Gepeto "Ale po pravde vy ich máte docela nápadité.. Niektoré sú pekne prepojené s tématikou mesiaca ako Květen, Listopad a Prosinec... " Hmmmm a od čehopak je odvozen prosinec? :-) To je takový chyták....:-) To jsou původní názvy, které používali i Rusové a Slováci předtím, než přešli na latinské značení a vychází to ze Staroslověnštiny.
Neviem, ja som Prosinec vždy považoval tak, že deti prosia o darčeky :D Teda December
BTW: Vtipne si predstavujem tieto názvy v slovenčine...
Ľadeň Unór Brezieň Dubov Kvetoven Červeň Červenec Žatveň (neviem slovenský názov pre "Srpek") Žiar Rajenec Litovpád Proseniec
(ak som niektoré názvy poplietol, v hĺbke sa ospravedlňujem)
,,Northrend je zatraceně drsné místo, kde zatraceně přežijí jen zatraceně drsní chlapi." ,,Proč téměř před každým slovem říkáš zatraceně?" ,,Drž tu svou zatracenou klapačku!"
,,Northrend je zatraceně drsné místo, kde zatraceně přežijí jen zatraceně drsní chlapi." ,,Proč téměř před každým slovem říkáš zatraceně?" ,,Drž tu svou zatracenou klapačku!"
Vsadím se, že už jsem to zde psala - prasinec. Podle narození zlatého prasátka - či-li slunce. Budeme-li dokladní - boha slunce Svarožice/Radegasta (toho, co byl počat na jarní ekvinokci - 25,3, (v kalendáři Radek, v matrice Radegast). V indoevropských náboženstvích vycházejících ze společných kořenů je sluneční bůh spojován s prasetem/kancem - symbolem plodnosti. Proč zrovna kanec? To, co bylo našim prarodičům zřejmé je dnes třeba připomenout - jen samotná ejakulace kance trvá cirka půl hodiny a obsah semene je i 1,5 litru. Zjevně to jako symbol plodnosti vyhovuje :-) Proto byl prosinec svátkem slunovratu - znovuzrození boha plodnosti symbolizovaného sluncem. (vepř by pro vykleštěnost nevyhovoval :-D)
Jarlo, máš to na svědomí. V tom nejlepším slova smyslu jsi mne nakopla. :-)
Mezi ledem a ohněm
Líný rozbřesk hladí stěny královského paláce, uklízečky, podkoní i chůvy pílí do práce, osedlaní koně křešou kopyty o kameny, na jednom z nich samotný král s mohutnými rameny.
Král nejede osamocen, kol něj velká družina, vzrušení se stupňuje tam, kde lesík začíná, hodí Robert za okamžik za svou hlavu starosti, na průšvihy má své lidi loajální snad dosti.
Cersei skryje svoji radost za zrudlými líčky, dávno už nedrtí v ruce mokré kapesníčky, je velice potěšena, když je manžel v trapu, v posteli si za hlavu dá bratrovu lví tlapu.
Lord Eddard si stýská mocně, za tu funkci není rád, bolestivě touží po tom vrátit se na Zimohrad, pozorně se zaměřuje na pavouka i drozda, strach a hrůza z pochopení v žaludku mu brouzdá.
Sanso malá, lebedíš si v slunném klidu zahrady, miluješ tak mocně Joffa bez nároku náhrady, ještěže ty nemáš možnost dívat se do budoucna, věř mi, že bys z toho byla možná na smrt nemocná.
Sek a švih a krok sun krok, Aryo tak dělej! chtěla jsi se učit s mečem, že jsem tedy smělej, zatím ti to nejde, děvče, plahočíš se jako pes, bude se však hodit zítra, to co oddřeš ještě dnes.
Jona Sněha na Zdi od mrazu vše bolí, proklíná ty nové bohy, na staré si nedovolí, jeho Duch je zvíře krásné, mohutné a bdělé, jsou s Jonem jak jedna duše, ovšem v jiném těle.
Bran, ten malý živý šplhoun, stal se svědkem incestu, slíbil mít na puse zámek, i tak neušel trestu, zmrzačený, rozmrzelý, pospává pod kožešinou, nenávidí Lannistery, přizabil se jejich vinou.
A za mořem v kraji písku, dohody a závazků, vyděšená puberťačka vstupuje teď do svazku, s mužem cizím, nebezpečným, na bratrovo přání, výměnou za armádu bude pouštní paní.
Tyrione, Tyrione, prostořeký malý lve, buď do tebe někdo kope, směje se ti, nebo řve, ty jsi však dost vychytralý a nenecháš sebou rýt, i když ta tvá ironie lidi umí vytočit.
A pro paní Zimohradu, Catelyn se znakem ryby není po všech útrapách přijatelné žádné kdyby, chová se jak správná matka, rozmařilý osude, na děti mi, co jsem živa, nikdo sahat nebude!
Mohutný zní smrti hlahol, kanec páře králi břich, kolečka se zadírají v životech těch ostatních, neštěstí, krev s intrikami spustí se jak lavina, ta pravá Hra o trůny, přátelé, teď začíná!
Teď si uvědomuji že je to můj nejdelší zlo... ech, počin. Napsala jsem to dopoledne, pak nechala "vyhnít" do večera a opravila pár věcí, například Branova a Nedova koncovka celkem kulhala. Dělám to tak i s recenzema.
Komentáře
BTW: Vtipne si predstavujem tieto názvy v slovenčine...
Ľadeň
Unór
Brezieň
Dubov
Kvetoven
Červeň
Červenec
Žatveň (neviem slovenský názov pre "Srpek")
Žiar
Rajenec
Litovpád
Proseniec
(ak som niektoré názvy poplietol, v hĺbke sa ospravedlňujem)
,,Northrend je zatraceně drsné místo, kde zatraceně přežijí jen zatraceně drsní chlapi."
,,Proč téměř před každým slovem říkáš zatraceně?"
,,Drž tu svou zatracenou klapačku!"
:D
Nu, tak to som nevedel.. Tak teda Prasanec? :D
Proto byl prosinec svátkem slunovratu - znovuzrození boha plodnosti symbolizovaného sluncem.
(vepř by pro vykleštěnost nevyhovoval :-D)
Mezi ledem a ohněm
Líný rozbřesk hladí stěny královského paláce,
uklízečky, podkoní i chůvy pílí do práce,
osedlaní koně křešou kopyty o kameny,
na jednom z nich samotný král s mohutnými rameny.
Král nejede osamocen, kol něj velká družina,
vzrušení se stupňuje tam, kde lesík začíná,
hodí Robert za okamžik za svou hlavu starosti,
na průšvihy má své lidi loajální snad dosti.
Cersei skryje svoji radost za zrudlými líčky,
dávno už nedrtí v ruce mokré kapesníčky,
je velice potěšena, když je manžel v trapu,
v posteli si za hlavu dá bratrovu lví tlapu.
Lord Eddard si stýská mocně, za tu funkci není rád,
bolestivě touží po tom vrátit se na Zimohrad,
pozorně se zaměřuje na pavouka i drozda,
strach a hrůza z pochopení v žaludku mu brouzdá.
Sanso malá, lebedíš si v slunném klidu zahrady,
miluješ tak mocně Joffa bez nároku náhrady,
ještěže ty nemáš možnost dívat se do budoucna,
věř mi, že bys z toho byla možná na smrt nemocná.
Sek a švih a krok sun krok, Aryo tak dělej!
chtěla jsi se učit s mečem, že jsem tedy smělej,
zatím ti to nejde, děvče, plahočíš se jako pes,
bude se však hodit zítra, to co oddřeš ještě dnes.
Jona Sněha na Zdi od mrazu vše bolí,
proklíná ty nové bohy, na staré si nedovolí,
jeho Duch je zvíře krásné, mohutné a bdělé,
jsou s Jonem jak jedna duše, ovšem v jiném těle.
Bran, ten malý živý šplhoun, stal se svědkem incestu,
slíbil mít na puse zámek, i tak neušel trestu,
zmrzačený, rozmrzelý, pospává pod kožešinou,
nenávidí Lannistery, přizabil se jejich vinou.
A za mořem v kraji písku, dohody a závazků,
vyděšená puberťačka vstupuje teď do svazku,
s mužem cizím, nebezpečným, na bratrovo přání,
výměnou za armádu bude pouštní paní.
Tyrione, Tyrione, prostořeký malý lve,
buď do tebe někdo kope, směje se ti, nebo řve,
ty jsi však dost vychytralý a nenecháš sebou rýt,
i když ta tvá ironie lidi umí vytočit.
A pro paní Zimohradu, Catelyn se znakem ryby
není po všech útrapách přijatelné žádné kdyby,
chová se jak správná matka, rozmařilý osude,
na děti mi, co jsem živa, nikdo sahat nebude!
Mohutný zní smrti hlahol, kanec páře králi břich,
kolečka se zadírají v životech těch ostatních,
neštěstí, krev s intrikami spustí se jak lavina,
ta pravá Hra o trůny, přátelé, teď začíná!
Není to nic moc, za zpětnou vazbu budu ráda.
Ale inak zaujímavé :)