Gardien, Vlcacka: moje povídka není zrovna nejoriginálnější ani nejzábavnější, takže se divím , že tam vůbec nějaký ten komentář je :D byla bych spokojená i kdybych měla jen jeden bod, jsem ráda, že to vůbec někdo dočetl až do konce :)
Já mám takovou zásadu - nepopisovat, co si neumím představit. Že si to pak představím blbě, je druhá věc. :-) proto se snažím vyhýbat soubojům nebo je popisuju dost obecně. Historická povolání a pomůcky bych nezvládla vůbec. :-(
Jo, jo, občas je výhoda, když má člověk na vesnici kořeny a ví, jak vypadá zabíjačka... a nebo může sáhnout do skříně, vyndat pár mečů a ten souboj si alespoň zhruba vizualizovat... Teď mě napadá, že je škoda, že jsem vesnickou zabíjačku nikdy nepopisoval a popisoval-li jsem kdy souboj, tak ta skříň se zbrojí a meči zůstala zavřená... :o)
Jay: na druhou stranu se můžeme utěšovat tím, že každý není takový hnidopich jako Jarla :-p V takových věcech mají výhodu starší ročníky, protože toho víc stihli načíst, vidět a prostudovat. Mladší ročníky zase mají čerstvé znalosti ze školy a lepší paměť. :-)
Gardien a spol: Jednak počet pochvalných komentářů není přímo úměrný bodování a druhák se podívejte, jak dopadlo první kolo. Skoro každá povídka dostala od někoho plný počet bodů.
Nejspíš záleží na tom, co si z toho pamatuješ. U nás se stahovali králíci celé mé dětství a první věc, na kterou si vzpomenu je, jak lítalo peří, kdykoli se uřízla hlava a hodila mírumilovně vyhlížejícím slepicím. To se v literární tvorbě moc využít nedá... (Pokud se tady jednou konečně nedám do toho rozsáhlého románu o bojovém komandu masožravé drůbeže. ;)
MU: já si pamatuju všude ty litry krve a přesně - slepičí útoky na hlavu :D. Vždycky jsem prý ochotně pomáhala se stahováním a chytáním krve, už někdy od čtyř let :D.
Kolikokoli: A pak bylo ještě fajn prodávání kůží. U nás jezdil jednou měsíčně kožák s dodávkou, vyhrávající dechovky a všechno to za pár korun skupoval. To se vždycky muselo rychle běžet, aby nám neujel a já měla strašnou radost, když jsme to "stihli" (popravdě u nás pokaždé přibržďoval, ale co kdyby... :D).
Jo, to bylo skvělý :D. Těch deset korun nebo kolik jsme dostali za kůže jsme si s bráchou mohli nechat, tak jsme se vždycky snažili jim naběhnout z druhé strany vesnice :D.
Necháte už toho! Chudáčci králíčci :D Můj kamarád vždycky na mé šklebení na zabíjení králíků a Ouška na smetáku říkal, že to je prostě maso a ta zvířata se kvůli tomu chovají... Ale teď jim umřela králice a on chodí krmit mikrokrálíčátka a zjistil, že má taky duši = nezvládne je zabít a sníst :)
v utorok som bolpracovne v prahe, a dal som si prvýkrát v živote králika (cibula plnená králičim mäsom) a bolo to veľmi dobré. taká zastrčená hospodka/reštika vpodstate v centre - Universal tuším...
edit: keby som vedel ako, presuniem to celé do jedálničkového fóra, nech to tu neplevelí.
Kolikokoli: A pak bylo ještě fajn prodávání kůží. U nás jezdil jednou měsíčně kožák s dodávkou, vyhrávající dechovky a všechno to za pár korun skupoval. To se vždycky muselo rychle běžet, aby nám neujel a já měla strašnou radost, když jsme to "stihli" (popravdě u nás pokaždé přibržďoval, ale co kdyby... :D).
Výkup kožek aspoň u nás stále jezdí, zrovna v úterý tady vyhrával :)
Komentáře
já se třeba ke slovenským ještě nedostala
dneska v práci nešlo vůbec číst, ale od zítřka mám dovču a všechno doženu. :-)
Teď mě napadá, že je škoda, že jsem vesnickou zabíjačku nikdy nepopisoval a popisoval-li jsem kdy souboj, tak ta skříň se zbrojí a meči zůstala zavřená... :o)
V takových věcech mají výhodu starší ročníky, protože toho víc stihli načíst, vidět a prostudovat. Mladší ročníky zase mají čerstvé znalosti ze školy a lepší paměť. :-)
Gardien a spol: Jednak počet pochvalných komentářů není přímo úměrný bodování a druhák se podívejte, jak dopadlo první kolo. Skoro každá povídka dostala od někoho plný počet bodů.
U nás se stahovali králíci celé mé dětství a první věc, na kterou si vzpomenu je, jak lítalo peří, kdykoli se uřízla hlava a hodila mírumilovně vyhlížejícím slepicím. To se v literární tvorbě moc využít nedá... (Pokud se tady jednou konečně nedám do toho rozsáhlého románu o bojovém komandu masožravé drůbeže. ;)
Můj kamarád vždycky na mé šklebení na zabíjení králíků a Ouška na smetáku říkal, že to je prostě maso a ta zvířata se kvůli tomu chovají... Ale teď jim umřela králice a on chodí krmit mikrokrálíčátka a zjistil, že má taky duši = nezvládne je zabít a sníst :)
edit: keby som vedel ako, presuniem to celé do jedálničkového fóra, nech to tu neplevelí.