :-)
Dále doporučuji
Nejvíce se mi líbily zvraty u HP: oblíbený učitel bývalý nácek, neoblíbený učitel drtí zuby při opečovávání Harryho, úžasný tatínek grázlík a rodina Úžasňákových má ve svém středu evil Úředníka.
Jenom dodám, že já i Leonard Medek patříme k vášnivým čtenářům a obdivovatelům díla Jaroslava Velinského - Kapitána Kida, jehož knihy se čtou opravdu jedním dechem.