Nesouhlasit je vždycky zajímavější ;) Jinak mě překvapuje, kolik lidí při čtení přeskakuje - někdy i celé kapitoly. Když už něco čtu, měl bych to vnímat co nejcelistvěji a tak, jak to autor (nebo autoři) předkládají. Následně můžu s něčím nesouhlasit, něco nesnášet a hanit, ale vynechat to je pitomost. To pak ten člověk ani nemůže říkat, že tu danou knihu četl.
Tady někdo píše, že při čtení vynechává kapitoly ? V jiných tématech tu padlo, že někteří čtou některá POV dopředu, ale nevím, že by někdo napsal, že nečetl některé kapitoly vůbec ....zajímavé - asi nedávám pozor :-)
když jsem četla tanec v angličtině, z nějakého důvodu jsem vynechala kapitolu Jona Conningtona. A pak jsem si při čtení překladu říkala ...hele to neznám .-)
když jsem četla tanec v angličtině, z nějakého důvodu jsem vynechala kapitolu Jona Conningtona. A pak jsem si při čtení překladu říkala ...hele to neznám .-)
Beltris: To (přeskakování kapitol) je něco jako když člověk vypne film po dvaceti minutách a jde ho hodnotit na ČSFD jako odpad.
Chtěla jsem porovnat seriál a knížku. V knize se puritánovi nemusí líbit sex nebo násilí, a tak příslušné odstavce přeskočí. Pak zapomene, že to tam bylo a tudíž se mu knížka líbí. V seriálu se moc přeskakovat nedá. Hlavně, když nevíš dopředu, co přijde. :-)
Já občas přeskakuju v knížkách pasáže, kde se nic neděje. Mozek se prostě přestane soustředit. Někteří autoři mají talent generovat souvětí a celé odstavce bez myšlenky.
Bene, je fakt, že někdy člověk přečte stránku a vzápětí neví, co vlastně na těch řádcích bylo. Ale když někdo vidí název kapitoly nebo z první věty pozná, kam se děj přesunul, a rozhodne se přeskočit to, to je stejná pitomost jako ten tvůj příklad s filmy a hodnocením na čsfd.
Inu, já jsem Píseň četla jednou (některé pasáže pravda víckrát) a těším se, až si to za rok dva přečtu znova. A přiznávám, že něco prolítnu rychločtením nebo rovnou vynechám.
Beltris Mlha: Bojím se, že si útěchu nezasloužím. Prostě jsem Griffa vynechala a už se k němu nevrátila. Číst v angličtině mě pochopitelně namáhalo víc, než číst v češtině. Bitva o hrad Hřad :-) mi byla ukradená. A pak jsem se k ní zapomněla vrátit.
Já jsem četla dvakrát jenom Hru a Hostinu a vynechala jsem tam výstup na Orlí hnízko, souboj na Orlím hnízdě, nějaké bitvy u Tyriona... Nakonec toho zase tak moc nebylo. Příště vynechám celou Brienne. U Tance se dá vynechat celá Jonova kapitola, kdy mluví se Samem.
Beltris: To (přeskakování kapitol) je něco jako když člověk vypne film po dvaceti minutách a jde ho hodnotit na ČSFD jako odpad.
Chtěla jsem porovnat seriál a knížku. V knize se puritánovi nemusí líbit sex nebo násilí, a tak příslušné odstavce přeskočí. Pak zapomene, že to tam bylo a tudíž se mu knížka líbí. V seriálu se moc přeskakovat nedá. Hlavně, když nevíš dopředu, co přijde. :-)
Já občas přeskakuju v knížkách pasáže, kde se nic neděje. Mozek se prostě přestane soustředit. Někteří autoři mají talent generovat souvětí a celé odstavce bez myšlenky.
Mi pripomina tolkiena.. v jeho knihach aj vietor fuka na dve strany.... (mysleo ako opis fukajuceho vetra straaŠne dlhý) ale on to napiše tak že ak si to o tom vetri cele neprečitaš si niekde
Tyna: Já jsem zase nějakým omylem přeskočila, jak Jaimemu usekli ruku. Pak jsem už jenom četla, že ji nemá a vracet jsem se nehodlala, protože nemám ráda sekání končetin. :-)
Při čtení v angličtině vynechávám častěji. Nejhorší je, když přečtu pár stránek a pak zjistím, že nevím, co se tam dělo. Teď čtu Fevre Dream a připadá mi to tak nudné, že usínám u toho před spaním, což se mi často nestává...
Tolkiena beru jako jedinečnou moderní variaci na epos, což bývají záležitosti dost obsáhlé a ne zrovna ideální k rychlému čtení, takže po něm sáhnu jen tehdy, když mám chuť pomalu pochodovat tu nekonečnou cestu. Zatím to vždycky stálo za to :)
Já jsem četla dvakrát jenom Hru a Hostinu a vynechala jsem tam výstup na Orlí hnízko, souboj na Orlím hnízdě, nějaké bitvy u Tyriona... Nakonec toho zase tak moc nebylo. Příště vynechám celou Brienne. U Tance se dá vynechat celá Jonova kapitola, kdy mluví se Samem.
Ked som citala Jonovu kapitolu, tak som mala stale pocit deja vu a nevedela som chvilu preco :)
Já jsem četla dvakrát jenom Hru a Hostinu a vynechala jsem tam výstup na Orlí hnízko, souboj na Orlím hnízdě, nějaké bitvy u Tyriona... Nakonec toho zase tak moc nebylo. Příště vynechám celou Brienne. U Tance se dá vynechat celá Jonova kapitola, kdy mluví se Samem.
Ked som citala Jonovu kapitolu, tak som mala stale pocit deja vu a nevedela som chvilu preco :)
Ehm... Moment... Ono Jon sa bude rozprávať so Samom ako v línií deja Hostiny? :D To prekopíroval celý rozhovor a iba tam doplnil veci z Jonovho pohľadu, ktoré sme nevedeli alebo... čo? .D
Aha, som si nebol celkom istý... Síce zase ak by tam dal *A potom spolu mali tú konverzáciu, ktorú sme preberali v predchádzajúcej knihe*, tiež by to bolo divné :)
Zrovna ta část mne bavila - respektive Samův POV je mi velmi příjemný na čtení.
Nevím, je mi velmi nepříjemné, když čtu POV nějaké necharakterní postavy, která uvažuje, jak někoho ošulit, podvést, ublížit, (Theon, Cersei)....nebo jak se vyhnout povinnosti, jak z toho vyjít s co nejmenší námahou, zkrátka jak to ochcat (Jaimie)....a nebo, že udělá něco hloupého a trapného (Sansa, Catelyn, Daenerys). Už samotná představa, že by v tom POV mohlo takové uvažování být mne odpuzuje předem (i když jsem to ještě nečetla, ale dá se to očekávat).
Takže vlastně čtu ráda jen Eddarda, Davose, Sama, Brienne, Brana a s výhradami Areo Hotaha, Aryu a Jona.
Co se týká POV, tak mám nejradši Aryu a Jaimeho. Ti dva mě baví hlavně tím, jak nejsou ani pitomě zásadoví a jejich uvažování je pochopitelné, člověk se vcelku snadno vcítí. Těsně následuje Tyrion, i když někdy se to zvrhává v bezuzdné převysvětlovávání politiky, takže s výhradami. Sama, Jona a Davose čtu naopak velmi nerada. Davos je sice sympaťák (na rozdíl od zbylých dvou :)), ale jak už tady padlo, scvrkává se na pouhého zprostředkovatele dění kolem sebe, což mě tolik nebaví.
Však Jaime měl v Tanci jenom jednu kapitolu :) Jinak bývají ty jeho POV nejvtipnější (velká část). V Tanci se mi líbily ty západozemské kapitoly, Meeren a spol. byl trochu nuda.
Mne sa páčia kapitoly Aryi, jej často detinský spôsob uvažovania ma baví, jej dejová linka ma baví, malé vražedné dievčatko ma baví. Od učenia sa boja v Hre, cez dobrodružstvá na Harrenhale v Strete až po úteky v Búrke a napokon zaúčanie v Hostine.
Sansa ma moc nebavila, často aj keď hrám LARP a príde nejaký Sweet-Marry hráč, otravuje ma rovnako ako Deux-ex-machina hráč, nuž a Sansa bola taká stále utrápená deva. Až na konci Stretu to s ňou ide do pekných časov.
Bran je môj favorit (aj kvôli skvelému menu Brandon :D), je to prosto malé dieťa, ktorému sa zničili sny. Neľutuje sa až tak ako Sansa a ak áno, dokážem to prekusnúť, aj jeho linka toho, ako získava schopnosti, nachádza novú cestu a ide za Zeď ma baví.
Neviem prečo, ale kapitoly Jona ma nebavili. Dej bol celkom zaujímavý a dozvedel som sa čo-to o dianí v Nočnej hliadke, ale prosto mi nesedia, rovnako kapitoly Cat (tie začali byť, paradoxne, zaujímavé až v Búrke) a Neda. Dozvedel som sa v nich kľúčové udalosti, ale nevychutnával som si ich.
Tyrion je zaujímavý ako tvorca plánov a politikánec. Moc, ktorú mal v Strete ma bavila (Hra sa mi z jeho pohľadu páčila málo, Búrka bola zaujímavá, ale stále sa nevyrovnala jeho ochutnávaniu moci v Strete, samozrejme, že karty táto výmena mocí zamiešala dobre, ale prosto mi tak predtým sedel viac). Z Tanca som čítal len jednu jeho kapitolu, ale ani tá ma moc nebrala, snáď sa to vylepší.
Daenerys ma vážne bavila ako utrápená dievčinka. Nepáči sa mi Sansino ľutovanie sa, ale Dany bola iná, ona sa tak poddávala. Moc som nebral to je zaľúbenie sa do khala Droga, ale budiž. Jej dejová linka v Qarthe sa dala ako-tak zvládnuť, trocha aj dobývanie miest v Búrke, ale potom... To už vyzeralo nudne a pasívne.
Potom sú tu docela pekné kapitoly. S Davosom sa stále čosi dialo, to ma zatiaľ bavilo, navyše je to dobrý charakter, Jaime sa mi po znenávidení Cersei začína tiež páčiť, Brienne bola zaujímavá, ale nudná, Cersei, jej rozkvit a pád v Hostine bol zaujímavý, i keď miestami zbytočne pretiahnutý, no aj tak skvelá, i keď ju nevidím moc na nádejnú stálu POV, ktorá by stále zaujala. Theona som nenávidel, ale začínam si uvedomovať, že ako strápený bojovník a strážca Brana (ak by to oľutoval a vynáhradzal mu to) by bol úžasný, teším sa na jeho kapitoly v Tanci.
Samwell je prosto taký charakter, skromný a taký ťuťmák, je dosť dobrý a inteligentný, ten mi sedí, síce jeho cesty v Hostine boli trocha nudné, ale verím, že vo Vichroch budeme mať veľa kapitol novica temer-majstra Samwella :)
Areo Hotah mi nevadil, ani ma moc nezaujal, jeho život však vyzerá byť ako dobrá kapitola, Arianne ak pochopí Doranovu hru môže byť tiež užitočná, Aša a Victarion, dva rôzne názory a dvaja zaujímavý členovia Greyjoyov, ako príležitostné POV dobré, ale viac ich fakt nemusím. Areon ma nebral, ale snáď to napravia jeho pútne kapitoly vo Vichroch.
Mám rád putování, tudíž mne nejvíc bavily kapitoly Brienne, což je pro mne mimochodem jedna z nejsympatičtějších a nejcharakternějších postav vůbec. Cersei naopak nesnáším, je to hrozná mrcha, ale její kapitoly se čtou výborně a jedním dechem. Což platí pro Lannistery obecně. Mimo jiné i kapitoly všech Greyjoyů čtu s velkým potěšením - v čemž asi patřím mezi čtenáři k menšině.
Mne sa páčia kapitoly Aryi, jej často detinský spôsob uvažovania ma baví, jej dejová linka ma baví, malé vražedné dievčatko ma baví. Od učenia sa boja v Hre, cez dobrodružstvá na Harrenhale v Strete až po úteky v Búrke a napokon zaúčanie v Hostine.
Naprosto souhlasím, už jen zbývá aby jí adoptoval Harrison Morgan a bude vyřízeno. :)
Já mám moc ráda POV Cat. Hlavně od Střetu. Je to taková tragická postava a děje se kolem ní spousta zajímavých věcí. Taky mám ráda Briennino putování s Jaimem. Dobrá je na čtení Danny, kvůli těm věcem okolo (poznávání krás Essosu atd.) Davosovy kapitoly jsou taky dost dobré. Theonovy (a zvlášť Smraďochovy kapitoly považuju za jedny z nejlepších. Přestože Cersei je šílená kráva (šílená a kráva), tak se mi její POVka moc líbí. Ráda čtu i Sansu, to si aspoň můžu odpočinout od intrik a "já chci být na trůnu la la la" keců. Sice je naivní, ale to jen po šílencích uvítám. Tyrion je super. Jeho kapitoly čtu asi nejraději. Mám ráda cyniky :D. Naopak mě vůbec nebaví Bran, Jon (jo, prostě nemám ráda Seveřany a zimu...) a většina POVek, která byla dodaná později (hlavně Greyjoyové). Arya a Sam jsou super. Ostatní jak kdy, záleží na tom, co se děje.
Komentáře
Jinak mě překvapuje, kolik lidí při čtení přeskakuje - někdy i celé kapitoly. Když už něco čtu, měl bych to vnímat co nejcelistvěji a tak, jak to autor (nebo autoři) předkládají. Následně můžu s něčím nesouhlasit, něco nesnášet a hanit, ale vynechat to je pitomost. To pak ten člověk ani nemůže říkat, že tu danou knihu četl.
Chtěla jsem porovnat seriál a knížku. V knize se puritánovi nemusí líbit sex nebo násilí, a tak příslušné odstavce přeskočí. Pak zapomene, že to tam bylo a tudíž se mu knížka líbí.
V seriálu se moc přeskakovat nedá. Hlavně, když nevíš dopředu, co přijde. :-)
Já občas přeskakuju v knížkách pasáže, kde se nic neděje. Mozek se prostě přestane soustředit. Někteří autoři mají talent generovat souvětí a celé odstavce bez myšlenky.
Příště vynechám celou Brienne.
U Tance se dá vynechat celá Jonova kapitola, kdy mluví se Samem.
Při čtení v angličtině vynechávám častěji. Nejhorší je, když přečtu pár stránek a pak zjistím, že nevím, co se tam dělo. Teď čtu Fevre Dream a připadá mi to tak nudné, že usínám u toho před spaním, což se mi často nestává...
Nevím, je mi velmi nepříjemné, když čtu POV nějaké necharakterní postavy, která uvažuje, jak někoho ošulit, podvést, ublížit, (Theon, Cersei)....nebo jak se vyhnout povinnosti, jak z toho vyjít s co nejmenší námahou, zkrátka jak to ochcat (Jaimie)....a nebo, že udělá něco hloupého a trapného (Sansa, Catelyn, Daenerys). Už samotná představa, že by v tom POV mohlo takové uvažování být mne odpuzuje předem (i když jsem to ještě nečetla, ale dá se to očekávat).
Takže vlastně čtu ráda jen Eddarda, Davose, Sama, Brienne, Brana a s výhradami Areo Hotaha, Aryu a Jona.
Sama, Jona a Davose čtu naopak velmi nerada. Davos je sice sympaťák (na rozdíl od zbylých dvou :)), ale jak už tady padlo, scvrkává se na pouhého zprostředkovatele dění kolem sebe, což mě tolik nebaví.
Sansa ma moc nebavila, často aj keď hrám LARP a príde nejaký Sweet-Marry hráč, otravuje ma rovnako ako Deux-ex-machina hráč, nuž a Sansa bola taká stále utrápená deva. Až na konci Stretu to s ňou ide do pekných časov.
Bran je môj favorit (aj kvôli skvelému menu Brandon :D), je to prosto malé dieťa, ktorému sa zničili sny. Neľutuje sa až tak ako Sansa a ak áno, dokážem to prekusnúť, aj jeho linka toho, ako získava schopnosti, nachádza novú cestu a ide za Zeď ma baví.
Neviem prečo, ale kapitoly Jona ma nebavili. Dej bol celkom zaujímavý a dozvedel som sa čo-to o dianí v Nočnej hliadke, ale prosto mi nesedia, rovnako kapitoly Cat (tie začali byť, paradoxne, zaujímavé až v Búrke) a Neda. Dozvedel som sa v nich kľúčové udalosti, ale nevychutnával som si ich.
Tyrion je zaujímavý ako tvorca plánov a politikánec. Moc, ktorú mal v Strete ma bavila (Hra sa mi z jeho pohľadu páčila málo, Búrka bola zaujímavá, ale stále sa nevyrovnala jeho ochutnávaniu moci v Strete, samozrejme, že karty táto výmena mocí zamiešala dobre, ale prosto mi tak predtým sedel viac). Z Tanca som čítal len jednu jeho kapitolu, ale ani tá ma moc nebrala, snáď sa to vylepší.
Daenerys ma vážne bavila ako utrápená dievčinka. Nepáči sa mi Sansino ľutovanie sa, ale Dany bola iná, ona sa tak poddávala. Moc som nebral to je zaľúbenie sa do khala Droga, ale budiž. Jej dejová linka v Qarthe sa dala ako-tak zvládnuť, trocha aj dobývanie miest v Búrke, ale potom... To už vyzeralo nudne a pasívne.
Potom sú tu docela pekné kapitoly. S Davosom sa stále čosi dialo, to ma zatiaľ bavilo, navyše je to dobrý charakter, Jaime sa mi po znenávidení Cersei začína tiež páčiť, Brienne bola zaujímavá, ale nudná, Cersei, jej rozkvit a pád v Hostine bol zaujímavý, i keď miestami zbytočne pretiahnutý, no aj tak skvelá, i keď ju nevidím moc na nádejnú stálu POV, ktorá by stále zaujala. Theona som nenávidel, ale začínam si uvedomovať, že ako strápený bojovník a strážca Brana (ak by to oľutoval a vynáhradzal mu to) by bol úžasný, teším sa na jeho kapitoly v Tanci.
Samwell je prosto taký charakter, skromný a taký ťuťmák, je dosť dobrý a inteligentný, ten mi sedí, síce jeho cesty v Hostine boli trocha nudné, ale verím, že vo Vichroch budeme mať veľa kapitol novica temer-majstra Samwella :)
Areo Hotah mi nevadil, ani ma moc nezaujal, jeho život však vyzerá byť ako dobrá kapitola, Arianne ak pochopí Doranovu hru môže byť tiež užitočná, Aša a Victarion, dva rôzne názory a dvaja zaujímavý členovia Greyjoyov, ako príležitostné POV dobré, ale viac ich fakt nemusím. Areon ma nebral, ale snáď to napravia jeho pútne kapitoly vo Vichroch.
Tož, moje zatiaľšie názory na POV :)
Taky mám ráda Briennino putování s Jaimem. Dobrá je na čtení Danny, kvůli těm věcem okolo (poznávání krás Essosu atd.)
Davosovy kapitoly jsou taky dost dobré. Theonovy (a zvlášť Smraďochovy kapitoly považuju za jedny z nejlepších.
Přestože Cersei je šílená kráva (šílená a kráva), tak se mi její POVka moc líbí. Ráda čtu i Sansu, to si aspoň můžu odpočinout od intrik a "já chci být na trůnu la la la" keců. Sice je naivní, ale to jen po šílencích uvítám.
Tyrion je super. Jeho kapitoly čtu asi nejraději. Mám ráda cyniky :D.
Naopak mě vůbec nebaví Bran, Jon (jo, prostě nemám ráda Seveřany a zimu...) a většina POVek, která byla dodaná později (hlavně Greyjoyové).
Arya a Sam jsou super. Ostatní jak kdy, záleží na tom, co se děje.